Číst přes rameno se (ne)má

19. 8. 2019 ilkren

Když přistoupí v Chotkových sadech zadními dveřmi do dvojky, všimnu si jí okamžitě. Nejsem na holky, takže po nich nijak extra nekoukám, ale drobnou blondýnku se dvěma výraznými hroty na malých bocháncích hrudníku by nedokázal přehlédnout ani svatý. Nejsem jediná, ke slečně se stočí oči všech dalších ranních cestujících v dosahu. Marná sláva, není to jejím hezky souměrným obličejem, decentním líčením ani lehkým, jakoby zasněným úsměvem; holce zkrátka přes halenku a přiléhavou natahovací podprsenku neskutečně výrazně trčí prsní bradavky. Zřejmě další oběť náhlé změny počasí, kdy po tropickém víkendu přišlo chladnější pondělí. Už na zastávce jsem si všimla dvou tří slečen, co se navzdory lehkému deštíku a poklesu teploty vyletnily až moc a na jejich hrudníku to bylo maličko vidět. Já se něčeho podobného uchránila díky letnímu sáčku, přesto, když blondýnka vpluje na volnou sedačku přede mnou, si radši dekolt rychle zkontroluju pohledem. Není se ale čeho bát, sáčko se mi sice na hrudníku výmluvně nadouvá, protože zkrátka nejsem žádná ploštice s prsy po tatínkovi (blondýnku přede mnou v tomhle ohledu trumfnu odhadem o dvě, možná i tři velikosti), ale svou práci vedle saka a nařasené halenky odvádí především solidní košíčky podprsenky. Martin ji v žertu nazývá "pancéřovou", což myslím není úplně fér, protože sice skutečně košíčky drží pevný tvar, ale zase mi díky střihu odhalují prsa skoro z půlky, takže jako jeptiška v ní rozhodně nevypadám. V našem ofisu bych ostatně s upjatým vzhledem daleko nedošla. Nejsem kariéristka, co by stoupala ve firemní hierarchii přes ložnice, ale holka nemusí být hned rajda, aby jí došlo, že mírně poodhalující výstřihy a nijak přehnaně upjatá délka sukně jí v očích šéfů neublíží. Naštěstí mám hezké nohy a pevné čtyřky, s tím se dá nějak pracovat, a když občas oběhnu butyky a nějaký ten design market, nemusím navíc upadat do klišé typu "černé punčochy, károvaná mini", takže si nepřipadám jako nějaká laciná "office bitch". Martin i tak při pohledu na některé mé pracovní outfity sem tam utrousí jízlivou poznámku, což už tuplem není fér, protože on sám taky nepřichází zkrátka. Když ráno zrovna nezaspím a nelíčím se cestou v tramvaji, nejsem upejpavá na nějaké to poplácání po zadečku nebo i chycení za nahé prso, jak se míjíme v koupelně nebo u snídaně. Tuhle byl obzvlášť hubatý a na můj dotaz, jak se mu líbí mé nové punčochy, mi odpověděl protidotazem, proč si k nim neobleču i kalhotky, přestože ty jsem samozřejmě měla, i když uznávám, že poněkud úsporné. Mám ráda brazilky, myslím si, že mi hezky zdůrazňují křivky zadečku, ale zrovna na sukni toho kostýmku, co jsem to ráno plánovala, mi vystupují jejich nohavičky až moc, tak jsem zvolila hluboko vystřižená minitanga. No bóže, tolik řečí pro jedny trochu rajcovnější kalhotky... Tak jsem to vzala pozitivně, zkontrolovala čas, v koupelně jsem se jich zbavila, nakráčela do kuchyně na ostro jen v punčochách a sladce se zeptala, jestli je to takhle lepší. Tím jsem miláčkovi vzala vítr z plachet, ve vteřině už přede mnou klečel, držel mě za zadeček a lízal mi pipinku jako o život. Jelikož jsem si ji večer při sprchování oholila, dařilo se mu mezi mými stehny na hladkých závojíčcích nadmíru úspěšně, za chvíli už mi jazykem ohýbal vzrušením vystouplý a naběhlý poštěváček a já zatínala prsty do okraje stolu, jak šíleně příjemné to bylo. Když si mě ohnul o stůl a zezadu mi ho tam vrazil, přestala jsem hlídat čas a užili jsme si parádní ranní číslo na stojáka. Musela jsem si pak sice dát krátkou sprchu, protože mě sprškou na záda na konci obšťastnil i Martin, když na hledání šprcky nebyl čas ani chuť, a zároveň se ještě na mimi pracovat nechystáme, ale já mám ten pocit, když na mě stříká a pak mi to teče a zasychá na kůži, vážně moc ráda a to kratinké zdržení navíc v koupelně už na tom, že jsem to tentokrát do kanclu nedala na čas, stejně nic nezměnilo...

Vzrušující vzpomínka na pár dní staré ranní milování mě příjemně zašimrá v podbřišku, pak znovu otevřu časák, který jsem odložila, když se objevila ta blondýnka. Mrknu na ni, taky si čte, ale v mobilu. Vlastně ho držela už při nástupu do tramvaje. Má takový ten velký model, i když nechci, sérii textovek přes celou obrazovku vidím tak dobře, že si bych si mohla číst s ní. Nejsem zvědavější, než my holky z kanceláře býváme, ale hned ta horní a asi první zpráva mi vyrazí dech. 'Od rana myslim na to, jak se ti dostat do kalhotek.' Páni, tak tím se vysvětluje, proč se slečně na těch jejích bábovičkách tak hezky rýsují dvě rozinky. Nejde o podráždění chladem, ale lechtivými textovkami od milence. No páni... Šimrání v podbřišku mě díky tomu neopouští a namísto listování časákem bojuju s touhou omrknout, co že to blondýnce tak naladilo blažený úsměv a vyrýsovalo čudlíky. 'Mam dnes hezke, krajkove. Chtela bych ji pres ne lizat!', čtu, i když nechci. No jasně, že chtěla, která by to neměla ráda. Připomene mi to mé první zaměstnání po škole, kdy jsem nastoupila do počítačové firmy. Obnášelo to všechny myslitelné stereotypy o ajťácích, jaké si člověk dovede představit, samozřejmě včetně jejich zvláštně pokrouceného pohledu na ženy, těžce ovlivněného přívalem internetové pornografie. Ti kluci byli tak mimo, že jsem se vlastně nedokázala pro jejich blbé kecy na mé oblečení, líčení a vůbec nejčastěji prsa ani urazit, spíš mi jich bylo líto. Ženskou sice vídali denně na monitoru v iks podobách, ale v reálu snad jediný neměl "přítelku", jak vtipně říkali. Když je omrzelo civět mi při každé příležitosti na kozy, v podstatě ignorovali, že jsem holka, a dál se bavili jako retardi. Asi po měsíci, když jsem musela vyslechnout opravdu příšernou konverzaci, jakou by slušní chlapi před ženskou prostě neprovozovali, jsem se naštvala a strašně jim vynadala. Mimo jiné jsem prohlásila, že žádný z nich se podle mě nedostal ženské pod sukni a že pokud kterýkoliv z nich uhodne barvu kalhotek, co zrovna na sobě mám, může mi tu sukni zvednout a kalhotky si klidně nechat. To poslední jsem plácla hlavně v reakci na ty jejich kecy, vedli totiž předtím neskutečně oplzlou debatu o tom, kdy a proč si holka vyrazí na ostro. Samozřejmě se mi to vrátilo jako bumerang, protože ta partička na mě beze slova chvíli civěla, na moment v šoku z mé rozhořčené promluvy, ale pak jeden po druhém začali vykřikovat "modrá", "červená" a další barvy a mně došlo, že jsem si na sebe ušila bič. Na jednu stranu to bylo fuk, byla jsem si celkem jistá, že "lososová s bílými puntíky" netipne nikdo. Když se pak začali dožadovat důkazu, že žádný se netrefil, těch pár vteřin se sukní teatrálně vykasanou do pasu jsem taky vydržela, nebylo to horší než chodit po pláži v bikinách. Jenže druhý den se tipovačka hned rána opakovala, a jakkoliv jsem i tentokrát kalhotky uhájila, v duchu jsem horečně probírala obsah šuplete se spodním prádlem, který zase tak nečekaně barevné kousky neukrýval. Bylo třeba rychle navštívit pár obchodů a doufat, že mé kolegy tahle zábava brzy omrzí, ale "kalhotková tipovačka" se kupodivu na repertoáru udržela docela dlouho. Aspoň se ale ta partička začala chovat víc jako lidi a míň jako kreténi, přinejmenším přede mnou. Dala jsem ostatně brzy výpověď a těšila se do firmy farmaceutické, kde se dala očekávat trochu jiná sestava. Mí kolegové překonali limity své sociopatie a uspořádali mi dokonce rozlučkový večírek. Sice jednomu z nich dala servírka facku, když jí nejen okukoval, ale i nahlas komentoval prsa, ale jinak to byla psina. Většina z nich se zlila pod obraz, v podstatě vydržel jakž takž ve formě jen nějaký Adam, který mě pak doprovodil na tramvaj. Když jsme šli přes park, z ničeho nic povídá "bílá". Došlo mi, co tím myslí, a pod dojmem čtyř tequil, žádného momentálního přítele a pocitu, že jsem královna večera, jsem si vyhrnula minisukni a dopřála mu pocit výhry. Stáhl mi bílá tanga, nechal mě opřít se s minisukní u pasu o lavičku a nečekaně příjemně se zhostil lízání mé do čárky vyholené mušličky, takže jsem mu nekladla žádné zábrany ani v následném průzkumu obsahu mé najednou docela zbytečné podprsenky, své první zaměstnání zakončila nečekaně příjemnou šukačkou v parku a odcházela domů krásně oprcaná a pro jednou doopravdy bez kalhotek. Kdepak je asi Adamovi konec ...

Naladěná starší vzpomínkou, juknu ve vší slušnosti blondýnce znovu přes rameno, frekvence činnosti jejích prstů na klávesnici totiž napovídá, že přisprostlé textování pokračuje. 'Mam jen tu natahovaci podprdu, jak jsem nadrzena, silene mi trci bradavky. Budes mi je cucat?', podělila se právě se svým protějškem o to, co ostatně na ní hned upoutalo i mě. Hmm, cucání bradavek bych si nechala líbit taky, je to má nejsilnější erotogenní zóna. Když jsem hodně vydrážděná, bradavky se mi vzrušením zvětší tak, že připomínají bambulky, za které když mě milenec tahá a tiskne je, třeba i dost důrazně, obvykle to přispěje k dosažení rychlého orgasmu. Vlastně už od puberty vím, že se přes bradavky dokonce můžu nakonec přivést k vyvrcholení i sama a tohle malé tajemství svého těla při občasné masturbaci využívám dodnes. Teď, když se trochu indiskrétně vzrušuju čtením cizí erotické konverzace, cítím i přes "pancéřované" košíčky, jak mi bradavky pocukávají. Blondýnka je zřejmě taky pěkně naladěná, protože ještě dopíše: 'Chtela bych citit, jak mi je sajes. Musim si je sem tam i tady v tramvaji pohladit.' Příjemně trnu, jestli to opravdu udělá, a skutečně si po chvíli všimnu, jak si rukou, krytá sedadlem před sebou, několikrát přejede přes vztyčený dudlík na vrcholku malého prsa a stiskne ho mezi prsty. Páni, ta holčina se nezdá, mrška jedna! Natahovací podprda navíc sice její půvaby příliš nezakrývá, zato ale může přes ni každý i letmý dotyk hezky cítit. Kdypak já si naposledy dovolila něco podobného v em há dé? Myslím ještě na škole, to jsem jednu dobu chodila s klukem, kterého děsně bralo dělat to někde venku. Jakmile jsme byli sami, v posteli s ním byla nuda, stačilo ale nenápadně si zvednout tričko v parku nebo v baru pod stolkem roztáhnout stehna, a už byl v parádní formě. Byla jsem tehdy do něj blázen a navíc rozjívená puberťačka, co živelně objevuje taje sexu, takže jsem mu podržela ve výtahu, v převlékací kabince na koupálku, dokonce jsem na něj nasedla v přítmí poloprázdného, ale rozhodně ne prázdného kina, kde jsme si koupili místa prozíravě do poslední řady. No, i tak jsme vrzáním sedačky a tlumenými vzdechy pár lidí přiměli se otočit... Když jsme jednou jeli vlakem na výlet, kde jsem pochopitelně doufala v brzké zašukání si někde na mezi nebo v lese, bavila jsem se během cesty tím, že jsem v kupé provokovala svého naproti mně sedícího miláčka tím, že jsem si sem tam nenápadně pod vyhrnutou sukní pohladila přes kalhotky kundičku. Když pan průvodčí dlouho nešel, shrnula jsem si je ke straně a dráždila si ji nahou, brnkala si na poštěváček a sem tam si zajela rukou pod tričko, kde jsem měla své už tehdy pěkně zakulacené melouny na volno, i když se mi rýsovaly víc než výmluvně. Byla jsem čím dál vzrušenější, toužebně sledovala bouli na jeho kalhotách a do zvlhlé dírky si strkala postupně jeden prst za druhým, dokud se do kupé nenahrnula rodinka se psem a třemi dětmi. To jsem ovšem nelibě nesla, takže jsem se zvedla a zamířila chodbičkou k toaletám. Když jsem se ujistila, že jde pár metrů za mnou, zaplula jsem tam a rovnou si servala kalhotky, předchozím laskáním úplně promočené, někam ke kotníkům. Měli jsme štěstí, že šlo o hezkou, čistou lokálku, kde se na záchodě dalo rozkročit, zapřít se o umyvadlo a nechat si do rozevřené prciny naložit, až jsem sténáním skoro ochraptěla. Když jsme se vrátili do kupé, rodinka byla ta tam, takže jsem pak mohla svému milému se stehny doširoka rozevřenými provokativně ukazovat, jak mi z ošukané a díky nedávno pořízenému platíčku antikoncepčních pilulek i parádně vystříkané pičky vytéká jeho semeno... Člověk v pubertě zkrátka vyvádí.

Snahu podívat se, co blondýnce s vydrážděnými cecíky přišlo za odpověď, mi na chvíli zhatí zakaboněná žena, která se nad nás postaví a přiměje ji mobil schovat do kabelky. Naštěstí o zastávku dál zase vystoupí, takže má spolucestující rychle telefon zase vytáhne a dychtivě čte. 'Chtěla bych ti ji prstit a svou si ti sednout na tvar. Mam ji uz taky mokrou!', svítí z displeje a mně ve vteřině docvakne, že blondýnce nepíše muž, ale jiná žena! No tak to je vážně gól! Nemám ve svém okolí žádnou kamarádku lesbické orientace. Jasně, v dospívání se o té nebo tamté ve třídě nebo na gymnastice šuškalo, že je "na holky", ale to byly spíš drby. Pamatuju si, jak jsem měla pocit, že se spolužačka Táňa, vysoká pihovatá zrzka, na mě při sprchování po těláku občas tak divně kouká... no a pak jsme se po maturitě mírně připité bavily a ukázalo se, že má akorát mindrák z toho, že má malá prsa, a jelikož já už v dospívání měla pěkná kůzlátka, občas na mě koukla a měla mindrák ještě větší. Smály jsme se tomu tehdy asi půl hodiny. Naopak když jsem se natrvalo přestěhovala do Prahy, potkala jsem v jednom baru Haničku, další holku od nás, a ona mi s úsměvem představila holku vedle sebe jako svou přítelkyni. Aby nevznikla žádná mýlka, dotyčná, černovláska s krátkým mikádem, chytla vzápětí Hanču kolem pasu a v průběhu nepříliš srdečného rozhovoru jí celkem výmluvně sjela dlaní na prdel... A o Hani na nějakou hranatou "teplušku" rozhodně nevypadá, je to taková klasická holka "krev a mlíko", s pěknými dudami a zadnicí, vyloženě slovanský typ. Blondýnka přede mnou ostatně taky nevypadá, jen další příklad toho, že tyhle věci prostě na lidech člověk nemusí vůbec poznat. Třeba jenom blbnou s kámoškou, napadne mě, přestože si vzápětí všimnu, jak si její ruka zase diskrétně našla cestu na napruženou bradavku, a v duchu mě na vteřinu napadne, jaké by to asi bylo, stisknout to malé prso, potěžkat ho a prsty vyjet na vzrušením naběhlý vrcholek... Znáte ty časopisové statistiky, že skutečných leseb je málo, ale lesbickou zkušenost má tolik a tolik procent žen...

Připadalo mi to jako blbost. Pak naše firma vloni na Vánoce pronajala na večírek jeden hotel, jako dress code se vyhlásili Piráti z Karibiku, já měla pocit, že v sukni, černém korzetu a šátku na hlavě prostě musím sbalit toho hezkého účetního, když po šesté tequile tancuju na stole a kozy se mi v tom topu natřásají, div nevypadnou, a přesto jsem okolo třetí ráno ležela na letišti jednoho z pokojů a skepticky opileckým monologem nudila k smrti vedle ležící Moniku, která podobně neuspěla s jiným kolegou. "Přitom vypadáme neskutečně to, sexy.", vzdychla jsem a potřepala si poprsím, deroucím se z korzetu. "Ty vypadáš. Já skoro nemám prsa.", vzdychla Monča, která disponuje malými jedničkami, a výmluvně udělala stejný pohyb jako já, s podstatně menším efektem na hrudníku. "Ale jdi, Moni, máš moc hezký prsa! Chlapi mají radši takový ty do ruky, nemusí kozy jak vozy.", chlácholila jsem ji, a když si přetáhla přes hlavu svůj strečový top, přistrčila jsem svoje prso vedle jejího. Vypitý alkohol, zklamání a nenaplněná touha, dotyk její pružné kůže na mé citlivé bradavce, který snad náhodou, snad záměrně protahovala otíráním svého malého ňadra o moje... Zkrátka, nějak se stalo, že za chvíli jsme klečely na posteli jedna proti druhé od pasu nahoru nahé a Moničiny špičaté jedničky klouzaly po mých pohupujících se čtyřkách, zatímco jsme se, trochu ostýchavě a nešikovně, líbaly a rukama se zbavovaly sukní a kalhotek. Pořád to vypadalo jako nevinné blbnutí dvou opilých holek, dokud mi Monča nesjela rukou pod břicho a dlaní nepřikryla můj pahorek. Měla jsem ji vzhledem k balícím plánům dohladka vyholenou, takže každý dotyk jejích prstů přes mé nahé pysky a nabíhající poštěváček byl jako malý elektrický výboj. Když jsem ležela na zádech s rozevřenými stehny, nevnímala jsem, že to je Monika, kdo mi tak nádherně líže frndu, prostě jsem jen toužila, aby ten úžasný jazyk, co mi ji tak sladce mučí obtahováním po okrajích, než do ní vnikne a začne ji tvrdě projíždět, proboha nepřestával. A když se pak přese mně přehoupla a její stehna se rozevřela nad mou hlavou, snažila jsem se zase všechno to nádherné, co mi provádí mezi nohama, jí co nejlíp splatit, takže jsem jí kmitala jazykem v rozevřené a krásně tekoucí pičulce jako pejsek, a protože to mám sama ráda, i když se stydím, sem tam jsem z jedné dírky přejela i na tu druhou, až Monika táhle sténala a prosila, ať nepřestávám. Držela jsem ji pevně za její pěkný, kulatý zadek, i když se udělala a zmáčela mi tváře svými šťávami, ona se na oplátku do mé prciny skoro zakousla, jak ji sála a lízala, a když se kousek posunula a přitiskla k mému rozdrážděnému poštěváčku svoje prso, úplně jsem vybuchla. "Tohle se prostě nestalo.", prohlásila ráno Monča, když jsme se, obě nedospalé, na sebe rozpačitě podívaly a začaly se nervózně oblékat.

Radši se rychle vrátím myšlenkami do ranní dvojky, protože cítím v kalhotkách, že i když se to s Monikou nestalo, ta vzpomínka pořád se mnou dělá divy. Blondýnka na chvíli přestala psát, něco hledá v kabelce, měla bych si už s tím nakukováním na její mobil dát pokoj. 'Nemuzu se dockat, az tu budes a ja te za ni chytim.", svítí na displeji. No jasně, pokud se takhle na dálku naladily, budou mít krásný start do pracovního dne. Třeba jsou to kolegyně z kanceláře, učitelky na stejné škole, prodavačky v butyku, co já vím. Radši si zakážu představovat si možné varianty, protože mi fantazie pracuje na plné obrátky a košíčky "pancéřovky" trpí tlakem vzrušených bradavek, zatímco já trpím zase marnou touhou svoje kozy osvobodit a pořádně se za ně popadnout. Na vteřinu mě napadne poslat podobně rajcovní textovku Martinovi, něco ve smyslu "Ahoj miláčku, sedím v tramvaji a mám ji pěkně mokrou, už se těším, až mě večer ošukáš.", ale stydím se, nikdy jsme si takhle nepsali. Mrknu zase dopředu, přeletím očima mobil blondýnky, a vzápětí se poplašeně opřu o své sedadlo. Právě totiž vyťukala následující text: 'Celou cestu mi to cte pres rameno nejaka bruneta. Ma paradni kozy, ta by se ti libila. Mam ji dat cislo?' Do háje, tak to je trapas, běží mi hlavou, zatímco křečovitě sleduju panorama Hradčan za řekou a ani o milimetr nestočím pohled dopředu. Sakra, kdyby bylo v tramvaji víc lidí, ani by ji nenapadlo si takhle psát a já blbka bych to nečetla jak školačka. Cítím, že mi na zádech vyrazil studený pot. Krucinál, ještě šest stanic, nemohla by vystoupit ona? Sláva, před Národní se začne balit. Jak tramvaj dodrkotá do stanice, zvednu oči a trhnu sebou jako zasažená proudem. Blondýnka stojí nade mnou, usmívá se a podává mi papírek. Nejsem schopná pohybu, tak mi ho upustí do klína, pokrčí s úsměvem rameny a vystupuje. Mimoděk zkonstatuju, jak ji vidím odcházet v davu, že jí minisukně hezky zdůrazňuje zadeček. Papírek beru do ruky a cpu do kabelky, aniž bych se podívala, co na něm je. Třeba tam napsala "příště nečum, krávo!"... Do kanclu dorazím celá rozhozená, pozdravím kolegy, mrknu na Lídu, ať mi uvaří taky jedno presíčko, a peláším na dámy. Máme tu jen dvě kabinky, přesto jsem už jednou v sobotu, když jsem se stavila v práci něco rychle dodělat, seděla v jedné a nedobrovolně poslouchala, jak si to v té vedlejší rozdává můj kolega s jednou uchechtanou prsatou stážistkou, až holka výskala a kopala do dveří. No nic, papírek mě pálí v ruce, potlačím touhu vrazit si ruku do rozkroku a uvolnit to nahromaděné napětí, a třesoucími se prsty ho rozbalím.