Studentská brigáda - 4. část

Předchozí části si můžete přečíst zde:

https://www.amateri.com/cs/povidky/6305/studentska-brigada-1-cast https://www.amateri.com/cs/povidky/6319/studentska-brigada-2-cast https://www.amateri.com/cs/povidky/6331/studentska-brigada-3-cast


Od Jirkovy vysněné brigády uplynulo již několik měsíců a on musel stále myslet na to, co prožil. Vydělal si pěkné peníze, za to byl rád, ale vzpomínky mu nedaly spát a klidně by v té brigádě pokračoval snad i zadarmo. Nic, nedá se nic dělat, všechno jednou skončí a i toto nemohlo dopadnout jinak. Ostatně věděl to od začátku.

Jednoho rána, když se připravoval na přednášku, mu v kapse zazvonil telefon. Dívá se na displej, neznámé číslo. Nic mu to neříká. Ze zvědavosti mačká „přijmout“ a ohlašuje se jen krátkým a neosobním „Prosím…?“

„Jirko, Jiříku, jsi to ty?“ ozve se ze sluchátka.

„Kdo volá?“

„Tady Jana. No Jana, pamatuješ, brigáda…“

Jirka byl okamžitě doma. „Jé, ahoj Jani,“ a jeho mozek okamžitě a bleskurychle vyvolal nervovými spojeními vzpomínky na všechno, co několik týdnů prožíval v luxusní vile, a protože je mozek potvora, nenechal si ty vzruchy pro sebe a poslal je pěkně dolu, mezi nohy. Jak Jana mluvila, Jirkovi začalo v péru pěkně cukat. „Jani, co se děje? Proč voláš?“ zeptal se rychle Jirka.

„Já už nemůžu…“ začal hlas v mobilu vzlykat, „já už to nevydržím…“ a dál už pro vzlykot nebylo rozumět vůbec nic.

„Jani, pomalu, uklidni se, co nevydržíš?“

„On, on, nechcéééé….“ A konec věty se opět rozplynul v nesrozumitelné lkaní.

„Dobře, tak mi v klidu pověz, co se stalo. Neboj, ať je to cokoli, vše se dá nějakým způsobem vyřešit.“

To Janu zřejmě uklidnilo, protože se ztišila a o mnoho klidnějším hlasem pokračovala: „Představ si, že jak jsem otěhotněla, tak Petr prohlásil, že si musíme dát se sexem pauzu, aby se tomu malému nic nestalo. Takže od té doby, co jsi k nám přestal chodit jsem neměla sex. Já ho ale potřebuji. Já už z toho šílím. Nic nepomohlo, že jsem na internetu našla, že sex v těhotenství nevadí, ba dokonce i prospívá. Ne, nechce o tom slyšet, prý dokud budu těhotná, tak s ním nic nebude. Snažila jsem se to vydržet. Pak už to nešlo, tak jsem si to dělala sama, abych nezešílel, ale teď už prostě nemůžu…“

Jirkovo srdce se prudce rozbušilo. „Jani, už nic neříkej. Mám přijít?“ Jen to dořekl, pocítil v podbřišku příjemné šimrání a ocas se též nenechal zahanbit a začal se nalévat krví.

„Ano. Určitě, chci, abys přišel. Manžel odjíždí každé ráno v osm do podniku a vrací se až večer. Můžeš zítra v devět?“

„Můžu, a kdybych nemohl, tak bych to zařídil. Budu tam,“ odpověděl s jistotou Jirka. A s další jistotou strávil večer a noc se ztopořeným penisem, protože se nemohl zbavit pomyšlení, že si zase zařádí s touto smyslnou mladou paní.

Přesně v devět stál Jirka u známých vrat a mačkal na tlačítko zvonku. Byl nervózní a napnutý, co se bude dít. Opět se v něm probudilo ono vzrušení, které měl, když s Janou řádili po odchodu Petra do práce, jak si Jana zařídila, aby ho tam odvolali. Zámek zabzučel a Jirka vchází do rozlehlé zahrady, kde se za těch pár měsíců nic nezměnilo. Došel až ke vstupním dveřím, které se otevřely a v nich stála ona. Měla na sobě župan, ale Jirka věděl, že pod ním zcela určitě nic nemá. Chytla ho za triko a vtáhla dovnitř. Ale ani na chodbě ho nepustila a táhla ho dál do ložnice. Teprve tam uvolnila sevření své ruky a rozvázala pásek županu, který odhalil celou její postavu. Jirka oněměl. Ještě nikdy neviděl nahou těhulku. Bylo to jiné. Byla jiná, než ji znal. Bříško bylo vystouplé pěkně dopředu, klín hladký a schovaný pod bříškem, což ovšem probouzelo jeho fantazii k velkým výkonům, což vzrušovalo dvojnásob. Prsa byla nalitá více, než tenkrát a dvorce okolo bradavek mírně ztmavly, což působilo tak trochu exoticky. Jana si očividně všimla Jirkova zaváhání a toho, že si ji tak prohlíží.

„Co se stalo? Nelíbím se ti s bříškem?“

„Ne, ne, právě naopak… Ještě nikdy jsem neviděl nahou těhotnou ženu a jsem tak trochu překvapený, že mě pohled na tebe strašně vzrušuje…“

Na další Jana už nečekala, chňapla Jirku za kalhoty a ve velké rychlosti mu je rozepla a vytáhla ven jeho tvrdnoucí klacek. Bez zaváhání se do něj pustila a začala ho lízat, cucat, sát, dráždit jazykem uzdičku a pak zase celý žalud, a u toho vzdychala, jak kdyby to byl první čurák, který kdy v životě držela v ruce.

„To mi chybělo…“ stále vzdychala Jana, „prostě už jsem to nemohla vydržet bez té vůně mužského ptáka, bez té chuti… To je úžasný, to chci…“ a její lasturka se začala pomalu plnit sekretem, který věstil její vzrušení. Líbala, žužlala, sála a dráždila jazykem Jirkův penis tak intenzivně a s takovou chutí a nedočkavostí, že Jirka přestal vnímat svět okolo a cítil jen, jak mu v něm cuká, jak mu nabíhají žíly, jak ho v podbřišku šimrá a na koulích tlačí, ale tak nádherně příjemně, jak to ještě nikdy při orálu nezažil.

„Jani, já už budu, nech si něco na pipinu…“ heknul Jirka, ale Jana nepřestávala a naopak zintenzivnila dráždění.

„Ne, nepustím, já to chci všechno do pusy, Já už to dlouho neměla…“ a jen to dořekla, začal Jirkův podbřišek pulzovat a mohutnými stahy pumpovat do Jirkova penisu mohutný proud spermií a pak dál do její pusy. Jana nepřestávala sát a rukou vytlačovat vše, co zbylo v ocasu, ven do pusy, a všechno velmi poctivě polykala. Poslední kapičky si vychutnala, olízla špičku žaludu, pohladila Jirku jednou rukou po zadku a druhou po břiše a pak si jen tak lehla na záda, roztáhla nohy a jedním prstem přejela přes vlhký poštěváček, jako by říkala „a teď je řada na tobě“. Jirka samozřejmě neváhal, sklonil se k Janinu klínu a začal jemně jazýčkem kmitat po klitorisu, aby ho následně zabořil mezi stydké pysky a nabíral přívaly tekutiny, které pak po doušcích polykal. Jana mu vždycky chutnala. Ale tak nějak měl pocit, že jako těhotná chutná jinak. Mnohem víc. Zajímavé. Nemohl se té chuti nabažit a tak jeho jazyk kmital mezi poštěváčkem, vstupem do pochvy a stydkými pysky, tak přirozeně a dychtivě, že Jana sebou začala záhy cukat. Byla to předzvěst blížícího se orgasmu, vždyť těhulky jsou mnohem citlivější a vzrušivější. Chytla Jirkovu hlavu do dlaní a ještě více ji namáčkla na svá rodidla, takže výtrysk jejího vzrušení na sebe nenechal dlouho čekat. A k tomu všemu začala stříkat, takže zkropila Jirkův obličej od vlasů až po bradu, a kropila dlouho, protože Jirka v lízání neustával, ani když měla ty největší orgastické záchvěvy za sebou. Jana povolila sevření Jirkovy hlavy a zhluboka oddychovala. Byla spokojená a šťastná. Ovšem Jirkovo zkropení nezůstalo bez následků. Jirkův penis si usmyslel, že do toho dnes půjde s plným nasazením a tak začal opět tvrdnout. Žalud byl opět obnažen a Jirka by ho Janě nejraději strčil do jeskyňky a zatlačil co nejhlouběji, ale nevěděl, jak na to. Co s tím břichem? Jana zřejmě pochopila, protože si lehla zády k Jirkovi na bok a vystrčila tu svou pipinu směrem k Jirkovu obnaženému žaludu. Jirka neváhal, pochopil, a přitiskl se k Janě zezadu ležíc na boku. Bez problémů vsunul svůj ocas hluboko do Jany a začal přirážet, což Jana opětovala vzrušivými vzdechy a povzbuzováním, že to je ono. Malinko se k Jirkovi přitočila, aby dosáhl jazykem na její bradavku, a on se s velkou chutí přisál k nalitému prsu a jazykem dráždil nejen bradavku, ale i tmavší dvorec, který ho tak vzrušoval.

Janina extáze neznala mezí. Kroutila se a cukala sebou, jako by to mělo být její poslední šukání v životě a to samozřejmě Jirku vzrušovalo. Jana byla opět na vrcholu a její svatyňka pulsovala mohutnými stahy poševního svalstva. Když sebou docukala, vyklouzla od Jirky, povalila ho rychle na záda, nasedla na něj jak na koníčka, a nabodla se na Jirkův klacek čnící pevně nahoru. Opět začalo ródeo a protože Jirka dráždil oběma rukama obě Janiny prsa, jak bradavky, tak ty dvorce, co ho pořád vzrušovaly, měla Jana jeden orgasmus za druhým a nemohla se od Jirky odlepit. I Jirka už přestal počítat, kolikrát mu v podbřišku pulsovalo a kolikrát jeho penis vypustil spermotrysk přímo do Janiny kundičky, prostě se těch několik hodin, které tam spolu trávili, ve vědomí slilo do jednoho orgastického bloku. Kdo nezažil, nepochopí.

„Takže?“ Zeptal se Jirka, když se vrátil ze sprchy a oblékal se. „Už je Ti lépe?“

„Neskutečně. Já věděla, že je na tebe spoleh a že mě v tom nenecháš.“

„Zítra zase tak?“

„Určitě. A pak znova. Každý den, až do porodu. Kdyby byla nějaká změna, jako že by třeba manžel do práce nešel nebo tak, dala bych ti vědět. Ale jinak tě chci každý den…“ nedořekla Jana větu, protože jí bylo jasné, že zrovna Jirkovi nemusí vysvětlovat, že v rámci zachování svého zdraví ho prostě v sobě potřebuje. A pak, jak se dočetla na internetu, i porod bývá snazší, protože bude pěkně v pánvi uvolněná a svaly nebudou tak křečovitě napnuté…

Jirka tedy docházel do té honosné vily každý den, každý den si plnil sen o nádherném sexu s nádhernou těhulkou, a Jana si zase plnila sen sexu s pěkným a výkonným mladíkem. No co, když ji manžel takhle „odvrhl“. Jednoho odpoledne ovšem pípla Jirkovi SMS. Už měl to číslo dávno uložené, takže věděl, že píše Jana. Zprávu otevřel a četl: „Dnes v 16:00 se nám narodil krásný a zdravý syn Petr Jiří…“