Mnich

Ještě než rozehraji symfonii písmenek na obrazovce či monitoru, chtěl bych podotknout, že nejsem ani homo, ani bi, a nemám s tím vůbec žádnou zkušenost. Rozhodl jsem se ale předložit vám tento příběh proto, že manželku jistým způsobem jeho děj vzrušil. Posuďte sami. A třeba mi do komentů napište, abych už nic takového nepsal, když to není moje parketa :-) A když se bude líbit (ale hlavně i ženám), tak můžu přidat pokračování.





Psal se rok 1310 a Petrovi bylo čerstvě sedmnáct. Byl nejmladším synem významného hraběte a jako takovému mu příslušelo, aby vstoupil do kláštera. Neprotestoval, byl se svým osudem smířený, ostatně se na něj připravoval od dětství. Prostě nejmladší synové jsou buď kněží nebo mniši a pokud jsou z bohatších a šlechtických rodů, stávají se biskupama. Tak už to chodí. Vůbec ho netrápilo, že by neměl mít nikdy dívku, protože díky výchově vlastně ani nevěděl, jaké to je, mít dívku. Sice se cítil pudově přitahován k ženám, které potkával, ale opět díky rodinnému zázemí a disciplíně na zámku s moc ženami do styku nepřišel.

Kočár dovezl Petra až na nádvoří kláštera. Vstříc mu šel opat, představený mnichů. Uvítal ho, podal mu ruku a dovedl ho do společenské místnosti, latinsky cenaculo, kde již čekali ostatní mniši. Opat Petra všem představil, že je to budoucí novic a tak bude od teď s nimi přebývat v klášteře. Následně ho zavedl do ložnice. Ve středověku ještě mnohé kláštery neměly pro mnichy jednotlivé cely, ale spalo se společně v jedné velké místnosti, které se latinsky říkalo dormitorium. Pro dnešního člověka nepředstavitelné. Absolutní ztráta soukromí. Pro středověkého člověka zcela běžná věc, byť pro šlechtické synáčky zvyklé na komnaty zámku ne moc obvyklé. Ale pro chudinu standard, vždyť kolikrát v malé světničce spala celá rodina i o 12 dětí.

Ale vraťme se se do našeho kláštera. Opat zavedl Petra do ložnice a ukázal mu jeho lůžko. Stálo u stěny. Vedle něj, z druhé strany bylo lůžko jiného mnicha. Mezi nimi tak půl metrová mezera.

Za chvíli začalo zvonit k modlitbám. Petr šel poslušně s ostatními do kostela. Vše vykonával tak nějak automaticky, bez nějaké velké zbožnosti a jen laxně bez horlivosti. Jako že to musí být. Po modlitbách byla večeře v jídelně, latinsky refektorium, pak opět modlitby, a nastal večer. Mniši se pomalu odebrali na svá lůžka. Tiše, bez mluvení. Když Petr pomalu ulehal, všiml si svého souseda. Ten se na Petra již delší dobu díval a zdálo se, jako by mu chtěl něco důležitého sdělit, ale kvůli přísnému mlčení nemohl. Tak se jejich pohledy jen setkaly a Petrovi se zdálo, jako by na něj ten mnich mrkl. Ale možná se mu to jen zdálo…

Mniši vstávají brzy. Už kolem třetí hodiny ranní. Následuje série modliteb v kostele, a pak rozdělení práce. Petr měl jít pracovat na zahradu a spolu s ním jeho soused z ložnice. Když došli na zahradu, mlčky, protože v klášteře se nesmí mluvit, pustil se Petr hned do okopávání zeleniny, kterou si mniši pěstovali k jídlu. Ačkoli synek hraběte, práce se nikdy nebál. Dokonce měl na zahradě u zámku svůj záhonek, kde si sám něco pěstoval, což bylo rodičům tak nějak jedno vzhledem k tomu, k jakému životu byl předurčen, takže tato práce mu rozhodně cizí nebyla. Ten druhý mnich ho chvilku pozoroval a uznale pokyvoval.

„Hm, jde ti to,“ prohlásil, „vůbec se nezdá, že jsi hraběcí syn…“

„My smíme mluvit? Opat říkal, že se to nesmí…“ zeptal se udiveně Petr.

„Samozřejmě, že nesmíme. Ale nikdo tu není, tak co. Kde není žalobce, není ani soudce… Hele, já jsem bratr Longínus. A jak jsi správně pochopil, jsem tak trochu rebel. U nás doma jsem měl určité problémy, tak jsem se schoval v klášteře. Nikdo o tom neví. Možná ti něco prozradím, když budeš chtít,“ a šibalsky se na Petra zašklebil, jako by snad chtěl s tím chlapcem laškovat. Což samozřejmě Petr ve své dětské naivitě neměl šanci poznat. „A co ty?“ zeptal se mladíka.

„Já nevím. Jsem tu, protože jsem k tomu byl předurčen. Nevím, co od toho mám čekat. Asi budu dělat, co se mi řekne až do smrti…“ odpověděl Petr a dál kopal motyčkou do země.

„A doprdele. Ty jsi tedy strašný flegmatik. No, s tebou asi moc zábavy nebude,“ zamračil se Longínus, ale v ten samý okamžik v něm uzrál nápad tohoto zcela osudu odevzdaného mladíčka trochu zasvětit do tajů, kvůli kterým se v klášteře skrývá. Teď ho ještě nechá být, ale večer, večer bude divoký. A chopil se své motyky a okopával také.

Den utekl jako voda. Ostatně všechny dny jsou v klášteře naprosto stejné – spánek, modlitby, práce, jídlo, modlitby, spánek… Jen ta práce se mění, podle toho, kam nadřízený mnicha pošle. Na výběr je zahrada, pole, les, knihovna, písárna nebo prádelna. Takže když se večer nachýlil a mniši ulehli do svých postelí, začal usínat i Petr, unaven po celodenní námaze na zahradě. Ležel na zádech a pomalu se propadal do snu. Najednou ucítil na svém klíně nějaké neznámé doteky. Protože si myslel, že je to jen sen, ani se nepohnul a odpočíval dál. Doteky ale nepřestávaly a přes přikrývku ho velmi příjemně dráždily na pohlavním údu. Ten začal po chvilce tvrdnout a než si mladík uvědomil, že to sen není, cítil zcela zřetelně, jak něčí ruka zajíždí pod přikrývku, vyhrnuje mu sutanu od kotníků k pasu a velmi hbitě chytá jeho penis. Ruka ho začala velmi zkušeně a jemně mnout, takže Petr musel otevřít oči a zjistit, co to má znamenat. Pohledem padl na svého souseda a bylo jasné, že ruka je jeho. Než stačil cokoli říci, aby se ohradil, udělal Longínus tiché „Pssssst“ a na znamení důrazu si dal prst před pusu. A v ten moment byl Petr v pasti. Longínova ruka ho v tu chvíli už tak dráždila, že nemohl odolat a zcela se těm pocitům poddal. Sice se mu v minulosti stávalo, že mu péro stálo, ale nikdy tomu nevěnoval pozornost a ono to vždy samo odeznělo. Ale nyní mu nejen stálo, ale dokonce mu to bylo nesmírně příjemné. Longínus si dával záležet a masíroval Petra v rozkroku o sto šest. Za chvíli začal Petr instinktivně pohybovat pánví. To se Longínovi líbilo a přidal na intenzitě. Petrovi mu v něm začalo škubat. V podbřišku cítil mravenčení. To ještě nikdy nezažil. Nikdy se nesetkal s tím, že by mu bylo na penisu tak příjemně. Ach. Chtěl, aby to nikdy neskončilo, zcela se tomu poddával. Náhle ucítil v podbřišku podivný tlak. Co to je? Snad se mu nechce čůrat? Nikdy nezažil orgasmus, tak nevěděl, že při něm stříká ejakulát z péra, z kterého byl zvyklý jen čůrat. Ne, to by bylo trapné, kdyby teď počůral ruku tohoto mnicha, který je na něj tak hodný a dopřává mu příjemné hlazení. Snažil se tedy Longínovu ruku odtlačit, což si mnich vedle vysvětlil špatně a domníval se, že Petr už dráždit nechce. A proto just ho chtěl udělat. Stiskl Petrův úd pevněji a ten když zjistil, že s tím nic nesvede, se snažil násilím výtrysk zabrzdit. Chlapi už asi tuší, co muselo následovat. Jakmile se snažil násilím zadržet výstřik ejakulátu, začal mnohem intenzivnější a bouřlivější orgasmus a u Petra již nebylo cesty zpět. V podbřišku začalo mohutně pulzovat, Petr se prohnul v zádech, vzdychnul, a do Longínovy ruky odevzdal veškerou zásobu spermatu, kterou měl od doby posledního mokrého snu. Svaly v podbřišku pumpovaly do jeho penisu několik velkých dávek a ten je velmi ochotně odevzdával ven v několika mohutných výtryscích. Longínus ovšem nepřestával, dokud z Petra nevyždímal poslední kapičku. Pak vytáhl ruku z podpřikrývky, dlaň si řádně olízal a vychutnal si dárek od vedle ležícího mladíčka, který stále nechápal, proč má ten mnich vedle takovou radost, že mu zrovna počůral ruku. Nicméně mu v tu chvíli bylo po orgasmu tak příjemně, že nehodlal nad tím vším moc přemýšlet a jen zhluboka oddychoval.

Najednou ale ucítil, že něčí ruka opět šmátrá na jeho přikrývce. Než si uvědomil, co by se mohlo dál dít, chytla ta ruka jeho ruku a táhla ji kamsi do prostoru směrem k Longínovu lůžku. Najednou byla Petrova ruka pod Longínovou přikrývkou a ta druhá ruka naznačovala, jak má Petr uchopit cosi pod touto přikrývkou. Byl to Longínův penis. Už řádně napnutý a tvrdý. Ta druhá ruka ukázala Petrově ruce, jak má úd hladit a jak se na něm pohybovat a Petr pochopil, že jeho soused chce, aby mu Petr oplatil tu laskavost, kterou před chvílí poskytl Longínus jemu. No, doufám, že on mě nepočůrá, pomyslel si mladíček. Jenže stačilo pár tahů a i Longínus heknul, prohnul se v zádech a do Petrovy dlaně odevzdal své zásoby spermatu. Petr si to z počátku neuvědomil, až když ho začalo na dlani něco hřát, a hlavně když Longínův pták v jeho ruce více klouzal. Vytáhl ruku, přivoněl k ní a znovu promnul v dlani tu lepkavou směs, kterou neznal. Pak si ruku otřel do přikrývky a se smíšenými pocity usnul spánkem spravedlivých. I vedle na lůžku usínal jeden mnich, který se těšil, jak bude se zaučováním tohoto kolouška pokračovat.