Pronájem studentského bytu - soutěžní

Své babičce vděčím za mnoho. Za mnoho prázdnin, které jsme u ní strávil, za mnoho výletů, které jsme spolu absolvovali a v neposlední řadě za dědictví, které mi před svou smrtí odkázala. Konkrétně svůj byt v Brně. Ne že bych byl nějaký zlatokop, ale byt je v pěkné lokalitě nedaleko vysoké školy a tak se přímo nabízí k pronájmu studentům. A taky že ano, nějaké peníze jsem dal do jeho rekonstrukce, elektřina byla ve špatném stavu, podlahy taky. Ještě se zrekonstruovala koupelna a WC. Pak nové okna, omítky a výmalba. Taková kompletní rekonstrukce za bezmála čtvrt milionu, ale byt byl krásný, stálo to za to. Nakonec jsem udělal velký nákup v Ikei a byt vybavil k bydlení. Dva dny jsem skládal s bráchou skříně a vše připravoval k nastěhování. Pak jsem byt nafotil a inzerát vložit na několik inzertních stránek na internetu a čekal. Byt vhodný tak pro čtyři studenty najednou, chtěl jsem za něj tři tisíce měsíčně na osobu včetně záloh.

Byl začátek srpna. Byl jsem rád, že jsem vše stihl. Po hodince a půl od zveřejnění mi přišel první e-mail, že skupinka studentek má zájem. No príma, napsal jsem jim detaily a čekal, zda budou souhlasit. Pak jsem šel do práce na odpolední a po ní jsem šel spát.

Okolo osmé, to jsem ještě byl v posteli, ale už moc nespal, mě probudilo zvonění mobilu. Vyletěl jsem z postele a div si neukopl o její roh malíček. Neznámé číslo, hmm, to bude zase nějaký nabízeč. „Prosím,“ řeknu do telefonu. „Dobrý den, Šimková, já jsem na internetu našla k pronájmu váš byt. Je to ještě aktuální?,“ ozval se příjemný hlas na druhé straně. „Dobrý den, ano, ještě je volný,“ odpověděl jsem. Pak mě začala seznamovat se situací: „Já se dvěmi spolužačkami a dvěma spolužáky nastupujeme na vysokou a zaujal mě váš byt, protože je velmi blízko školy. My dnes jedeme do Brna si prohlídnout ještě jeden byt, ale ten váš je hezčí a blíž a tak, pokud by to šlo, rádi bychom se podívali i do toho vašeho. Bylo by to možné?“ „Ano, bylo. V kolik vám to vyhovuje?,“ zeptal jsem se ospale. „V jedenáct? Vyhovuje vám to?,“ zeptala se mě ta milá slečna. Vyhovovalo, dal jsem jí ještě adresu a nervózně si šel udělat kafé a snídani. Byl jsem nervózní, jako bych šel na rande. Nevím proč, asi proto, že jsem nikdy nikomu byt neukazoval a ani jsem na žádné prohlídce nikdy nebyl. Během snídaně jsem si otevřel e-mail a uviděl dalších pět poptávek. Vždy byly reakce více či méně stejné. Obvykle skupina čtyř, v jednom případě jen tří lidí, kteří však byli ochotní platit celý nájem za čtyři, slušně se chovající, bezkonfliktní a tiší hledají ubytování během studia. Jasně, tak asi nikdo mi nenapíše, že dělá mejdany každý den, kouří, pije, fetuje a provozuje erotický podnik. Protože nejsem z Brna, ale z Bučovic, což sice není daleko, ale takovou půlhodinu v autě strávím, zkusil jsem na některé inzeráty rovnou zavolat. Když už do toho Brna jedu, můžu byt ukázat více zájemcům. Navíc odpoledne musím opět do práce. A protože jsem stále chlap a protože si myslím, že holky se o byt postarají lépe, než kluci, primárně jsem volal na odpovědi, kde se chtěly ubytovat jen holky. Což byly tři e-maily. Ten čtvrtý byl smíšený, tři kluci a holka a ta trojce byli samí chlapi.

Na první inzerát jsem se nedovolal, napsal jsem tedy e-mail, zda chtějí prohlídku dnes, ať mi zavolají. U druhého jsem byl úspěšnější a dvě z těch čtyřech dívek, což byly zrovna sestry, dorazí k domu v poledne. U třetího inzerátu jsem si schůzku domluvil jen s jednou, ostatní měly brigády a to na deset hodin. Dál jsem zatím nevolal a jen poslal základní informace stejně, jako na včerejší odpověď, na kterou mimochodem nikdo nezareagoval. Pak jsem dosnídal, oblékl se a nervózně, jako před svatbou, vyrazil do Brna. Poctivě si vystál celou mou jízdu po D1 od najetí až po svůj exit a nakonec jsem zaparkoval před domem.

Bylo půl desáté, měl jsem dost času a tak jsem chodil po bytě a koukal z okna na spěchající lidi. Deset minut před desátou stála u hlavního vchodu do domu taková drobná hnědovláska v balerínách a letních šatech. Napil jsem se na kuráž a šel před dům. Napil jsem se vody, aby jste si nemysleli. „Dobrý den, vy se jdete podívat na ten byt?,“ nesměle jsem ji oslovil. „Ano, dobrý den, já jsem Alžběta Kuncová,“ odpověděla a podala mi ruku. Tím byl seznamovací proces hotový a já ji provedl po bytě. Ten jsme měli prohlédnutý co by dup. Bětka, nebo chcete-li slečna Kuncová, si ho pro ostatní holky nafotila a začala se se mnou bavit o dalším postupu. „Mě se líbí, všechno je nové. Já holkám pošlu fotky, ale já bych ho brala a myslím, že holky taky. Do kdy to chcete vědět?,“ zeptala se mě. „No já včera tady provedl tři zájemce a dnes jednoho a domluvili jsme se, že do dvou dnů,“ zalhal jsem jako zkušený realitní makléř. „A co kdybych se vám ozvala třeba už dnes odpoledne? Mě se opravdu líbí. Dal byste nám ho, pokud by byl stále volný?,“ zeptala se. „Já to obvykle nedělám. Jak ti zájemci chodí na ty prohlídky, v takovém pořadí čekám, až se vyjádří. Tedy čekám jen do toho domluveného termínů dvou dnů,“ vysvětlil jsem svou politiku a opět se tvářil hrozně zkušeně. „Aha, rozumím. Obvykle, no a nemůžete udělat výjimku? Já bych se vám určitě dneska ozvala a myslím, že s námi můžete počítat,“ slibovala. „Já bych přeci jen počkal na ty dřívější odpovědi. Jim se byt taky moc líbil, ale určitě se mi ozvěte, pokud budete mít zájem,“ řekl jsem neústupně. „Rozumím,“ řekla tiše, položila si kabelku a svlékla si šaty. „Bude to stačit na tu malinkou výjimku?“ zeptala se provokativně. Rozbušilo se mi srdce, málem se mi podlomily kolena a krev s přesunula na patřičná místa. Polknul jsem a nevěděl, jak jí říct, ať pokračuje. Bylo to jednodušší, než jsem si myslel. Když jsem totiž nic neříkal, pomalu si svlékla i podprsenku a hodila ji na šaty. Kouzelně se u toho usmívala. Když jsem se stále nevyjadřoval, otočila se ke mně zády a ukázala mi prdelku a zařízlé tanga, které šly pomalinku dolů ke kotníkům. Otočila se zpátky a zeptala se: „Já už nic nemám. Bude to stačit nebo mám pokračovat u tebe?“ Já jen kývnul hlavou, aby pokračovala. Po špičkách ke mně přišla. Krásně voněla. Chytla mě za boky a tiše se zeptala: „Máš gumu?“ „Ne,“ řekl jsem snad první slovo od doby, co neměla šaty. „Hmm, tak já ti ho vykouřím. Chceš? Dáš nám pak tu prioritu?,“ smyslně se zeptala a já nedokázal odmítnout. Rozepla mi opasek a pomalinku stáhla kalhoty. Pořádně mi ho přes trenýrky zmáčkla a nakonec šly dolů i ony. Přetáhla mi předkožku a od koulí až po žalud ho pomalinku olízla. U toho se mi dívala do očí. Třikrát jazykem obkroužila žalud a zasunula ho do své pusinky. Stále jsem na ni koukal a začal ji hladit po vlasech. Tvářila se, že se jí to líbí. Mě se to líbilo na sto procent. Zvlášť, když ho měla v sobě skoro celý a přidala na intenzitě. U toho si buď hrála s koulemi nebo mi hladila břicho či zadek. Jednou zajela mezi stehna a jemně po nich nehtem jezdila. Byla to boží. Až moc a tak jsem jí vystříkal pusu. Polkla a lízala dál vše, co z něj ještě vytékalo. Nakonec vstala, já si ještě pohrál s jejími prsy a začala se oblékat. A já taky. U dveří řekla: „Já se do šesti ozvu, ale můžete s tím počítat a klidně chystejte smlouvu. E-mailem vám pošlu rodná čísla a jména ostatních spolubydlících. Smlouva může být na mě. Tak na shledanou. Ven už trefím sama.“ A šla ke schodům. Nejsem si ani jistý, jestli jsem se s ní taky rozloučil. Zavřel jsem dveře a kouknul na hodinky. Do další prohlídky zbývalo 20 minut. Přemýšlel jsem, zda prohlídky zrušit. Uvědomil jsem si, že nic není jisté a tak provedu všechny. Navíc už pár minut po tom jsem začal uvažovat trošku jinak, rozumněji. Když se dokáže před cizím chlapem jen tak svléknout a klidně to s ním dělat, to asi není dobrá vlastnost. Co když si tu holky otevřou privát? Vždyť mě starousedlíci znají, co si o mě pomyslí? A co by na to řekla babička? Hlavou se mi honila spousta otázek. To už ale bylo jedenáct. Z okna jsem před domem nikoho neviděl a tak jsem si tam šel stoupnout.

Před domem opravdu nikdo nečekal. Bylo za minutu jedenáct. Tak jsem tam nějakou chvilku čekal. Při pětiminutovém zpoždění mi přišla zpráva, že se zdrží asi o čtvrt hodiny. Přišli všichni čtyři o dvacet minut později. Hned se ke mně hnala hnědovláska průměrné postavy, za to minimálně s trojkami, možná i čtyřkami, natahovala ke mně ruku a představovala se: „Dobrý den, já jsem Šimková. Omlouvám se za zpoždění, ale při předchozí prohlídce přijel majitel pozdě a my se nestihli přemístit.“ S každým jsem si podal ruku a představil se. Nakonec říkám: „No nic se nestalo, tak pojďte dál.“ Prohlídli si byt. Stoupli si dál ode mě a tiše se spolu bavili. Nerozuměl jsem jim. Už se mi zdálo, že se baví dlouho a tak jsem jim do toho skočil: „Obvykle nechávám na rozmyšlení 48 hodin, zda máte zájem či nikoliv a upřednostňuji ty, kteří byli na prohlídce před vámi.“ Pokývali hlavami a bavili se dál. Tady pšenka nepokvete, pomyslel jsem si. Vždyť spolu možná chodí. A taky že se aférka neopakovala. Slečna Šimková mi řekla: „Tak děkujeme za prohlídku, já se do těch dvou dnů ozvu. Na shledanou.“ „Na shledanou,“ řekli i ti ostatní. „Na shledanou,“ řekl jsem smutně s pohledem na její kozy i já.

Chvilku jsem opět nervózně chodil po bytě. Těsně před dvanáctou jsem už stál u okna. Přímo u vchodu zaparkovalo auto, z něj vystoupily dvě holky. Stejné vlasy, stejné oblečení. To musí být ony. Šel jsem před dům. Bylo přesně dvanáct. „Dobrý den,“ přivítal jsem je před domem. „Dobrý den,“ odpověděly jednohlasně. Ruce měly za zády, tak jsem jim svou ruku ani nepodával, ani se nepředstavoval. Byly jednovaječné dvojčata. I když bych pár rozdílů našel, holky si to evidentně užívaly a chodily i stejně oblékané. Přišli jsme do bytu, vše jsem jim ukázal a holky byly nadšené. Taky si ho nafotily a že si myslí, že ho vezmou. Vyptaly si rovnou heslo na WIFI, aby to těm dvěma hned poslaly. „A kdybych vám třeba za hodinu zavolala, že to bereme, můžeme se takto domluvit?,“ zeptala se jedna z nich. Vysvětlil jsem jim, stejně jako všem předchozím, mé pravidlo, že obvykle to nedělám. Holky se smutně zatvářily. Dívaly se na sebe, já čekal, co bude. „Já těm holkám zavolám a potvrdím vám to ještě teď, dejte mi aspoň pět minut,“ řekla jedna z nich a odešla telefonovat do kuchyně. Čekal jsem tam s tou druhou. Oba jsme se koukali do země a když se náhodou střetli pohledy, usmáli jsme se na sebe. Z kuchyně bylo slyšet, jak telefonuje. Rozumět jí však nebylo. Já přemýšlel, jak to ještě zkusit. Napadla mě věta „Co jste schopná pro tento byt udělat?“, to je však úplně jasné, co chci a navíc je to hrozně trapné. I když prý tuto otázku personalisti někdy pokládají. Slečna už dělala druhý hovor. Patrně ta první souhlasila, jinak by té druhé nevolala. „Já to ale opravdu nerad dělám, že předběhnete ostatní zájemce. Nevím, jestli si takto plácneme,“ řekl jsem. Asi úplně stejné ty holky nebyly, protože jen kývla hlavou, že mě slyšela a nijak nereagovala. Ta druhá je výřečnější. Než jsem cokoliv dalšího zkusil, přišla i ta telefonující a říká: „Tak holkám se to líbí, my si to vezmeme.“ Popravdě jsem nevěděl, co dělat. A tak jsem trval na svém: „Včera i dnes jsem udělal několik prohlídek a bylo by to vůči těm předchozím nefér. Pokud to odmítnou, tam vám to samozřejmě rád pronajmu. A zájemkyně před vámi měly větší zájem.“ Zaraženě na mě koukaly. Nevím, jestli jim to došlo. „Větší zájem?,“ zopakovala ta aktivnější. Co na to říct. Bylo ticho a pak jsem se zmohl jen na: „No, větší zájem.“ „Můžeme se ještě spolu poradit o samotě?,“ zeptala se jedna z nich. Souhlasil jsem a holky odešly do kuchyně. Já stál celý červený v obýváku. Nevěděl jsem, jestli na mě nezavolají třeba policii. Dokonce mi hlavou proběhlo, zda jsou zletilé. Vždyť ony vlastně neřekly, že jdou na vysokou. Je vůbec možné, že jim nebylo patnáct? Že by dnešní děti vypadaly až tak dospěle? Uklidňoval jsem se, že by určitě přišly s rodiči a že přeci nejsem tak hloupý, abych si spletl 15letou se 19 letou. Zase to jsou jen čtyři roky. Celý vystrašený jsem se vydal do kuchyně, že jim to tedy pronajmu hned. Těsně před kuchyní, těsně před okamžikem, než by mě uviděly, jsem zaslechl jejich rozhovor:

„…A ty by jsi do toho šla?“

„Asi jo, ten byt je fakt blízko, je krásný, ušetříme za šalinu.“

„A seš si jistá, že to tak myslel?“

„Určitě, vždyť má pořád narážky a ty předtím mu určitě daly.“

„Teri já nevím, to je blbé se tady svlékat.“

„Neboj, je to jen chlap, jak nás uvidí, dám nám to i se slevou.“

„A co když bude chtít jít dál?“

„Já bych do toho šla, vezmu si s sebou krabičku.“

„Tak tedy jo.“

Upaloval jsem tiše do pokoje a čekal, co bude. Musel jsem si sednout, podlamovaly se mi kolena. Holky ještě tak dvě minuty nešly. Byl jsem přesvědčený, že ztratily odvahu. Když jsem si co pár vteřin říkal, ať za nimi znovu zajdu a nějak to uzavřu, jedna z nich stála ve dveřích. Úplně nahatá. Za ní se tísnila její sestřička. Znovu se mi postavil. Holky si stouply vedle sebe a podle hlasu ta mluvčí říká: „My máme opravdu veliký zájem o ten byt. A doufám, že nám ho pronajmeš.“ Hmm, začala mi tykat. V ruce svírala krabičku od kondomů. Já mlčel, minule to stačilo. „Tak co, pronajmeš nám to?,“ zeptala se trochu rázněji. Začal jsem se svlékat a říkám: „Když budete hodné, tak ano.“ Nezačaly ječet. Počkaly, až jsem byl nahý. „Tak si lehni,“ řekla ta s krabičkou, ze které zrovna jeden prezervativ vytáhla a otevírala sáček. Lehl jsem si na matraci na posteli a čekal. Nasadila mi ho na ptáka, trochu pohonila, sedla si obkročmo na mě a pomalu ho do sebe zavedla. Pak pohopsávala. Její sestřička si na mě obkročmo taky sedla, jen trochu víš a nechala se lízat. Tak po dvou minutách se prostřídaly. Tato byla užší a do další minuty jsem se udělal. Stále mi na něm seděla, stále byl v ní, i když dost povadl a zeptala se: „Tak co, už nám ho pronajmeš?“ „Jo, je váš,“ slastně jsem řekl, až se ta, co jsem ji lízal, trochu nazvedla. Holky ze mě slezly a chtěly smlouvy. Ty jsem neměl, ale slíbil jsem je ještě dnes, jen potřebuji údaje ode všech spolubydlících. Ty mi na počkání daly. Zatím co se oblékaly v kuchyni, domluvily jsme se na detailech, kdy si byt převezmou a kdy podepíší smlouvu. Rozloučili jsme se a holky odešly.

Uvědomil jsem si, že takový realitní makléř, když má v nabídce pěkný byt, může být docela vzrušující, ale i náročné zaměstnání. Ještě že jsem ty prohlídky měl jen tři, kdybych tady provázel celý den, asi by se mi už nepostavil. Tu první zájemkyni jsem eSeMeSkou odmítnul. Asi týden mi posílala výhružné a urážlivé zprávy. No co, sama se asi nepůjde udat, že mě chtěla uplatit a ještě k tomu sexem a jiné důkazy nemá. Druhým zájemcům se nelíbilo uspořádání pokojů, takže nic. No a inzerát jsem stáhnul a na zbylé odpovědi slušně odpověděl, že už je pozdě. Docela se těším, až holky odejdou, jak budu hledat náhradnice.