Žhavá milfka 1

16. 9. 2019 Bob69Romil

Třísknutí dveří šéfovi prosklené kanceláře se rozlehlo celým sálem. Už předtím si mnozí uvnitř všimli divoce gestikulující ženy. Nyní všichni zaměstnanci i klienti zvědavě otočili hlavy směrem ke starší elegantní dámě, která byla původcem rámusu. Rozmazaný makeup v obličeji a křečovitě svíraný kapesníček nepasovaly ke vzteklému výrazu tváře.
„Co čumíte!“ rozkřikla se na okounějící. “Jste tu všichni jedna všivá banda šmejdů,“ pokračovala ve spílání.
Od jednoho stolku se zvedl mladý zaměstnanec a přistoupil k nasupené dámě: „Uklidněte se prosím paní …“
„Cože? Já se mám uklidnit? Okrádáte slušný lidi a já se mám uklidnit? Ten vyžranej slizoun v kanceláři mi klidně řekne, že mu … že ho …,“ zlomil se jí hlas a do očí vhrkly slzy.
„Paní Spanová, pomůžu vám, ale musíte se uklidnit a jít se mnou ven,“ zašeptal mladík.
Vzlykající žena se zarazila a nechala se odvést na chodbu k výtahu. „Jak víte, že se jmenuju Spanová?“
“Zkusím vám pomoct, ale ne tady. Počkejte na mě za rohem v kavárně. Hned za vámi přijdu,“ zadrmolil mladík a obezřetně se celou dobu rozhlížel po chodbě.
Zkoprnělou ženu natlačil do výtahu a rychle se vrátil do sálu ke svému stolu. Stálo ho dost přemáhání čekat několik dalších minut a tvářit se klidně. Potom se odhlásil z počítače a oznámil kolegovi vedle, že si odskočí na oběd. Doufal, že ho žena poslechla a bude na něho čekat. Když jí spatřil sedět v rohu kavárny, viditelně se mu ulevilo a rychle si přisedl ke stolku.
„Proč mi pomáháte? A jak víte, jak se jmenuju?“ spustila sotva dosednul.
„Sandra Spanová. Vy si mě asi nepamatujete, ale chodil jsem do školy s vaší Miladou.“
„Aha, omlouvám se, ale fakt si vás nedokážu připomenout,“ zavrtěla hlavou.
„Třeba si vzpomenete, když vám řeknu, že naposledy, když jsem vás zkusil pozvat do kavárny, jste mi vrazila facku, až mi spadly brýle,“ rozesmál se mladík pobaveně, když spatřil vytřeštěný pohled ženy.
„Libor? Ty si ten hubenej klučík?“ vyhrkla nevěřícně. “Promiň,“ hned se začervenala. „Ani jsem se ti tenkrát neomluvila.“
„V pohodě, to už je dávno pryč,“ mávnul Libor rukou.
„Kolik ti tenkrát bylo? Když jsem ….“
„Sedmnáct. Skoro teda. A vám bylo kolik?“
„No teda, ty nejsi moc gentleman. Dámy se na věk přeci neptá,“ pousmála se.
„Omlouvám se, snad mi zase jednu neubalíte,“ zazubil se. „Je to už deset let. O prázdninách jste se odstěhovali a teď jsem vás najednou uviděl u nás ve firmě.“
„Ve firmě!“ odfrkla si zhnuseně. „Jak můžeš dělat u takových šmejdů?“
„Neměl jsem práci a netušil jsem, co jsou zač. V podstatě jsem už na odchodu, ale není to tak snadný. To jaká svině je šéf, jste asi poznala sama,“ obhajoval se rozpačitě. „Jeho žena je ještě větší mrcha než on. Šušká se, že firmu v podstatě vede ona. Jak vy jste se jim upsala?“
„Co já!“ vyjela vztekle. „To můj bejvalej u tý vaší sebranky nadělal dluhy a zmizel. Nikomu nevadilo, že ručení nechal napsat na mě, i když jsem u toho vůbec nebyla a nic nepodepsala.“
„Zkusím vám pomoct, pokud to půjde, ale nesmí se to nikdo z firmy dozvědět. Sedřeli by mě z kůže za porušení smlouvy. Věříte mi, Sandro?“ chytil ženinu ruku do své a palcem něžně přejel po hřbetě. Očima se vpíjel do jejích a dál jí jemně svíral, dokud váhavě neucukla jak rukou, tak pohledem. „Musím se už vrátit. Tady je moje vizitka. Zavolejte mi, sejdeme se a zkusíme probrat ty papíry.“
Zmizel tak rychle, že si na okamžik pomyslela, že to snad byl jen přelud. Nebýt tedy ležící vizitky na ubrusu a žhavého mravenčení po dotyku jeho palce. Teď si dobře vzpomínala, jak po ní kdysi ten kluk házel očima. Jak jí to lichotilo, že se o ni někdo takhle mladý zajímá. Jeho drzé pozvání jí tenkrát zaskočilo, a proto zareagovala fackou.

„Proboha, vzpamatuj se! Vždyť by to mohl být její syn,“ rozkřikl se distingovaný muž v drahém obleku. Byl celý zahalený mihotajícím se šedým kouřovým oparem a nebylo mu vidět do tváře.
„Ale vždyť o nic nejde. Jen se jí snaží pomoct,“ oponovala žena stojící na opačné straně pokoje. Ani jí nebylo vidět do obličeje, protože celá její postava pulsovala temně rudým světlem.
„Tak pomoct jo? Čuměl na ní jako na svatý obrázek,“ vedl si svou muž a důstojným krokem přecházel pokojem.
„Prostě si jen vzpomněl na staré časy. Co by asi mohl takový mlaďas vidět na staré ženské?“
„Jen se nedělej, ještě to není taková vykopávka. Pořád je to šmrncovní kus,“ utrousil lichotku muž a šedivý opar se jakoby prozářil. „Měla by ale přemýšlet, než začne blbnout klukovi hlavu.“
„Á, pan Moudrý promluvil,“ ušklíbla se posměšně žena. „A kde si byl, ty chytráku, když si brala bejvalýho?“ rozžhnula se postava ženy jasnou rudou.
„Copak mě poslouchala? A kdo jí pošťuchoval, slečno Vášnivá?“ potemněl muž a chladným tónem předkládal své argumenty. „Zajímalo jí jen to, že je s ním sranda, že má prachy, že má velký péro, ale že je to gauner k pohledání, to vidět nechtěla.“
„Tichóóóóó!!! Dóóóóóst!!!“ rozječela se Sandra bezmocně ležící na posteli.

Sandra se probudila zmáčená potem z děsivého snu. Nepamatovala si, co se jí zdálo, ale kvůli té noční můře jí srdce tlouklo jako splašené, dýchala jako po sprintu a krev jí tepala ve spáncích. Zkontrolovala pohledem budík a tiše zaúpěla. Ten příšerný sen jí připravil o víc jak půlhodinu spánku. Přejela si rukou po zpoceném břiše a rozhodla se dát si radši sprchu, než se pokoušet na chvíli usnout.
Vlažná voda spláchla lepivý pot a odplavovala zbytky podráždění. Uklidňující dotyky dlaní laskaly hebkou kůži. Nebyla už dokonalá. Prevít čas si pomalu vybíral svou daň ve vráskách a záhybech. Přejela dlaněmi po prsou a zkoumavě je potěžkala. I tady už se projevovala únava materiálu. Prsa nebyla tak pevná a bradavky netrčely tak drze vpřed. Něžně zakroužila prsty po citlivých dvorcích a promnula bradavky. Z úst jí uniklo tiché vzdychnutí. Chlapa už neměla několik měsíců a náladu na sex posledních pár týdnů taky ne. Až teď z ničeho nic.
Bradavky zareagovaly na mazlení napružením a jako odměnu vysílaly do těla vlny blaha. Sandřina pravačka se vydala za jedním silným signálem. Pomalu přejela několik faldů na břiše a pročísla kudrlinky na podbřišku. Prsty je vískaly a dlouhé nehty jemně škrábaly kůži pod chlupy. Levá ruka přitom stále střídavě masírovala obě ňadra. Prsty pravačky sklouzly ještě kousek níže a pohladily roztouženou kundičku. Dříve bývaly pysky hladce oholené, ale po rozchodu s bývalým se Sandra nechala zarůst. Stejně to bylo jen jeho přání a jí se holení moc nezamlouvalo. Radši měla krátký upravený kožíšek.
Nyní už to nebyla sprcha, ale vlahý letní deštík, co Sandru skrápělo. A nebyly to její ruce, které jí laskaly, ale ruce patřící Liborovi. Ona ho jen směřovala a vedla. Palec tlačící na fazolku poštěváčku a ukazovák projíždějící mezi závojíčky Sandře rozklepaly kolena. Tělo se samovolně opřelo zády o stěnu sprcháče a nohy se pevně zarazily o kraje vaničky.
Tady už nebyla touha po něžném laskání. Za stálého vzdychání a tichoučkého sténání se obě ruce konečně potkaly v klíně při rychlé práci na uspokojení nažhavené kundičky. Dva prsty jedné ruky pronikající hluboko do nitra lasturky a sevřené prsty druhé, kmitající přes nalitý klitoris přesně věděly, co mají dělat. Aby taky ne, když za sebou měly více jak třicet let praxe. Vzrušení se stupňovalo jako tlak v papiňáku. Jen místo hvízdání ventilu se koupelnou rozléhalo hlasité zasténání, oznamující prožitý bouřlivý orgasmus.
Sandra se pomalu sesunula na dno sprcháče a něžně si pohrávala s ňadry. Kdyby nemusela do práce, tak by snad pod sprchou vydržela do úplného rozmočení. Tenhle pocit, kdy vám málem ustřelí hlava, a před očima máte černo, už velice dlouho neprožila.

K Liborovu stolu přistoupila šéfka a mlčky, jen povýšeným pokývnutím prstu ho vyzvala, aby jí následoval. „Prý jste nás zbavil nějaké hysterky,“ zajímala se, sotva se usadili u ní v kanceláři.
„Ano, byla dost rozrušená,“ zamumlal Libor. „Nechtěl jsem, aby křičela na ostatní klienty.“
„Rozrušená,“ ucedila šéfka pohrdavě a zapálila si cigaretu. „Všichni jsou rozrušený, když jim sklapne a jejich peníze se stěhují k nám. Idioti. A co vy? Tohle od vás byl profesionální přístup. Jak se vidíte u nás ve společnosti v budoucnosti?“
Přísný tón ve hlasu šéfky se najednou změnil na laškovný a Libor ucítil tlak na rozkroku. Zkusil ucuknout, ale těžké křeslo se nehnulo ani o píď. Sklopil zrak a s úžasem zjistil, že ho tlačí noha šéfky. Elegantní lodička ležela pod stolkem a šéfka mu chodidlem přejížděla po klíně. Pokusil se zvednout.
„Seď!“ vyštěkla šéfka a vyfoukla po něm cigaretový kouř. Stačilo jen to jedno slovo, které jakoby Libora zhypnotizovalo. Nedokázal se pohnout a skoro ani nedýchal. „Stáhni si kalhoty,“ přišel další povel, který na chvilku dovolil pohyb svalům.
Libor seděl s kalhotami u kotníků a s tuhnoucím údem si šéfka pohrávala chodidly. Zručně ho masírovala a přitom naposledy potáhla z cigára. Típla nedopalek v popelníku a přešla ke strnulému mladíkovi. Chytila tvrdý úd do ruky a rychle ho začala honit. Vzrušený mladík se blížil k výstřiku.
„Jak se vidíš u nás ve firmě?“ šlehla najednou otázka jako bič. „Proč nás chceš podrazit? Proč té krávě pomáháš?“ syčela šéfka a nešetrně přetahovala předkožku, až Libor sykal bolestí.
„Protože …,“ zasípal. „Nevím … já … nemůžu se … soustředit.“
„Jsi nula! Bezejmenná nicka!“ spílala mu do tváře a drtila ptáka v sevření.
V ten okamžik se Libor udělal. Mocný výstřik mrdky se rozcáknul z boku po tváři běsnící šéfky. Ztichla a šokovaná tím, co si to dovolil, natočila nevěřícně obličej přímo proti tryskajícímu mrdkostřiku. Další výstřiky prolétaly vzduchem a pokrývaly rozzuřený obličej.
„Ááááááhhhhh,“ ječel Libor, když v tom se najednou probral. Ležel ve své posteli na břiše a okamžitě si uvědomil, že pokud se špatně pohne, tak jeho postel dopadne jako tvář šéfky ve snu. Opatrně se nadzvednul, aby uvolnil tlak na ohon. „Kurva, co to bylo?“ ulevil si do ranního šera. Chvilku rozdýchával šílený sen a potom rychlými kroky přešel do koupelny.
Chopil se stojícího péra a svojí mysl upřel k Sandře. Se zavřenýma očima si vybavil vzpomínky na její oblé boky, na to, jak se jí vzdouvá poprsí při smíchu a na vábivý žlábek mezi ňadry, vykukujícími z velkého výstřihu. Honil si péro jednou rukou a druhou si pohrával s varlaty. Připomenul si pohled do Sandřiných očí a její smyslný úsměv. Několikrát zpomalil tempo honění a jen si vychutnával lehké klouzání ruky po ohonu. Stáhl předkožku a bříšky prstů kroužil po horkém žaludu. Roztíral po něm hojné množství mazlavé šťávy, řinoucí se z otvoru trubice ven. Nezapomněl polaskat ani citlivou uzdičku.
Stoupající napětí v koulích se opět blížilo k úrovni před probuzením. Silně zatlačil prsty na místo pod šourkem a na okamžik oddálil vyvrcholení. Znovu si začal pohrávat s varlaty. Několikrát je promnul a dráždivě podrbal kůži na šourku. Stále více pociťoval návaly horka a přerývavě dýchal. Vrátil se k honění péra a představoval si nahou Sandru, jak před ním pokleká. Na okamžik se mu zdálo, že ucítil její horký dech na žaludu. Téměř okamžitě začal udolán rozkoší stříkat semeno do umyvadla. Pytlem se tisknul ke chladnému porcelánu, jednou rukou křečovitě svíral umyvadlo a druhou pumpoval jako zběsilý.