Pražský bohém jede na vodu (2.)

Seděl jsem na břehu Sázavy, házel trochu ledabyle žabky po vodní hladině, ale především vnímal tu nádheru vodáckého podvečera. "Ahóóój!", zaznělo zase od řeky a další tři kánoe přistály, pozdravované ze břehu těmi, co už dorazili dřív. Mezi rozjuchanými hlasy jsem rozeznával i členy naší party kamarádek a kamarádů z pražského kulturního centra Továrna, co se před časem smluvili, že si během léta urvou pro sebe týden a pojedou Sázavu. Ať už zkušení veteráni peřejí nebo nadšení začátečníci, dnes ráno jsme se na Stvořidlech naskládali do lodí a celý den se prali s línou řekou, abychom si teď mohli vychutnávat první táboření. Přestal jsem s kamínky blbnout dost včas na to, aby štíhlá černovláska z jedné z nově dorazivších lodí netušila, že sedím na plácku za rákosím, takže když se nenápadně vzdálila od místa přistání, beze studu si přetáhla přes hlavu pruhované triko a do půli těla se umyla v řece, až se jí visící nahá prsa, pěkně plná, krásně rozhoupala. Nevěděl jsem, jestli víc obdivovat do prstýnků zvlněné tmavé vlasy do půli zad nebo výrazné, taktéž tmavé bradavky, podvečerním chladem krásně vztyčené. Na tomhle tábořišti nebyly sprchy a zkušená vodačka to předvídala. Jestli a jak se případně umyje i dole jsem si zakázal představovat.

"Hezká, co?", prohodil Honza, kterého jsem vůbec neslyšel přicházet, takže jsem sebou poplašeně trhl. "Klíííd, neplaš se. Oceňuju, že ses dal do průzkumu terénu hned zkraje.", mrkl na mě. "Jenom se tak kochám." "No to je dobře, ale taky obhlížíš možnosti, což je správný." Jen jsem pobaveně zavrtěl hlavou. Honza pokrčil rameny, uvelebil se vedle mě a shýbl se taky pro kamínek. "Na vodě se dycky suprově kalilo a neméně suprově prcalo. Jen je potřeba správně si vybírat.", prohodil zadumaně, zatímco pohledem vyprovázel odcházející černovlásku, které za chůze půlky půvabně se pohupujícího zadečku lezly z vysoko ustřižených kraťasů. "Tak z Továrny vyrazila solidní reprezentace.", připomněl jsem naše milé kolegyně. "Když jsme byli s gymplem v sextě na vodě, vyspal jsem se s nějakou Květou.", prohodil Honza zdánlivě bez souvislosti a hodil do vody další žabku. "Hezká holka, takovej ten přírodní typ. Kudrnatý vlasy, už v šestnácti pěkně nakynutý, houpavý kozičky s růžovýma bradavkama, stačilo ji za ně vzít a trošku je promnout, a už hekala. Taky měla maličko bříško, maličko prdel, dole nevyholená, že to bylo vidět přes kalhotky... Zkrátka žádná modelína bárbína s umělýma řasama, ale taky žádná stydlivka, co sebou mrskne na záda, roztáhne stehna a doufá v nejlepší, kdepak. Po takovým tom prvním oťukávacím zásunu na zádech si klekla na čtyři, přirážela jak divá tou svou kulatou zadnicí, až jí pičulka krásně mlaskala a cecky se jí houpaly, že o sebe plácaly... a na konci, přestože jsem jí zcákal kozy i břicho, si to decentně otřela do košile a skoro do rána si se mnou povídala. Pointa?" "Že jsi byl už v pubertě na netuctový krasavice, co jsou komunikativní nymfomanky?" "Nesoustředíš se, Pájo, přemejšlej! A všímej si detailů. Možná jsem tě omámil sugestivním popisem přirozeně náruživé šoustalky, takže ti ušlo to podstatný: nebyla to spolužačka! Sbalil jsem tenkrát holku z kurzu, co tábořil vedle a učitelé se uvolili nechat nás trochu se kamarádit, jelikož kromě jinýho se skamarádili i oni; když jsem šel nad ránem od Květy, náš tělocvikář zrovna lezl z chatičky jejich učitelnic, a jestli je tenkrát zmákl obě, je větší superhrdina než Kapitán Amerika, protože ta statnější měla dudy nejmíň pětky, spíš větší. Ale jeho hrdinství nechme stranou. Podstatný je, že tenkrát naše spolužačky, pokud s některým z nás vyloženě nechodily, by nám v životě nedaly jen proto, že je hvězdnatá vlahá noc, Sázava šumí a mládí nám pádí. Aby se na nás pak dva roky do matury koukaly a věděly, že my víme, že ony vědí, a že tutově i další vědí? Kdepak! A s našima holkama z Továrny je to totéž. Prima žáby, jedna jako druhá, hezký až hrůza. Terka, Dita, i ta kozatá Broňa. Ale žádná ti tu na vodě nedá s tím, že se jednak celej podzim sledovat, jak se přiblble uculuješ, kdykoliv ji vidíš, a druhak se kroutit jak žížala před Ellou, nebo v mým případě Simčou. To už spíš podrží na stojáka za sprchama nějakýmu přespolnímu joudovi, co hezky hraje na kytaru Stánky a už nikdá ho neuvidí." Honza dokončil svůj monolog, a aniž by se tvářil zbytečně vítězoslavně, možná právě proto jsem mu každé slovo věřil. "Hele, ale vždyť ty jsi snad s každou, možná vyjma Broni, už stejně spal, ne?", zaprotestoval jsem chabě. "O to ale přece vůbec nejde.", ušklíbl se, vstal a zvolna odkráčel a já moc dobře věděl, že si náramně vychutnává moje pochyby, jestli stihl po jejím nedávném nástupu ojet už i tu kozatou Broňu.

Honzův rozbor určitě měl něco do sebe, ale nezabránil mi vychutnávat si ještě chvíli kouzlo okamžiku na břehu řeky. Od toho dne, kdy se naše parta zaměstnanců kulturního centra Továrna někdy v červnu domluvila, že jeden týden léta věnujeme společnému sjetí Sázavy, neminul den, aby ten plán někdo dychtivě nezmínil. Až mě překvapilo, jak moc se všichni těší. Jsitě, letní romantika na lodích, večery u táboráku pod hvězdami, pro městské slečinky a hipstery to všechno má nepopiratelné kouzlo dobrodružství. Brzy se navíc ukázalo, že vedle všech radostí, které přináší pobyt na řece a v jejím okolí, má pro některé i půvab jistých osobních vzpomínek. Na baru Továrny je místečko, kterému říkáme zpovědnice. Úsek barového pultu, kde obsluhu ukrývající velký kávovar umožňuje vyslechnout hovor těch, co tam právě sedí, jakkoliv důvěrný by byl. No a právě tady se jednoho večera krátce po nástupu do našich řad usadila po své směně nová kolegyně Sabina, aby si v debatě se starší a zkušenější vedoucí směny Ditou nejdřív vyměnila své první dojmy z týdne za barem, ale když probraly provozní záležitosti, Sabča si objednala ještě jednu dvojku bílého a s radostí oznámila svůj úmysl sblížit se s námi ještě víc na vodě. "Já mám na lidi nos a vy jste tu fakt prima parta. Tak kdyby vám to nevadilo, děsně ráda bych jela.", prohlásila a já se za kávovarem spokojeně usmál, vzápětí bolestivě nakopnutý do holeně Ellou, která samozřejmě taky poslouchala. Má milá možná maličko měla důvod žárlit, protože štíhlá Sabča s drzou ofinkou a drobnými, hrotitými ženskými půvaby, při očividné absenci podprsenky neposedné při každém jejím pohybu, byla od pohledu podobný typ jako ona, čímž se odlišovala od slovansky statné Broni, naší druhé nové posily před létem. Dita, dobře si vědoma toho, kde se na baru usadily, se omezila na neurčité odpovědi, ale Sabině víno rozvázalo jazyk natolik, že po kratším chvalozpěvu na téma vodáctví přiznala, že právě na vodě o "to" před lety přišla. Ella se výmluvně zatvářila, ale vzápětí se málem zakuckala, když naše nová kamarádka dodala, že jí tehdy bylo necelých čtrnáct a onomu bohatýrovi, co z děvčátka udělal ženu, zhruba tak podobně. To vzalo slova i Ditě, která určitě není žádná jeptiška, zvlášť když Sabča ještě dodala pár detailů, jako že to při tom skoro nebolelo, druhý den že si ale skoro nemohla sednout do lodi, že pak ten kluk s ní spal na vodě ještě několikrát a že si ho skoro do maturity chtěla vzít, ale pak přivedl do jiného stavu její starší kamarádku... no prostě byl to příběh vášně a protivenství, jaký by jistě stál za zfilmování, takže Dita, Ella a nakonec i já jsme jen lapali po dechu a Sabina to brala tak, že je teda jako už v partě, což bylo nakonec trochu předčasné, protože po dalším týdnu ji Valérie vyhodila, když jí opakovaně neseděla kasa a ještě navrch při jednom z divočejších večerů vyjela po jejím manželovi, o němž netušila, že je jejím manželem. Nás kolektiv je dynamický, ale máme své pevně dané mantinely.

Do takových detailů jsme se my ze staré party o našich předešlých vodáckých romancích v širším kruhu samozřejmě nevybavovali, ale přesto padalo dvojsmyslů a výmluvných narážek i v tomhle směru dost a bylo jasné, že většina z nás měla z doby dospívání na co vzpomínat.Terčem většiny poznámek byl samozřejmě nekorunovaný donchuan (podle jiných král děvkařů) Honza, zatímco já se tvářil jako by nic a do líčení s vodou spojených milostných pletek se mi moc nechtělo. "Pájo, neříkal jsi, že jsi byl ve vodáckém oddíle?", popíchla mě Terka jednoho večera, když jsme zase seděli po zavíračce u piva a spřádání letních plánů se postupně měnilo v anketu "kdo to dělal na jezu cestou z hospody". "No jo, asi rok. Ale my byli sportovci, Terezko, my se nemohli jen tak vydávat ze sil.", usadil jsem ji a vysloužil si řadu skeptických pohledů. Pravda to byla jen částečně; sice jsem skutečně v době puberty krátce působil ve vodácko-turistickém oddíle, ale vzhledem k parametrům naší říčky rozhodně nešlo o zásobárnu české reprezentace, na vodu jsme se dostali vlastně jen v létě. Snad aby nám to vynahradili, vedoucí nám po celé délce sjížděné řeky zamluvili ubytování v loděnicích a klubovnách spřátelených oddílů tamního povodí, takže romantiku pod stanem jsme si užili jen když se správce areálu, který nás měl ubytovat, opil na jakési svatbě a my museli bivakovat za plotem. Bydlení v pokojích umožňovalo zajímavé večerní návštěvy u našich oddílových kamarádek, pro mě ale v tomhle směru pšenka nevykvetla. Má dětská láska Katka, se kterou jsem už v té době měl za sebou své, respektive naše společné "poprvé", dostala od rodičů do oddílu přísný zákaz a můj náhradní idol, dlouhovlasá blondýnka Adriana s nyvým pohledem a hezky tvarovanými malými prsy, se k mému vzteku hned na začátku poddala svodům spolubydlícího Mirka, který si s ní pak večer co večer s vynalézavostí nadrženého puberťáka dával dostaveníčka všude možně, zatímco já se na pokoji užíral závistí a marně s kajícností snil o své Kátě. Štvalo mě to o to víc, že vedoucí nad námi nedrželi právě přísný dozor; většinu večerů strávili pochlastáváním v klubovnách s kolegy z domácích oddílů a jakýs takýs dohled nad dodržováním večerky svěřovali praktikantce Renatě. O pár let starší studentka medicíny tu byla jednak kvůli jakési praxi a pak zřejmě i coby další platonická obdivovatelka hlavase Tondy, který se ale nedávno oženil a jeho ženuška, sama dlouholetá členka oddílu, nebyla na hlavu padlá, takže si ho pilně hleděla. Renča nebyla právě nadšená z povinnosti obcházet pokoje a honit nás do hajan, takže když první večer našla na našem dvojáku jen mě, pokrčila rameny a jen prohodila, ať se Mirek kouká brzo vrátit. Když se druhý večer jeho absence opakovala, tázavě zvedla obočí a já se škodolibou chutí vyklopil, že má rande. "Ten se má, co?", nadhodila podobně kousavě a pak jsme oba vyprskli smíchy. "Co čteš?", naklonila se nade mnou se spikleneckou kolegialitou té, co stejně jako já zůstávala na ocet, a mimoděk mi předvedla v pohybu své objemné poprsí, kterým se mi příjemně opřela o rameno. Dělal jsem, že tlak plných koz, zřejmě teď večer už nespoutaných košíčky podprsenky, takže se Renče pod trikem citelně převalovaly, vůbec, ale vůbec nevnímám, a bezelstně jí líčil obsah nudného románu, který jsem doma sbalil jako vyloženou nouzovku, protože jsem doufal v zajímavější náplň večerů. Pokrčila rameny, což vyvolalo další inspirující pohyb jejích nadouvajících se dud, a odešla se slibem, že mi půjčí něco čtivějšího.

Když se vrátila asi za hodinu, Mirek pořád ještě někde za loděnicí učil Adrianu určovat souhvězdí, při čemž se už jistě dostával pod její tričko. "Zkus tohle, je to trošku podnětnější čtivo.", mrkla na mě a hodila mi na peřinu knížku, kterou si přinesla pod paží. Slíbila, že se ještě vrátí, protože sice letním láskám fandí, ale má za nás zodpovědnost, a odešla. Vážně šlo o trochu jiné čtení; nikdy předtím jsem se nesetkal s tím, že by ve volně prodejné publikaci, která není prezentována jako vyložená pornografie, bylo tolik explicitních scén. Neměl jsem ale chuť pouštět se do literárních rozborů, protože mi četba toho, o bylo v podstatě souvislým proudem milostných eskapád jakéhosi amerického novináře, přinesla možnost úniku před vlastní neutěšenou realitou. Ani jsem si nevšiml, kdy se Mirek vrátil, a když se následující večer zase vytratil, sáhl jsem po knížce už automaticky. Renča se pak při kontrolní návštěvě mohla smát na střídačku opětovné nepřítomnosti Mirka i mým upřímným rozpakům, které vyvolal její nevinný dotaz, jak se mi knížka líbí. "No jo, líbí, taková ... má to živý děj.", mumlal jsem nesouvisle a snažil se nevnímat, že naše praktikantka zase nemá podprdu, což mi na klidu nepřidalo. "Nechceš mi kousek přečíst? Četla jsem to už vloni, skoro si to nepamatuju.", prohodila jako by nic a zase si přisedla na kraj mé postele. "Já nevím ... teď jsem se ztratil.", zamumlal jsem nepřesvědčivě, protože ze všeho nejvíc jsem si přál, aby Renča naopak rychle odešla a nechala mě dočíst si další slibně se vyvíjející pasáž o samotě. "Tak jen odstaveček.", zapíchla prst do stránky, a já se ošil, protože pod knížkou se přes tenkou deku výmluvně rýsovala má fyziologická reakce na to "podnětnější čtivo". Renča se tvářila, jako by protitlak neucítila, namísto toho se uvelebila vedle mě, takže se její bujné cecky opřely z boku o mou ruku, a přehodila nohu přes nohu, až se jí sukně povážlivě vyhrnula po stehnech nahoru. Tohle nebyla právě snadná situace; obrýlená černovláska se silnými stehny, širokými boky a pěknou zadnicí, které se přes tričko rýsovalo kulaté bříško, v pase maličko vykukující mezi trikem a sukní, sice nebyla právě prototypem sexbomby, ale kombinace vůně a tepla jejího těla, tlaku těch krásně pružných a pod látkou trička se vzdouvajících prsou a vzrušujícího čtení mi způsobovala závrať i neustávající pnutí v rozkroku. "Pak se jeho ruka zmocnila jejích ňader, promnula jejich hroty, rychle nabíhající, a vydala se po plochém bříšku níž, pod krajku bílých kalhotek.", zadrmolil jsem jako školák před tabulí, když mě Renča pokývnutím pobídla ke čtení. Naštěstí mě trápila jen chvilku: jakmile jsem přeskakujícím hlasem přečetl pasáž, v níž "jeho prsty přešly po klenutém Venušině pahorku a zabořily se do hebkých kudrn jeho ochlupení", snad za odměnu, že jsem tu její škodolibost přestál, udělala něco podobného: plynulým pohybem mi vklouzla rukou pod peřinu a stiskla přes pyžamo mé trčící péro. Maličko jsem se ve čtení zajíkl, protože jím vzápětí začala beze spěchu, ale důrazně pumpovat, takže mi okamžitě přehrnula předkožku přes žalud a pták mi napnul v prudké erekci kalhoty pyžama. Renča po něm několikrát přešla bříšky prstů, pak odtáhla gumu kalhot a nasliněnou dlaní objala odhalený klacek. Nepotřeboval moc, stačilo ho ještě párkrát pohladit odshora ke koulím a stisknout, aby se mi hlas zlomil a s chrčením jsem se prudkým výstřikem udělal. Nepřestala péro jemně honit, dokud jsem nedostříkal, pak jako by nic vstala a prohodila, že sice trochu drmolím, ale zítra bych jí mohl zase kus přečíst, a odešla.

Málokteré pouto cítí dospívající mladík silněji, než k ženě, která se s ním pomilovala. Nebo mu vykouřila. Nebo vyhonila. Nebo mu dala pusu. Nebo se k němu hezky tiskla při ploužáku. Nebo se na něj aspoň slibně usmála. Na téhle škále jsem sice ani po nečekaně vzrušujícím čtenářském zážitku nebyl na tom lepším konci, přesto jsem po něm k Renatě cítil silnou přitažlivost. Vedoucí nás nechali užívat pohostinnosti tamního Slavoje dva dny a do programu vložili výlet na blízkou zříceninu, během kterého jsem po očku hltal Renčiny přednosti a shovívavě přehlížel trochu příliš velkorysé tělesné půvaby slovansky sošné medičky. Když se vedle mě do kopce funící kamarádi přerývaně bavili o tom, že má "slušný dudy, ale prdel jako kobyla", byl bych je oba zmlátil, ale sám jsem měl do kopce co dělat. Jakmile večer Mirek vyklouzl za blonďatou nymfou, tetelil jsem se dychtivým očekáváním. Renča přišla před desátou zkontrolovat večerku, potrápila mě škodolibým "Copak to čteš?", ale pak mi hned po přisednutí rukou zalovila pod peřinou, stiskla čurák u kořene a začala mi ho honit ještě příjemněji, než večer předtím. Ani mě nenechala číst, zato si mou hlavu přitiskla k hrudníku, pod tričkem se nadouvajícímu, a já se chtivě přisál k jednomu z prsů, cucal ho přes rychle vlhnoucí látku a jazykem dráždil neméně rychle nabíhající bradavku, což Renatu přimělo zaklonit hlavu, začít přerývaně dýchat a zrychlit pohyby ruky, která svírala moje natěšeně ztopořené péro. Hltal jsem její převalující se prso, objemem i tvarem tak jiné než malá kůzlátka mé Káti, zatímco Renča tentokrát měnila rytmus honění a oddalovala můj výstřik, který se dostavil až poté, co si vyhrnula tričko nad kozy a jednu z nich mi nahou přistrčila k puse. Přisál jsem se k přelévající se hmotě cecku, a jakmile jsem vsál jeho vrcholek s hrbolatým, tmavým dvorcem, ucítil jsem, jak se mi klacek napíná nezadržitelným výstřikem. Stejně jako včera mi Renata nepřestala stříkající péro honit, dokud jsem se s chroptěním nezhroutil na polštář, doslova vyšťavený. Pak si s významným zakašláním zakryla kozy se stále trčícími bradavkami a odešla, zatímco já se vznášel na obláčku malátné euforie v růžové mlze. Celý další den jsem po Renče oddaně po očku koukal, už napevno přesvědčený, že její oblá postava s širokou zadnicí a houpavými kozami, které jsem tak důvěrně poznal, je neskutečně přitažlivá, a těšil se, že večer se stane ještě víc... takže mé zděšení, když jsme dopluli do rajónu vodáckého oddílu, který měl jako jedinou ubytovací možnost velkou společenskou místnost, kde jsme se kluci i holky nějak poskládali na parketách, bylo maximální. Renča se na mé kradmé pohledy tvářila neutrálně, ani Mirek se té noci nikam nevydal, prostě marnost. O to víc jsem byl nadšený betonovou ubytovnou našich následujících hostitelů, jakkoliv ostatní členové oddílu byli tím reliktem socialismu po právu znechuceni. Potřebné soukromí tentokrát málem zhatila vzdálenost hospody, díky které zůstali vedoucí na baráku a Mirek opět bez šance pokročit ve svádění Adriany. Zoufalý z druhé noci bez svého erotického idolu, sebral jsem v jedenáct odvahu a zaklepal na pokoj Renaty, když jsem se předtím plížil jako indián kolem klubovny, abych s radostí zjistil, že mezi chlastajícími vedoucími ji nevidím.

Seděla v posteli, její spolubydlící nikde, takže když se mě pobaveně zeptala, co jí nesu, a poposedla přitom tak, aby se jí ve výstřihu noční košile její bujné vnady zavlnily, poodhalené dost na to, abych se kochal žlábkem mezi nimi, najednou jsem nevěděl, co mám vlastně říct. Zkuste v sedmnácti sebrat odvahu a hezky bez zakoktání si říct starší holce, jestli by byla tak hodná a zase vám ho vyhonila tak pěkně jako posledně. Renata mi to nijak neulehčovala, pobaveně si mě prohlížela a já si začal v duchu říkat, jestli ta její ruční výpomoc nebyla vlastně nějaký druh vtipu na můj účet. Jestli se třeba s holkama nevsadily... Naštěstí po nekonečně dlouhé době, kdy jsem přešlapoval s nešťastným výrazem před její postelí, se nastyila mými rozpaky a mlčky si spustila ramínka noční košilky na předloktí. Její dudy se s nádherným zavlněním vyhozuply z výstřihu a jejich majitelka si začala nasliněnými prsty jemně, ale vytrvale kroužit po hrbolatých dvorcích, z jejichž tmavých terčů se rychle zvedaly dudlíky bradavek, nalévajících se vzrušením. Jako by zapomněla na mou přítomnost, s přivřenýma očima a maličko zrychleným dechem se věnovala svým kulatým pokladům, jejichž napučené vrcholky si několikrát citelně stiskla mezi prsty, pak odkopla deku a já ani nedýchal, když mi nabídla pohled pod svou vyhrnutou košilku na trojúhelník ochlupení mezi stehny. Očima jsem hypnotizoval ten napůl tušený tmavý stín, ale Renča se nestyděla dát mi daleko detailnější představu o to, jaká je mezi nohama, když poposedla, vyhrnula si košili až do pasu a doširoka rozevřela silná stehna. Měla pičku baculatou, s výrazným růžovým klitorisem mezi zvrásněnými růžovými závojíčky, které si po chvíli prsty rozevřela a začala si hníst zezhora pahorek, zatímco druhou rukou se dál věnovala dráždění svých koz. Díky jejich objemu patřila k těm šťastlivkám, co si mohou samy lízat a sát bradavky, když si prsa přizvednou k puse, což vzápětí udělala a cucala si cecík tak silně, až se jí celý vrcholek kozy napnul. Rukou přitom kroužila po své lasturce, chvíli pomalu, chvíli zase prudce, sem tam vyslala dvojici vlhce lesklých prstů na průzkum rozevřené růžové dírky... Měl jsem pocit, že snad o mně už ani neví, a cítil jsem nutkavou touhu si pod vlivem té vzrušující podívané sám dopomoct k tomu, co jsem původně doufal udělat Renču. Péro mi ostatně stálo v pozoru, stačilo si začít přejíždět přes kalhoty pyžama odshora dolů, nespouštět oči z tichounce vzdychající Renaty... "Budeš se jenom koukat?", prohodila po chvíli ochraptěle, až jsem sebou cukl. Sice pohyb mé ruky popíral, že bych se jenom koukal, ale bral jsem to jako pobídku začít se na Renčou očividně prožívané a stupňující se rozkoši taky podílet, a přilehl jsem mezi její stehna. Ta baculatá pička byla nádherně horká, chloupky měkké a poštěváček jak se patří naběhlý vzrušením, a když jsem vnikl do úzké štěrbiny a začal jazykem kmitat sem a tam, odpovědí mi byla záplava vlhkosti a tichý, autoritativní pokyn "Lízej, dělej!", se kterým si Renča přitiskla mou hlavu k podbřišku a držela si mě u rozdělané pičky, jako by se bála, že přestanu. S odstupem si nemyslím, že by mé snaživé, ale možná trochu stereotypní lízání její horké mušle bylo tím hlavním důvodem, spíš už předtím svými šikovnými prstíky odvedla dobrou práci na svých prsech i v klíně, takže teď jsem jen dokonal, co bylo beztak nevyhnutelné: Renča se po chvilce zaklonila, stiskla křečovitě rty, aby vzápětí stejně úplně nezabránila dušenému zasténání, a podle toho, jak mi tváře zaplavila sprška jejích šťáv, se s dlaní přitisknutou na pusu očividně udělala. Její sípání se přesně shodovalo se stahy masité pičky, která můj jazyk v křeči orgasmu na chviličku úplně uvěznila. "No ty vole...", vydechla po chvíli, když přestala křečovitě svírat prsty okraj prostěradla. "Tak tohle bylo hustý! To si říká o odplatu.", mrkla na stan na mých pyžamových kalhotách a stiskla okolo něj chodidla, kterými začala vzápětí pomalu pohybovat. "Renčo, můžu si stáhnout kalhoty?" Tuhle svou větu si pamatuju dodnes. Bál jsem se, aby mě někdo nepřistihl vracet se z pokoje praktikantek s mokrým flekem vepředu. A dobře jsem udělal, že jsem se ozval, protože Renata pochopila, zvedla se, přiklekla, osvobodila mé napružené péro z pyžama a vzápětí ho uvěznila ve vlhkém horku svých sajících úst. Snad se před chvílí udělala opravdu nějak hodně hezky, protože mi jejich neustávajícím, dychtivým sáním dopřála tak úžasný výstřik do své pusy, že jsem do té doby ani dlouho potom od holky nic podobného nezažil. "A teď plav, čtenáři.", usmála se, když si schválně tak, abych to viděl, otřela teatrálně mé semeno ze rtů...

No, tak tyhle a další vzpomínky, které tehdy vodácký kurz přinesl, jsem se svou partou v Továrně opravdu nesdílel. Teď mě ze vzpomínání vytrhl příchod Terky, která mě objevila v zadumání na břehu Sázavy. "Tak tady jsi. Hele, radím ti dobře, jestli chceš dneska spát pod stanem, přestaň se dojímat nad kouzlem večera a běž si ho postavit, protože Honza toho absolutně není schopen. Podle mě teda ze sebe toho trotla jen dělá, aby se dostal do spacáku některé z nás cudných a upejpavých děvčat...", zachichotala se jako školačka a dodala povzbudivě: "A nesmutni, že Ella nejela. Na vodě se vždycky nějaká legrace zažije, věř mi.", mrkla na mě a pranic si nedělala z toho, že jsem prakticky od jejího příchodu civěl na to, jak málo zakrývají dva červené trojúhelníčky zjevně poddimenzovaného horního dílu plavek z Terčiných malých, hrotitých ňader. Má vlastně asi dost podobné, jako Ella, odhadl jsem v duchu, přijal její podanou ruku, vstal a vyrazil k tábořišti.