Hurá na nuda

Říká se, že sdílený zážitek je nejlepší a tak i vzhledem k mé "podivné" povaze mě napadlo, že si zahraju na "můj milý deníčku" a svěřím se vám se zážitkem, který mě potkal na letošní dovolené. Pro někoho trapné, pro mě to bylo vzrušující, každopádně váš názor mě zajímá.
Jezdíme s přáteli pravidelně do naturistického kempu Valalta. Jsme blízcí přátelé a je tu krásně.
V druhé půli týdne, bylo to ve čtvrtek, k večeru po koupání, dali jsme si trochu vína a zábava se celkem slušně rozbíhala. Byl krásný teplý večer a tak jsem se rozhodla ještě zajít na pláž trošku se okoupat. Stíny mezi bungalovy se už celkem slušně prodlužovaly .Kolem pasu formálně modrý lehký šátek. Funkce žádná, ale přesto se nosí, jeho průhlednost je takřka absolutní a navíc byl menší než by bylo potřeba..no možná některé by stačil, ale mě ne... ale tady se to nosí téměř jako sako a kravata do divadla. Vydala jsem se k pravému okraji Valalty, kde jsou méně navštěvované kamenité plážičky. Po pár skleničkách bílého se mi šlo celkem lehce. Jestli to tam znáte tak cesta uličkami mezi apartmány s balkonky, kde na každém druhém někdo sedí je vždycky vzrušující. .k Valaltě to patří a každou ženu potěší, když se za ní muž ohlédne. A pro mě, když jsem nahá, je to zvláštní kombinace klidu, nadhledu, studu a očekávání, které mi občas přináší mravenčení v podbřišku. Po chodníku mezi bungalovy, s pány sedícími na zápraží, kteří si nenechají ujít žádnou část mého těla si člověk připadá jako na předváděcím mole. Akorát s obnaženými prsy a takřka holým zadkem. Nádherný večer, skok do vody a pak rychle na pláž, uložila jsem se na záda a zavřela oči. Je sice večer, ale kolena hezky od sebe ať se opálí partie na vnitřních stranách stehen. Však to znáte.
Po chvíli mě vyrušil mužský hlas: "Krásný dobrý den, večerní siesta?" Otázal se někdo nade mnou. Muž s plnovousem ve kterém jsem poznala pánskou část páru, která bydlel vedle nás. Měl tak okolo 35, svalnatý, s hezkým zadkem a jistěže taky pěkným ne zrovna malým nádobíčkem, to si člověk všimne, společně s krásnou tmavovláskou tvořili hezký páreček. Teď byl ale sám a já na něj mžourám proti slunci. Pro pořádek se posadím, kolena způsobně k sobě aby si zbytečně nemyslel, i tak už si mě jistě důkladně prohlédl. No popravdě mi ta představa nebyla až tak nepříjemná nepříjemná a tak dám nenápadně ramena dozadu a vypnu ty svoje dvojky. Mravenčení v podbřišku tu je zas. Dáme se do řeči, je tu na týden, nejsou tu poprvé. Já také ne a on odpoví, že je to vidět. To mě trochu zaskočí tak se ptám Proč?
"Je vidět že jste tu zvyklá, pohybujete se s takovou lehkostí" ..zase se usmál ....dal si na vyslovení toho slova záležet..To je tady prostě bonus navíc, seděli jsme vedle sebe, oba úplně nazí a povídali jsme si. V tu chvílí každá za normálních okolností i nevinná narážka může být rozbuškou vzrušujících emocí. Které potom vedou k jiskření aniž se člověk naděje. Zvednu hozenou rukavici, rádoby nenuceně se usměju a rozhodnu se pokračovat: " To jste si mě studoval tak podrobně?" čímž ho přivedu do rozpadů, ale jasně, to jsem chtěla. Rozpačitě se usměje a říká: "no nemáte žádné stopy po opálených plavkách, je vidět, že se takhle cítíte dobře a sluší Vám to" vypálil ze sebe komplexní analýzu mé osobnosti. ...
"Víte co?napadlo mne, že byste mi mohl pomoci"
".jak?" ptá se a dychtivost moc skrývat neumí...
"chtěla bych nějaké normální fotky z pláže, mohl byste mě vyfotit?"
"a jak?"
"no tak jak tady ležím nebo jak chcete" usměju se a dám mu telefon.
Vzal jej a naměroval objektiv ke mě ......seděla jsem, trošku jsem propnula hrudník, chvilku to trvalo, ale pak se odvážil reagovat a začal mě balit: "máte krásná prsa" a očima je hypnotizoval..."děkuji" řekla jsem a lehla si na levý bok zády k němu. "můžete mě vyfotit takhle?" ...."jasně!"odpovídá, cvak, tak ještě vystrčím zadek, propnu záda..."a takhle?"...hm, to budou hezké fotky", ...cvak,cvak...není nadto, když mě fotograf povzbudí, tak otočím se na záda, dám ruce za hlavu....cvak....nakonec na bok směrem k němu, fotí, dívá se na mě, pak zase fotí, chvilku to zvažuju ale nakonec dám kolena maličko od sebe. Cvak..."děkuji to stačí"..."není zač, a nechcete dát ty nohy trochu víc od sebe?" usměje se. Ty jo, ten je pěkně nadrženej! Podívám se na něho: " to už by nebyly fotky do rodinného alba ale". " A tyhle budou? To bych chtěl to album někdy vidět " zasměje se, nakloní se nade mne a telefon mi vrátí do ruky. Teď už to teda jiskří ostošest, "to už by byly fotky do nějakého magazínu a tam já nefotím". "Škoda vypadáte tak skvěle, že byste v něm byla ozdobou". To je tedy frontální útok takhle navečer. Opřu se o lokty a podívám se na něho, stojí metr před a nade mnou, dívá se na mě a usmívá se. No tak dobře, trochu chlapečka poškádlíme. Pomalu oddálím kolena od sebe, nejdřív jen trochu a sleduju ho, neuhne pohledem ani o milimetr, a pak hodně, kolena doširoka od sebe...pěkná show pro pána, projede mnou vzrušení. Společně s večerním vánkem můj klín okamžitě olízne i jeho neskrývaný pohled."Takhle?" Sleduji ho jak se mi dívá mezi stehna, "jste fakt krásně opálená"..."Ano?" Usmála jsem se, možná i začervenala, kdo ví v tom slunci to nemohlo být vidět, ale taky jsem si všimla, jak stál nade mnou, že mu tahle situace přivádí jisté komplikace. Prostě mu pěkně ztuhnul...tak napůl, ne úplně, konec byl ještě ohnutý dolů ale u kořene byl zřetelně vzrušený. No pohled to nebyl špatný, nakonec je dobré vědět, že se někomu líbím a na nudistických plážích, ve vhodnou chvíli, jsou taková vzrušení vhodným zpestřením dovolené. A pak, nebyl vůbec malý...ne tolik dlouhý, spíš široký. Jestli bude i bystrozraký....."Proč se smějete?" zeptal se mě. Uvědomila jsem si , že jsem se opravdu pousmála při přemýšlení co se děje s jeho malým kamarádem. No, malý už nebyl.
"Jen tak" zahrála jsem to do autu. Rychle si lehnu způsobně na bok. Slušná holka. Lehne si vedle mne. Přestanu mu věnovat pozornost a dokončuji svůj ďábelský plán, který jsem před pár minutami vymyslela. Posadím se, prohlížím si v telefonu fotky. Jo tahle poslední je dobrá!....dvakrát klik, share....odesláno. Za minutu cink...zpráva...Hezké, smajlík a srdíčko, kdo fotil?
"Omlouvám se, přítel" a mávnu telefonem do prostoru. "Nezlobíte se na mě, že Vás zdržuju? S tím focením"
Podívá se na mě" ne naopak, mě se to líbilo" povídá.
Tak jsem se ocitla na rozcestí. Kudy teď? Krásný večer, hezký chlap. Proč bych se tomu bránila. Zatím to bylo balancování na hraně.
" Bylo to vidět" kývnu hlavou směrem k jeho v tu ránu dále tuhnoucímu kamarádovi. Nakonec co, taky se díval.
Chvilku se rozmýšlí a pak zariskuje: "no máte krásně kulatý zadeček, to se málo vidí, tak asi proto" .
"Nechcete udělat ještě nějaké fotky vzadu za rohem?" Podívám se na něj, pak na jeho péro vzrušené a tvrdé u pupku...pozoruje mě. Rychle zvažuju pro a proti, hezký chlap, stojí mu to za to? Asi se mu líbím, to mi lichotí jasně, ale zase nejsem žádná do větru!..Rodinku má hezkou, asi slušnej chlap...ale hlavně mě hrozně přitahuje! Ok, nemusí si užívat jen ta jeho. Chci to.
"Hm, dobře..mohlo by to být zajímavé"- to je diplomacie v praxi. Tak tedy vstanu a pomalu jdu směrem dozadu. V podbřišku mám mravenčení, bouři, nechci aby si toho všiml, jsem mokrá snad až na stehnech. Jde za mnou. Zajdeme za roh, není tu nikdo. Neotočím se k němu. Přistoupí ke mě zezadu, uchopí mě za ramena a políbí na ucho. " Hm..a co teď ?" zeptám se. Jeho ruce se sesunou z ramen až k pasu, obemkne mě a přitiskne se na mě zezadu. Cítím jeho penis, který se zanořil mezi moje půlky. Je potichu. "Chtěl bych ti to udělat" pošeptá mi do ucha." Chci tě, toužím po tobě...hm?" Je to něco mezi otázkou a rozkazem. Stojím, pak zavrtím zadečkem, je tvrdý jako kámen... pomalu se opřu se rukama o skálu před sebou. Políbí mě na šíji, dlaně přejdou na prsa, prsty mi zmáčknou bradavky ...vzdávám se. Levou nohou se rozkročím snad o půl metru a propnu záda..."tak na co čekáš, dělej" vyjde ze mě hlasem který tak úplně neznám...V příští vteřině mě jeho ruce uchopí za boky a drží, nedovolí mi uhnout ani o milimetr a zasune do mě něco tvrdého a velkého. Pak přirazí tak, že mi poskočí prsa. Jo. Takhle to miluju. Zavřu oči a přestávám cokoli řešit.
Bylo to skvělé. Snad nás nikdo neslyšel, vzpamatovávám se z extáze, v podbřišku mám stále milion mravenců, nádhera, on mě hladí a pak ze mě vyklouzne, měkký. Jakoby nic. Polibek na tvář, pohlazení po vlasech, dá mi ručník. Utírám jeho sperma, které mi teče až na kolena. Podívám se na něho tázavě. Je toho nějak moc. Nesměle se usměje. Dávám si šátek kolem pasu, zadek mám rudý, nějak pochopil, že mám ráda když přes něj dostanu, fajn, ale já teď budu muset přes celou Valaltu se zadkem rudým jako pavián. To se ještě snažím prohlédnout a div si přitom nevykroutím krk. No jasně, otištěná dlaň, ach jo. Šátek je teda na tohle dost malej, koutky mi cuknou směrem nahoru. "Běž!, já přijdu sama ať nás nevidí spolu." Rozloučí se, pohladí mě po vlasech, ruka mu sjede na rameno a moje prso. Otáčí se a jde. Chvilku si lehnu a nechávám v sobě pomalu doznívat extázi, kterou mi dopřál. Po cestě domů si užívám večerních paprsků slunce a čerstvého větříku, který příjemně ochlazuje. Nemusím Vám vykládat, že chodit takhle po nudistickém kempu má i svoje nevýhody. Než dojdu na bungalow několikrát to šplouchne a vyteče až na stehna. Ručník to jistí. Společnost mě vítá, přítel se na mě usmívá. Proč by ne. Právě načnuli čtvrtou láhev vína. Ptá se jak jsem se měla. Nádhera! odpovím mu a můj úsměv vůbec není strojený.
"Myslel jsem si to" usměje se, zajede pod šátek a pohladí mě po žhnoucím zadku.
Vedle v bungalovu chystá kdosi kdo je mi povědomý horečně talíře na stůl. Sluší mu to, jen ten jeho kamarád, který byl před chvilkou hluboko ve mě už jen bezmocně visí dolů. Kmitá jako zkušený číšník, pohledem zavadí o mě, usměje se. Zevnitř vychází jeho krásná černovláska s dlouhýma nohama a plísní ho za nenahlášenou nepřítomnost. Teď zpětně musím říct, že je opravdu hezká, štíhlá, prsa vůbec ne tak malá. No a podbřišek má vlastně trochu vyklenutý. No jasně! Proto ty zásoby! Uvnitř mě to zase šplouchne a na vnitřní straně stehem je opět kluzko. "Nic, jdu se osprchovat od té slané vody". "Jasně běž a pojď si k nám konečně sednout". "Jo", odpovím, akorát mám dnes nějakej spálenej zadek" ušklíbnu se. "No jasně, všiml jsem si", usměje se krátce, způsobně a chápavě jako ten nejlepší přítel na světě. A já vím, že některé věci před ním prostě tajit nemusím. Je to ale hodně divné? Co myslíte?