Drž samičko!

19. 10. 2019 Promezame

"Drž samičko!" chytne mě Marek pod krkem, ne nijak pevně, ale zřetelně cítím jeho prsty a sevření. Druhou rukou mi zmáčkne zadek a pomalu se ve mě začne pohybovat.
Prdelka si na něj už zvykla, takže mi ji může bez obav projíždět.
Miluji, když mi takhle šuká zadek a bere si mě trošku drsněji,než jen něžnou vanilkou.
"Jak se ti to líbí?" nepřestává a i když se zmítám na vlně úžasných pocitů, jeho stisk pod krkem je čím dál pevnější. Vlasy mám spadené přes obličej a sténám rozkoší. Kruci, proč ale po mě chce hodnocení? Vede si snad nějakou statistiku nebo co?
"Notak, samičko," dožaduje se a přesune ruku ze zadku do mých vlasů, aby si je během chvilky omotal kolem ruky a zvrátil mi hlavu dozadu.
"Sssss…." on mě chce mít snad na krátko, má pořádnou sílu.
Začíná toho na mě být dost. I přes vzrušení a rozechvělost svého těla cítím jak jeho vzrušení a zápal do hry sílí. Stejnou měrou sílí i jeho sevření.
"Marku…. aaach…povol, prosím," pravidelně přiráží a dál mi šuká zadek.
" No řekni… kdy ti někdo naposledy takhle pěkně… ojel prdelku? "zvládá mi mezi tempy pokládat další otázky.
" Tomuhle říkáš….ojel,?" vím, že si koleduji, hodně koleduji, ale strašně mě baví ho zlobit. Zná mě, ví, že v komunikaci se mnou se musí mít na pozoru, ráda se chytám slovíček.
" Tyyyy… " uvolní můj krk a plácne mě přes zadek, jen to pleskne. Vlasy mi přitáhne ještě o kousek víc. Malinko bolí, jak se mi napínají až u kořínků.
Nabodává si mě až cítím jeho koule, jak mi pleskají o zadek.
"Šukáš mi zadek, nezapomeň na to," snažím se ho brzdit, ale myslím, že v tuto chvíli je mu to šumák. Jde si za svým a šelma se v něm nezapře.
"Vím zlato, ale ty ho máš naprosto božskej, to sevření, to je mazec!" a opět mě po něm plácne, jen to mlaskne.
"Auuuu…. To bolelo…." štipkání po otisku jeho velké hrubé dlaně rozlije horko do celého mého těla.
"To je dobře, samičko, tady budeš poslouchat."
"Ondřej by mi ho určitě taky hezky ošukal… " uteče mi. Je to už trošku přes hranu, vím, ale co, řekl si o to sám.
Okamžitě přestane, jakoby se snad opravdu urazil.
Ne, to si jen dává na čas s reakcí.
"Tak Ondřej? TEN Ondřej????!" a pořádně si mě narazí na ptáka. Obě ruce přesune na můj zadek. Zaboří je do něj jako do těsta a že je tam toho materiálu dost a dost.
Pleeeesk…. Vyšije mi další ránu na zadek, jen to vzduchem zasviští.
"Teď budeš držet, než ti vyšukám mozek z hlavy, Kačeno!" Marek se rozhodne, že můj zadek dnes pozná středověk asi, protože s vervou, jakou mi ho šuká, ho budu mít brzy jak trhací kalendář.
I přes to, že je teď úplně jiný, než jak ho znám a mé pocity jsou hodně na hraně, líbí se mi to. Rukou si dráždím klitoris a cítím, že můj orgasmus přijde co nevidět.
"Aaach… Marku… Já už… Aaachch…" nestihnu doříct a mé tělo se tříští na tisíc kousků na vlně orgasmu. S každým dalším projetím mého zadku jsou pocity intenzivnější a mě se podlomí kolena. Ležím na posteli, Marek o to víc zaboří ruce do mých půlek, aby po pár vteřinách přirazil naposledy a cítím, jak mi zadek pumpuje semenem.
"Kačííí…." hroutí se na má záda celou váhou. Tiskne mě pod sebe, hrábne mi do vlasů a líbá mě do nich. Mačká mě pod sebe, jako polštář.
"Miluji tě, zlato!" šeptá mi do ucha, je udýchaný, drží mě pořád pevně v objetí až do chvíle, než ze mě vyklouzne.
Brečím, nevím proč, ale všechno to bylo tak silné, že se to nedá zastavit a ten tolik příjemný pocit mě dovede až k pláči.
"Pocem," otáčí si mě Marek k sobě na prsa, ležíme teď naproti sobě, srdce nám oběma pořád šíleně buší. Pár vteřin je mezi nami hrobové ticho.
"Bylo to boží, naprosto neskutečné, zlato," promluví Marek první a líbá mě, dokud se všechny mé emoce neuklidní.
"Bylo…" odpovím mu, až když jsem schopná doopravdy popadnout dech a mluvit klidně.
Malinko si mě odtáhne od sebe, aby mi viděl pořádně do tváře a utřel mi poslední slzy.
"Promiň," omlouvám se i když vím, že vlastně není za co.
"Ještě nikdy se mi nestalo, abych po orgasmu brečela, ale bylo to… bylo to strašně silné," a vlepím mu pusu.
"Kati neomlouvej se nebo budu mít pocit, že jsem ti ublížil a přitom mi přišlo, že sis to náramně užívala. Ta tvoje prdelka je naprosto boží, takový malý div světa," rozesměje mě Marek a po pláči není ani památky. Hladí mě po zadku přesně v místech, které ještě před chvílí častoval políčky.
Miluji ho.

"Jak jsi to ale myslela s tím Ondřejem?" pořád má odpověď Markovi vrtá hlavou.
"No tak mě to napadlo, nevím … Ptal jsi se mě ve chvíli, kdy jsem nebyla moc schopna přemýšlet," snažím se to zamluvit, protože, přiznejme si, Ondřej by stál za hřích. Jen si vybavím jeho jazyk, opět mi pičkou projede to příjemné chvění,když jsem v sobě měla Marka až po koule v zadku.
Jo, mít je tak v sobě oba, to bych se snad zbláznila blahem. Hlavou mi začnou běhat perverzní fantazie a vůbec nevnímám, že na mě Marek mluví.
"Na co myslíš?" přistihne mě myšlenkami u divoké a perverzní trojky s mladým, vysportovaným Ondřejem.
"Jaké by to s ním asi bylo…," přiznám po pravdě, tady nemá vůbec smysl něco zakrývat. Navíc Marek se mi v tomhle směru snaží plnit všechny představy.
"Tak se ho zeptej," úplně samozřejmě mi odpoví Marek.
"Jako jak?" zvedám obočí, jestli to opravdu myslí vážně.
"Normálně, napiš mu."
"Jako… Ahoj, pamatuješ si na mě? Na školení v Brně jsi mi vařil kávu a pak jsi mi lízál nohy. Nechceš si užít vic?..." hledím na Marka, jestli se náhodou nezbláznil.
"No jasně, jsi šikovná a krásná holka, nepochybuji o tobě. A že by snad odpověděl ne, si ani nepřipouštím," zvedne se a odchází na záchod. To že si nezavře dveře a já to mám z první ruky, ho ani malinko neznervózňuje. Není to tak dávno co jsem mu takhle já ve sprše čůrala do ruky. Pokaždé spolu o kousek posouváme hranice.
Hraji si teď chvilku s představou, jak mi Marek odjíždí prdelku, Ondřej sedí pohodlně v křesle a má nás pěkně z první ruku. Honí si ptáka a čeká, až na něj kývnu, aby mi ho strčil do pusy až po kořen.
Marek hodí na postel můj mobil.
"Ty jsi to myslel vážně?" nevěřícně na něj hledím.
"Naprosto."
Otevírám messenger facebooku, vím, že ho má, hned po školení jsem ho hledala.
"Je online…" jsem nervózní, klepou se mi ruce. Je to naprosto šílené, ale ten chtíč je ještě o malinko silnější než strach.

… Ahoj Ondřeji :-)...

Zprávu mám pořád rozepsanou, snad jako bych chtěla na poslední chvíli couvnout. Tohle se přece nehodí, Kačeno!
" Co napsal?" zajímá Marka.
"Ještě nic," a mačkám modrou šipku na displeji, která zprávu odesílá do světa. Teď se děj vůle boží.
Mám pocit, že každá vteřina do odpovědi se neskutečně vleče. Tohle je přece naprosto šílený nápad, že by Ondřej na naši nabídku přistoupil.

… Ale :-) Ahoj Kateřino…

Odpoví konečně Ondřej. Tlemím se nad zprávou jako puberťačka, co dostala první milostnou smsku. Jen s tím rozdílem, že si ji nečtu sama, ale Marek mi kouká přes rameno.
"A dál? Co mu mám jako napsat?" hážu pohledem po Markovi. Chvíli mám pocit, že snad přemýšlí.
Ondřej mě ale předběhne.

… Pěkná náhoda, zítra mám u vás ve městě přednášku, asi jsem na tebe moc myslel, že píšeš. Co takhle se vidět? ;-)...

Tak tohle přece nemůže být náhoda a i kdyby, na ty já nevěřím. Každopádně nervozita je pryč, jeho zpráva mi dodá odvahy.

… Taky na tebe myslíme… S Markem v posteli. A chceme se vidět ;-P…

… Kateřino, tohle zní skoro jako neslušný návrh?...

"Neboj se ho, dám ruku do ohně za to, že ten si na tebe dělá zálusk od samého začátku," hledí mi Marek dál přes rameno.

… A kdyby byl?...

Odpinknu mu odpověď zpátky.
Jak by řekl klasik, kostky jsou vrženy. Na displeji mobilu mi běhají tečky jak Ondřej píše. Píše dlouho, pak na chvíli přestane.
Přestřelili jsme, letí mi hlavou.
Během té doby ani jeden z nás nepromluví.

... Máte 1 novou zprávu od uživatele Ondřej Hiršl...

Klepnu na obrázek s Ondrovou profilovkou, kde mu to zase sakra sluší a pomalu nedýchám, když čtu jeho odpověď…