Žhavá milfka 4

V bytě prosluněném zapadajícím sluncem sledoval Libor pobíhající Sandru. Před necelou hodinou spolu znovu probírali postup v jejím případě a následně se rozhodli vyrazit si někam posedět. Po deseti letech od prvního pokusu nedostal tentokrát Libor pohlavek a ona jeho pozvání s radostí přijala.
Nyní se Sandra nekonečně dlouho chystala a on trpělivě čekal, až bude připravená. Její zdánlivě chaotické přesuny mezi koupelnou, ložnicí a obývákem mu sice nedávaly smysl, ale nijak ho to však netrápilo, protože poletovala jen v krátkém župánku a kalhotkách. Mohl se tak kochat pohledy na její lákavé křivky. Župánek jenom volně převázaný páskem nezvládal zadržet velké kozy, aby sem tam nevykoukly. Sandra je sice pohybem ruky vždy zakryla, ale byl to víceméně marný boj. Navíc i při mírném předklonu vykouknul zadek napasovaný v klasických kalhotkách. Až doteď by Libor nevěřil, že tento pohled může být tolik rajcující. Na rozdíl od zaříznutých tang odhalujících půlky zadku, skýtalo toto jakési vzrušující tajemství.
Sandra shodila župánek, napěchovala ňadra do podprsenky a před zrcadlem si česala neposedné vlasy. Náhle se jí kartáč vysmekl z ruky a spadl na zem. Ohnula se pro něj, aby ho sebrala. Jiskřivě stříbřité kalhotky na vysazeném zadku vyvolaly hlasité Liborovo odfouknutí. Sandra sebrala kartáč, položila ho na poličku pod zrcadlem. Spokojeně mrkla do zrcadla nejdříve na svůj obraz a potom na Libora. Uličnicky se na něho pousmála a poslala mu vzdušný polibek. Potřásla si poprsím a porovnala usazení podprsenky. Automaticky sjela rukama na zadek a zasunula ukazováčky pod lem kalhotek. Přejela od boků dolů po půlkách a našponovala lesklou látku.
„Tohle si pamatuju,“ uklouzlo pojednou Liborovi ohromeně.
„Co si pamatuješ?“ byla hned Sandra zvědavá a napjatě sledovala v zrcadle Liborův odraz.
„Ale nic důležitého,“ snažil se najednou vykroutit z odpovědi.
„Tak nic důležitého?“ postavila se před něho a zašermovala mu výhružně prstem před nosem. „Mladý muži, nemůžete jen tak něco nakousnout a nechat to bez vysvětlení,“ dodala přísným tónem.
„Jen jsem si na něco vzpomněl.“
„Sakra mluv!“ durdila se. „Nemůžeš jen tak nechat zvědavou ženskou bez odpovědi, jinak se zblázní,“ skoro žadonila.
„Tak dobrá, řeknu ti to,“ kapituloval pod jejím prosebným pohledem. „Ale až po večeři, aby sis to náhodou nerozmyslela.“
„Cože? Jak nerozmyslela? Proč?“ postavila se bojovně s rukama v bok.
„Všechno ti řeknu, ale až po večeři. Já na ní čekal deset let,“ ukončil Libor rázně diskuzi. „Když si pospíšíš s tím oblékáním, tak se to rychleji dozvíš. Vzdorně potřásla hlavou, ale dál už neodporovala.

Cesta do restaurace proběhla mlčky. Bylo to vlastně poprvé, co někam vyrazili společně. Sandře se nově probuzenou vášnivostí obnovilo pošramocené sebevědomí. Nesla se hrdě jako páv a dávala na odiv svojí ženskost. Mnoho mužů si se zájmem bezostyšně prohlíželo její křivky. Ti méně drzí se za ní alespoň kradmo ohlíželi. Libor si vedle ní vykračoval jako lev salónů a pozornost ostatních mužů věnovaná jeho partnerce ho hřála.
Kupodivu Sandra dokázala vydržet s otázkami opravdu až do doby, než dojedli. Celý čas se těžce přemáhala a nesčetněkrát otevřela ústa, aby otázku zase spolkla. Sotva číšnice odnesla prázdné talíře, hned vypálila: „Tak už to konečně vyklop a netrap mě.“
„Jak si stála před tím zrcadlem, tak jsem si vzpomněl, že jsem tě už takhle viděl.“
„Jak takhle? Kdy?“ skočila mu do řeči.
„Tenkrát. Polonahou pobíhat po bytě,“ ztišil hlas, aby snad někdo nepovolaný nezaslechl, co nemá. „To jak sis prsty zajela pod kalhotky a srovnala je.“
„Tys mě šmíroval?“ zírala na něj nevěřícně. „Počkej! My jsme bydlely v posledním patře, k nám nebylo odnikud vidět. Buď si vymýšlíš, nebo sis to nějak popletl.“
„Nepopletl a původně jsem ani nechtěl nikoho sledovat. Za vaším panelákem byla ta zavřená fabrika a v ní nepoužívaný komín.“
„Proboha, to jsi lezl nahoru?“ vyděsila a hned ho peskovala. „Zbláznil ses? Co kdyby tě chytil hlídač nebo si slítnul?“
„To bych tu asi neseděl,“ přitakal s úsměvem. „Hlídali tam starý prďolové, co málokdy vylezli z vrátnice. Lezli jsme nahoru s klukama, až když se začalo stmívat, aby nás nikdo z dálky neviděl.“
„Mladí a blbí. Kdybyste se radši zajímali o holky,“ odfrkla si.
„No dyť o ně šlo. Brali jsme je sebou, machrovali a mávali jim ze shora,“ zazubil se.
„Blbouni!“ ušklíbla se. „No, ale bylo to docela daleko,“ dodala zamyšleně. „Tam odsud si toho nemohl moc vidět, ty špione.“
„Normálně ne, ale půjčil jsem si od dědy dalekohled,“ trumfoval vesele.
„Takže mi tím naznačuješ, že spím se šmírákem?“ naklonila se Sandra ještě blíž k Liborovi a v očích jí zvláštně zajiskřilo.
„Omlouvám se, stalo se to už dávno. Navíc jsem o tom nechtěl mluvit, ale byla si zvědavá a neodbytná,“ mumlal vyplašený jejím tónem.
„A líbilo se ti to, cos viděl?“ zaskočila ho další otázkou. „Řekni po pravdě, líbilo?“ dožadovala se dychtivě odpovědi.
„No líbilo. Byla si … seš fakt nádherná ženská,“ šeptal a utopil pohled ve žlábku mezi Sandřinými ňadry.
Sandra se zavrtěla na lavici a dál ho grilovala. „Koukal si do oken i ostatním?“
„Moc nebylo komu, protože buď měli závěsy, nebo k nim nebylo dobře vidět. Nebo nebylo koho okukovat.“
„Takže si čuměl jen k nám? To jsi šmíroval i Miladu?“ zajímalo jí.
„Napadlo mě to, ale u ní v pokojí bývaly žaluzie vždycky zatažený nebo zhasnuto,“ přiznal bez vytáček.
„Vzrušovala sem tě?“ dorážela a hořela vzrušením. Oči se jí zvláštně leskly a zrychleně dýchala, až se jí výstřih dmul jako v bouři. Obě ruce měla pod stolem a stále neklidně poposedávala.
Liborovi konečně docvaklo, že Sandra je jeho vyprávěním víc nabuzená, než uražená nebo snad zahanbená. „Vzrušovala? Proč myslíš, že jsem tě tenkrát pozval na kafe, i když asi bylo předem jasný, že dostanu košem?“ nadhodil otázku a nohou pod stolem přejel po Sandřině lýtku.
„Dostal jsi jen facku, košem by to určitě bolelo víc,“ zasmála se poťouchle. „Dělal sis to a myslel na mě?“
„Jasně že jo. Vždycky večer, když jsem se koupal,“ šeptal a spokojeně sledoval, co jeho slova se Sandrou dělají. Doteky nohou byly neskutečně vzrušující. Sandra měla nohy pod koleny překřížené a stehna pevně sevřená k sobě. „Dokonce jednou jsem nevydržel a musel si ho vyhonit už nahoře!“
„Kecáš!“ zasténala tiše a drobné pohyby ramen jí usvědčovaly z velice nemravného chování uprostřed poloprázdného lokálu. Většina hostů totiž využila teplého počasí a radši vysedávala venku na zahrádce. Obsluha pro změnu musela kmitat a neměla čas okukovat hosty.
„Nekecám, nikdy jsem nestříkal tak daleko, jako tenkrát,“ zamumlal vzrušeně.
„Áááh, škoda, že jsem to nemohla vidět,“ zakňourala Sandra a chvěla se jako listí ve větru.
„Klepaly se mi ruce i nohy, že jsem málem sletěl, když jsem lezl dolů. Nemít kalhoty, tak jsem brnkal čurákem o příčky žebříku, jak mi furt stál.“
„Bože, já jsme z toho vyprávění tak nadržená,“ zasípala Sandra a natáhla ruku přes stůl k Liborovi. Konečky prstů se leskly vlhkostí na důkaz pravdivosti jejích slov.
„Já jsem nadrženej z tebe. Jestli odsud hned nevypadneme, tak se asi neudržím.“

Ani netušili, jak se dostali z restaurace. Zavěšení do sebe s rukama okolo pasu si to namířili směrem k domovu, ale bylo jim jasné, že domů jen tak nedojdou. Ne bez rychlého vybití nahromaděného chtíče někde v temném zákoutí. Ze silně osvětlené ulice odbočili do remízku suplujícího klasický městský park. Tady už lampy do noční temnoty spíš mžourali, než aby jí zaháněli.
Bohužel první lavička byla obsazená nějakým párem, co řešil stejný problém s návalem touhy jako oni. Byli zcela zabráni do sebe a vůbec nevnímali okolí. Při pohledu na muchlující se dvojici sjel Libor rukou na Sandřin zadek a majetnicky hnětl jednu z půlek. Sandra nezůstala pozadu a proklouzla svojí štíhlou rukou pod lem džín, až na holou kůži Liborova zadku. Další vhodná lavička byla zabraná chrápajícím bezdomovcem, který okolo sebe navíc šířil silný zápach.
Třetí lavička se stala obětí nějakých chuligánů a měla polámaná prkna. Zdálo se, že jim dnes nebude přáno. Náhle se zpoza keřů vynořila silueta dětského kolotoče a bylo rozhodnuto. Libor se usadil na oprýskané sedadlo kolotoče a Sandra se postavila mezi jeho roztažené nohy. Jeho ruce vklouzly pod sukni a postupným hlazením po stehnech se přesunuly až na zadek. Sandra si chvatně rozepnula blůzku a odhalila kozy v podprsence. Chytila Liborovu hlavu do dlaní a vmáčkla si jeho tvář do rýhy mezi prsa. Jeho brýle právě prožívaly silný zátěžový test a hrozilo jim rozdrcení.
Libor párkrát přejel dlaněmi po kalhotkách a potom prsty zajel pod okraj. Spodní část byla úplně promáčená a ulepená. Trošku se zaklonil, aby vyprostil obličej z dusivého objetí. Jeho ruce se potkaly se Sandřinými při rozepínání poklopce, stažení kalhot a osvobození tvrdého ocasu. Libor se opatrně zavrtěl zadkem na oprýskaném prkně, aby si nezadřel třísku. Přenechal Sandře honění péra a sám se hodlal vrátit k jejímu rozkroku.
To už se ale rozvášněná Sandra chystala k nasednutí na vztyčené kopí. Odtáhla stranou ulepené kalhotky, dosedla plnou vahou na Liborův klín a spokojeně se zavrtěla. Tvrdý čurák se přitom otíral o horké stěny nadržené kundičky. Konstrukce kolotoče skřípavě zavrzala, jako kdyby protestovala proti jejich počínání. Sandra se několikrát přizvedla, ale skřípání nabralo na intenzitě s každým prudkým dosednutím. Vrátila se tedy ke kroužení pánví a úspornému vrtění. To ale ani jednoho moc neuspokojovalo a hlasité vrzání zase hrozilo malérem.
Oba se tedy postavili, Sandra si opřela jednu nohu o sedadlo a Libor znovu zajel do tekoucí kundičky. Rukama svíral velký zadek a zběsile kýval boky. Sandra ho zpočátku objímala kolem krku, po chvíli na něm spíš jen visela. S tváří zabořenou do Liborovy košile tiše sténala při prvním orgasmu. Při jejích hrátkách v restauraci nechybělo mnoho, aby se udělala už tam a o to bylo nyní vše rychlejší.
Navzdory hrozícímu prozrazení se znovu rozhodli využít kolotoč. Sandra se položila na záda na prkno. Vysoce zvednuté nohy umožnily Liborovi přidřepnout až k vyšpulené kundičce. Pokračoval v přirážení a přidržoval se klepajících se stehen. Lýtka mu zaklesla Sandra na ramena a rukou kmitala na podbřišku. Prsty si zkušeně dráždila citlivý poštěváček krouživými pohyby. Druhou rukou pevně svírala kovovou tyč. Když na kolotoči neposkakovali, tak nijak moc nevrzal. Už podruhé se Sandra udělala a proud její šťávy se vpíjel do dřeva pod ní. Libor stále jel jako mašina. Funěl námahou a hekal vzrušením. Rozhoupaný pytel pleskal o vysazenou zadnici a lesklý ohon celou délkou projížděl pulzující kundičkou.
Najednou se zvedl a přesunul k Sandřiným kozám. Přizvedl lem podprsenky a zasunul ptáka do vzniklé mezery a mezi kozy. Umatlaný ocas hladce klouzal mezi měkkými kozami a vystrkoval žalud při každém doražení. Sandra si ho našla prsty a zesílila jeho přitisknutí do žlábku. To už Libor nevydržel. Vytrhnul péro z jejího objetí, chytil ho do ruky a rychlým pohoněním došel na vrchol. Natlakované koule chrlily horkou mrdku mocnými výstřiky, které dopadaly na rozpálenou Sandřinu kůži. Silnější cákance zkropily obličej a krk, ty slabší potom zalily poprsí.
Chvějící se Sandra najednou strnula a zavětřila: „Cítíš to taky?“
„Teď zrovna se cítím jako král,“ zamručel spokojeně Libor a ještě stále pomalými pohyby přetahoval předkožku na vadnoucím ocasu. V tom však i on ucítil to, co znepokojilo Sandru. „Co to je za smrad?“ řekl zrovna, když Sandra zaječela a vymrštila ruku směrem někam za něj. Když se ohlédl, tak spatřil bezďáka, jak si honí péro. „Táhni doprdele ty zasranej zmrde!“ zařval na něj. Musel to být kouzelný pohled, když se Sandřinýma nohama na ramenou a ptákem v hrsti se snažil působit drsně. Trvalo mu okamžik, než se vyprostil z objetí, natáhl kalhoty a mohl se postavit proti smraďochovi čelem.
Bezďák obezřetně couvnul a šišlavým hlasem se ohradil: „Moč še nerožkžikuj, tohle je můj kolotoš.“ Po celou dobu jeho pravačka kmitala u pasu.
Sandra vyprskla smíchy a dopnula poslední knoflíček halenky, která se hned přilepila na mokrou kůži. „Nech ho být, však nás neubude.“ Zavěsila se do Libora a důstojně kráčeli po cestě pryč. Po pár krocích se ohlédla a v šeru spatřila klečícího bezďáka u kolotoče s hlavou v místě, kde prkno zmáčela při svém orgasmu. „No tak tohle jsem zrovna vidět nemusela,“ odfrkla si zhnuseně. „Ještě aby se mi tak o tom zdálo.“ Svěží větřík jí chladil na obličeji, který si v tom fofru nestihla otřít od Liborovy nadílky.

V době, kdy Sandra s Liborem vyrazili ven, zvědavostí poháněná Milada hodlala jakoby náhodou navštívit matku. Co na tom, že návrat z aerobiku neměla při cestě. Když už skoro vcházela do domu, zaslechla nad sebou známý hlas staré sousedky.
„Ahoj Miládko, jdeš za mamkou?“ vykláněla se babka z okna.
„Dobrý den, paní Blažková. Byla jsem tady kousek, tak jsem si řekla, že se zastavím,“ vykládala zaskočená Milada, protože na starou drbnu, co jí nic v baráku neuteče, úplně zapomněla.
„No jo, ale ona před chvílí někam vyrazila s tím mladým fešákem,“ informovala ji pohotově babka.
„S mladým? Vy jste ho viděla?“
„No jasně!“ málem se babka urazila. „Já jsem s ním i mluvila, když se na mě vrhnul.“
„Cože?! Jak vrhnul?“ vytřeštila oči Milada. „Jakože …?“ polkla naprázdno.
„No ne tak úplně, ale kdybych byla o dvacet let mladší …, “ uchechtla se babka. „Pospíchal a srazili jsme se tady na chodbě.“
„Aha. A jak vypadá?“
„No fešák, dyť to říkám. Starej asi tak jako ty, ale to dneska není žádnej problém. Kudrnatej, modrookej s milým kukučem, vysportovanej s fakt pěkným zadkem a to důležitý nářadí má taky v pořádku. Jestli mi rozumíš, co myslím.“
„Ehmm … no … asi jo,“ Milada zrudlá rozpaky se zmohla jen na neurčité mumlání. Stará drbna jí zaskočila tím, jak moc se v jejím věku ještě zajímá o mužský a taky tím, jak bezostyšně popisuje chlápka, co klátí její mámu. „No tak já teda zase půjdu.“
„Mám něco vyřídit, Miládko?“
„Kdepak, já se za mamkou zastavím. Nashledanou.“
„Tak se měj, ahoj,“ rozloučila se babka a zalezla do bytu.
Jestli byla předtím Milada zvědavá, tak teď byla přímo posedlá zvědavostí zjistit, koho to máma ulovila. V duchu porovnávala neznámého s manželem, co jí čekal doma. Pár let po svatbě a z celkem hezkého sympaťáka se stával nabručený lenivý gaučák s rostoucím pivním mozolem. Zatímco ona si vedle starosti o domácnost a synka našla čas udržovat se cvičením, tak on se věnoval jen televizní bedně a lahváčům.