Moje malá retrospektiva - soutěžní

4.11.2019 Autor: CaperuccitaRoja 11 komentářů

Jak známo uniforma maže obličej, anonymizuje. Nevidíte než moře testosteronu. Pracovala jsem v armádě, nikoli jako voják. Zřejmě proto jsem byla rozpoznatelná a určitelná, nerušila uniforma, kterou bych měla na sobě. Koneckonců vojandy jsou rozeznatelné jen podle barvy culíku, který jim vykukuje zpod baretu. Dá se tak říct, že jsem proti holkám v uniformě měla výhodu, protože jsem v létě mohla obléct sukni, letní šaty a nemusela dupat v kanadách. Byla jsem holka mladinká s tělem jako proutek a obdivné pohledy a potutelné úsměvy s přáním dobrého dne si užívala každý den, o denně mnohokrát přidržených dveřích nemluvě.
Odjakživa mám chvění při představě anonymního sexu, nevím proč, prostě mám, a tak moje myšlenky a fantazie běžely každý den jako splašené koně. Držela jsem se zpátky, uvědomovala jsem si to nebezpečí, ty nástrahy, které tam byly denně, pořád a pořád mě pokoušely. Naštěstí nebyla vhodná příležitost, a tak moje představy zůstávaly v oblasti snění.
Ale jak se říká, myšlenka je energie. Vánoční večírek měl patrně všechno změnit. Pozvání jsem dostala i já, přijala jsem a plašila a plašila představy. V daný večer jsem přišla na večírek, vzala jsem s sebou svou dobrou kamarádku, abych si dodala trochu kuráže, neboť pocit je stejný jako když vstupujete do jámy lvové. Večírek byl v prostorách kasáren, takže všichni vojáci obého pohlaví byli ustrojení dle předpisů. Bufetové stoly byly plné teplých i studených dobrot a pochopitelně se takový večírek, jak všichni víme, neobejde bez alkoholu. Konverzace, konverzace, tanečky a konzumace probíhaly v utěšeném tempu a já se přistihla, že se nechávám unášet svými představami, fantaziemi, širokými rameny a naditými kalhotami (což jsem cítila při tanci). Bylo to tak moc euforické, že jsem zapomínala na své slušné vychování i kamarádku, kterou jsem tam původně přivedla jako svou psychosociální podporu. Večer běžel ve stále rychlejším tempu, moje touha stoupala jako rtuť v teploměru pacienta se zápalem plic. Při jednom z tanečků jsem dostala nabídku, která mi vzrušením zavřela oči, aby v nich nešlo přečíst ANO. Přišlo pozvání do bytu, lépe řečeno na vojenskou ubytovnu. „Měla bych dělat drahoty“, běželo mi v hlavě, ale ta palčivá touha, kterou všichni známe, byla silnější, vzpomínám si, že byli tři. Abych si vybavila obličeje, by na sobě nesměli mít ty mundůry a já velkou touhu spojenou s ovíněním. Byli ale dvorní, nebyli hrubí a hlavně byli do jisté míry ANONYMNÍ. Cítila jsem ten večer na svém těle neopakovatelné vjemy mnoha rukou (nebo to tak moje tělo alespoň cítilo), mnohonásobné hlazení nebralo konce, moje libido křičelo spokojeností. Cítila jsem se jako královna, která je v neodolatelné péči. Péči jsem opětovala dotyky, hlazením a postupně i úžasnému pronikání. Nikdy nezapomenu na tu opojnou vůni sexu, kterou byla atmosféra naplněna. Byli jsme všichni unavení, malinko zpocení, já tak trochu mimo sebe z mnohonásobných orgasmů, ale spokojení. Bouře odcházela, všichni jsme se tak schoulili a věnovali si útěšná slova i dotyky. Moje fantazie byla ukojena a možná skutečnost ji v mnohém překonala. Jo, jo, kluci v uniformě mají něco do sebe.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Super napsané
Skvělé skvělé skvělé
Parádní.jelikoz sem vojak tak sem si to velmi zive predstavil
Vzrušující a nevulgární, dobře napsané, bez gramatických chyb. Velká chvála :)
Vzrušující povídka a díky, připomněla mi vlastní vzpomínku z mládí spojenou s vojáky a kasárnami *243*
Dobrý... a prostor pro vlastní představy čtenáře *114**13*
Kratší, ale moc pěkně napsané. Nic tam nechybí a ani nepřebývá :-)