Na amatérech (část druhá)

Vyfotil jsem sklenici vína s hromádkou knih a napsal komentář: „Máte to tady hezké“. Odeslat. Mobil v ruce. Byl jsem přitahován jeho světlem jako můra pouliční lampou. Nedokázal jsem ho odložit, nespouštěl jsem z něho oči. Sledoval jsem obrazovku, kde se nic nedělo. Zdvojené vidění. Sklenice vína na obrazovce, menší a jasnější a hmatatelný pohár plný chutí a vůní vedle ní. Jedním tahem palce jsem se vrátil do nedávné historie naší diskuze, tvá provokující fotka, tvá rozepnutá košile, někde tady je, hmatatelná a plná vůní.
Problikávající tři tečky, zástava dechu, něco píšeš! Tečky se objevují a zase mizí. Žádná zpráva nepřichází.
Nebylo to ode mě moc troufalé? Zničehonic vystoupit z telefonu, zpoza displeje, mimo rám a objevit se ve tvém prostoru? Nepolekal jsem tě? Sledoval jsem ony tečky a kladl si čím dál víc otázek. Plný adrenalinu. Jsem vůbec já připraven? Čeho jsem tím chtěl docílit?
„Jsem u tebe za 10 minut“. Otázky se rozplynuly. Dopil jsem naráz zbytek vína. Trochu nervózně poposedával na židli a rozhlížel se kolem sebe. 10 minut v kavárně, kde se takřka nic nehýbe, vše stojí, vše má své místo. Čas byl v podobě hodin nad barem, zhlížel na celý prostor, kterému rozvážně vládl. Zdálo se mně, že každou vteřinu přepočítává dvakrát, aby si byl jistý, a až pak vydal pokyn hodinové ručičce, aby se pohnula a ukázala na aktuální trhlinu mezi budoucností a minulostí. Teď je tady! A ty si byla taky tady.
Trochu nervózní a rozpačité pohledy. Udělala si to, po čem jsem toužil, ale netroufl si na to. Naklonila ses, letmo ses dotkla mé paže a přátelsky mě políbila na tvář. „Tak se konečně poznáváme“. Úsměv. Do nosu se mně dostaly molekuly tvé vůně, které ještě před chvílí byly na tvé kůži. Jasmín. Měla si jasmínový parfém.
„Co čteš?“ „Chodíš sem často?“ „Dáš si ještě víno?“ „Co máš dnes v plánu?“ Otázky, odpovědi, smích. Naše těla se rozhýbala, gestikulovala, vlnila se. Rozvířila vzduch a vytvářela jemně elektrizující napětí - energii, která napájela hodiny, které najednou pohazovaly ručičkama lehkovážně a zdánlivě bez jakéhokoliv řádu. „Za deset minut začíná film.“ Zase těch deset minut, pomyslel jsem si. „Nezajdeme na něj?“ Ani jsem se nezeptal, co dávají, bylo to jedno. „Moc rád!“
Dávali francouzský film. Byl o sexualitě, dominanci a submisi, o terapii a psychoanalýze. Víc nevím, jednak mě příliš nebavil a jednak jsem se poměrně brzy na něj přestal soustředit. Už nevím, v jaké části filmu se to stalo, ten večer jsem měl potíže s chápáním času, ale vím, že to bylo ve chvíli, kdy se na plátně poprvé objevila hlavní herecká dvojka nahá. On: blondýn, modré oči, týden neholená tvář, poměrně svalnatý (tělo spíš jako amatérský cyklista než jako muž z posilovny). Ona: krátké kaštanové vlasy, hubená, měla malá, ale pevná a symetrická ňadra. V tu chvíli, kdy odhodili své svršky, jsem ucítil její ruku na mém stehně. Podíval jsem se na ní, ale koukala na film, měla tak soustředěný výraz jako by nevnímala nic jiného než děj na plátně. Její ruka se blížila pomalu a jemně k mému rozkroku. Byl jsem okamžitě vzrušený, péro plné horké tepenné krve. Ač jsem byl překvapen, toužil jsem po tom okamžiku, až její hubené dlouhé prsty přejedou přes textil, pod kterým se vzpírá můj žalud. Dávala si na čas. Když už byla tak blízko, že se mé tělo připravovalo na tlumený vzdech a začínalo se mírně chvět, tak ucukla. Ruku si vrátila na své nohy. Za celou dobu se na mě nepodívala. Dalších deset minut jsem tam seděl, ona sledovala film, já nesledoval nic, měl jsem erekci, byl nadržený a zmatený. Pokusil jsem se ji obejmout rukou, ale jen jsem to udělal, tak se zvedla s odůvodněním, že musí na záchod. Odešla, byla pryč. Mám jít za ní? Ale proč? Šla jenom na záchod. Vrátí se? Hlavou mě začala vířit další vlna myšlenek. Erekce opadla. Bylo to určitě 10 minut! V kapse mně zavrněl telefon. Fotka. Ztlumil jsem si jas, abych nerušil ostatní. Kino naštěstí bylo poloprázdné. Byla na ní ona, opřená o gauč, vyhrnutou sukni, bez kalhotek, ale s punčochami a podvazkovým pásem. Telefon zavrněl po druhé. Zpráva. „Vyjdi z kina, dej se doprava, po schodech do druhého patra, otevři první dveře vlevo, přistup ke mně, nic neříkej, svlékni se, začni mě lízat, nemusíš až do konce, pak mě ošukej, začni jemně. Čekám.“
Erekce. Dnes už pokolikáté? Trochu jsem se za ní styděl, když jsem se shrbený prodíral uličkou k východu, ale mé myšlenky se upíraly k úplně něčemu jinému, na stud v nich nezbylo moc místa. Schody jsem skoro vyběhnul. Otevřel dveře a opravdu, byla tam, ve stejné pozici jako na fotce. Vyhrnutá sukně, holý zadek vystrčený na mě, hlavu položenou na pohovce. Svlékl jsem se, klekl si na podlahu a prsty ji jemně přejel po zadku. Celá se zachvěla, měla husí kůži. Povrch jejího těla byl jako vodní hladina, každý můj dotyk na ní působil, jako když do vody hodíte kamínek. Vlnky vzrušení se šířili od místa dotyku do zbytku těla, čím dál byly, tím více slábly. Hladil jsem ji zadek a vnitřek stehen, jemně a pomalu, užíval si ten krásný výjev. I když jsem půl večera protrpěl, nespěchal jsem. Když se mé prsty seznámily s její kůží a mé hmatové potřeby byly naplněny, přišla na řadu vůně, zabořil jsem svůj nos mezi její nohy, nadechl se a ucítil pach sexu s jemným nádechem jasmínu, který byl všude kolem ní, jako by ona sama byla kvetoucím jasmínovým keřem. Začal jsem ji lízat, vzdychla a ještě víc se prohnula, hlavu zabořila hlouběji do pohovky. V téhle poloze mně přijde náročnější se jazykem koncentrovat na klitoris a tak jsem ji lízal celou, líbal jsem se s její vagínou, jakoby to byly její rty. „Pojď mě šukat.“ Postavil jsem se, navlékl si kondom a několikrát ji přejel svým žaludem přes klitoris, ani teď nebylo kam spěchat. Pak jsem ji nechal, aby si svým pohybem sama určila rychlost, kterou jsem do ní pronikal, nebo spíše rychlost, kterou mě pohlcovala. Přirážel jsem pomalu, něžně, řídil se jejím tempem, ona se téměř okamžitě přitom začala dělat rukou. Hladil jsem ji u toho po zádech, zaplétal své prsty do pramenů jejích vlasů, něžně se dotýkal její šíje a uší. Vůbec nechápu, kde se vzalo tolik něhy, ještě když jsem běžel po schodech do její kanceláře, těšil jsem se, jak ji ošukám, byl jsem příliš natěšený, vůbec mě nenapadlo, že se budeme milovat. Ale jen jsem se jí dotkl, tak se mě zmocnil klid, vzrušení bylo stále stejně silné, ale měli jsme čas. Čas, který ten den tolikrát změnil svou dynamiku a rychlost svého plynutí. A stejně jako čas i naše těla měnila rychlost svých pohybů. Jak se začala blížit k orgasmu, znovu vykřikla „šukej mě“, ale tentokrát se v jejím hlasu objevila agrese, divokost. Její boky začaly zrychlovat, přírazy začaly vydávat mlaskavý zvuk. Plácnul jsem jí přes zadek a omotal si její vlasy kolem ruky a nadzvedl ji tak trochu hlavu do záklonu. Zakřičela, ne bolestí, ale slastí. Udělala se. Pár vteřin na to jsem se udělal i já. Oba jsme oddychovali, já za celou dobu ještě nic neřekl, byl jsem stále v ní a objímal ji, ona za celou dobu nezměnila polohu. Naše oči se nesetkali od chvíle, kdy mně oznámila, že jde na záchod. Vyndal jsem penis, sundal kondom, udělal pár kroků a vyhodil ho do koše. Ona si mezitím lehla na pohovku, já si lehl k ní. Přehodili jsme přes sebe deku. V místnosti byl cítit sex, směsice potu, šťáv a parfému. „Ten film mě nebavil“ řekl jsem. „Chtěla jsem, aby si mně ho strčil do zadku.“ Řekla ona. Začal jsem se smát a poznamenal jsem, že to v instrukcích nebylo. Také se usmála a dodala, že to ani být nemohlo, že na to dostala chuť až těsně před orgasmem. Pak jsme si ještě chvíli povídali o filmech, knihách a čase. Usnuli jsme společně u ní v kanceláři. Kolem páté ráno mě probudila, že musíme jít. Nechtěl jsem se vzdát jejího tepla, ale nebylo na výběr. Venku byla zima a tma. Noční tramvaje rozvážely opilé lidi do jejich domovů. Dala mně své číslo.