Opušťák - soutěžní povídka

21.11.2019 Autor: Tatarek20 8 komentářů

Celý příběh se odehrál ještě před rokem 1989. Markovi bylo 18 let, a protože byl již po vyučení, narukoval na vojnu. Tím měl na 2 roky o zábavu vystaráno. Ale co, stejně nemá do budoucna žádné plány. S holkou se rozešel ještě ve třeťáku na učňáku a na vojnu by musel tak jako tak, s jeho výborným zdravím nemohl na modrou knížku ani pomýšlet.

První půlrok utekl jako voda a Marek se těšil na svůj první opušťák. Ne že by se domu tak těšil, ale buzerace vojenského prostředí už mu začala lézt na mozek. Kdo si tu dobu ještě pamatuje, tak ví, že voják na opušťáku musel chodit na veřejnosti v uniformě, a když potkal hlídku, musel se prokázat vojenskou knížkou s řádně vyplněnými kolonkami o dovolence. Ale to Markovi žádné starosti nedělalo. Ba naopak, ještě když jel vlakem do svého rodného městečka, líbilo se mu, jak se za ním děvčata otáčejí, jak se na něj usmívají, a on si mohl i domýšlet, že po něm snad i touží. Jak by ne, urostlý mládenec, krátce střižené vlnité vlasy, hladce oholen…

Doma ho přivítala maminka pořádným řízkem a buchtami, s tatínkem otevřeli památnou slivovici od strýce z Moravy, a dlouho do noci se debatovalo, co nového v rodném městečku a jak se Marek na vojně má. Druhý den nikam nespěchal. Byla sobota, maminka uvařila výborný oběd, a tak Marek vstával až krátce před polednem. Po obědě se rozhodl, že se trochu projde a navštíví místa v okolí, kam rádi s klukama chodili, když byl ještě malý, i trochu větší. Bloumal po lukách a hájích okolo města, až ho jeho kroky zavedly do celkem hustšího lesa. Najednou se před ním z houštiny vynořila dřevěná chatka. Jé, ona ještě stojí, pomyslel si v duchu a jeho srdce zajásalo při vzpomínce na dětství, kdy s klukama tuto chatku, postavenou kdo ví kým a kdo ví kdy, „okupovali“. Vzal za dveře – a kupodivu nebylo zamčeno. Vešel pomalu dovnitř a najednou měl pocit, že je zase tím školákem, který odhodí do kouta svou aktovku a zcela se oddá dětským hrám. Jak by ne, vše tu vypadalo, jako tenkrát, jako by tu celá léta nikdo nebyl. Ale zároveň tu bylo čisto. Hm, zajímavé. Uprostřed stál pořádný dubový stůl, u něj dubové lavice a na nich vydělaná ovčí kůže, aby tvrdé prkno netlačilo a nestudilo do zadnice. V jednom rohu naproti dveřím stál ještě starý dřevěný kredenc, v něm pár skleniček, a v druhém rohu stará kamínka, kterým se, kdo ví proč, říkalo „petry“. Zatápět nemusel, vždyť bylo léto a venku bylo celkem teplo. Pousmál se, protože si uvědomil, že má na sobě vojenskou uniformu, což je věc, po které tenkrát s klukama toužili, když si tu hráli na vojáky. Na poličce zahlédl nějaké knihy. Jednu vzal do ruky, sedl si na lavici ke stolu a začal číst.

Do knihy se zabral tak, že ani neslyšel, jak k chatce někdo přichází. A to i přesto, že kroky byly opravdu hlasité, jak pod nimi křupaly popadané větvičky. Dveře zaskřípaly, s vrzáním se otevřely, a v nich stála drobná blondýnka s rozpuštěnými vlasy. Teprve nyní zvedl Marek hlavu a tupě civěl proti světlu, jak se snažil rozpoznat, kdo přišel.

„Co tu děláš? Nejsi nějaký drzý, vlézt do cizího majetku?“ spustila bez pozdravu dívčina. Teprve teď, když přistoupila blíž, si ji mohl Marek lépe prohlédnout. Typoval, že bude o trochu mladší, než on.

„Tak prrr, krásko,“ vyhrkl Marek, jak byl zvyklý z vojny, kde se naučil určité asertivitě. To bylo nutné, jinak by mezi chlapama neobstál. „Do téhle chatky jsme s klukama chodili blbnou ještě v době, kdy jsi si hrála s panenkama. A to tě nenaučili, že když se někam přijde, nejdřív se pozdraví?“

Tento tón zřejmě dívku zaskočil a teprve nyní si všimla, že před ní stojí urostlý mladík v uniformě. „Promiňte,“ vypravila ze sebe koktavě, „dobrý den. Já jsem si Vás s někým spletla, já myslela, že to je…“ zasekla se v půlce věty, jako by jí došlo, že to je vlastně jedno, s kým si Marka spletla.

„Nic se neděje. Ty sem chodíš často? Je tu docela uklizeno, na to, jak je ta chatka stará…“ začal smířlivým tónem Marek.

„Ano, je to takové moje útočiště před světem. Vymýšlím si tu romantické příběhy a sním o tom, že je někdy prožiju. Ty jsi voják?“

„Ahoj, já jsem Marek,“ nasadil seznamovací tón. „My jsme sem dost často s klukama chodili, a když jsem byl na učňáku, tak jsem na tohle místo úplně zapomněl. Teď jsem na opušťáku a jak tak bloumám po okolí, tak jsem tu na to opět narazil. Promiň, jestli jsem ti vlezl do soukromí.“

„Já jsem Káťa,“ představila se i dívka. „Ty, já si tě možná pamatuji ze základky. Ty jsi byl v osmičce a já v šestce, když jsem tě tak nějak zaregistrovala…“

„No vidíš, tenkrát mě holky o dva roky mladší moc nezajímaly, tak si tě vůbec nepamatuji.“

„Hm, to nás, holky, zase starší kluci strašně brali. To víš, takové ty platonické lásky. A co čteš?“ zeptala se Káťa a přisedla si na lavici k Markovi.

„Našel jsem ji tady na polici. Detektivka, ale napínavá,“ usmál se Marek.

„Ukaž, ani jsem si nevšimla, že jsou tu nějaké knihy,“ přisedla si blíž Káťa a hlavu přitiskla k Markovu ramenu, aby lépe viděla na knihu.

Zdá se mi to nebo po mně ta holka jede? Pomyslel si Marek. Ta myšlenka ho značně vzrušila, vždyť dobrého třičtvrtě roku nešukal. V podbřišku ucítil příjemné mravenčení a srdce se mu prudce rozbušilo.

„Jé tu znám. Vrahem je zahradník,“ rozesmála se srdečně Katka a celým tělem se opřela o Marka. Ten měl sto chutí začít ji okamžitě líbat nebo laskat její vzdouvající se prsa. No, aby něco nepokazil.

Káťa se uklidnila, opět se narovnala a opřela se loktem o stůl. Marek už měl po čtení. Zaklapl knížku a chtěl ji vrátit zpět na polici.

„Ty už nebudeš číst?“ zeptala se.

„Ne, už musím pomalu jít.“

„Počkej ještě, konečně někdo, s kým můžu pokecat, jinak tu sedávám jen sama.“

„A o čem si chceš povídat?“ zeptal se opatrně Marek.

„Nevím, o čemkoli. Třeba mi řekni, jak je na vojně? Co celý den děláte?“

„Na tom není nic zajímavýho. První půlrok bývá trochu jiný, než zbytek vojny. Samá buzerace, samý cvičení a tak.“

„Hm,“ přitakala tiše Káťa. „Tak víš co, piš mi na záda písmenka a já je budu hádat.“

Aha, dívčina je ještě trochu dětská, pomyslel si v duchu. „Tak jo,“ souhlasil nahlas, a přejel prstem po Kátiných zádech a namaloval první písmeno. Ta se trochu otřásla, jak ji příjemně zamrazilo, a řekla uhádnuté písmeno. Marek měl co dělat, aby mu nepraskly v rozkroku kalhoty. Přejetím prstu totiž zjistil, že ta holka nemá vůbec podprsenku, a tak jeho fantazie pracovala naplno.

Následovalo písmenko za písmenkem, pak jí začal psát celá slova a nakonec i celé věty. Aby bylo psaní snazší, sedli si oba obkročmo na lavici, Katka před Marka. A protože některé věty byly opravdu vtipné, dostávala záchvaty smíchu, při nichž se vždy opřela o Markovu hruď a někdy i zaklonila hlavu a podívala se zespoda do jeho očí. Marek jednoho takového záchvatu využil a políbil ze shora Katku na pusu. Ta kupodivu neucukla, jen se usmívala a zůstala o Marka opřená. Ten neváhal a opět ji políbil, tentokrát delším polibkem, načež ona pootevřela ústa a jazykem se jemně dotkla Markových rtů. Jeho reakce na sebe nenechala dlouho čekat a vysunul jazyk, kterým se dotkl špičky jejího jazyka. Líbání začalo nabírat na intenzitě a Marek se pokusil zapojovat i ruce. Chytil ji za boky a přitiskl si ji více k sobě. Pomalými krouživými pohyby se dlaněmi blížil k jejím prsům a čím blíže k nim byl, tím vášnivěji ho líbala. V okamžiku, kdy se dotkl prsou celou dlaní a začal prstama laskat přes tričko vystouplé bradavky, zmohla se už jen na slastné vzdychnutí. Marek nepřestával v dráždění a Katka se začínala pořádně rozpaloval. Zčervenala jí líčka a prohloubil se jí dech. Marka to též nenechávalo chladným a v podbřišku ho už pořádně šimralo, žalud se dral z předkožky ven, leč stále uvězněn ve vojenských trenkách a kalhotách uniformy. Markovy ruce zabrousili pod tričko a poprvé se dotkly dívčiných prsou přímo kůží na kůži. Bral bradavky mezi ukazováček a prostředníček a jemně si s nimi pohrával. Katka vzdychala, že už nebyla schopná Marka ani líbat, což ho vyprovokovalo a pravou ruku přesunul pomalým pohybem po jejím bříšku až k lemu kalhot a kalhotek. Jelikož neprotestovala, vsunul opatrně prsty pod lem a potom níž na její podbřišek. Chtěla instinktivně sevřít nohy k sobě, ale tím, jak seděla obkročmo na lavici, to nebylo možné. Lavice zabránila tomu, aby se Markova ruka nemohla dostat na její jeskyňku, a tak měla zcela volný přístup k poštěváčku a ke vchodu, který, jak velmi rychle zjistil, byl zcela mokrý, a další přívaly jejích šťáv nepřestávaly dál zvlhčovat nejen vchod, ale i celé okolí včetně kalhotek. Katka byla vzrušená jak nikdy. Marek jí začal prsty dráždit střídavě na poštěváčku a střídavě na stydkých pyscích, druhou rukou laskal bradavky, a tak na sebe její orgasmus nenechal dlouho čekat. Zatřásla se mu v náručí, jak zasažená elektrickým proudem. Ale Marek v tu chvíli chtěl víc. Jenže ztopořený penis začal v těsných kalhotách nepříjemně tlačit, zvlášť když na jeho klín byl natlačen Kátin zadeček. Marek musel vstát, už se to nedalo vydržet. V tu chvíli se Katka lekla, že by snad měl být konec, když jí je tak příjemně, jako nikdy. Vstala tedy rychle také, jenže po předchozím mohutném orgasmu jí kolena vypověděla službu a opět se pěkně usadila zpátky na lavici. Marek neváhal, chytil Katčino tričko, přetáhl jí ho přes hlavu a s touhou začal hledět na její kůzlátka. Byla nádherná. Odhadoval takové dvojky, akorát do ruky, ale hlavně ho vzrušily její dvorce, které byly trochu vystouplé a z nich trčely pořádně tvrdé a napnuté bradavky. Takovou hrušku to připomínalo. Vlastně ne, ta prsa byly nádhernější. Klekl si před dívku a jazykem začal dvorce i bradavky dráždit, takže Káťa začínala nabírat další vlnu vzrušení. Líbal ji a dráždil velmi intenzivně, pak přejel jazykem níž a chtěl se dostat do jejího klína. Katka sama nadzvedla zadeček, aby mohl snadněji stáhnout kalhoty i s kalhotkami, položila se na záda na lavici a pokrčila nohy v kolenou, přičemž je od sebe pěkně roztáhla, aby se Marek dostal do klína celou hlavou. I jeho vrchní díl uniformy letěl do kouta a mezitím, co jí jazykem vylízával všechny šťávičky z kundy – a že jich tam po předchozím orgasmu bylo – si rychle rozepínal kalhoty a zbavil se veškerého zbytku vojenské uniformy, která mu bránila v akci. Jeho penis byl konečně osvobozen a tak vystřelil napnutý jak péro vpřed, žalud se „vyklubal“ z předkožky a na jeho špičce se objevila kapička, která se začala pomalu zvětšovat.

Marek ji lízal jak o život, jednu ruku natáhl až k jejímu prsu a opět začal dráždit ty bradavky ve vystouplých dvorcích. Druhou rukou si pohrával s dírkou, zatímco jazyk se věnoval poštěváčku. Pomalu si ji začal připravovat na to nejdůležitější, co měl v plánu. Pokoušel se zasunout dovnitř jeden prst, ale brzy narazil na překážku. To mohlo znamenat jen jedno. Je první. Ta myšlenka ho vzrušila i znejistila zároveň. Co když nebude Katka chtít zajít tak daleko, aby o panenství přišla? Ale co, když to nezkusí, nikdy se to nedozví.

Pomalu ji začal líbat na podbřišku, na pupíku, na břiše, na bradavkách, kde se na chvilku zastavil… Čím víc se na ní nasouval, tím víc se jeho klín blížil k jejímu. A tím víc cítil, jak se ta drobná dívka chvěje pod jeho tělem vzrušením. Když už se jejich klíny setkaly, začala intenzivněji pohybovat pánví, čímž způsobila větší tření Markova penisu o svou jeskyňku a bez jakéhokoli snažení začal žalud pomalu zajíždět a vyjíždět do úzké štěrbiny. Při každém zásunu si Marek uvědomil, co stojí v cestě, ale snažil se na to nemyslet. Zvrat nastal, když opět zapojil dráždění bradavek. Katka byla najednou jak utržená ze řetězu, a začala přirážet jak divoká. Hluboký zásun se tak stal nevyhnutelný. Pryč šla najednou veškerá obava, že by se jeho penis do její úzké kundičky, mezitím řádně zvlhčené a klouzavé, a taky o poznání roztaženější, nevešel. A pak to přišlo. V jeden moment, kdy zintenzivnila pohyby pánví, se Marek prohnul v pase, oba pohyby se setkaly a penis celou svou délkou pronikl do její svatyně, do které si naběhlý žalud prorazil cestu tenkou blankou. Katka jen vzdychla, ale dál pokračovala v divokém přirážení, takže ani Marek se nenechal zahanbit. Na lavici probíhala ta nejdivočejší mrdačka, jakou si kdo může představit. V okamžiku, kdy Markův penis začal pulsovat a z žaludu v několika prudkých dávkách vystříkával ejakulát, zažila Katka ten den již druhý orgasmus, který byl ještě intenzivnější, než první. Vzdychání obou mladých lidí bylo zakončení táhlým heknutím, které vyloudili oba současně, ale i nadále zůstali do sebe zaklesnutí a mírnými pohyby docházelo k dodráždění genitálií, u kterých doznívalo ono příjemné pulzování.

„Vždycky jsem si přála přijít o panenství tak, aby to nebolelo,“ špitla, když už seděli na lavici opřeni o stěnu a sebe navzájem. „A díky tobě se mi to splnilo.“

„Hm, ale zkušenosti s tím nemám, dělal jsem to poprvé…“ pak si ale uvědomil, jak to vyznělo a opravil se: „Myslím jako že jsem poprvé to, jako připravil o panenství… Jinak jako už jsem předtím měl samozřejmě víc to…“ no, moc to nenapravil, asi by bylo lepší mlčet.

Seděli spolu ještě dlouho, hladili se, laskali a povídali si, a slíbili si, že to určitě nebylo naposledy. Domu šli až když začalo slunce zapadat za obzor a Marek v tu chvíli věděl, že rázem ztratil motivaci na vojně být…

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Nádhera úžasné čtení moc děkuji *6*
Díky. Pokračování zatím není. Ale třeba bude, ještě nevím...

@jjj3 Však tvoje poslední povídka Mejdan mě v srpnu vzrušila, jako už nic dlouho před tím. Napíšeš zase něco? *3*
Pěkná povídka, bylo pokračování