Pražský bohém jede na vodu (6.)

Tentokrát jsem po přistání přinutil i Honzu, aby se podílel na stavbě stanu, jakkoliv se mi spíš motal, částečně záměrně, protože tábořiště bylo po našem příjezdu už slušně zaplněné a o hezké holky člověk skoro zakopával na každém kroku. Přesto jsem škodolibě trval na tom, aby mi kudrnatý malíř tentokrát aspoň symbolicky pomáhal, a po siluetě starého domu kousek od tábořiště jsem jen opatrně pošilhával. Neměl jsem vlastně žádný plán, jak se vrátit do minulosti, jíž jsem nikdy nebyl součástí, a proto jsem procházku k vile, ve které před lety prožil svoje úžasné léto milostných dobrodružství můj strejda, zatím odkládal. U ohně, kam se naše vodácká parta záhy přesunula, se navíc zase rozjela nenápadným přičiněním Honzy jedna z lechtivých debat. Když jsem se vracel s pivem, Broňa byla právě uprostřed líčení svého příběhu na téma "jak jsem si něco špatně vyložil/a". "... takže si lebedím, jak je můj šéf elegantní chlap na úrovni, co nehledí na to, že nejsem právě plochá, a neciví mi nepřetržitě na kozy nebo na zadek, ještě si říkám, jak je fajn, že si nemusím v létě na brigádu oblíkat halenky ke krku, jako rok předtím, kdy mi tehdejší zaměstnavatel imrvére koukal až do žaludku... no a zrovna když přijdu do práce vyprsená v tílečku, co ty moje melouny sotva udrží, šéf mi podá něco k seškrtání, a jak si tak sedím a škrtám, připadá mi, že má svou ruku spíš než na mém rameni tak jako nějak na mojí koze. Chvíli dělám, že to nevidím, ale když mi ji začne mačkat jak citron do ranního čaje, nezbude mi, než se ohradit. Na což on ode mně odskočí jak zasažený proudem a šíleně se omlouvá, že prý se mu tohle normálně nestává, že si to prostě všechno asi nějak špatně vyložil. Ach jo, holka s větším objemem si zkrátka nemůže jen tak chodit po firmě ve stylu 'dobrý den, kozy ven', aniž by si to někdo špatně nevyložil.", vzdychla teatrálně naše barokně oblá kamarádka v salvě všeobecného smíchu, který ještě přiživila drobným dovětkem: "Já si to teda nechala projít hlavou, a jelikož šéf vážně nebyl prasák a byl to fakt hezkej chlap, ještě než jsem tu brigošku skončila, tak jsem mu vlastně docela ráda dala." Dopil jsem pivo, nechal si ujít následnou historku Honzy, jejíž začátek "Když si mě pozvali na jednu pražskou zdrávku vyprávět sestřičkám o malování..." mi zněl spíš jako jeho vlhká fantazie, a vydal se konečně směrem k domu, na který jsem myslel od chvíle, kdy jsme se před pár měsíci dohodli, že pojedeme Sázavu.

Přestože stál na dohled od vody, nebylo to tak snadné; stará pěšinka od tábořiště se ztrácela v trávě u plotu jeho rozsáhlé zahrady, kterou jsem pal musel zdlouhavě obcházet podvečerními uličkami městečka, kousek od vodáckého tábořiště už dokonale prázdnými. "Pokud hledáte manžela, je až do úterý v zahraničí.", ozvalo se zpoza branky, když jsem konečně zazvonil u vily. "Manžela nehledám." "Aha.", dala si vyzývavě ruce v bok fešná žena v tep zrychlujících červených letních šatech, která mi otevřela. "Pak tedy hledáte mě, ale jak vyplývá z vyřčeného, jsem vdaná a tudíž mě na rande nedostanete.", propíchla mě pohledem a v očích jí čertovsky zahrálo. "Vlastně nehledám ani Vás, i když mě to už teď mrzí.", vrátil jsem jí pohotově popíchnutí. "Co se dá dělat, po chvíli přemlouvání bych na to rande možná i šla. Pokud jste podomní prodavač čehokoliv, varuju Vás, máme velkého psa." "Kdepak, nic takového. Vlastně jsem se přišel podívat na Váš dům." "Aha, tak to padejte. Dům neprodáváme, koukejte zmizet.", vytratil se jí škádlivý úsměv během vteřiny a chystala se branku rychle zabouchnout. Jen tak tak jsem o překot vychrlil důvod své návštěvy, jen stěží srozumitelně, a v obavě, že mi zavře před nosem, se chytil kliky. "To je zvláštní.", prohodila přesto najednou úplně klidně a spíš zamyšleně se zadívala někam přese mě, na řeku a dál. "Přesně takhle mi to teta vyprávěla." "Teta?" "No, moje teta, co tenhle dům koupila. Říkala, že tu kdysi, ještě před revolucí, byla nějaká výzkumná stanice, něco s hydro... hydro něčím, nejsem technický typ. Prý to vedl takový inženýr ochlasta, jezdili sem studenti... Pojďte přece dál, co Vás to napadlo stát takhle mezi dveřmi.", osočila mě už zase s jiskrně šibalským pohledem a otevřela branku dokořán. Když jsme vešli do domu a stoupali po širokém schodišti, navzdory horku venku mě tu ovanul příjemný chládek a zmocnil se mě zvláštní, těžko vysvětlitelný pocit důvěrně známého . "Vy jste tu někdy byl?", prohodila paní domu do praskání schodů, jako by mi četla myšlenky, a já přestal sledovat, jak se jí pod šaty hezky pohupuje pěkný zadek a kalhotky kreslí svůj obrys přes červenou látku s bílými puntíky. "Kdepak, strejda mi o tom jen před lety vyprávěl, když jsme jeli na lodi kolem. Prý tu prožil jedno hezké léto.", zamumlal jsem neurčitě. "Stejně byste to nepoznal, když jsme se s manželem nastěhovali, dost to předělal. Jen terasa zůstala. Ten výhled miluju. Dáte si něco k pití?" "Děkuju, stačí sklenice vody." "No to se fakt rozšoupnete. A já se chystala dát si dvě deci.", ušklíbla se a bez dalšího ptaní postavila na stolek u kovového zábradlí orosenou láhev a dvě skleničky. "Potřebovalo by přetřít, jako skoro všechno tady.", prohodila a dala si nohu přes nohu, takže se jí šaty vyhrnuly právě dost na to, abych mohl obdivovat, jak je má hezké a dlouhé. "Patřilo to nějaké pražské vysoké, po revoluci se to privatizovalo... Teta dům koupila za babku, i když si příbuzní ťukali na čelo, k čemu jí samotné takový barák bude." "Ona je sama?" "Vedla tu v městečku drogerii. Fešná ženská, o nápadníky neměla nouzi. Nikdy bych se neodvážila zeptat, proč s každým vyběhla, byla totiž sice kočka, ale taky slušná dračice. To prý mám po ní.", zamrkala teatrálně řasami v přehnaně nevinném výrazu a já si uvědomil, že mi ironickým humorem hodně připomíná Ellu. Oproti mé milé ji ovšem příroda vybavila výrazně štědřeji v oblasti hrudníku, jak jsem se mohl přesvědčit, když se nahnula, aby nám nalila. Musela vědět, že se jí kulatá ňadra v hlubokém výstřihu lákavě zhoupnou a povážlivě poodhalí, když svou vahou našponují látku šatů, která jediná je při očividné absenci podprsenky zakrývala. Musela to vědět, ale evidentně jí to moc nevadilo. Málem přelila, jak kontrolovala pohledem, jestli se dívám.

"Tak na zdraví a na nečekané návraty.", usmála se a zvedla skleničku k přípitku. "A na Vaše krásné šaty.", dodal jsem galantně a zaobalil do toho očividný fakt, že očima hltám její poprsí v jejich velkorysém dekoltu. "Vidíte, to je další taková náhoda. Jsou totiž po tetě. Nosila je prý za mlada, když randila s kluky z vily. A říkávala mi už od mala: 'Dituš, puntíkem a pusou nic nezkazíš.' S tím druhým si jistá nejsem, to se někdy má tendenci zvrtnout.", usmála se, takže i přes drobné vrásky kolem očí vypadala najednou jako rozverná náctka, když si ukazovákem přeskakovala z puntíku na puntík z okraje výstřihu až někam do klína. V té chvíli se od řeky ozval hlasitý dívčí smích a změť bujarých hlasů na vodáckém tábořišti zesílila. "Chodíte si tam někdy poslechnout kytary?", nadhodil jsem. "Kdepak, už dávno ne. Občas takhle zpovzdálí, otevřeme si s kámoškou vínko a vzpomínáme. Dřív nám vodáci chodili pěšinkou přes zahradu, ale manžel tam pak dal zámek. Škoda.", usmála se a upila. "Ale jděte, vždyť byste tam pořád skvěle zapadla." "Poslyšte, tady Sázava zamrzne málokterou zimu a vždycky je to jen takový škraloupek, ale i ten praská pomaleji, než jak se to teď prolamuje s Vámi, drzý mladíku.", zamračila se tak přesvědčivě, až jsem ucukl, takže se vzápětí od srdce rozesmála, což zase vyvolalo velmi lákavé zavlnění jejích prsou. "Promiňte, někdy jsem asi až moc přesvědčivá. Já se zase prve lekla, když jste začal s tím domem. Nějak se nám momentálně finančně nedaří... manžel podnikal, ne zrovna úspěšně... občas se tu na něj ptají různí lidi...", zakončila neurčitě, napila se trochu víc a vstala. Opřená o zábradlí vypadala s řekou na pozadí jako v nějaké filmové scéně, a jak si podvečerní větřík pohrával s jejími vlasy na odhalených ramenou, zaplavila mě vlna nesmyslné nostalgie po něčem, co jsem vlastně nezažil, i docela pochopitelných sympatií. V duchu jsem si vyčítal, že jsem se strejdy nezeptal na víc detailů jeho tehdejší praxe. Třeba se s tetou paní domu znali, kdo ví...

Když se v neodolatelně přirozeném gestu vyzula ze střevíčku a nártem bosé nohy si podrbala lýtko té druhé, vstal jsem taky a pokusil se využít kouzla letního podvečera. Má ruka došla po jejím krásném stehně bez odporu až do míst, která už zůstávala mým očím skryta pod šaty, a když jsem pohladil oblinu zadečku a ucítil pod prsty krajkový okraj kalhotek, zatímco má hostitelka s přivřenýma očima trochu zaklonila hlavu, měl jsem pocit, že cíl je na dosah, zvlášť když další postup mých prstů na menší, uprostřed rýhou rozdělenou, ale přes kalhotky krásně vyrýsovanou oblinu ženského klínu, vyvolal tichý vzdech a mírné rozkročení nohou, ale stále žádný nesouhlas. Začal jsem bříšky prstů horký pahorek jemně masírovat, sem tam zatlačil na místo, kde se dalo proniknout hlouběji, a jak se jí mušlička mým neuspěchaným, ale neustávajícím drážděním pomalu rozevírala, ucítil jsem na kalhotkách její vlhkost... A pak, zrovna když jsem se chystal jí je odhrnout ke straně, se najednou odtáhla a zavrtěla hlavou. "Promiňte..." Uhladila si okraj šatů, nejistě přešlápla a smutně se usmála. "Jsem asi trochu staromódní, ale ... taky vdaná. Ani nevím, jak se jmenujete." "Honza." "Těší mě, já jsem Dita. Taky po tetě, mimochodem.", zasmála se. "Nezlobíte se? Ženská v mém věku by si neměla hrát na nedobytnou, ale... já prostě nejsem ten typ, co jen tak podlehne kouzlu okamžiku.", vzdychla beze stopy ironie, spíš lítostivě. "V pořádku. Respektuju, když žena řekne ne. I když tím přichází o hodně.", dodal jsem, abych situaci odlehčil. "Kamarádka mi pořád radí, abych si našla milence, ale nechci vyjukaného mladíčka, co v posteli neví, co a jak.", přistoupila s očividným ulehčením na další sérii popichování. "Řekla poslední panna třídy." "No dovolte? Já přišla o poctivost v takovém věku, že když to zjistil můj gynekolog, chtěl kontaktovat příslušné orgány.", ušklíbla se s hraným sebevědomím. "A já na to 'Né, pane doktore, nechtějte, abych pánům příslušníkům vykládala, jak jste nutil mou kamarádku Agátu trénovat před Vámi samovyšetřování prsou nahá.' a hned ho ty nápady přešly.", rozesmála se a dolila nám víno. "Co Vy vlastně Honzo studujete? Hádám, že studujete, nevypadáte na někoho, kdo by chtěl třeba, co já vím, pracovat?", zachichotala se.

Ani nevím, proč jsem necítil zklamání z odmítnutí. Nejsem vždycky takhle nad věcí, to zase ne, tentokrát jsem ale vzal věci, jak byly, a u druhé láhve vína, kterou Dita bez ptaní otevřela, jí líčil své studium, plány i první realizace, nejvíc pak naše dětské představení, které jsme s Ellou tak nečekaně odehráli, když druhou polovinu tvůrčího kolektivu nečekaně zdržela závada na autě. Vypadala, že ji to doopravdy zajímá, dokonce zvesela prohodila, že tu naši Továrnu bude muset navštívit, až zase bude někdy v Praze. Snažil jsem se necítit pořád na prstech teplo její kočičky a nepředstavovat si ji bez těch krásných šatů a jakž takž se mi to dařilo. Večer pokročil, měkká tmavomodrá tma vymazala z oblohy i poslední červánky na západě, od řeky bylo slyšet zpěv a léto vonělo. "Strejda tu musel zažít mimořádné prázdniny. Podle toho, jak se usmíval, když mi to vyprávěl... nebo něco spíš nevyprávěl...", prohodil jsem a dlaní přejel zábradlí, z něhož se odlupovala stará barva. "Posázaví je kouzelný kraj. Proto jsem se nikdy odsud nehrnula ani do Prahy.", usmála se Dita a dolila poslední zbytek z druhé láhve, kterou vypila skoro sama. Ach jo, ty by vážně stály za hřích, napadlo mě, když se jí podprsenkou nespoutaná prsa zase tak krásně zhoupla, jak nám nalévala, a jí můj pohled ani tentokrát neunikl. Skoro bych přísahal, že svou pózu v odhalujícím předklonu schválně protahovala. "Už se rozloučím, ale děkuju, že jste mě sem pustila... a taky za hezký večer.", usmál jsem se, když jsem konečně odtrhnul oči z toho žlábku mezi prsy a poprosil, jestli si mohu odskočit. "Na konci chodby.", mála Dita rukou, ale nezmínila se, že tu na noc vypínají proud. Aspoň tak mi to připadalo, když jsem se po chvíli chodbou vracel v úplné tmě. Když jsem intuitivně došel do kuchyně, v šeru ztemnělé místnosti jsem si nemohl nevšimnout na dřevěné desce stolu dámských kalhotek; bílý kousek spodního prádla s krajkovým okrajem v přítmí doslova zářil. Stačilo je vzít do ruky, abych věděl, že byly svlečené z ženského těla před malou chvílí. Dita seděla rozkročená na rohu kuchyňské linky, hlavu zakloněnou, šaty vykasané na stehnech skoro až do pasu. Když jsem si klekl a našel rty cestu po vnitřní straně stehna do horkého klínu, vsál jeho obliny mezi rty a jazykem vnikl do kudrnaté houštinky, zhluboka vzdychla. Pak znovu a znovu, jak jsem i v šeru jistě a důrazně pronikal hloub, do horké štěrbiny, stahující se kolem mého jazyku, když si mou hlavu s tichým zasténáním přitiskla do podbřišku a nepustila, dokud jsem prudce nelízal její pipinu, náhle vzrušením rozevřenou a tekoucí mi na tváře, až se zajíkala, jak jsem jí vsával závojíčky i naběhlý poštěváček, kmital jazykem v dírce a stupňoval jeho pohyby, až se zaklonila a přitiskla si v přidušeném výkřiku slasti pěst na pusu... Dychtivost, s jakou pak, když jsem vstal, zaútočila prsty na zip mých kalhot a vzápětí osvobozený ocas, mě překvapila, ale jejím přičiněním jsem vzápětí mohl prudce přirazit mezi její stehna a ucítit, jak pronikám do té nádherně horké a prožitou slastí zmáčené mušle, zatímco mi patami kope do boků, aby mě přiměla k co nejhlubšímu zásunu. Ty šaty po tetě měly zapínaní na boku a vlastně jsem jeho zipem prudce trhnul až krátce předtím, než jsem se zasténáním explodoval hluboko do ní, ale aspoň jsem ve chvíli vrcholné rozkoše přece jen svíral v dlaních ta nádherně pružná, převalující se a na vrcholcích tvrdě vztyčená prsa, která mě celý večer tak lákala. Nevyjel jsme z její frndy, dokud jsem nevystříkl naposledy... Když mě o něco později vedla dolů po schodišti, byla pořád nahá a její neopálený zadeček v šeru krásně svítil. "Prý stará škola... a zatím jsi přesvědčená naturistka.", zavtipkoval jsem, když mě beze studu v rouše Evině dovedla v nočním šeru až k brance, a na chvilku jsem se ještě zmocnil rukama jejích kulatých ňader, která jsem si tak málo užil. "Mládenečci z Prahy mě kazí.", usmála se a vzdychla, když jsem palci ohnul stále vztyčené, tvrdé bradavky. "Běž už... a stavte se někdy s přítelkyní, máme ve vile spoustu pokojů.", usmála se do noci. "Ale musíte sundat zámek z branky, takhle je to od vody daleko." "Platí."

Nešel jsem pak rovnou k ohni, namísto toho jsem se vydal na dlouhou procházku uličkami ztichlého městečka a podél Sázavy, abych si po tom nádherném milování trochu utřídil myšlenky. V duchu jsem se ptal, jestli by to tady strejda ještě poznával, ale něco mi říkalo, že by si vybavil každé nároží i každý kámen na břehu. Musel jsem se pousmát, kolikrát jsem během cesty po navigaci zaslechl z některého zákoutí či travnatého plácku tlumené zachichotání, horečný šepot nebo rovnou přerývané vzdechy. Bylo už hodně pozdě, jistě dávno po půlnoci, když jsem tiše vklouzl do stanu, který jsem na tom místě před pár hodinami vlastnoručně postavil. Přesto jsem uvnitř na chvilku měl pocit, že jsem se musel splést. Ve světle baterky na mě totiž namísto kudrnatého malíře rozespale mžourala Broňa. "Sorry, Pájo, Eliška má nějakou nečekanou návštěvu, tak jsem se složila sem. Sakra ono ještě není ráno? Doufám, že ten debil vypadl...", začala se soukat ze spacáku. "Neblázni, normálně tu dospi.", zadržel jsem ji, jelikož mi došlo, jakou návštěvu Eliška po odpoledni plném jiskrného humoru z malířovy strany asi tak může mít a bylo mi jasné, že "ten debil" jistě nevypadl. Broňa se vděčně usmála a znovu se zavrtala do spacáku. "Kde jsi vlastně byl tak dlouho?", prohodila po chvíli, když už jsem myslel, že zase usnula. Stručně a bez jistých detailů jsem jí vylíčil svou cestu nazpátek v čase. "Ty jo, zní to skoro jako z nějakýho filmu. Vsaď se, že ta její teta určitě s tvým strejdou něco měla. To se tak u vody stává, ne?" "Stává, ale taky se stává, že si lidi věci vyloží úplně blbě.", dovolil jsem si narážku na její večerní vyprávění. "Hm, někdy asi jo.", prohodila neurčitě a otočila se zády. Trvalo mi asi minutu, než jsem sebral odvahu a začal rukou nenápadný průzkum v jejím porozepnutém spacáku. Že jsem si tenhle malý noční rozhovor špatně nevyložil, to mi došlo ve chvíli, kdy Broňa zkrátila cestu mých prstů po svém předloktí směrem k hrudníku tím, že si mou ruku nekompromisně přitiskla na své velké prso, jehož horkou, lehce se pohupující hmotu jsem pod jejím tričkem ucítil stejně dobře, jak na vrcholku se rychle vztyčující hrbolek bradavky. Zaměřil jsem se na něj, stiskl ho mezi prsty a několikrát jemně potáhl, až se celé její velké ňadro propnulo a Broňa tiše vzdychla. Sevřel jsem hrot naběhlé bradavky silněji, několikrát ho stiskl a zase pustil, prsty prohnětl celý vrcholek prsu a pak přes něj látku trička přehrnul, takže nahá koza se zpod něj vyhoupla a pleskla Broně o bříško. Znovu vzdychla a sama si uvolnila zpod trika i druhé prso, kterého jsem se vzápětí zmocnil a rychle se zahrocující bradavku potrápil stejně. Když se zvedla, aby si tričko přetáhla přes hlavu, využil jsem toho a rychle jí stáhl pod zadek i krátké spací šortky. "Promiň... jsem dole ... nevyholená...", zamumlala stydlivě i celkem zbytečně, protože na vodě si ji holí opravdu jen velké bárbíny, a vzápětí tiše zasténala, když jsem objel špičkou jazyka křivku její kulaté zadnice a pak vklouzl do kudrnaté houštinky, pod kterou jsem tušil plné obliny macaté buchtičky. Jemně jsem přejížděl dokola nehty po kulatých půlkách a zároveň jazykem dráždil rýhu mezi pysky, takže se ani nestihla znovu položit a s tichým vzdycháním se mi nastavovala, svlečené tričko zmuchlané v dlani a nahé kozy prověšené, jak klečela a nabízela mi svou rozevírající se kundu.

Když jsem jí jazykem pronikl do dírky, tiše vykřikla a začala mi proti němu klínem přirážet. Rukama jsem hnětl její kulatou zadnici, drtil mezi rty nalité, horké závojíčky a jazykem jí projížděl stále rozevřenější frndu, kterou mi dosedala s tlumeným hekáním na obličej. Spíš jsem tušil než viděl, že si jednou rukou střídavě dráždí nahá, pohupující se prsa, až o sebe sem tam plesknou, heká už skoro naříkavě a snaží se, více méně marně, své sténání ztlumit zmačkaným trikem, které si tiskne k puse jako improvizovaný roubík. Nejradši bych její pozice využil k tomu, že do ní zezadu vniknu a začnu jí tu nádherně tekoucí mušli píchat, ale nedávné milování s Ditou způsobilo, že jsem teď nebyl právě na výši. Broňa ovšem neměla momentálně náladu situaci jakkoliv měnit; podle rytmu, s jakým házela zadnicí a narážela se na můj jazyk, bylo zřejmé, o co v krátkodobém horizontu usiluje. Že se to podařilo, nešlo přehlédnout, protože v momentu, kdy dosáhla orgasmu, zalila můj obličej taková sprška jejích dívčích šťáv, že to bylo jako malá sprcha. "Promiň... když se udělám hezky... tak většinou hodně mokře... jako bych se počůrala...", vzdychla udýchaně, když si vychutnala rozkoš, kterou jsem se snažil lízáním její pulzující pičku prodlužovat. Pak se ovšem s mrštností, u holky "krev a mlíko" až nečekané, otočila a sklonila se ke mně. Zmocnila se mého péra, a aniž by jakkoliv komentovala jeho nepřesvědčivé ztopoření, začala se lačnými rty snažit ho rychle vylepšit. Sála mi čurák přes látku trenýrek, měnila jeho rytmus i sílu, občas mi prsty prohnětla koule, pak poodtáhla v pase gumu, nechala mé vztyčující se péro vystřelit ven, jazykem přikryla žalud, poškádlila uzdičku... prostě všemi myslitelnými rafinovanými technikami mě parádně kouřila, dokud mi nestál jako z kamene. Pak se položila na záda a roztáhla stehna co nejdál od sebe, abych vzápětí do její mušličky, po "mokrém" orgasmu krásně zmáčené, zajel jediným přírazem až po kořen. "Uuuuu....hmmmmm.....jo, jo, jóóó!", sténala, když jsem jí píchal píču a rukama zběsile hnětl ty velké, převalující se dudy, které si sama zvedala k puse a cucala si jejich vrcholky, až to mlaskalo. "Klid...ně... do ... mě....", hekala přerývaně, když jsem jí naznačil, že brzy budu, ale nějak jsem se v sobě sám spletl, takže jsem jí dál a dál bušil v najednou nečekaně pevné erekci do prciny, po chvíli jsem ji přiměl se otočit na břicho, nalehl na ni, aniž by můj čurák vyjel z její horké pičky, a teprve když jsem cítil pod sebou vlnící se křivky její zadnice a cecků, s úlevným zachroptěním jsem jí začal plnit mušli svými výstřiky. Zůstala pode mnou ležet, nahá a roztažená, a v té poloze dvou vysílených milenců jsme oba brzy usnuli.

"Brýtro. Kdepak ses cestou do stanu včera ztratil, milý příteli?", popíchl jsem Honzu, když jsme se ráno sešli se zubními kartáčky nad železným žlabem. Jen se zazubil a pokrčil rameny. "Pánové, nestrkejte se, podívejte, jak jsem se polila.", zaprotestovala Iveta a ukřivděně nám ukazovala mokrý flek na svém bílém spacím tričku, které jí díky tomu velmi inspirativně přilnulo k oblinám na hrudníku. Pak jí došlo, že nám vlastně nastrkuje pod nos své krásně vyrýsované kozičky, jen rezignovaně zavrtěla hlavou, až se jí kulatá kůzlátka zhoupla, a odkráčela. "Den nezačíná špatně.", mlaskl spokojeně malíř a prohrábl si neposedné kudrny, zatímco blížící se Eliška, po vášnivé noci s ním očividně lavírující mezi pocity nestoudné rajdy a bohyně sexu, při pohledu na nás rychle uhnula k záchodům. "Fajn, ty sis užil s děvčetem od vedle, ale uvědomuješ si, že mě jsi tím nahnal do náruče Broni? Co je v domě...nemělo by... a tak dále, no ne?", navázal jsem na Honzovu přednášku z před pár dní, jak je na vodě záhodno užít si s děvčaty všemi, jen ne těmi z Továrny. "Neboj. Broňa není blbá, Elle nic neřekne. A ty Simče samozřejmě taky ne, jinak tě probodnu kartáčkem, mizero.", zašermoval mi jím před očima a rozesmál se, jako by nám bylo čtrnáct. S tímhle pakem člověk prostě nemohl nemít dobrou náladu... Později odpoledne jsme v jedné malé zátočince míjeli dvě kánoe, jejichž ženské posádky se opalovaly "nahoře bez", pohodlně opřené o dřevěná sedátka. Když Honza okamžitě nasadil tradiční průhlednou lest a zahalekal své"ahóóój", tři vodačky si poplašeně zkřížily ruce na hrudi, ale čtvrtá se v lodi hrdě vztyčila a beze studu mu odpověděla rozmáchlým zamáváním, při kterém se jí hezká, kulatá prsa s drobnými bradavkami nádherně rozhoupala. "Jste jako malí. Holky jen chtějí být opálené bez ramínek"., zvedla oči v sloup Terka, která dnes jela u mě na háčku. "A co ty, Teri, ty nechceš?", popíchl jsem ji. Otočila se, ústa se jí roztáhla v širokém úsměvu a ležérním pohybem si setřásla plavková ramínka z pihovatých ramen. "Spokojen? Ramena se opálí, neboli vlk se nažere, a koza... nebo kozy... zůstanou celé. Celé zahalené.", rozesmála se a plácla pádlem do vody schválně tak, že mě skropila slušná sprška vody. Léto je prostě nádherný čas.