Nerozhodná praktikantka

Byla jsem letos v létě jako praktikantka na dětském letním táboře. Praktikant je v podstatě takový mezikrok mezi přestárlým dítětem a jedním z vedoucích tábora. Vedoucí jsou většinou o pár let starší, studují nějakou pedagogickou školu a na táboře jsou na praxi. Praktikanti, jako já, pomáhají s hlídáním dětí a s programem. Jezdím tam ráda i teď, protože se tam potkám se spoustou lidí, které vídám jenom v létě. Má to ovšem jeden malý háček. Všichni praktikanti byly letos holky. A mezi vedoucími jenom pár kluků. Měli tam vlastně takový harém a holky se předháněly mezi sebou, která nějakého dostane pro sebe.

Mě tahle hra moc nešla. Kluci měli zájem hlavně o starší holky a my „děcka“ jsme měly smůlu. Pět dní tábora bylo pryč a já si s nikým nedala ani pusu, natož něco víc. Už mě to hodně štvalo. Byl právě večer, nebo spíš už noc a já se pomalu chystala jít spát. V tom slyším hlasy z druhé strany dveří naší chatky a vím přesně, o co se jedná, protože to nebylo poprvé. Dveře se otevřou a v nich je Tereza, moje spolubydlící, jedna z vedoucích. Slyším za ní mužský hlas. Ale jiný než ten včera. A jiný než ten před dvěma dny.

„Ahoj… moc se omlouvám... nevadilo by ti kdyby ses šla zase na chvíli projít?“, zeptá se mě. Stejnou větou jako minule i předminule. „Fakt se hrozně omlouvám. Budeš to mít u mě“, pokračuje.

Hodně jsem na Terku žárlila. Nebyla to ošklivá holka, ale rozhodně ne ten typ, co by měl vystřídat všechny dostupné chlapy v okolí a já si ani neškrtnout. Byla jsem zvyklá, že kluci nadbíhají mě. Ale tady to nějak nefungovalo. Měli na výběr z davu starších holek.

Kazit jsem jí to ale nechtěla a tak jsem si obula kecky a šla ven. Vedle Terky stál Michal. Přiblble se usmíval, vypadal, že už má něco vypito. To aspoň vysvětlovalo, co tu dělal právě s Terkou. Hrozně jsem to chtěla. Podívala jsem se na ně a na moment mi proletělo hlavou, že jim navrhnu, jestli nechtějí trojku. Terka by do toho šla bez zaváhání a Michal… no řekněme, že z mé zkušenosti se chlap, který by nechtěl trojku, ještě nenarodil.

Místo neslušného návrhu jsem ale jenom poslušně vyšla ven, s pocitem vlastní méněcennosti a zamířila si to kolem chatek dál, bez jasného cíle přede mnou. Byla horká, tropická noc. Došla jsem až na konec tábořiště a za poslední chatkou jsem pokračovala dál po cestě mezi stromy, která končila u malého rybníka. Došla jsem až tam, sedla jsem si směrem k vodě, opřela se zády o strom a koukala, jak se na hladině zrcadlí půlměsíc.

V podstatě bez mého vědomí sklouzla moje levá ruka po tričku až ke kraťasům a potom pod ně. Pod kalhotky a až mezi nohy. Zavřela jsem oči, nahmatala „místečko“. Představila jsem si trojku s Terkou a Michalem a začala se dělat.

Už to začínalo nabírat obrátky, když slyším jen kousek za sebou kroky. Ruka mi vystřelila z kraťas ven a postavila jsem se na nohy právě v okamžiku, kdy jsem uviděla, jak se ke mně blíží Petra. Byla to jedna z vedoucích. Bylo jí 22, měla tmavé vlasy a tetování na skoro celé levé ruce. Vůbec jsem nechápala, co taková holka dělá na dětském táboře. Za těch pár dnů jsme spolu prohodily sotva pár vět. Měla takový pobavený úsměv. Nedokázala jsem odhadnout, jestli viděla, co jsem dělala, nebo ne.

„Ahoj. Co ty tady?“, začala jsem rychle první, nedala jí šanci něco říct.

„Ahoj. No, oficiálně jsem šla na vzduch. Ale jsem tady hlavně kvůli tomuhle“, řekla a ukázala mi malou, lesklou placatici s neznámým obsahem.

„A co ty?“, zeptala se dál.

„Terka a Michal potřebovali chatku jenom pro sebe“, řekla jsem jí. Možná jedovatě.

„Aha. No a proč právě někde nejsi s nějakým klukem i ty a neděláš ho šťastnějším, než si zaslouží?“ ptala se dál Petra.

„Já na kluky zas tak moc nejsem“, lhala jsem jí v nějaké popletené snaze o morální ospravedlnění mého nedobrovolného celibátu. Na to Petra jenom zvedla obočí, jako bych jí řekla něco moc zajímavého.

„Navíc, s kým tady na táboře něco mít. Ti chlapi tady, to je tragédie“, pokračovala jsem. A Petra jenom přikývla a zvedla placatici jakoby na přípitek.

Napila se a pak ruku s placaticí natáhla směrem ke mně. Já jenom zavrtěla hlavou. Petra stále držela ruku nataženou, jako kdyby nic neviděla a já po pár okamžicích přeci jenom po flašce sáhla a napila se. Byla to chuť neidentifikovaného, silného alkoholu, který mě pak pálil pod celým hrudníkem. Nemohla jsem dýchat a rozkašlala jsem se.

Když zase popadnu dech, zdá se mi, že Petra stojí o něco blíže a měla takový ten žraločí pohled, který znám od kluků. Dívala jsem se na ní a ona na mě. Ani jedna jsme neřekly vůbec nic, ale proběhla mezi námi hromada komunikace. Někde v břiše se mi začal rodit ten pocit, který dostávám, když cítím, že kluk, se kterým právě jsem, mě dostane do postele a já už s tím nic neudělám. Než jsem si to vůbec stihla uvědomit, Petřin obličej už byl přímo u toho mého. Její ruka v mých vlasech. Její rty na mých rtech. Její jazyk v mé puse. Upustila jsem placatici a chytila jí jednou rukou za bok a druhou za vlasy.

Už jsem se s holkou líbala dřív a věděla jsem co čekat. Ale stejně mě to překvapilo. Bylo to tak jiné, než s klukem. Jemné a hravé. Něžné. Přirozené. Nebyl to souboj, ale symfonie. Zatlačila na mě a já se opřela zády o strom. Cítila jsem, jak její ruka jede dolů po mém tričku a pomalu zajíždí pod moje kraťasy i kalhotky, nepřestávala mě při tom líbat. Cítím její prsty, jak mě tam dole hladí a pak pomalu vklouznou do mě.

„Počkej. Nevím, jestli tohle chci“, povídám jí. Ona mě přestane líbat, podívá se mi do očí a s tónem, jako kdyby mluvila na naprostého idiota, mi na to odpoví:

„Zlato, mám ruku mezi tvýma nohama. Můžu s jistotou říct, že to chceš“ a vytáhla své prsty ze mě a strčila mi je hrubě do pusy. Celé vlhké a lepkavé. Nechala je tam, ať je ochutnám, dokud jsem její ruku sama nevytáhla.

Několikrát jsem se nadechla, hlavou mi proletěl milion věcí. Přetáhla jsem si svoje tričko přes hlavu sundala ho. Petra se jen pousmála a začala mě znovu líbat. Po chvíli mi řekla, ať si lehnu na zem. Poslechla jsem na slovo. Nevím, proč přitahuju právě takový typ osobností. Možná, že poznají moji touhu posloužit nějakým svým šestým smyslem. Možná byla Petra jen predátor, který to postupně zkoušel na všechny holky a já byla na řadě... Ale o takových blbostech teď nebyl čas přemýšlet, protože Petra mi právě stáhla kraťasy i kalhotky a já jsem před ní ležela kromě bot úplně nahá. Chvíli si mě prohlížela a pak se vrátila k mým ústům a postupovala svými rty dolů, přes bradavky, bříško až mezi nohy. Její jazyk mě začal dráždit a hladit všude, kde to bylo příjemné a její prsty byly opět ve mně.

S holkou jsem nikdy před tím sex neměla. Netušila jsem, že mě to má brát. Jako nástroj svého uspokojení jsem vždy uctívala pouze svatý penis. Teď už jsem chápala. Petra věděla přesně, co má dělat. Jako kdyby byla v mojí hlavě. Jako kdyby… ano, to jak se říká, že holka holku udělá nejlépe, se hodně rychle začalo naplňovat. Když mě jazykem dělá kluk, kterému to moc nejde, tak to, co cítím, je jako potůček. Ten, kterému to jde, to je jako vodopád. Ale Petra, to bylo něco úplně jiného. Bylo to jak velká, klidná řeka, která pomalu a jistě teče do přehrady a plní ji výš a výš. Nevěděla jsem, kdy přehrada praskne, ale věděla jsem, že to přijde.

Obě ruce jsem si dala přes pusu a snažila se zabránit svému hlasitému sténání, ale moc to nefungovalo. Petra jela dál, bez přestávky a postupně zrychlovala, pak zase zpomalovala. Měnila úhel, i tlak. Její prsty ve mně přesně věděly kam sáhnout. Naprosto řídila můj prožitek.

Když se konečně přehrada protrhla, bylo to jako kdybych dostala záchvat. Celé moje tělo se třáslo a přitom bylo neschopné pohybu. Neudržela jsem ruce na ústech a zajela Petře prsty do vlasů, zatímco ona pokračovala svým jazykem. Své výkřiky orgasmu jsem aspoň usměrnila na hlasité „Ano! Ano!“ a doufala, že každý, kdo to uslyší, pochopí, že se mi nic zlého neděje a není potřeba přispěchat na pomoc. A že to musela slyšel půlka tábora.

Když bylo po všem, lehla si Petra na záda vedle mě a já se k ní přitulila, dala jí hlavu na srdce a ruku kolem jejího trupu, jako to dělávám s kluky, kterým se to právě hodně povedlo. Rychle jsem dýchala a skoro se bála na Petru podívat. Ale když jsem to udělala, viděla jsem ji, jak mě opět pozoruje, hraje si s mými vlasy. Zůstaly jsme tak možná deset minut, než jsme obě vstaly a já se oblékla, zatímco Petra našla svojí, bohužel vylitou, placatici. Podívala se na mě, jako by na něco čekala a já si tentokrát byla jistá tím, co řeknu.

„Zítra zase tady, ve stejnou dobu?“, povídám jí.

„A co třeba zkusit sprchy? Touhle dobou tam nikdo nechodí a navíc je jenom jeden klíč, který můžu vzít já“, povídá mi ona na to.

Já nekladla žádný odpor a jenom přikývla a stále si užívala ten horký pocit spokojenosti a dobrého sexu, který pomalu opouštěl moje tělo. Dala mi něžný polibek na rty a odešla směrem k táboru. Já jsem pár minut počkala a šla také. Dorazila jsem k naší chatce. Bylo zhasnuto. Vešla jsem dovnitř. Terka ležela na posteli, ale nespala.

„Tak co, jaký to bylo?“ zeptám se jí.

„Ani se neptej“, povídá mi. „Ten pitomec byl úplně na mol, nebyl ničeho schopnej. Za pět minut jsem ho vykopla a teď tady ležím a lituju se. Co ty?“

„Já se prošla k rybníku“, povídám jí a začínám se chystat ke spánku.

Terka si mě jenom prohlédla takovým lítostivým pohledem, jako kdyby najednou byla ráda, že na světě existuje aspoň jedna ještě žalostnější bytost, než je ona. Já na sobě nedala nic znát. Nestála jsem o otázky.

Druhý den Petra dělala jakoby nic a skoro jsme spolu neprohodily slovo. Ale jakmile přišla noc, viděla jsem, jak se rozsvítilo ve sprchách. Petra už tam čekala a prožily jsme další nádherné milování. I já už jsem tentokrát přidala ruce (a jazyk) k dílu. A další noc v její chatce. A další v té mé. A další zase u rybníka. A takhle to šlo dál až do dne, kdy tábor skončil.

To bylo bohužel až moc brzy. Petru vyzvedl její přítel a odvezl si ji do Hradce Králové, kde spolu bydleli. A na mě čekali naši. Rodičové moji nejskvělejší, kteří mě mají pořád za nezkaženou malou holčičku a já je v tom vlastně tak trošku držím a cestou zpět jsem vyprávěla o táborových hrách a výletech a rozhodně trvala na tom, že jsem tam s žádným klukem nic neměla. Rodičům se přeci lhát nemá.

Čas šel dál, z léta se stal podzim a pak podzim začal pomalu přecházet v zimu. A je to vlastně jenom pár dní, co mi od Petry přišla zpráva.

„Ahoj. Chystam se (sama) pred svatky prijet do Prahy na vanocni trhy. Nechces mi je ukazat? ;-)“

Měla jsem zase ten pocit, který přicházel, když se blížila hodina našich setkání a odepsala jsem jí, že moc ráda. Už teď se nemůžu dočkat až dorazí. Kdo ví, třeba to bude na další povídku.