Žhavá milfka 6

Nejdříve Libor Sandře nadšeně vypověděl, jak nečekaně dobře dopadl s výpovědí, ale hned zklamaně připojil, že musí opustit nájemní bydlení. Sandra neoblomně trvala na tom, že se byť třeba jen dočasně nastěhuje k ní. Od místního vietnamského prodejce získal prázdné papírové krabice, do kterých nabalil veškerý svůj majetek, aby ho mohl převézt.
Milada zaparkovala na jednom z mála volných míst a svižným krokem vyrazila na další přepadovku k mámě. Cestou k paneláku otevřela kabelku a hledala klíče od vchodu. Prohrabávala se obsahem a nevěnovala pozornost okolí. Přehlédla, že jí cestu zkřížila postava a v plné rychlosti se s ní srazila. Otřesená si kecla na zem a okolo se rozletělo několik krabic.
„Sakra! To nemůžete dávat pozor,“ zaklel mužský hlas.
„Nechte si těch keců!“ vyjela ostře Milada a zvedala se na nohy. V tu chvíli teprve pohlédla muži do tváře. „Jé, ahoj Libore, co ty tu děláš?“
„No nazdar,“ zabručel naštvaně Libor a rovnal si brýle na nose. „Teď momentálně sbírám krabice, ale jinak se sem stěhuju,“ dodal smířlivěji.
„Ty kráso, to je náhoda, tady bydlí moje mamka,“ zahlásila Milada a se zájmem spočinula pohledem na Liborovi, který se právě ohnul pro jednu krabici. Vypasované kraťasy nádherně vykreslily pevný zadek a svalnatá stehna. Milada v duchu potěšením vzdychla. Být to v opačné situaci, tak by chlap nejspíš nahlas obdivně hvízdnul. Libor skládal krabice na sebe, aby je mohl odnést. „Počkej, pomůžu ti,“ nabídla mu pomoc s odčiněním zkázy, kterou zavinila.
„Dík,“ věnoval jí Libor úsměv a jiskřivý pohled.
V tu chvíli Miladě v hlavě zaburácela slova, která minule pronesla stará Blažková o mladém šamstrovi její matky. Zůstala na Libora civět s otevřenou pusou a naprázdno hýbala rty. „Ne!“ hlesla nakonec ohromeně. „Ty … a máma … vy dva … spolu … jako …?“ breptala a šermovala rukama.
„No jo. Asi nemá cenu dál mlžit. Stejně by se to jednou muselo říct. Tvoje mamka měla strach, jak to vezmeš,“ vykládal klidně Libor.
„Jak jako vezmu? Že šuká s mým spolužákem? Tobě to nepřijde divný?“ začínala chytat tempo a sypala jednu otázku za druhou.
„Hele, máme se s tvojí máti rádi,“ odpověděl trošku odměřeně, ale stále se usmíval.
„Ježíš marjá, já to mámě přeju, ale fakt mě to zaskočilo. Promiň,“ omlouvala se rozpačitě. S hrůzou zjišťovala, že mu ani nemůže nadávat, když se na ni takhle usmívá.
„V pohodě,“ mrknul svýma nebesky modrýma očima a Miladě se zachvěla kolena. Potěžkal krabice a pokývnul hlavou ke vchodu: „Asi půjdeme ne?“
„Jo, jasně. Odemknu, jen co vylovím klíče.“
„S tímhle do sklepa,“ nasměroval ji Libor, když vstoupily do chodby s poštovními schránkami.
Skládal krabice do horních polic ve sklepní kóji a Milada zasněně pozorovala vábivou hru svalů pod vyhrnutým tričkem. Nedokázala se dál ovládnout. Přitiskla se k Liborovi a objala ho rukama okolo pasu. Dlaněmi vklouzla pod vyhrnutou látku a přejela po břiše nahoru na hrudník. Libor zkameněl překvapením a s rukama nad hlavou strnule svíral poslední krabici, kterou nestihnul zasunout na polici. Miladina ruka sjela rychle dolů a zajela pod lem kraťasů. Než se Libor nadál, už mu probírala vercajk.
„Milado, neblázni,“ zachraptěl.
„Šššššt,“ zašuměla tichá odpověď.
Libor neschopný reakce na zádech ucítil tlak přitisknutého poprsí. Sice nemělo takové rozměry, jako to Sandřino, ale dotek to byl i tak nesmírně vzrušující. Péro na mazlivé dotyky zareagovalo prudkou reakcí a div neprotrhlo látku kalhot. Milada se tiskla tváří k Liborovu ramenu a teď už s oběma rukama laskala tvrdý ohon a visící koule.
„Já nechci …,“ chabě protestoval, ale jeho vůle slábla s pokračující masáží uvnitř kalhot. Milada se třela prsy o jeho záda a vzrušeně vzdychala.
Ozvalo se zaskřípání dveřních pantů a hned nato třísknutí dveří kóje, které vzal průvan. Libor s vytřeštěnýma očima přejel po zabouchnutých dveřích a okamžitě se ho začala zmocňovat panika. Rozbušilo se mu srdce a zalapal po dechu. Z roztřesených rukou mu vyklouzla krabice a praštila je oba do hlavy. Do napůl omráčené Milady navíc hrubě vrazil tělem, když se dral ke dveřím. S bolestným výkřikem v krátké době podruhé skončila na zadku na zemi a nevěřícně sledovala Liborův potácivý úprk. Rychle se vyškrábala na nohy a vyběhla za ním. Stál před vchodem do paneláku a opřený rukama o zeď vydýchával klaustrofobický záchvat.
„Promiň,“ špitla vyděšená Milada a opatrně se ho dotkla rukou na rameni. „Netušila jsem, že to máš s mámou až tak …,“ vyložila si špatně příčinu Liborova úprku. „Fakt mě to mrzí, nevím, co to do mě tak najednou vjelo.“
„V pohodě,“ zašeptal Libor a pomyslel si, jak málo scházelo a vjel by do ní on. Pousmál se a konečně se postavil zpříma. Pomalu se zklidnil a mohl volně dýchat.
„Neřekneš nic mámě?“ zeptala se s napjatým výrazem ve tváři Milada.
„Ne, je to jen mezi námi.“
„Si fakt zlatej. Radši už poběžím. Pozdravuj mamku, že se zastavím,“ vydechla Milada úlevně. Vytáhla se na špičky a políbila ho letmo na tvář. Seběhla schody a bez ohlédnutí vyrazila k autu na parkoviště.
Po uložení poslední krabice a uzamčení sklepa stoupal Libor pomalu po schodišti. Probíral předchozí událost a snad poprvé v životě byl vděčný za své prokletí strachu z uzavřených prostor. Opravdu scházelo jen pár vteřin a situace ve sklepě by se zvrtla v něco, čeho by nejspíš později hořce litoval.
Sandru zastihnul u sporáku, kde zrovna připravovala jednu ze svých báječných omáček. V krátké zástěře míchala vařečkou v kastrolu a její tělo se přitom svůdně vlnilo. Pohled na její křivky a předcházející vzrušení okamžitě nastartovalo Liborovu touhu. Zezadu objal Sandru okolo pasu a políbil do vlasů na šíji. Rukama vyjel nahoru a podebral velké kozy.
„Neblbni nebo se to připálí,“ pokárala ho Sandra, ale zadkem spokojeně zavrtěla po jeho klíně.
„Tak to musíš pořádně míchat, jinak budeme o hladu,“ odpověděl a pokračoval v mazlení s ňadry. Rozepnul knoflíky na zástěře a potěžkal kozy v dlaních. Protože nebyly uvězněné v podprsence, tak mu nic nebránilo v jejich laskání. Krásně ho hřály do dlaní. Chtivě je mačkal a masíroval hlazením. Prsty sem tam brnknul o tuhnoucí bradavky, což vyvolávalo slastné povzdychy Sandry.
Kroužení vařečky v kastrolu se zesynchronizovalo s vrtěním Sandřina zadku. Volnou rukou si zajela do kalhotek a prsty projela mezi pysky. Štíhlý ukazováček zanořila do vlhnoucí lasturky a snažila se s ním dostat co nejdál. Celý ulepený milostnou šťávou ho vytáhla a přistrčila Liborovi před ústa. Lačně po něm chňapnul a cumlal ho jako dudlík.
Pojednou si Libor kleknul a stáhl Sandře kalhotky. Donutil jí zvednout nohu a vklínil se hlavou mezi stehna. Přitiskl se tváří do rozkroku a jazykem polaskal dva vystouplé růžové plátky. Přejel po zduřelém poštěváčku a vsál ho mezi rty. Sandra se zachvěla rozkoší a z úst se jí vydralo zasténání. Balancovala na jedné noze a vařečka hlasitě zarachotila o stěny hrnce.
Libor nahmatal knoflík na sporáku a vypnul plyn. Přitlačil Sandru k lince a vysadil jí nahoru. S hlavou zabořenou mezi stehny pokračoval v lízání kundičky. Zároveň si vylovil tuhý ocas z kraťasů a vláčnými tahy předloktí ho honil.
Sandra nejdříve Libora něžně vískala ve vlasech, ale teď ho za ně drapla a nesmlouvavě donutila vstát. Hbitě přehmátla, uchopila do ruky napružený ocas a navedla ho správným směrem. Tiše to mlasklo, když ohon projel tekoucí jeskyňkou a vyskočil celý mokrý ven. Hned zase vklouzl dovnitř a potom už se rozléhalo kuchyní jen pleskání těla o tělo a milostné vzdychání.
Sandra svírala kraj desky a snažila se moc neoklepat hlavu o skříňky nad sebou. Brzo jí došlo, že takhle to dál nepůjde. Buď si neužije rozkoš naplno, nebo bude mít hlavu samou bouli. Svezla se z linky do dřepu a na několik vteřin polkla mokrý ohon do pusy. Jazykem párkrát objela hranu žaludu tak dráždivě, až z toho Libor hlasitě zahučel. Sklonil se k ní a natočil ji k lince. Opřela se rukama o desku, prohnula se v zádech a vyšpulila zadek. Okamžitě do ní vrazilo Liborovo beranidlo a začalo jí zpracovávat. S rukou prostrčenou mezi stehny si hrála s rozhoupaným šourkem.
Visící kozy pleskaly o šuplíky linky a stupeň rozkoše se blížil k maximu. Přestala dráždit varlata a místo toho si honila poštěváček. Boky jí svíraly Liborovi ruce v křečovitém stisku, jak do ní vší silou bušil. Z úst se jí draly nekontrolovatelné steny a tělo se chvělo orgasmem.
Poslední prudký příraz a Libor s úlevou stříkal do žhavé kundičky pořádnou dávku mrdky. Přitisknutý k Sandřiným zádům láskyplně hladil její prsa a ona se otřásala v další vlně vyvrcholení. Po stehně jí stékala míchanice jejich šťáv, vytékající okolo uvadajícího péra z ukojené lasturky.

„Pozdravuje tě Milada,“ utrousil jakoby nic Libor, když už bylo po všem.
„Kde jsi jí potkal?“ zareagovala Sandra automaticky. „Počkej! Jak mě může pozdravovat, když o nás neví.“
„No, už to ví.“
„Ty jsi jí to řekl?“
„Srazili jsme se tady u vchodu a ona to na mě hned vybalila. Kdybych zapíral, tak bych potom vypadal jako blbec. Ale prý se nemusíš bát.“
„Opravdu?“ zeptala se celá napnutá a s úlevou vydechla, když Libor souhlasně přikývnul. Spadla z ní velká část tíhy, která jí poslední dny nepříjemně svírala. Teď už jí jen zbývalo dostat se z finančních potíží. „Když jsi dal tu výpověď, nešel by si se mnou na to jednání?“
„Rád bych ti pomohl, ale asi by to nebylo nejrozumnější. Akorát by se mohla víc rozzuřit. Leda splašit nějakého právníka, ale ten by něco stál,“ přemýšlel nahlas.
„Já to zvládnu,“ pronesla Sandra odhodlaně. „A jestli to vyjde, tak ti splním, co si budeš přát.“

Další den Libor odvezl Sandru na schůzku. Zaparkoval na firemním parkovišti, jak byl zvyklý z doby, kdy tam pracoval.
„Teda, to je fáro,“ pronesla obdivně Sandra. „Komupak asi patří?“
„To je šéfky.“
„Tak to bysme jí ho mohli obejít korunou,“ blýskly Sandře v očích pomstychtivé ohníčky, když auto obcházela a zvědavě nakukovala dovnitř. „Hele, má pootevřené okýnko.“
„Asi ho zapomněla vyjet. Když kouří, tak vyhazuje vajgly ven,“ rozpomenul se Libor na šéfčinu neřest.
„Aha. Tak já jdu. Drž mi palce,“ rozloučila se polibkem a odcupitala. Dobře věděla, že jí Libor sleduje a proto pro jeho potěšení značně přidala na pohupování boků při chůzi.

Čekání si Libor krátil podřimováním v autě. Odsunul si sedadlo a sklopil opěradlo, aby si udělal pohodlí. Myšlenky mu zalétly k pohledu na vlnící se zadek odcházející Sandry. Právě ve chvíli, kdy mu hlavou blesknul škodolibý nápad, se otevřely dveře a na vedlejší sedačku vklouzla Sandra. Po hlasitém vyjeknutí a počátečním úleku se zmohl na zvědavý dotaz: „Tak jak?“
Vážná Sandřina tvář se rozzářila úsměvem: „Mám to! Všechno vyšlo, jak jsi říkal.“ Nesedět v autě, tak by asi Sandra radostí poskakovala jako kůzle. „Jsem sice úplně vyždímaná, ale tu mrchu jsem dostala. Jóó!“ jásala vesele a mávala přitom papíry v ruce.
„Tak to si můžu něco přát, když jsi mi to slíbila.“
„Jasně,“ nadšeně souhlasila. „A co to bude?“
„Chtěl bych vykouřit.“
„Teď? Tady?“ zarazila se.
Jo, tady, ale chtěl bych …,“ pošeptal jí zbytek přání do ucha.
Místo odpovědi, se mu hned začala dobývat do poklopce. Upřeně mu hleděla do očí a poslepu vylovila tuhnoucí ocas. Mírně se přizvedl a stáhl kalhoty s trenkami. Sandra pokračovala v honění. Jezdila rukou nahoru a dolů a mírně s ní kroužila dokola. Jazykem si přejížděla po rtech a hypnotizovala Libora očima. Najednou sebou mrskla a přisála se na tmavý žalud. Libor vyheknul jak překvapením, tak i rozkoší. Chytil jí za hlavu a plně se oddal jejímu jazyku a rtům.
Mrštný jazýček kroužil okolo sametové hlavy a tepal po napjaté uzdičce. Koule mu Sandra mnula v něžném stisku a zvyšovala tím jeho vzrušení. Hekal čím dál hlasitěji a přirážel boky vzhůru v neovladatelném chtíči. Sandra tlumeně funěla přidušená tvrdým ohonem, ale neustávala v kouření. Mlela neúnavně jazykem a rukou ho rychle honila. Cítila, jak sebou škube a nemohla se dočkat, až bude stříkat.
Prudké vzedmutí boků jí málem vrazilo péro až do krku, ale zvládla to. Naposledy přejela jazykem po špičce žaludu a už se z něho vyvalila pořádná dávka semene. Prsty škrtila ohon v sevření a ústa se jí pomalu plnila hustou smetanou. Vysávala každou kapičku, dokud se jí nepřestal cukat v ruce. Opatrně vypustila mokrý žalud z pusy, aby jí snad něco neukáplo. Rozhlédla se po parkovišti a vystoupila z auta. S nafouknutými tvářemi přistoupila k šéfčině bavoráku a malou škvírou pootevřeného okénka plivla celou dávku na potah sedadla. Spokojeně sledovala slizkou stopu po mrdce smíšené se slinami, jak pomaloučku stéká po opěradle.
„Paráda,“ vydechl Libor obdivně, když se konečně vyštrachal z auta.
„No, je to fakt škoda, takhle plýtvat. Budeš mi to muset vynahradit,“ dloubla ho loktem do žeber a mlsně si olízla horní ret.
„S radostí, ale teď radši vypadneme, než nás tu někdo natrapíruje.“