Když přeteče poslední kapka ...

25.12.2019 Autor: stonygirl 7 komentářů

„ Musím to vydržet, on mě přeci miluje, neudělal to vůbec schválně a jen tak “ … Eva seděla v koutku mučírny, klepala se a tekly jí proudem po tváři slzy … Tentokrát slzy bolesti, ne rozkoše jako vždycky, když byla s Modroočkem …

Potřebuje se odreagovat od toho stresu … Jeho žena, to ona ho vždycky rozčílí, dělá obstrukce s rozvodem, ne přeci Eva ... Ta mu rozumí, miluje ho k zbláznění a on miluje jí, jen jí … Jen Ty a já, jak si už kolikrát řekli …

Zlehka se dotýkala všech těch obřích podlitin … na tváři, na rukou, na prsou … Ostatní místa na jejím těle byly v ten moment už úplně necitlivý … Byla celá od krve ze rtu do kterýho se několikrát kousla, když jí fackoval s největším nápřahem, co dokázal … Hořela jí kůže po celým těle ...

Jelo jí to hlavou jako film … ten nejhorší, co kdy viděla …

Všechno bylo fajn, přišla do jeho domu jako vždycky, jen o 2 hodiny dřív, než měla … Těšila se na to, jak si budou znovu krásně hrát, tak proto … Ne z jinýho důvodu ...

V obýváku bylo něco jinak ale … Bylo tam totiž to, co minule chybělo...

Na zdi, ve stěně, všude byly fotky starší ženy – krásný, ale umělý … něco jako reklama na plastickýho chirurga … Eva se zarazila … říkal přeci, že se rozvádí a už spolu nejsou, že chybí poslední rozhodnutí z Ruska jen … A tady fotky šťastnýho páru najednou ...

Náhle vtrhnul do domu ON - Juryiy … „ Co tu děláš teď, v tuhle hodinu a kde jsi byla včera, když jsem Tě potřeboval na telefonu? Když jsem volal? “ …

„ Nic, těšila jsem se na Tebe můj Pane a včera jsem byla doma a spala “ … Ten pohled, co na ní vrhnul jí až zamrazil …

Dostala první facku … „ Svlíkej se a jdi dolů a nesnaž se mě ještě víc rozčílit ty jedna hnusná děvko “ … Udělala co chtěl … Šla nahá a mlčky ty dvě patra dolů ke kovovým dveřím se dvěma zámky, proč by ne, je to nejspíš další hra …

Jak toho později litovala … Nebyla to hra … Byl to neovladatelný výbuch vzteku a žárlivosti ...
„ Vždycky se najde důvod trestat “, tak to řekl v ten moment …

Hrubě jí popadnul a připoutal ke kříži, dostala roubík, začala padat jedna facka za druhou … Rány bičem, důtkami … čímkoliv, co popadnul ze zdi za sebou … Přes celý tělo, přes obličej ... Nezmohla se na slovo … až později šeptala a křičela, když to šlo … „ Dost, STOP, пожалуйста, достаточно, любовь больше не, прекрати это “ …

Jen opakovaně nepříčetně křičel, že je mu nejspíš nevěrná jako jeho o hodně let starší movitá žena … Že ho nemiluje, že může za to, že mu nefungují firmy jak mají … Hotel nevydělává …
Že ho o vše chce připravit tím, že ho rozčiluje a on na ní musí myslet a nesoustředí se na obchody … Že s ním nechce žít v jeho krásný zemi plný možností ...

Sundal jí z kříže, hrubě si jí vzal proti její vůli, žádný milování nebo hry jako jindy …

„ Teď se mi přiznáš s kým šukáš “ … řekl a začal napouštět vodu do veliké kádě – vany uprostřed v místnosti … „ Ne, prosím ne Jur, jen Ty a já – nikdo další “ šeptala i křičela dokola …

Byl naprosto nepříčetnej, popadnul jí, ohnul přes okraj vany a začal topit ve vodě … Snažila se zvednout, ale držel jí pod vodou, dokud se jen trošku hýbala. Vytáhnul jí až v momentě, kdy začala ztrácet vědomí.

A zavřel do klece … A odešel … Asi znovu omdlela …

Vzbudil a vyndal jí, až když se po pár hodinách uklidnil … Ani nevěděla přesně za jak dlouho, ztratila pojem o čase …

Odnesl jí nahoru do obývacího pokoje ...

Stoupl si před ní s kyticí sta rudých růží, provinilým výrazem ve tváři … „ Ты не должHa былa расстраивать меня, Ева „ … řekl jen a položil vedle ní kabelku Louis Vuitton co se jí minule na Pařížský tak líbila – prý bolestné … „ Hajzl zamindrákovanej sadistickej “ projelo jí v ten moment hlavou …

A začaly mu téct slzy po tváři… Začal se litovat, mluvit o Jelině … Ona může za to, že je zlej přece … A Eva už taky, protože mu nechce rozumět, protože ho nemiluje jak má, kdy má a jak by si představoval. Rozvod zatím nejde, přišel by o majetek, to přeci musí pochopit i když je jen ženská ...

Mlčela a jen se dívala … Cítila, že musí mlčet, jinak by se znovu rozčílil, kdyby jen hlesla …

Věděla, že musí pryč … Pryč od něj … Z jeho domu … Z jeho života … To říkal rozum, ne cit a to „ něco “, co k němu zatím chovala …

Tak ho milovala, že ani tyhle opakované excesy ji nevarovaly a už dopředu mu prozatím vždy vše odpustila …

Protentokrát … Tak to vždy bylo ...

Už snad po čtvrté to teď chtěla udělat … Byla to přeci její chyba … Zatracená submisivita ...

Nalhávala si pokaždé cokoliv, aby se ho mohla znovu dotýkat a cítila jeho božskou vůni kůže smíšenou s parfémem od Armaniho a tabákem z doutníku …

Aby cítila jeho v sobě …

Aby se na ní díval těma krásnýma pomněnkovýma očima … Byla jak blázen s tím, jak potřebovala vždycky sledovat oči svýho partnera při sexu ...

Byl jinak tak úžasnej přeci … To ona je ta, co dělá všechno špatně …

Když se dolitoval sedl si proti ní a díval se dlouho do jejích uslzených zelených očí, dal jí pusu na nos, potom bez dalších slov vstal, na zem vedle Evy položil naditou obálku a zabouchnul za sebou dveře …

V momentě, kdy uslyšela zvuk motoru jeho auta co se vzdaloval, tak vstala, překročila obálku, aniž by se do ní podívala, nakopla kabelku, až letěla do rohu, popadla kytici růží a začala s ní srážet ze stěny fotky Jeliny a všechno, co jí přišlo do cesty.

Pak jí zlost najednou přešla, rychle se oblékla … Hodila klíče od jeho domu i bytů na stůl v kuchyni, zabouchla a nastoupila do taxíku venku …

Pořád jí volal, dokola a znovu a znovu … Musela vypnout zvonění, aby se nezbláznila …

Vypla i jeho v sobě … Tím, jak rány a modřiny přestaly bolet si uvědomila, že je nemocný, ona jen závislá na sexu s ním, že to není láska … Že by ji časem asi i zabil …

Odpustila ve své hlavě sobě i jemu – přes to všechno ho stejně dál měla uvnitř srdce – chytře si do týdne změnila číslo telefonu, nastoupila na nemocenskou než změnila práci, časem se odstěhovala do jiného města …

Nikdy už nešla okolo jeho bytu, anebo domu … Doteď vlastně nenašla odvahu … I když se vrátila zpátky do Prahy ...

Zahlédla ho jen jednou s Jelinou po boku na kolonádě v Karlových Varech před jejich hotelem během filmového festivalu … Musela utéct a dát si panáka, jak se jí udělalo zle ze strachu, že jí zahlédl i on ...

Do teď se bojí jít sama společně s jakýmkoliv mužem do vany, vířivky, do wellness … Nenašla takového, kterému by věřila poblíž vody ...

Zvedá se jí žaludek, když cítí tu vůni od Giorgia …

Nenávidí vůni doutníků …

Navždy má v sobě někde uvnitř „ něco “ co jí brání znovu milovat … Uvěřit, že druhý miluje … Milovat a věřit naplno a z celýho srdce …

https://www.youtube.com/watch?v=tT3g-vFZgqg
------------------------------------
Povídka je ukončením série předchozích a zároveň definitivním a rychlým ukončením true story – jedná se o povídky „Eva“ - „Čubi a modrooký pán – začátek všeho“ - „Modroočkova Čubi – začátky I“ - „Když to s Modroočkem bylo fajn I“

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Čeho je moc toho je příliš.
Žádná obálka, ani kabelka nemůže omluvit zvěrstva
Napis mi prosim do sz ,pokud je to podle skutecnosti...
Docela jsem se u toho zamyslel :-)
Jde z toho mráz po zádech,zabil by.Žádný muž nestojí za tohle obětování lásce.Ukončeno tady,možná i v reálu,doufám.Mám Tě ráda Stoninko*58*
Četla jsem ty povídky všechny a čekala jsem, kryjí Juryi vážně zabije:(
Nevím,zda je to psáno podle nějakého reálného prožitku, ale normálně mě z toho mrazí...