Když přeteče poslední kapka ...

„ Musím to vydržet, on mě přeci miluje, neudělal to vůbec schválně a jen tak “ … Eva seděla v koutku mučírny, klepala se a tekly jí proudem po tváři slzy … Tentokrát slzy bolesti, ne rozkoše jako vždycky, když byla s Modroočkem …

Potřebuje se odreagovat od toho stresu … Jeho žena, to ona ho vždycky rozčílí, dělá obstrukce s rozvodem, ne přeci Eva ... Ta mu rozumí, miluje ho k zbláznění a on miluje jí, jen jí … Jen Ty a já, jak si už kolikrát řekli …

Zlehka se dotýkala všech těch obřích podlitin … na tváři, na rukou, na prsou … Ostatní místa na jejím těle byly v ten moment už úplně necitlivý … Byla celá od krve ze rtu do kterýho se několikrát kousla, když jí fackoval s největším nápřahem, co dokázal … Hořela jí kůže po celým těle ...

Jelo jí to hlavou jako film … ten nejhorší, co kdy viděla …

Všechno bylo fajn, přišla do jeho domu jako vždycky, jen o 2 hodiny dřív, než měla … Těšila se na to, jak si budou znovu krásně hrát, tak proto … Ne z jinýho důvodu ...

V obýváku bylo něco jinak ale … Bylo tam totiž to, co minule chybělo...

Na zdi, ve stěně, všude byly fotky starší ženy – krásný, ale umělý … něco jako reklama na plastickýho chirurga … Eva se zarazila … říkal přeci, že se rozvádí a už spolu nejsou, že chybí poslední rozhodnutí z Ruska jen … A tady fotky šťastnýho páru najednou ...

Náhle vtrhnul do domu ON - Juryiy … „ Co tu děláš teď, v tuhle hodinu a kde jsi byla včera, když jsem Tě potřeboval na telefonu? Když jsem volal? “ …

„ Nic, těšila jsem se na Tebe můj Pane a včera jsem byla doma a spala “ … Ten pohled, co na ní vrhnul jí až zamrazil …

Dostala první facku … „ Svlíkej se a jdi dolů a nesnaž se mě ještě víc rozčílit ty jedna hnusná děvko “ … Udělala co chtěl … Šla nahá a mlčky ty dvě patra dolů ke kovovým dveřím se dvěma zámky, proč by ne, je to nejspíš další hra …

Jak toho později litovala … Nebyla to hra … Byl to neovladatelný výbuch vzteku a žárlivosti ...
„ Vždycky se najde důvod trestat “, tak to řekl v ten moment …

Hrubě jí popadnul a připoutal ke kříži, dostala roubík, začala padat jedna facka za druhou … Rány bičem, důtkami … čímkoliv, co popadnul ze zdi za sebou … Přes celý tělo, přes obličej ... Nezmohla se na slovo … až později šeptala a křičela, když to šlo … „ Dost, STOP, пожалуйста, достаточно, любовь больше не, прекрати это “ …

Jen opakovaně nepříčetně křičel, že je mu nejspíš nevěrná jako jeho o hodně let starší movitá žena … Že ho nemiluje, že může za to, že mu nefungují firmy jak mají … Hotel nevydělává …
Že ho o vše chce připravit tím, že ho rozčiluje a on na ní musí myslet a nesoustředí se na obchody … Že s ním nechce žít v jeho krásný zemi plný možností ...

Sundal jí z kříže, hrubě si jí vzal proti její vůli, žádný milování nebo hry jako jindy …

„ Teď se mi přiznáš s kým šukáš “ … řekl a začal napouštět vodu do veliké kádě – vany uprostřed v místnosti … „ Ne, prosím ne Jur, jen Ty a já – nikdo další “ šeptala i křičela dokola …

Byl naprosto nepříčetnej, popadnul jí, ohnul přes okraj vany a začal topit ve vodě … Snažila se zvednout, ale držel jí pod vodou, dokud se jen trošku hýbala. Vytáhnul jí až v momentě, kdy začala ztrácet vědomí.

A zavřel do klece … A odešel … Asi znovu omdlela …

Vzbudil a vyndal jí, až když se po pár hodinách uklidnil … Ani nevěděla přesně za jak dlouho, ztratila pojem o čase …

Odnesl jí nahoru do obývacího pokoje ...

Stoupl si před ní s kyticí sta rudých růží, provinilým výrazem ve tváři … „ Ты не должHa былa расстраивать меня, Ева „ … řekl jen a položil vedle ní kabelku Louis Vuitton co se jí minule na Pařížský tak líbila – prý bolestné … „ Hajzl zamindrákovanej sadistickej “ projelo jí v ten moment hlavou …

A začaly mu téct slzy po tváři… Začal se litovat, mluvit o Jelině … Ona může za to, že je zlej přece … A Eva už taky, protože mu nechce rozumět, protože ho nemiluje jak má, kdy má a jak by si představoval. Rozvod zatím nejde, přišel by o majetek, to přeci musí pochopit i když je jen ženská ...

Mlčela a jen se dívala … Cítila, že musí mlčet, jinak by se znovu rozčílil, kdyby jen hlesla …

Věděla, že musí pryč … Pryč od něj … Z jeho domu … Z jeho života … To říkal rozum, ne cit a to „ něco “, co k němu zatím chovala …

Tak ho milovala, že ani tyhle opakované excesy ji nevarovaly a už dopředu mu prozatím vždy vše odpustila …

Protentokrát … Tak to vždy bylo ...

Už snad po čtvrté to teď chtěla udělat … Byla to přeci její chyba … Zatracená submisivita ...

Nalhávala si pokaždé cokoliv, aby se ho mohla znovu dotýkat a cítila jeho božskou vůni kůže smíšenou s parfémem od Armaniho a tabákem z doutníku …

Aby cítila jeho v sobě …

Aby se na ní díval těma krásnýma pomněnkovýma očima … Byla jak blázen s tím, jak potřebovala vždycky sledovat oči svýho partnera při sexu ...

Byl jinak tak úžasnej přeci … To ona je ta, co dělá všechno špatně …

Když se dolitoval sedl si proti ní a díval se dlouho do jejích uslzených zelených očí, dal jí pusu na nos, potom bez dalších slov vstal, na zem vedle Evy položil naditou obálku a zabouchnul za sebou dveře …

V momentě, kdy uslyšela zvuk motoru jeho auta co se vzdaloval, tak vstala, překročila obálku, aniž by se do ní podívala, nakopla kabelku, až letěla do rohu, popadla kytici růží a začala s ní srážet ze stěny fotky Jeliny a všechno, co jí přišlo do cesty.

Pak jí zlost najednou přešla, rychle se oblékla … Hodila klíče od jeho domu i bytů na stůl v kuchyni, zabouchla a nastoupila do taxíku venku …

Pořád jí volal, dokola a znovu a znovu … Musela vypnout zvonění, aby se nezbláznila …

Vypla i jeho v sobě … Tím, jak rány a modřiny přestaly bolet si uvědomila, že je nemocný, ona jen závislá na sexu s ním, že to není láska … Že by ji časem asi i zabil …

Odpustila ve své hlavě sobě i jemu – přes to všechno ho stejně dál měla uvnitř srdce – chytře si do týdne změnila číslo telefonu, nastoupila na nemocenskou než změnila práci, časem se odstěhovala do jiného města …

Nikdy už nešla okolo jeho bytu, anebo domu … Doteď vlastně nenašla odvahu … I když se vrátila zpátky do Prahy ...

Zahlédla ho jen jednou s Jelinou po boku na kolonádě v Karlových Varech před jejich hotelem během filmového festivalu … Musela utéct a dát si panáka, jak se jí udělalo zle ze strachu, že jí zahlédl i on ...

Do teď se bojí jít sama společně s jakýmkoliv mužem do vany, vířivky, do wellness … Nenašla takového, kterému by věřila poblíž vody ...

Zvedá se jí žaludek, když cítí tu vůni od Giorgia …

Nenávidí vůni doutníků …

Navždy má v sobě někde uvnitř „ něco “ co jí brání znovu milovat … Uvěřit, že druhý miluje … Milovat a věřit naplno a z celýho srdce …

https://www.youtube.com/watch?v=tT3g-vFZgqg
------------------------------------
Povídka je ukončením série předchozích a zároveň definitivním a rychlým ukončením true story – jedná se o povídky „Eva“ - „Čubi a modrooký pán – začátek všeho“ - „Modroočkova Čubi – začátky I“ - „Když to s Modroočkem bylo fajn I“