Kolem a kolem - díl druhý

Dlouho jsme se nepotkali, a jako kdyby se mezi námi nic nestalo. Párkrát jsem zkusil napsat, ale nikdy jsem nedostal takovou reakci jaká by se mi líbila.
Po čase jsme se znovu setkali na plese, a vlastně úplně omylem jsme na sebe narazili na kraji parketu. Bylo už to lehce po půlnoci a už jsem nebyl úplně s čistou myslí, takže veškeré zábrany padly. Měla na sobě krásné puntíkovaté šaty s červeným páskem a po boku stejně okouzlující kamarádku.
Přirozeně jsem to nechtěl nechat jen tak a musel jsem ji vytáhnout na parket. Ani nezaprotestovala a už jsme byli zaklesnutí do sebe, zatímco kapela hrála pomalé písničky na zakončení plesu. Takhle ji zase držet v náručí vyplavilo na povrch veškeré vzpomínky a i na ní bylo vidět, že ji to nenechává chladnou. "Pamatuješ jak jsi mi spravoval kolo?" směje se na mě. "Jak bych mohl zapomenout?" vpálil jsem jí otázku zpátky, a na ten povel jsem ji k sobě víc přitáhnul. Jako kdyby na to čekala, úplně se uvolnila a přistikla se na mě a vsunula svoji nohu mezi moje. Chvilku jsme takhle tančili prokřížení, a vůbec jsme nebrali ohledy na okolí; vůbec nás nezajímalo, kdo nás při tom uvidí. Což byla možná chyba.
Když skončila písnička, sešli jsme z parketu, a tam už na nás čekala Verčina kamarádka, která naše počínání na parketu očividně se zájmem sledovala. "To jsi mi neřekla, že tu máš někoho známého," usmála se na mě. Verča jen pokrčila rameny a věnovala mi potutelný úsměv. Z toho všeho usmívání mezi dvěma nádhernými ženami už jsem úplně přestával myslet, a nezmohl jsem se na žádnou pořádnou konverzaci. Kapela po přestávce přestala hrát a Verčina kamarádka toho hned využila. "Půjč mi ho taky na jeden tanec," řekla, a hned mě tahala na parket. Býval bych se radši zase přitisknul k Verči, ale v takové situaci se jen těžko protestuje a tak jsem se nechal odtáhnout s omluvným pokčením rameny. Jak se ukázalo, vůbec o nic jsem nepřišel, protože kamarádka okamžitě následovala předchozího příkladu, a s uvolněným tělem se na mě přitiskla. "Já jsem Lenka," pošeptala mi do ucha. "Roman, rád tě poznávám," oplatil jsem jí. "Takže ty a Verča...?" na nic nečekala a začala s výslechem. "Ano?" "Očividně už jste spolu něco měli, ale nikdy jsem o tobě neslyšela," zkusila to znovu. "Bylo to jen jednou, a nevím jestli je na to úplně pyšná," kvitoval jsem. "To je ale škoda, vypadalo to, že by si dala říct. A já taky." A zase ten úsměv a záblesky v očích. Jak to jen ty ženy dělají. "Nebudu lhát, nebránil bych se," řekl jsem a už jsem cítil jak její ruka přejela ze zad na můj zadek. Tím ta konverzace na chvilku ustala a jen jsem si užíval její blízkost.
Po tom co písnička skončila jsem zahlédnul Verču a viděl jsem, jak se na nás mračí. Lenka se ale na ni usmála, vzala ji za ruku a se slovy: "Omluv nás, půjdeme se trochu upravit ji odváděla pryč." Nikdy jsem nepochopil, jak se ženy vypadající naprosto dokanale chodí na plesech upravovat, ale možná je to jen slovní obrat. Zatímco byly pryč, došel jsem si k blízkému baru ještě pro jednu malou skleničku vína, o které jsem doufal že uklidní moje nervy. Holky stále nešly a tak jsem jen tak seděl, popíjel a rozhlížel se okolo. Přes pozdnější čas bylo stále co obdivovat, a tak jsem si užíval chvilku klidu a vpíjel své oči do dekoltů a sukní procházejících slečen.
"Ale ale, on se nám tu opíjí a svlíká očima každou buchtu," ozvalo se z jedné strany. "Fakt že jo, chvilku ho necháme o samotě," ozvalo se z druhé a opřela se o mě ta dvě božská stvoření z každé strany. Tolik k vínu na uklidnění. "Co si dáte holky," zkoušel jsem zachránit situaci. "Nevím jestli chci ještě pít, možná bychom si daly něco jiného," zkusila Lenka a následovalo obligátní zkousnutí rtu. Pořád jsem netušil, která bije a to se jim očividně líbilo. Verča se ale moc nerozpakovala a taky mi to hned objasnila "Už jsem u tebe dlouho nebyla a Lenka by se prý k tobě taky ráda podívala." To už se mi začal odkrvovat mozek a o slovo se hlásily intimní partie. Dost mě to sice znervóznilo - nikdy jsem nic takového nezkoušel - ale na druhou stranu, těm dvěma bych kývnul na cokoliv. Víno jsem nechal vínem, a nechal jsem se bez odporu odvést pryč. Kapela už stejně skončila a ples se začal pomalu vylidňovat. U šatny byla přirozeně fronta, ale ten den už by mi nepokazilo náladu nic.
Venku čekaly ve frontě taxíky a tak jsme jen jeden vybrali a nechali se odvézt. Já jsem si sedl vedle řidiče, zatímco holky usedly způsobně vedle sebe dozadu. Řidič se na mě tak zvláštně díval, a ani se nepokoušel o nějakou konverzaci, jak bývá zvykem. Jen se mě ptal jak jsme si užili ples, na což jsme všichni odvětili že byl moc fajn.

Když jsme dorazili ke mě, pěkně jsem poděkoval za odvoz a za doprovodu obou slečen jsme se vydali ke mě do bytu. Naštěstí se snažím běžně udržovat jakýs-takýs pořádek, takže jsem se za sebe nemusel stydět, i když jsem vůbec nečekal, že večer nabere takovéhle obrátky. "Máš to tu moc pěkné," začala Lenka. "Možná by to chtělo ještě nějakou výzdobu a nábytek, ale jinak dobré." "Děkuji," nezmohl jsem se na nic jiného. Ještě chvilku tak bloumala po bytě, zatímco já s Verčou jsme se usadili v obýváku na pohovce. Lenka se k nám záhy přidala a přisedla si z druhé strany. Verča přes mě přehodila nožku a se slovy "Přece jsme sem nepřišly obdivovat nábytek" mě začala hladit po hrudníku. "To je pravda," přitakala Lenka. "Proč mám pocit že vy dvě tohle neděláte poprvé?" nadhodil jsem otázku, ale odpovědi jsem se nedočkal. Místo toho se na mě Lenka vrhla a začala mě vášnivě líbat. Verča si to nenechala líbit a jakmile jsme polibek přerušili Lenku odstrčila a přisála se na mě místo ní. To už jsem ucítil ruku ve svojem rozkroku. Nevím sice čí byla, ale v tu chvíli mě to ani moc nezajímalo. Lenka vzala moji ruku, které zkoumala přes šaty její dvoječky, a místo toho ji položila mezi svoje stehna. Když jsem na chvilku pohledem přejel za svojí rukou, zjistil jsem, že má na sobě krásné bílé krajkované kalhotky, pod kterými se rýsoval značně vypouklý pahorek její broskvičky. Po hmatu už jsem cítil, že je pěkně rozparáděná. V ten moment jsem zatoužil podívat se pod sukně i Verči, a tak jsem přesunul svou pozornost na ní. Překvapivě už měla svoji sukni vykasanou a ve volných šedých kalhotkách svoji ruku. Je těžké věnovat se dvěma ženám zaráz, ale dělal jsem co bylo v mých silách. Vzal jsem Verču za ruku, což ji přimnělo otevřít přivřené oči a s gestem degustátora čokolády jsem olíznul prsty, které ještě před pár sekundami byly v jejím lůně. Očividně se to oběma líbilo, protože jsem během chvilky měl před pusou druhou ruku, tentokrát Lenčinu. "Která z nás chutná líp?" dožadovala se srovnávacího testu. Obě dvě chutnaly úchvatně, i když každá trochu jinak. Ať bych na takovou otázku odpověděl jakkoliv, hrozilo by, že se jedna urazí. Místo toho mě napadlo spásné řešení, které ten problém trochu oddálí: "Je to těžké posoudit, musel bych ochutnat víc." Naštěstí to mělo přesně ten efekt, v jaký jsem doufal a holky to rozesmálo. "Tak do toho, prosím" zhostila se toho Lenka a začala mě vystrkovat z mojí vlastní pohovky pryč. Holky si sedly vedle sebe a obě si jako na povel začaly stahovat kalhotky. Nevěděl jsem, kam s očima dřív. "Chtěl jsi ochutnávat, tak do toho," pozvbudila mě Verča. Na nic jsem nečekal a zabořil jsem jazyk do její broskvičky a začal jsem ji pomalu lízat. Aby to Lence nebylo líto, zkoušel jsem ji alespoň rukou hladit, ale není to jednoduché. Když jsem pozvedl hlavu z Verčiného klína, naskytl se mi obrázek jak mají holky propletené jazyky ve francouzském polibku a se zavřenýma očima se vzájemně hladí. Měl jsem jsem pocit že se udělám už tam a teď. Namísto toho jsem si na chvilku oddechl a začal se věnovat Lence. Ta na první dotyk krásně zavrněla a ještě víc roztáhla nohy. Obě dvě chutnaly božsky. Po pár minutách intenzivního věnování už jsem cítil, že bych potřeboval kratší přestávku.

Pokračování přístě.

PS: Kdyby někdo chtěl napsat povídku na nějaké konkrétní téma, klidně mi napište. :)