REXY – díl šestý - Výstava

Už dva dny chodíme po dvoře pořád dokola na krátkém vodítku. Chvílemi mě panička nechává odloženého. Dnes je však sobota a tak manželka Eva velí, abych se oblékl do oblečku. Sedím v rohu kuchyně a čekám, co se bude dít. Panička kupodivu nevychází z hracího pokoje, jak bych čekal, ale z ložnice. Není ani výrazně nalíčená, jak to mám rád, ani v ničem extravagantním. Decentní kožená sukně a sáčko. Přichází ke mě, zapíná vodítko a pak odcházíme k autu. Naučeně naskakuji do zadního prostoru, panička mi odepíná vodítko a odjíždíme.
Když vjíždíme na statek, kde jsme ještě nebyli, první, co vidím je velká stodola a kolem ní plno aut. Většinou jsou to kombíky. Vyskakuji ven a panička si mě hned dává na vodítko. Ze zmodernizované stodoly se ozývá potlesk. Vstupujeme dovnitř a nestačím se divit. Vnitřek je upraven jako vnitřní sál, na krajích jsou lavice a stolečky, vedle jsou klece. Přicházíme ke stolečku organizátorů a panička vytahuje doklady. Způsobně si sedám a čekám až budeme zapsáni. Dostávám číslo třináct, poslední dnes zaregistrované. Sotva mě panička dovedla k našemu stolečku, zaujal jsem pozici. Přistoupil hlavní organizátor k mikrofonu a zahájil dnešní soutěž:
„Jak jistě víte, dámy a pánové, abyste dostali značku kvality na svého pejska a mohli jej dále rozmnožovat, je třeba projít zkouškama. Ta dnešní bude obsahovat kontrolu vzhledu a pohybu. Na konci dne se výsledky vyhodnotí. Budeme vás postupně volat a vy svého psa předvedete komisi. Přeji mnoho zdaru, aby vaši miláčci prošli co nejlépe.“
Teprve teď mi panička nalévá vodu do misky a do druhé sype jídlo. Den bude dlouhý a tak si nalévá do skleničky minerálku a pak se jde projít kolem dalších stolečků. Zdraví se s ostatními majitelkami a majiteli lidských pejsků. Prostorou se ozve, aby nastoupilo číslo jedna. Snad dvacet minut trvá měření a kontrola tohoto bernardýna. Jeho panička se usmívá. Prošel kontrolou vzhledu a tak mají polovinu za sebou. Ležím a dívám se po okolí, nesmírná nuda, ani běhat se tu nesmí. U vedlejšího stolečku je klec a v ní pěkná fenka. Chvíli se na sebe díváme, ale pak zase položím hlavu na tlapky a spím.
Probudí mě až štěkot. To jeden vlčák cení zuby na zkušebního komisaře. Ještě nejsme ani v půlce a já potřebuji vyvenčit. Jdeme s paničkou na louku za stodolou. Krásně posekaná travička a starý stoletý dub. Hned toho využívám. Panička bere klacík a háže mi aport. Spokojeně odcházíme zpět.
Soutěž se zatím posunula, ke stolečku komisařů odchází v doprovodu pánečka fenka od vedle. Jde zvesela a plandají jí její ušiska. Její radostné štěkání po vynesení rozsudku, že bude chovnou čubičkou se nese halou. Vytrhl jsem se z vodítka a běžím ji naproti. Očuchávám ji a lízám na čumáčku.
Panička mě odvolává a dostávám za neposlušnost. Pak mě bere na krátké vodítko a odvádí ke komisi. Prohlíží mi uši, skus, porovnávají dle tabulek výšky a váhy. Procházím s dvojkou na hodnocení. To vyběhnutí za fenkou snižuje hodnotu psa v kategorii odložení.
Následuje pauza a paničky a pánečkové nás dávají do klecí a odchází na jídlo. Po jejich návratu se rozdělujeme do skupinek a pak jsme s nimi zváni do kruhu. Zde posuzují náš běh a ovladatelnost. Běhám v pořadí za fenečkou. Krásně ji kmitá ocásek, nese hlavu hodně vysoko. Ještě několik koleček, aby nás komise mohla posoudit a pak je konec. Když jdeme ke stolečkům, míjím se s fenečkou. Lehce do ní šťouchnu. Je vážně moc hezká.
Čekání na výsledky si s paničkou krátíme pošťuchováním, pokládám ji tlapky na kolena a snažím se ji lízat. Ona mě tahá za uši a hladí.
Konečně jsou výsledky a vytištěny certifikáty. Panička je přebírá a loučí se. Nasedáme do auta a odjíždíme domů, stále nemluví. Teprve až doma položí výsledky na podlahu: „ Tak se podívej Rexy, jak jsi dopadl. To se neumíš ovládat? Běhat za každou sukní!!“ Netrpělivě si je čtu. Vše za jedna, jen v kolonce odložení a zvládání je za tři. No jo, no. To je to, jak jsem neodolal a běžel za tou fenečkou. Vy byste odolali? Stejně zase uteču..... g