Z deníku Subíka - Poprvé

Přijíždím k tobě do bytu a cestou si ještě telefonujeme. Povídáme si, jaký byl den, a snažíme se nebýt nervózní. Tedy já se o to pokouším, ale mám pocit, že mi to moc nejde. Naštěstí na mém hlase není nic znát a oba se v hovoru vyhýbáme tomu, co nás za chvíli čeká. První opravdová schůzka Paní a jejího Subíka. Dominy se svým otrokem. Vydaným jí napospas! Pravidelně si o tom povídáme, píšeme si nápady na scénáře, ale právě jen tolik, abychom navzájem poznali, co koho láká. Párkrát jsme něco vyzkoušeli, ale ta pravá chvíle má přijít právě teď.

Stoupám schodištěm ke tvému bytu a zhluboka dýchám. Cítím jak mi s každým patrem silněji buší srdce a přemýšlím, jestli je to jen těmi schody. Blížím se ke dveřím a naposledy mě v záchvatu nenadálé paniky napadá, že je poslední šance utéct a všechno zůstane jen v našich tajných fantaziích.

Naneštěstí pro mě, jako bys tušila, co se ve mně odehrává za vnitřní boj, dávno předem pootevřeš. Když se konečně odvážím dojít poslední metry ke dveřím a natáhnout se po kouli, všimnu si, že už není zavřeno a ty zevnitř zavoláš:
JEN POJĎ DÁL A ZAVŘI ZA SEBOU!
Zkouším tě analyzovat po hlase, jestli jsi pořád stejně milá jako prve v telefonu a vcházím do chodby. Zavírám za sebou, otočím se a zarazím! Zírám na tebe s otevřenou pusou.. Celá jsi v černém lesklém spandexu. Pevně obepínajícím tělo, jako druhá kůže. Vzala sis body bez rukávů, které dává vyniknout krásně tvarovaným ňadrům i vzrušeným bradavkám, hrdě vystupujícím, jako by chtěly protrhnout látku a ukázat se světu. Dál máš na sobě lesklé černé legíny. Ty ti úžasně obtahují tvé štíhlé, pravidelným cvičením vypracované nohy i pevnou kulatou prdelku. Tu úplně miluju a nemůžu se dočkat, až mi konečně dovolíš se k ní přitulit. Objímat tě po celém těle, hladit a líbat.. Jak tě hltám očima, mimoděk mi sjede zrak do rozkroku a všimnu si elastické látky, jak je pevně zaříznutá. Víc toho ukazuje, než zakrývá. Jen nasucho polknu. Je to k zešílení vzrušující. Na rukou máš ze stejného materiálu rukavice až nad lokty. Jsi naprosto úchvatná. V pravé ruce držíš svou oblíbenou rákosku, která Ti tolik dodává na autoritě, v levé máš připravený černý silikonový obojek. Jediné, co na tobě není černé, jsou tvé sebevědomě rudé rty a stejně provokativně rudé lodičky. Naprostá nádhera, nemůžu z tebe spustit oči. Úplná bohyně sexu.
Ze snění mě probere facka a řízný tón hlasu.
TY NEVÍŠ, JAK SE CHOVAT PŘED SVOU PANÍ?
Celý zrudnu překvapením a padnu před tebou na všechny čtyři. Pokloním se až k zemi a než políbím oba tvé střevíčky, jen vyhrknu:
Omlouvám se, má Paní..
NO TO TI TO MOC DLOUHO NEVYDRŽELO!
DOSTANEŠ NAVÍC PADESÁT RAN RÁKOSKOU!
Cože???
JAK SE OPOVAŽUJEŠ?
A.. Ano Paní, děkuji..
Už se raději neodvažuji vzhlédnout vzhůru, přestože by ten pohled stál za všechny tresty světa. Nechci tě však znovu rozzlobit a proto skloněný dál hypnotizuju tvé rudé lodičky. Přemýšlím, jestli je můžu začít znovu líbat a při tom nenápadně rukama stoupat výš, hladit na kotnících a pokračovat přes lýtka, na stehna, a až k té magické štěrbince mezi nimi.. Uff, celý to je neskutečný. Možná bych to mohl zkusit, třeba jako z vděčnosti za ten trest. To by mi mohlo projít..
NAD ČÍM TO ZASE BLOUMÁŠ?
KOUKEJ SE JÍT PŘIPRAVIT DO KOUPELNY!
MÁŠ NA TO PŘESNĚ PATNÁCT MINUT A ANI O VTEŘINU DÝL!
ROVNOU TI PŘIPNU OBOJEK A AŽ BUDEŠ, PŘIJĎ ZA MNOU DO POKOJE!
Ano Paní..
Překotně chci vstát a náhle vzduch prořízne zvuk švihnutí a zadkem mi projede ostrá bolest. Překvapením vykřiknu AUU!
KDO TI DOVOLIL VSTÁVAT?
Ale já myslel, že musím honem..
A KDO TI DOVOLIL MLUVIT?
TY SNAD NEZNÁŠ OTROCKÉ DESATERO?
TO JE DALŠÍCH DVAKRÁT PADESÁT!
CELKEM SE TEDY PŘIHLÁSÍŠ O STOPADESÁT RAN!
JE TI TO JASNÝ?
Ano Paní..
Spěchám tedy se silikonovým obojkem na krku, poslušně jako pejsek po čtyřech do koupelny a zatímco se svlékám před sprchováním, přemýšlím, jak mám ksakru poznat, kdy uplyne těch patnáct minut. Budu se tedy snažit, ať jsem co nejrychleji a ty mě můžeš pochválit. Holil jsem se před pár hodinami doma ve sprše, rozhodnu se to vynechat a být zpátky ke tvé spokojenosti co nejdřív. Třeba mi za tu rychlost odpustíš výprask a dovolíš mi tě hladit, líbat a laskat po celém těle. Už se nemůžu dočkat tvého spokojeného výrazu a rozkazu:
KOUKEJ MĚ VYLÍZAT!
Místo toho jak spěchám z koupelny, teď už raději rovnou po čtyřech, na tebe hned v chodbě narazím a ty křičíš:
TY JSI MĚ NESLYŠEL, ŽE MÁŠ NA DŮKLADNOU PŘÍPRAVU CELÝCH PATNÁCT MINUT? KOLIK SI MYSLÍŠ, ŽE TI TO TRVALO?
Čtrnáct a půl?
Zkouším opatrně.
TAK TY SI MYSLÍŠ, ŽE JE TO JEN HRA?
Sice si v tu chvíli nemyslím asi vůbec nic, ale jak jsi to řekla, pobavilo mě to a musel jsem se pousmát. Jenže ty sis toho jako na potvoru všimla.
TAK JESTLI SIS MYSLEL, ŽE JE, JÁ TĚ Z TOHO OMYLU RYCHLE VYVEDU HOŠÁNKU!
TRVALO TI TO PŘESNĚ DEVĚT MINUT A ČTYŘICET VTEŘIN!
Mlčím před tebou se skloněnou hlavou, dívám se do země a vidím jen rudé lodičky a lesklé černé holeně až po kolena..
KOLIK VTEŘIN CHYBĚLO DO PŘEDEPSANÉ ČTVRTHODINY?
Nechce se ti to počítat a navíc víš, že já to vyplivnu hned.
Tři sta dvacet, má Paní..?
Jen co to dořeknu, napadne mě, že tohle nemůžeš myslet vážně!
TEDY DALŠÍCH TŘISTADVACET RAN RÁKOSKOU K PŘEDCHOZÍM STOPADESÁTI. TAK TO SI TEDA TVOJE PRDEL POŘÁDNĚ UŽIJE, ušklíbla ses.
Mě z té představy polilo horko a po vyslechnutí ortelu jsem se překvapením napřímil a vzhlédnul k tobě. Ty snad jako by ses lekla, že chci vstát a utéct, popadla jsi mě za obojek, silou se mnou několikrát zacloumala a sešvihala zadek rákoskou.
DÁM TI POUTA A MŮŽEME ROVNOU ZAČÍT.
Chtěl jsem se ozvat, že je to nespravedlnost, ale nakonec jsem ta slova jen spolknul a řekl:
Ano Paní..
Když ses na mě podívala se zvednutým obočím, rychle jsem dodal:
Děkuji Paní.. A o něco tišeji s knedlíkem v krku:
Prosím o vykonání zaslouženého trestu..
Stojíš teď hrdě nade mnou a vypadáš naprosto úchvatně. Já tě prostě miluju! A ten způsob jednání, jak si dovedeš zjednat respekt..
Tváříš se spokojeně a beze slova mi podáváš pouta na ruce a nohy. Sám si je zapínám, jen dnes překvapivě nedostávám kovovou rozpěrku mezi kotníky. Místo toho mi připneš vodítko k obojku a táhneš za sebou dost nevybíravě do pokoje. Tam na mě čeká další překvapení. Přes celou postel je natažené černé lesklé nepromokavé prostěradlo. Jako pro vodní hrátky..
Waaauuu!
Unikne mi. Ty to ale nekomentuješ, jen se pousměješ a přísně ukážeš nahoru.
KLEKNOUT!
Vylezu tedy na kraj postele a kleknu si zády k tobě. Nemůžu z postele spustit oči, stejně jako předtím z tebe. Dokonce odněkud vytáhneš dva velké černé, stejně povlečené polštáře. Jeden mi zasuneš nastojato mezi nohy, tak aby mě podepíral. K mé nelibosti mi mlčky podáš černou latexovou kuklu a já pochopím, že si jí musím nasadit. Dnes bohužel nic neuvidím, jedná se o velký trest. A ty nejsou určené pro mou zábavu, ale k mé výchově. Když mám kuklu nasazenou a srovnanou na obličeji ke tvé spokojenosti, zatlačíš mě za rameno, abych se předklonil. Dám ruce před sebe a padnu na všechny čtyři s polštářem pod sebou. Srdce mi bije jako o závod. Ani jsem nečekal, že to přijde tak rychle. Cítím se hrozně ponížený, klečím s pouty, v kukle a vystrčeným zadkem, kterým se kvůli polštáři nedá moc uhýbat. Ty mi ale rozkážeš:
DEJ RUCE ZA ZÁDA!
To je pro mě novinka, zabořím čelo do postele a dávám si ruce přes zadek za sebe. Jenže ty mi bereš ruku, a zápěstím jí připneš ke kotníku. Druhou k druhému a já jsem takhle s polštářem pod břichem dokonale připravený pro svůj trest. Abych rukama lépe dosáhl na kotníky, podvědomě se trochu rozkročím a dám tím kolena od sebe. Zadek mi trčí na kraji postele do vzduchu, jako by sám zval všechny rákosky z okolí na hody. Ale nemusí nikoho zvát. Ty sama bereš svou nejoblíbenější a přísným hlasem mi věcně oznámíš:
TEĎ DOSTANEŠ SLÍBENÝCH ČTYŘISTASEDMDESÁT RAN!
JE TO TAK?
Krve by se ve mně nedořezal.
Ano Paní..
odpovídám jako ve snách hrůzou přiškrceným hlasem. Přes tu kuklu svůj hlas vůbec nepoznávám.
BUDEŠ JE HLASITĚ POČÍTAT A ZA KAŽDOU RÁNU PODĚKUJEŠ!
JASNÝ?
Ano Paní..
POKUD SE SPLETEŠ, ZAČNEŠ POČÍTAT OD NEJBLIŽŠÍ DESÍTKY ZNOVU!
Ano Paní..
A ZAVEDEME JEŠTĚ JEDNO PRAVIDLO A NEHODLÁM HO OPAKOVAT!
U VÝPRASKU SMÍŠ BREČET, KŘIČET I PROSIT..
ALE O TRESTU ROZHODUJU JENOM JÁ!
O JEHO VÝŠI, PRŮBĚHU, I KONCI..
ROZUMÍME SI?
Ano Paní..
POKUD ALE BUDEŠ CHTÍT PŘESTAT A ZAČNEŠ PROSIT O COKOLIV JAKO DOST, STOP, STAČÍ, CHCI SKONČIT..
POTOM ZA TREST AUTOMATICKY ZAČÍNÁME POČÍTAT ZNOVU OD NULY!
OD N U L Y!!!
CO NA TO ŘÍKÁŠ?
Ano Paní..
JENOM???
Děkuji Paní, přijímám..
NO TO JSEM MOC RÁDA, ŽE SI TO TAKHLE PŘEJEME OBA!
Slyším, jak mě zezadu obcházíš a přitom párkrát do vzduchu cvičně švihneš rákoskou. Ten jedovatý zvuk prořízne ticho, ve kterém je slyšet jen tvé tlumené našlapování po koberci, můj tlukot srdce a jak ztěžka dýchám otevřenou pusou. Když mě pohladíš rukou v té úžasně příjemné rukavici, celý sebou trhnu v očekávání první rány. Chvilku mě dál hladíš, obcházíš jako mlsná šelma svou kořist a znovu hladíš. To už si zklidněný začínám naplno užívat tvé doteky a sám jim přicházím zadkem naproti.. Z čista jasna s hlasitým švihnutím dopadne na můj zadek první rána. Bolest je to neskutečná, celý se vzepnu a jako pokaždé si uvědomím, že to je mnohem, mnohem horší, než bylo ve vzpomínkách nebo představách.
Jedna, děkuji Paní.. Poslušně hned vyhrknu.
Ty si se zálibou prohlížíš svůj výtvor a opravdu..
Během vteřiny se odkudsi vynoří nejdřív bílý a posléze vystupuje krásně fialový pruh, šikmo přes obě půlky. Zálibně si ho prohlížíš a rukou v rukavici hladíš, jako bys čekala, jestli vystoupí ještě víc.
Dva, děkuji Paní..
Tři, děkuji Paní..
Opět se s nimi musíš na okamžik polaskat..
Čtrnáct, děkuji Paní..
Patnáct, děkuji Paní..
Postupně jak se dostaneme nad první dvacítku, začínám po každé ráně bolestivě sykat.
Ssss..
Dvacet dva, děkuji Paní..
Ssss..
Dvacet tři, děkuji Paní..
Mám pocit, že už to dál nevydržím.
Padesát tři, děkuji Paní..
Při padesáté čtvrté si uvědomuju, že už dávno nesykám, ale kdovíjak dlouho vydávám polohlasné
Ááůů...
Devadesát šest, děkuji Paní..
Ááůů...
Devadesát sedm, děkuji, Paní..
Kolem stovky už neskrývaně s každou ranou křičím a ovládnout se dokážu na chvíli, jen po tom co mě napomeneš:
MYSLELA JSEM, ŽE JSI CHLAP, KDYŽ SEŠ TAKHLE OBROVSKEJ!
TAK SE PODLE TOHO KOUKEJ CHOVAT!
Rána za ranou dopadá v hrozných bolestech. Naštěstí se občas potřebuješ pokochat vlastním dílem a hladíš si má, teď už opravdu naběhlá jelita. Jedno přes druhé fialově vystupují na rudém pozadí.. Doslova se s nimi mazlíš prsty v rukavici. Já si při tom alespoň na chvilku odpočinu od stále nesnesitelnější bolesti. Jak se blíží hranice tří set, opouští mě poslední zbytek důstojnosti a už nepokrytě křičím na celé kolo, že se to nedá vydržet. Jsem si naprosto jistý, že to sama dobře víš a dál už mě drží jen naděje brzkého konce. Tvoje stopka teď přijde! Musí přijít. Ty přece musíš vidět, jak je to neskutečné, myslím si.. Že se to nedá vůbec zvládnout.. Rozhodně to musíš vědět a teď mi sama trest ukončíš s velkou pochvalou, jaký jsem byl hned napoprvé poslušný.
Uaáá..
Dvě stě devadesát devět, děkuji, Paní.. zhluboka dýchám otevřenou pusou.
Uaáá..
Tři sta, děkuji Paní..
Jenže najednou vzduchem zasviští další rána..
Uaáá..
Tři sta jedna, děkuji Paní..
Uaáá..
Tři sta dva, děkuji Paní..
Uaáá..
Tři sta tři, děkuji Paní..
A ty v tom zcela nepochopitelně pokračuješ stále dál.. Když opakuju, že tohle nevydržím, to by přece nevydržel nikdo, jen s úsměvem a láskyplně řekneš.
ALE MILÁČKU, VÍŠ PŘECE, ŽE JE TO PRO TVÉ DOBRO!
BYL JSI OPRAVDU, ALE OPRAVDU HODNĚ NEVYCHOVANÝ!!
CHTĚL SES PŘECE STÁT MÝM SUBÍKEM PRO POTĚŠENÍ A USPOKOJENÍ, NE?
Chvíli váhám, protože si teď vůbec nejsem jistý, jestli to pořád chci, ale otázka nezní, co chci teď. Ptala ses, jestli jsem to chtěl. Proto po krátkém odmlčení odpovídám..
Ano Paní.. A dodám..
Chtěl..
JÁ TO DĚLÁM TAK STRAŠNĚ NERADA!
A SAMA PŘI TOM TOLIK TRPÍM..
Jak soucitně by to celé vyznělo, kdybys potom nedodala s mrazivým smíchem:
… KDYŽ VIDÍM TVÉ CHOVÁNÍ!
OBA DOBŘE VÍME, ŽE MUSÍM POKRAČOVAT!
VÍME TO OBA!
NEBO SNAD NE?
Jen si povzdechnu..
Ano Paní, víme..
Po tomhle proslovu mi zbylé rány připadaly ještě horší. Křičel jsem stále víc a víc, házel sebou a snažil se před nimi uhýbat. Až sis toho, jak sebou melu všimla a tichým důrazným hlasem, ze kterého šel strach, spustila:
TAK TO NE!
TAKHLE BYCHOM NEBYLI KAMARÁDI..
JÁ SE TU TOLIK SNAŽÍM PRO TVOJE DOBRO A TY ZKOUŠÍŠ PŘI SVÉ VÝCHOVĚ PODVÁDĚT?
ZA TO TI DÁM RYCHLE ZA SEBOU SÉRII DESETI RAN!
AŤ SI TO PAMATUJEŠ!
A POKUD SE TVÉ CHOVÁNÍ OKAMŽITĚ NEZMĚNÍ, PŘIDÁM TI ROVNOU PADESÁT!
CO TOMU ŘÍKÁŠ?
Ano Paní..
NO???
Děkuji za Vaši šlechetnou snahu mě vychovat..
A???
A prosím o nápravnou sérii deseti ran..
Ty dodáš vítězoslavně:
TAK VIDÍŠ?
VŽDYŤ SI TO SÁM PŘEJEŠ!
PROČ SE POŘÁD TAK KROUTÍŠ?
PODDEJ SE TOMU!
VYCHUTNEJ SI TO!
DĚLÁME TO PŘECE JEN PRO TVÉ DOBRO!
V tu chvíli začala na můj rozbolavělý zadek pršet v rychlém sledu trestná desítka, jedna rána za druhou. Už jsem se neovládal a opravdu řval, co to šlo. Neodvážil jsem se ale uhnout ani o trošku. Cítil jsem, jak moc se v latexové kukle s hlavou opřenou o nepromokavé prostěradlo potím, jednotlivé kapičky potu se mísí se slzami, které mi tekly z očí. Nedokázal jsem to nijak zastavit. Uvnitř jsem měl hotovou potopu. Byl jsem neuvěřitelně ponížený, nechat se dobrovolně spoutat a proti své vůli takhle seřezat.. Muset počítat rány.. Děkovat za všechno.. A nakonec muset přiznat, jak mi to prospívá. Au! Kdybych tušil předem, co mě čeká, nejspíš bych do toho nešel. Teď už se ale nedalo nic dělat, jen křičet, poslušně držet a čekat až přijde vysvobozující konec. Jak se blížil, jen jsem vzlykal bezmocí a slzy mi plnily kuklu pevně přilepenou na opuchlé tváře. Ztěžka dýchám a naposledy zkouším..
Prosím Vás, Má paní, to se už opravdu nedá vydržet.
To by nevydržel nikdo!
CO?
CO ŽE SE NEDÁ VYDRŽET?
A NEŘÍKAL JSI MI TO NÁHODOU I PRVE?
PŘED DVĚ STĚ RANAMI?
Ano.. potupně přiznávám..
A PŘED STO RANAMI ZNOVU?
Ano Paní..
Teď už se to ale fakticky vydržet NEDÁ!
ALE POKAŽDÉ JSI TO VYDRŽEL, ŽE?
Ano Paní..
TAK VIDÍŠ!
Jenže vydržel, protože musel..
Teď to ale nevydržím..
Prosím, má Paní..
Najednou si ve tvém tónu hlasu uvědomuji další změnu. Z původního přísného, tichého se mění na hlasitý, sadistický smích. Až mi z toho navzdory potu na těle vyskočí husina.
HA!
TAKŽE TYS MI CELOU TU DOBU LHAL?
JENOM PROTO, ABY SES ULIL ZE SVÉHO TRESTU?
A PŘITOM JSI TO VYDRŽET DOKÁZAL?
DÁL UŽ POČÍTAT NEMUSÍŠ!
JÁ TI TO SPOČÍTÁM SAMA!
A VŠECHNO NAJEDNOU, ABY SES PŘÍŠTĚ NEOPOVÁŽIL MI LHÁT.
NEZKOUŠEJ MI UHÝBAT, JINAK SI NEPŘEJ VĚDĚT, CO TĚ ČEKÁ!
Než jsem se nadál, začaly rány dopadat na mou nebohou prdel bleskově jedna za druhou. Počítat bych je ani nestačil, navíc se bolest z každé jedné slila s ostatními v nekončící agonii. Křičím na celé kolo a tebe to neskutečně vzrušuje! Tyhle intenzivní výprasky máš ze všech nejraději. Vidět bezmocný zápas pevně spoutaného těla, slyšet zoufalý pláč, hlasitý křik a prosby o slitování. Nic tě ale neobměkčí a právě naopak, tohle Ti dělá tak dobře a srdce se Ti rozbuší ještě rychleji. V klíně už dávno cítíš mokro a rukou se přes lesklou černou látku uspokojuješ. Připadáš si v tom oblečení úžasně sexy. Jako pravá Bohyně dominance. Navíc, a to ti dělá ještě líp, prve jsi z mého pohledu bezpečně poznala, že mou BOHYNÍ jsi. A navždy zůstaneš. Bez ohledu na to, co se mnou provádíš. Nebo právě proto!
Já už to ale nedokážu dál snést! Klečím na kolenou, pod sebou svírám veliký polštář a hlavu v kukle zabořenou do lesklého černého prostěradla. Ruce mám celou dobu připoutané dozadu ke kotníkům, bez jakékoli možnosti si zakrýt rozsekané půlky. Při jednom obzvlášť velkém vzepjetí těla cítím, jak ztrácím rovnováhu a dopadám na bok, na chladivý povrch postele. Tebe to však vůbec nevyvádí z míry. Jen se rozkročíš, zvedneš nohu a přímo rudou lodičkou přišlápneš k posteli můj krk těsně obemknutý v latexové kukle. Jako bych se i bez toho dokázal sám někam pohnout. Tebe ale ten dominantní postoj ještě víc rozdráždí.. Stojíš rozkročená nad svou velkou kořistí. Vážím dvakrát tolik co ty a přitom ti ležím bezmocně u nohou a poslušně držím. Zatímco pravačkou dál sázíš jednu ránu za druhou na ničím nechráněný zadek, já jen naříkám a marně se pokouším pod tvou nadvládou zmítat. Levou rukou máš najednou ještě lepší přístup k mokré mušličce a pomalu mě začínáš přehlušovat vlastními živočišnými zvuky. Tvé tělo se zmítá v křeči rozkoše, mé v křeči agonie, oba současně vydáváme neartikulované výkřiky a společně se blížíme k vrcholu dne.. Cítíš, že brzy budeš a tělem Ti projíždí neuvěřitelná vlna. Celá se roztřeseš, až z toho zavrávoráš. Vydáváš čím dál silnější řev a snažíš se o co nejrychlejší frekvenci rákosky. UAAAA! Konečně Ti ustupuje třes těla a začínáš si znovu uvědomovat, kde jsi a co tam děláš. Právě máš po svém prvním orgasmu v roli DOMINY a oba těžce oddychujeme.. Konečně přestáváš s posledními záchvěvy rozkoše bičovat mé zřízené tělo a dopadáš na postel vedle mě. Zhluboka dýcháš otevřenými ústy. Po krátkém oddechu ale dostáváš další nápad. Stáhneš si legíny ke kolenům, přisuneš se ke mně a popadneš mou hlavu. Natlačíš si jí ke své zmáčené mušličce. Je sice ještě krytá slabou látkou černého body, ale ta je celá nasátá tvými milostnými šťávami. Ihned pochopím, že přišla moje chvíle a vrhnu se do lízání. Po chvíli si odtáhneš stranou promočené body, abych měl přístup přímo do tvé svatyně rozkoše. Teprve teď cítím, kolik šťávy z ní vytéká a já poslušně hltám jazykem z horké studánky. Zezadu mi na hlavu tlačí stažené legíny, zepředu saju tvůj mokrý klín, nohama mi pro jistotu obejmeš záda, stehny pevně stiskneš hlavu a zaklesneš kotníky do sebe. Jsem tak uzamčený v tobě a prvně si přeju, ať tohle nikdy neskončí. Chvílemi se v kukle skoro dusím, topím ve tvé šťávě i svém potu, přesto jsem neskutečně šťastný. Ležím dál v sevření jako tvá poslušná hračka a postupně plním všechna přání, která tě přivádí k dalším vrcholům. Saju, lížu, polykám, všechny ty šťávičky smíchané s mými slinami, dokud je neproměním v další a další orgasmy.

Tedy já už vlastně neplním tvoje přání. Plním VAŠE přání. Přání, která Vás, mou Paní, dovedou k vrcholům. Teď už jsem navždy poznamenaný tím prožitkem, že celé moje tělo i celá má duše dobrovolně patří jenom Vám.. Sloužit Vám, uspokojovat Vás, plnit všechna perverzní přání i sadistické touhy.. Ležím dál spoutaný v kleci vašeho klína a cítím za to neskonalý vděk. Stále nemůžu uvěřit, že už to není pouhá BDSM fantazie, ale realita, kterou tu smím prožívat. A dám cokoliv za to, ať nikdy nekončí..

DĚKUJI, MÁ PANÍ