Strach?

9. 1. 2020 · 3 738 zhlédnutí Bobule70

Sedím v rohu místnosti v tureckém sedu, hlavu opřenou o zeď a přemýšlím co byla skutečnost....
Přišel a byl přesně takový, jak jsem si ho vždycky představovala. Věděla jsem o něm už hodně věcí, díky zprávám, které mezi námi už nějakou dobu létaly sem a tam. Teď už vím i jak jemné má rty,....jak jeho ruce umí bloudit po mém těle...jak se se mnou dokáže bavit i o tajných snech a vyslechnout moje přání a fantazie. Přála jsem si potkat někoho, komu můžu svěřit vše....co se mi líbí a co naopak ne....co mám v sobě a potřebuji to dostat ven...Jak byl trpělivý a vše mi uměl vysvětlit... Umí krásně líbat. Líbání považuju za strašně důležité....jakmile chlap neumí líbat, je to o ničem. Styděla jsem se...jo jasně, nejsme malé děti, ale já vím jaká jsem..Jak se to říká...? Když není ženská krásná, tak ať aspoň není blbá.... Tak blbá snad nejsem :)
Bylo příjemné se ho dotýkat, cítit jeho vzrušení. Představa o tom, co chceme zažít nás vzrušovala oba a o to bylo to mazlení možná ještě hezčí.. Uměl v mém klíně svým jazykem a prsty rozehrát symfonii, která byla nekonečná (možná i osudová) a doznívala ve mě hodně dlouho... Mohla jsem si s ním pohrát tak jak jsem chtěla a vychutnat si ho do poslední kapky.. Pak to krásné doznívání a povídání si o svých snech... Příště mi ukáže to co chci vidět....to co chci držet v ruce a.... Těším se na to, ale cítím v sobě něco....nervozitu? Ne.... Touhu?... Ano... Samozřejmě. Strach? Ano... Je to i strach... Budu vědět co mám dělat? Poznám jak? Není to všechno jen výplod mojí fantazie? Byl tu vůbec někdo? Podívám se na postel,která je celá zválená. Zvednu se ze země a vlezu si do ní. Položím hlavu na polštář a najednou cítím jeho vůni.. Rychle otevřu oči a posadím se... Koukám do tmy a snažím se srovnat si myšlenky. Ano, existuje...byl tu...ví o všech těch tajných choutkách a ukáže mi jak si je plnit.. Položím hlavu na polštář....cink SMS.. Dobrou noc 💋