Učitelka Markéta -  čtvrtý díl

Tahle část není moc sexuální, ale je nutná, aby dával celý příběh smysl. Přeju hezké čtení :-)

Ve středu jsem šel spát brzo. Ráno jsem vstal a spěchal do školy. Chtěl jsem ještě před vyučováním zajít za Markétou.

Přišel jsem ke kabinetu a zaklepal. "Dále" ozvalo se. Otevřel jsem a málem jsem se posral. Markéta tam stála se zástupkyní ředitele a něco řešila. Ucítil jsem, jak se mi orosil nos.
"Dobrý den Zdeňku, jdete kvůli té eseji?"
Chvíli mi trvalo, než mi to došlo. "Ano, přesně tak, paní profesorko."
"Dobře, tak počkejte venku, musíme tady s paní zástupkyní něco dořešit."
Usmál jsem se a opustil místnost. Kurva, to bylo o fous, napadlo mě a sedl jsem si na židli, která byla naproti dveřím.
"Můžete dál Zdeňku, paní profesorka vás očekává" promluvila na mě zástupkyně, když i ona po pár minutách opustila kabinet.

Vešel jsem dovnitř usmál se na Markétu, ona však vypadala velice naštvaně.
"Co si sakra myslíš? Takhle jsem jen tak přijít? Tentokrát jsem měli štěstí, ale příště by to takhle lehce projít nemuselo." vychrlila na mě. Já jen stál a koukal do země.
"Co si teda chtěl?"
"Já... chtěl jsem tě vidět a překvapit" promluvil jsem a podíval se na ní. Pořád vypadala naštvaně, ale už ne tak moc jako předtím. Nejspíš jsem ji touto větou obměkčil. Pak jsem se usmál. Tím jsem vykouzlil úsměv i na její tváři. Šel jsem k ní a začal ji líbat. Okamžitě mi vyšla rty vstříc.
"Co je to překvapení?" zeptal jsem se po chvíli.
"Myslíš, že si zasloužíš, abych ti to řekla, když ses zachoval tak zbrkle?"
"Určitě" odpověděl jsem mrknutí oka.
Tomu se zasmála, ale hned se zase zklidnila.
"Přítel odjíždí v pondělí ráno na služební cestu. Budu doma sama až do soboty a byla bych ráda, kdybys tam byl se mnou."
"Myslíš jako celou dobu?"
"Přesně tak. Nechce se ti snad?" pozvedla obočí.
"Chce, strašně moc. Jen budu muset nějak zpracovat mámu" odpověděl jsem pravdivě.
"To zvládneš a teď už běž na vyučování, ať nepřijdeš pozdě. Uvidíme se na naší hodině."
"A nezajdeme před hudebkou do klubovny? Máme oba volnou hodinu" uculil jsem se na ní.
"To nepůjde hned ze dvou důvodů. Měl bys být se svejma kámošema a taky mám svoje dny."
"Coo?" vyjekl jsem. "Do kdy je budeš mít? Někdy do půlky příštího tejdne, ne?"
"Ne, neboj. Dostala jsem to v úterý večer, takže tak do neděle nebo pondělí ráno. Až v pondělí přijdeš, budu na tebe připravená" zase mi ukázala ten nádhernej úsměv.
"No vidíš, já ani nevim, kde bydlíš." přemýšlel jsem nahlas.
"To ti řeknu později. Teď už vážně jdi" políbila mě a doslova mě odstrkala do dveří.

Hudebku jsme měli jako osmou a devátou hodinu. Dneska se mi na ní vůbec nechtělo. Uvidím totiž Markétu a nebudu ji moct ani políbit. Musím vymyslet plán, jak udělat, abychom byli o samotě, pomyslel jsem si. Markéta to však vyřešila za mě. Učebna hudebny neměla počítač a absence se zapisovala u ní v kabinetu. Kabinet byl hned vedle třídy. Potom co přišla nás spočítala, zeptala se kdo chybí a šla do kabinetu zapsat chybějící studenty. Asi za 3 minuty přišla zpátky, že jí to nejde a potřebuje pomoc. Její očí se zahleděly do mých. Se slovy "já vám pomůžu, paní profesorko"  jsem vstal a vydal se směrem ke dveřím. "To budeš moc hodnej" odpověděla a nabrala směr kabinet. Tam se na mě hned vyrhla.
"Škoda, že nemůžu víc. Je to tak strašně vzrušující, když je vedle 30 tvých spolužáků" mluvila mezi polibky.
"Vykouříš mi ho?" prosil jsem.
"Ne, už musíme jít. Aby to nebylo podezřelý." S těmito slovy se ode mě odtáhla a zamířila směr ke dveřím.

"Proč to tý blonďatý pizdě nešlo?" ptal se mě Vítek, když jsem sedl na své místo vedle něj. Při tom oslovení, které použil, jsem měl chuť mu jednu natáhnout. Ale nemohl jsem.
"Já ani nevim. Prostě jsem restartoval kompa a už to šlo." zalhal jsem mu. Naštěstí už se víc neptal, takže mě dalšího lhaní ušetřil.

Po skončení jsem šel za Markétou. Ani jsem po ní nic nechtěl, prostě jsem chtěl být s ní. Povídat si, držet jí za ruku... ona to vřele přivítala, protože jí nejspíš nebylo moc dobře a na orál neměla ani náladu. Povídali jsme si o všem možném. O škole, co plánuju po gymplu, dokonce jsem zjistil, kde bydlí. Pak se však zeptala na otázku, která mě velmi překvapila: "Víš, minule v tom autě, jsi řekl, že lásce neporučíš. Docela mě to zaskočilo. Co přesně si tím myslel?"
"To je složitý. Já sám nevim, proč jsem to řekl. Nejspíš proto, abych tě přesvědčil. Já vlastně ani nevim, co k tobě cítím." Celou dobu jsem ji koukal do očí. Nelhal jsem ji.
"To mi asi stačí." řekla a políbila mě.
"Kdy zavíraj školu?" zeptal jsem se.
"V pět. Kolik je?"
"Za deset pět. Tak já už půjdu, abys šla chvíli po mně a nebylo to podezřelý" pronesl jsem a zvedl jsem se.
"Dobře. V kolik zítra končíš?" zeptala se.
"V 15:10"
"To je špatné. Já jsem na třetí objednaná k zubaři."
"Ježiši, je ti něco?" zděsil jsem se. Sám jsem totiž zubaře nesnášel.
"Ne, jen normální prohlídka. Hádám, že se tedy zítra neuvidíme" dodala smutně.
"Na zítřek ti přeju hodně štěstí" řekl jsem.
"Děkuju" odpověděla a ještě mě na rozloučenou políbila.

Odpoledne jsem ještě vymyslel plán, jak přesvědčit mámu, aby mě od pondělí do pátku pustila k Markétě. Stačilo jen říct, že budu u Honzi a toho přesvědčit, aby mě kryl kdyby byl nějakej průser. Máma neměla problém, když jsem si vodil někoho domů, ale když jsem měl strávit já noc mimo domov, šílela.