V cizím městě

11.1.2020 Autor: Michalus91 2 komentáře

Je večer, venku už je tma a já sedím sám v poloprázdném baru uprostřed Klatov. Sedím a přemýšlím nad sledem událostí, který mě sem dostal. Jak to vlastně všechno začalo, říkám si a pomalu popíjím kubánský rum. Nikdy jsem moc nevěřil na seznamování na internetu, ta anonymita je příliš lákavá a každý má potřebu se vylepšovat, nebo skrývat skutečnost. Když už jsem někoho potkal, záhy se ukázalo, že je to buď chlap, skrytý za fotkou krásné slečny, nebo hluboce narušená či hloupá bytůstka, se kterou nemá smysl se dále bavit. Z téhle deziluze mne vytáhla jedna slečna jménem Jana. A začalo to poměrně nevinně, i když ne zrovna v nevinném prostředí. Online hra World of Warcraft vždycky přitahovala poměrně zvláštní lidi. V době kdy jsem aktivně hrál a staral se o lidi v mojí partě, mi zničehonic začala psát Janička. A to už od začátku poměrně otevřeně. Už od našeho prvního kontaktu jsme ve společném povídání dokázali utopit dlouhé hodiny času a skvěle jsme si rozuměli. Postupně se z toho stávala závislost a zjistili jsme, že už nás činnosti, při kterých si spolu nepovídáme, ani nebaví. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se postupně dozvěděl, že se jedná o skutečnou slečnu, navíc velmi atraktivní. Byla hned od prvních chvil velmi upřímná a náš smysl pro humor se dokonale shodoval.

Naše dopisování se stávalo čím dál důvěrnější. A to nám i nějaký čas stačilo, naše životy běžely paralelně a naše virtuální přátelství rostlo. Až do bodu, kdy jsem vycítil její touhu se posunout dál.

Přestože občas působila stydlivě, začal jsem ji podsouvat myšlenku osobního setkání, která v ní hlodala. Asi stejně jako já byla zvědavá, jestli ten obrázek, který si vytvořila o svém příteli z internetu je pravdou i ve skutečnosti. Nakonec souhlasila a tak tu sedím, čekám a popíjím.

Má zpoždění, zjišťuji při pohledu na telefon. Třeba se nakonec rozhodla, že to za ten risk ztráty iluzí nestojí a raději nepřijde. Ale když už se chystám zaplatit a odejít, otevřou se dveře baru. Automaticky otáčím hlavu, aniž bych cokoliv očekával. Stojí tam na prahu, její vlasy spadají na holá ramena, přiléhavé červené šaty s výstřihem, z něhož na mě pokradmu pokukují pevná prsa, jenž na fotkách vždy jen lehce naznačovaly svůj tvar a celá ta krása dotvořená nožkami ukrytými v kozačkách a punčochách. Přestože jsem ji okamžitě poznal a nezmohl jsem se na slovo. Ona si všimla mého výrazu a s úsměvem mi vyšla naproti, než však stačila cokoliv říct, sebral jsem se a řekl: "Jani, když tě teď konečně vidím, překonáváš i moje nejlepší představy", lehce jsem jí na uvítanou políbil na tvář a pomohl jí se usadit. Když dosedla, úžasně se červenala rozpaky. "Děkuji", špitla "tobě to taky sluší". Objednala si pití a konverzace začala plynout jako bychom se znali už dlouhé roky.

Večer utekl, aniž bych mrkl. Vyšli jsme ven, ale bylo chladno, tak jsem jí půjčil sako, ve kterém se ztrácela alespoň jí však bylo teplo. "Pojď, doprovodím tě, ať cestou neumrzneš", nabídl jsem se a ona s vděkem přijala.

Před dveřmi jejího bytu jsme se zastavili. "Ještě není tak pozdě, nechceš si dát se mnou vínko než ti pojede autobus?". To bylo vítané, jinak bych musel strávit ještě hodnou chvíli na ulici a tak jsem si sednul v obývacím pokoji a dostal za úkol otevřít lahev, zatímco se šla převléknout, neboť šaty byly krásné ale dle jejích slov dosti nepohodlné. Ve volné chvíli jsem procházel pokoj a projížděl knihovnu, když se za mnou ozvalo "Už jsi nám nalil víno?". Otočil jsem se po hlase a podruhé tento večer jsem ztratil řeč.

Janička stála opřená o dveře, na sobě černý krajkový korzet, který zdůrazňoval její dekolt, podvazkový pás, punčochy do půli stehen a kalhotky tak miniaturní, že nechávali jen maličký prostor pro fantazii. Tentokrát už jsem se nesebral, abych jí odpověděl, ale můj výraz asi mluvil za vše. Dlouhým rozvážným krokem zamířila ke mě a v očích jí hráli žhavé jiskřičky.

Byl jsem krotký jak beránek, když mne začala zbavovat oblečení a dokázal jsem jen očima hltat tu nádheru, která se přede mnou vyskytla. Náhle jsem ležel na gauči na zádech a Jana po mě začala jezdit celým tělem. Reakce byla téměř okamžitá a ona si toho rychle všimla. "Tak se podíváme, jestli se ti opravdu líbím", zašeptala mi do ucha, zatímco rukou zpracovávala můj naběhlý ocas v trenýrkách, posledním kousku oblečení, které mi zbylo. Trenky byly náhle pryč a ona se lačně přisála. "Máš krásný péro" stačila přerývavě říct, zatímco jí skoro celé mizelo v jejích ústech. Já jsem se vždy považoval za nesobeckého člověka a tak jsem jí pár jednoduchými pohyby vmanipuloval do polohy, kde se před mýma očima schovávala pod kalhotkami její jeskyňka. Podržel jsem si je stranou a začal lízat její rychle vlhnoucí dírku. Brzy už mě nestíhala kouřit, jak hekala v přicházejícím orgasmu a tak mne alespoň pěkně honila. Ve chvíli kdy se měla udělat, strčila můj ocas hluboko do pusy, aby ztlumila výkřik. "Hrátek už bylo dost", řekl jsem a převzal iniciativu, " teď už tě chci šukat". Položil jsem jí na okraj gauče, zbavil jí kalhotek a vykoukla na mě růžovoučká prcinka, která se leskla sladkou šťávou a na vrchu ji zdobila drobná čárka z chloupků. Na pozvánku jsem nečekal a zasunul na první pokus až nadoraz. Trochu vyjekla, ale když si její dírka zvykla na mojí velikost, začala oplácet můj rytmus přirážení. Líbal jsem jí na krku a ňadrech ale jak se přiblížilo její další vyvrcholení, chytla mě zezadu za vlasy, přitáhla si mou hlavu a líbala mě a kňučela zároveň. Když její orgasmus odezněl, podívala se na mě roztouženýma očima a řekla "teď tě chci zezadu", aniž by čekala na mou odpověď, přetočila se na všechny čtyři.

Naskytl se mi pohled na kundičku téhle mrdavé slečny a bylo to překrásné panorama. Nemohl jsem se dlouho zdržovat, můj ocas už zoufale chtěl dovnitř. Lehce jsem jím párkrát přejel na okraji aby se její závojíčky hezky rozestoupili a rychle jsem zaplul zpět do té vlhké a těsné nádhery. Projížděl jsem jí teď divočeji, je to moje oblíbená poloha a její houpající zadeček si přímo koledoval a tak schytal pár plesknutí, které se ihned projevili červenými otisky. Janičce se to však podle všeho líbilo, cítil jsem, jak už to na ní zase jde, jednu ruku jsem provlékl pod ní a vytáhl jí kozičky z korzetu. Když se však snažila nastávající orgasmus ztlumit o polštář, chytil jsem jí z vlasy a lehce ale pevně jsem jí donutil se prohnout a vyřvat svou slast nahlas. "Né, já nesmím", hekala v mém rytmu "jsem moc hlasitá, uslyší mě sousedi". "Kašli na ně", zavrčel jsem jí do ucha "a užívej si ". V tu chvíli se zbořili její poslední zábrany. Otočila se, aniž by moje péro opustilo tu dírku neřesti a hodila mi nohy na ramena. "Pořádně mrdej" přikázala mi a já samozřejmě ochotně poslechl. Držel jsem jí za boky a vnikal tak hluboko jak jen to šlo, ona mi pomáhala a oběma rukama si roztahovala zadeček. Bylo to úžasné, koule mi narážely na její análek a já cítil, že už dlouho nevydržím. "Kam to chceš", stačil jsem ze sebe vypravit. "Dovnitř prosím vystříkej mě", odpověděla a já viděl, že už bude taky. S dlouhým společným a hlasitým " Jóóóó" jsem jí nastříkal do kundičky velkou dávku. Její dírka byla tak stažená, že mě vymačkala do poslední kapky.

Přerývavě oddechovala a já si lehl vedle ní. Vlasy rozlítané, v obličeji červená, na punčoše velká díra jak jsem jí chytil za stehna ale stále neskutečně nádherná, řekl jsem si. Jezdil jsem prsty jedné ruky křížem krážem po jejím hebkém těle, dokud se neuklidnila. Neřekla ani slovo, dlouze se mi vpíjela do očí, nakonec mě něžně políbila a já pochopil, že se nevidíme naposledy.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.