Z deníku Subíka 4 - Sprcha

12.1.2020 Autor: Zlababa75 5 komentářů

Vcházíme tedy oba do sprchy, já si nemám co svlékat, proto vstupuju první a čekám na tebe.. Jestli mě opět připoutáš.. Ty už sis zula vysoké, lesklé kozačky a svlékla zbytek svého overalu. Přicházíš za mnou a vstupuješ ke mně do sprchy. Pouštíš teplou vodu, bereš si hadici do ruky a postupně nás oba myješ sprchovým gelem. Když se předkloním, abych si opláchnul i nohy, podíváš se na mě se zvláštním leskem v očích.. Zatlačíš mou hlavu níž a níž, až pochopím, kde je mé místo. Pokleknu před tebou a ty vezmeš sprchovou hadici a schválně mi jí držíš nad hlavou. Klečím tu jako v lijáku, jenomže v lijáku horké vody. Nahý, jen se silikonovým obojkem a pouty na rukou. Těm voda neublíží, proto je můžu mít trvale, od první chvíle, kdy nastoupím k tobě na výchovnou lekci, až dokud mě nevystrčíš ze dveří..
Klečím tu před tebou, před tvým bříškem. Jemně ho políbím a přitisknu se k němu tváří. Doslova se s ním mazlím, zahrnuju polibky, ty mě stále kropíš vodou.. Chytneš mě volnou rukou za vlasy a prohrábneš mi je dlaní s rozevřenými prsty. Projíždíš tam a zpět a já předu blahem.. Zatlačíš mi dlaní hlavu níž a níž a nasměruješ bezpečně do svého klína. Opřeš se v rohu o zeď, rozkročíš a zvedneš nohu. Omotáš mi jí okolo krku na záda. Necháš si jí pověšenou přes mé rameno a jsi tak dokonale rozevřená přede mnou. Já se Ti vrhnu do klína a začínám lačně sát. Lízat, zahrnuju tě polibky a ty se prohýbáš blahem.. Najednou však otočíš sprchu bokem a voda přestane na mě a tvůj klín stékat. Zvednu hlavu z tvého klína a vzhlédnu k tobě tázavě vzhůru..
POČKEJ, POTŘEBUJU ČŮRAT..
Vím naprosto přesně, o čem je řeč.. Proto navzdory přívalům vody, které mě doteď zmáčely, polknu, jako bych měl v krku úplně sucho..
Ano Paní..
Byl to můj tajný sen.. Muset se podřídit a stát se otrokem tvého klína.. Prokázat Ti svou naprostou poslušnost a podržet až do úplného konce.. Muset se přisát.. a všechno, úplně všechno oddaně spolykat.. do poslední kapičky..
Potom za to vděčně poděkovat a vyprosit si pořádný, ale opravdu mimořádný výprask.. To byl odjakživa můj největší sen..
Znovu polknu naprázdno a přemůžu se podívat znovu vzhůru do tvých očí.
Prosím, má Paní..
Déle to nevydržím a opět můj zrak padne níž, na tvá mokrá, vzrušením se vzdouvající prsa. Přísahal bych, že vidím jak ve tvém hrudníku silně buší srdce..
DOBŘE SUBÍKU, MÁŠ TO MÍT!
NIKDY SE ALE NEOPOVAŽUJ POSTĚŽOVAT SI!
A DOSTANEŠ ZA TO NAŘEZÁNO, ŽES TO JEŠTĚ NEVIDĚL!
Ano, Paní..
Děkuji Vám, určitě Vás nezklamu..
PŘIPRAV SE..
Pokleknu tedy znovu ke tvému klínu.. Pootevřu ústa a jazykem lehce přejedu po orosené mušličce.. Nabírám kapičky vody na špičku a ochutnávám. Ty bereš znovu sprchu a pro jistotu si její proud nasměruješ na prsa.. Kropíš si je a jednotlivé pramínky vody masírují tvé bradavky.. Vzrušením se zvětšují a postaví do pozoru.. Dýchám s otevřenou pusou a frekvence mého dechu se prudce zvýšila, jako bych právě doběhl maraton. Srdce mi vzrušením tluče jako o závod.. Tak na tohle jsem se těšil, tajně o tom snil..
Špičkou jazyka zlehka přejíždím ve tvé lasturce nahoru a dolů, vyšpulím rty, jako bych jí chtěl políbit a něžně jimi saju a polykám vodu, která tudy stéká ze sprchy.. Chvíli se nic neděje, nejde to na povel.. Já si to už teď užívám a je to pro mě velká odměna.. Jsem z toho neskutečně vzrušený a moc si přeju, ať se to povede.. Představuju si u toho své pocity, až mě za chvíli budeš krutě trestat a já nebudu smět proti tomu ani ceknout! A přísahám si, že tentokrát to vydržím a nebudu křičet. Úplně z té představy rudnu.
Znovu přejíždím jazykem ve tvém klíně a najednou vidím, že se voda stékající k zemi lehce zabarvila.. Snad se mi to zdálo a byl to jen stín.. Já jsem svým jazykem stále nic nerozeznal.. V tu chvíli ale poznávám, že to nebylo zdání.. Ty pomaličku upouštíš pramínek ze svého tlačícího bříška a ředíš ho sprchou.. Voda je stále stejně teplá, jen nějaká slanější.. Zhluboka dýcháš a je Ti zvláštně.. Máš strach z mé reakce a současně jsi tolik vzrušená. Cítíš, jak se má hlava pod tvou dlaní propadá a ještě více se přitiskla do tvého klína a hltavě tě piju. Když v tom už se nedokážeš víc ovládnout a povoluješ svěrače.. Z nitra tvé mušličky vytryskne dopředu nažloutlý proud, už se nechce dál skrývat ve vodě stékající ze sprchy. Já se nejdřív instinktivně odtáhnu a zvědavě tě pozoruju.. Konečně tvou ruku se sprchou definitivně odtlačím stranou a lačně ústy chytám tvůj proud. Hltavě se snažím polykat tvůj nektar, zachytit celý proud a nenechat ani kapku.. Ty teď na mě jen pobaveně zíráš a s otevřenou pusou sleduješ, jak si to užívám. Já samozřejmě nestačím ani zdaleka všechno pochytat svými rty, přebytek mě kropí v obličeji a stéká mi po mokrém těle k zemi.. Když konečně tvůj proud opadá, já se opět dokážu přisát a už nenechám ani kapku nazmar.. Až je po všem, ještě tě dál lížu a naposledy si užívám tvou dnešní příchuť.
Jsi z toho sama překvapená, ale když jsi zjistila, jak si tě vychutnávám, užíváš si to. Jsi z toho perverzně vzrušená na nejvyšší míru a mé lízání je pro tebe jako dar. Postupně se začínáš chvět a doslova se ti podlamuje noha, až tě musím přidržovat. Začínáš křičet rozkoší, já však nehodlám jen tak přestat. V tom ti projede tělem první výboj orgasmu a ty už se teď celá jen třeseš a nedokážeš to zastavit. Jako by vyvrcholení z tvého těla nechtělo odejít.. Zhluboka dýcháš a konečně mě odstrčíš, ze svého - teď tak citlivého místečka..
Nedokážeš uvěřit, co se mezi námi právě stalo! Opět jsi, jako už po tolikáté se mnou zažila něco neskutečného..
Děkuji, má Paní..
Chutnáte úžasně..
Vytrhnu tě tím ze snění a tak se na mě podíváš, usměješ se a otočíš mi zlomyslně sprchu do obličeje..
JEŠTĚ TI NĚCO DLUŽÍM!
Ano Paní, prosím o své co nejdůkladnější potrestání!
MÁŠ HO MÍT A NEBOJ, ŽE PO TOMHLE TĚ OŠIDÍM!
Nervózně naprázdno polknu a už opět celý rudý skloním hlavu k zemi. Vypneš sprchu a bereš si osušku.. Když se dosušíš, nahá odejdeš do mučírny. Já se začnu opatrně sušit, fialový zadek mě ještě pálí po předchozím trestu. Když vystupuju ze sprchy, zrovna se vracíš pro mě. Máš na sobě jen černé lesklé přiléhavé body, dlouhé černé rukavice a své vysoké lesklé boty nad kolena. Vidíš, jak pozoruju na tvém krku pohupující se píšťalku a ty se jen pousměješ:
TA MÁ OPRAVDU VELKOU MOC.. MOC NAD TEBOU!
Ano Paní..
Podáváš mi latexovou kuklu jen s otvorem na ústa.
TA SPANDEXOVÁ BYLA ÚPLNĚ PROPOCENÁ!
Natáhnu pro ni ruku a řeknu:
Děkuji, Paní..
TUHLE SI VEZMEŠ NA SEBE PŘÍŠTĚ!
A ukážeš s mrknutím oka zpátky do sprchy.. Vzrušeně přitakám, když si uvědomím, co jsi tím myslela..
Ano, Paní.. Moc rád!
Nasadím si tedy kuklu a jdu za tebou po čtyřech. Za chvíli se tu budu sám moct pohybovat i poslepu.. Dovedeš mě do mučírny, zastavíš kdesi uprostřed a slyším, jak se ze stropu začínají spouštět řetězy..
POSTAV SE A NASTAV RUCE!
Stoupnu si tedy a dám ruce před sebe, jako bys mi chtěla zacvaknout policejní želízka. Místo toho však cítím, jak mi karabinou připevňuješ řetězy k silikonovým poutům. Na nohy mi sama zapínáš pevná kožená pouta s rozporkou. Ha, to tedy nedám nohy k sobě a klín bude nechráněný, pomyslím si..
Ze snění mě vytrhne zvuk řetězů a cítím, jak mi ruce stoupají k hlavě a stále výš a výš. Současně je každá ruka tažená kamsi do stran, takže nakonec mám obě ruce natažené ke stropu. Jako bych někoho nad sebou vzýval.
Zálibně si mě obcházíš a všimneš si, že při mé výšce ještě stále stojím pevně na zemi. Vrátíš se tedy ke kladkostroji a ještě alespoň deset, patnáct centimetrů mě povytáhneš. Už mi opravdu nezvedáš ruce, teď mě táhneš celého. Nohy nejdou dát kvůli rozpěrce blíž k sobě, a proto musím stát doslova na špičkách. Rovnováhu držím jen proto, že visím za ruce pevně napnuté do stran. Znovu mě obcházíš kolem dokola, já v latexové kukle slyším jen kroky, mám ale problémy rozeznat, odkud přicházejí. Mlčky tu před tebou stojím, natažený doslova jako na skřipec, a přemýšlím o tom, jestli teď na mě budeš hodnější. Vidíš přece ty fialový jelita na zadku, co mě ještě tak bolí.. A po tom, co jsem tě tak krásně udělal.. jistě budeš shovívavá..
Labužnicky si mě obcházíš, prohlížíš a nemůžeš se toho pohledu nabažit. Zadek celý fialový, samé jelito.. Pomyslíš si: To bude chtít si ho takhle upravit všude.. Záda má úplně hladká, bez jakéhokoli šrámu.. Jako nepopsané plátno čekající na nový obraz. To musíme napravit.. Takový obrovský otrok a ještě si sám o výprask prosí. Tak ho musí dostat! Po tváři Ti proběhl záblesk sadistického úsměvu a opět se ti podivně zaleskly oči. Jdeš si pro červený jezdecký bič. Je akorát do ruky, gelové madlo se doslova vpije do tvé dlaně. Přesně kopíruje tvé sevřené prsty, jako by je nechtělo nikdy opustit.. Jeho sytě rudé, metrové, ke špičce se zužující tělo je tak sexy ve tvých rukou. Na konci z něj ještě trčí asi deseticentimetrový ohebný kus, co se bude pěkně zakusovat do kůže..
Vypadáš opravdu nepopsatelně sexy.. Se zálibou si sama sebe prohlížíš v zrcadlech na stěnách, procházíš okolo mě a cvičně do vzduchu práskáš bičem. Ten zvuk opravdu miluješ. A víš moc dobře, že já taky.
V tom se za mnou ozve hvízdnutí!
Trhnu sebou a napjatě čekám, co mě čeká..
TEĎ TĚ ČEKÁ TVŮJ SLÍBENÝ TREST TŘISTA RAN ČERVENÝM BIČEM PŘES PRDEL!
Ano, Paní..
Odpovím rychle zastřeným hlasem..
TO ALE NENÍ TVŮJ TREST, O KTERÝ JSI TAK ŽEBRAL VE SPRŠE, VIĎ?
Po zádech mi přeběhl mráz a na rukou i nohou se postavily všechny chlupy.
TEN TEPRVE PŘIJDE!
A PODLE TVÉHO PROŠENÍ JSEM POCHOPILA, ŽE BY MĚL BÝT OPRAVDU VELKOLEPÝ?
Dořekla jsi myšlenku.. Nemůžu uvěřit tomu, co od tebe slyším.. Ve srovnání s tou, která se ve sprše jen něžně chvěla jsi teď opět zosobněním dominance! Má Bohyně, která mi nic nezapomene a všechny tresty vykoná na sto deset procent! Uff..
Z krku, sevřeném strachy mi jen vyjde:
Děkuji, Paní..
TEĎ ZAČNEŠ POČÍTAT JAKO VŽDYCKY A ZA KAŽDOU RÁNU PODĚKUJĚŠ!
Ano, Paní..
A BĚDA, JAK SE SPLETEŠ! VRÁTÍME SE ZPÁTKY!
Ano, Paní..
Hvízdnutí! Trhnu sebou a čekám.. Vždycky se znovu leknu..
V tom nečekaně přiletí na můj zadek první rána!
AUU!
Dekuji, Paní..
COŽE?
TY JSI MĚ NESLYŠEL?
DOBŘE, ZAČNEME TEDY ZNOVU..
Další rána!
Jedna, děkuji Paní..
NO VIDÍŠ!
Směješ se mi..
Další rána!
Dvě, děkuji Paní..
Rány teď přicházejí rychleji, než jsem zvyklý a navíc mě tolik bolí zadek, že se nedokážu soustředit. U pětadvaceti děkuji za třiadvacátou, začínáme tedy znovu od dvaceti. Místo devětadvaceti řeknu pro změnu:
Třicet, děkuji Paní..
KOLIK?
Třicet jedna, děkuji Paní..
COŽE? TY SI ZE MĚ DĚLÁŠ SRANDU?
Omlouvám se, Paní..
ZAČNI POČÍTAT ZNOVU!
Rána snad největší, co zatím přišla! Nevím, co tedy mám počítat..
TAK BUDEŠ UŽ POČÍTAT?
Srdce mi buší, když ze mě pro jistotu vypadne:
Jedna, děkuji Paní..
Ty se pro sebe usměješ a udělá Ti to dobře. Samozřejmě jsi myslela počítat znovu od dvaceti. Když se ještě dvakrát spletu při čtyřiceti sedmi a potom při čtyřiceti třech, ozve se dlouhé hvízdnutí!
TAKHLE SE NIKAM NEDOSTANEME!
JÁ TI TO SPOČÍTÁM SAMA!
TY JEN KOUKEJ DRŽET!
Ano, Paní..
Ty si stoupneš vedle mě a začneš sázet jednu za druhou.. Bolest je neskutečná, řvu na celé kolo a zkouším se do vzduchu vytáhnout za ruce. Zhoupnul bych se, pokrčil nohy a aspoň na okamžik se vyhnul té bolesti. Ty jsi ale počítala se vším a kotníky mi připevnila do stran k okům zapuštěným v podlaze. Jak se pokusím zhoupnout, jen cítím, že mi špičky chodidel podklouzly o několik centimetrů dopředu a víc je řetězy nepustí.. Po nekonečné době se zastavíš a přestaneš mě bít.
TAK UŽ MÁME PŮLKU ZA SEBOU, TO NÁM TO UTEKLO, VIĎ?
Cože? Vytřeštím oči skryté pod latexovou maskou..
Ano, Paní.. rychle dodám..
Zkouším si tě představovat, jak tam u mě stojíš s hrdým výrazem, rudočerná a já před tebou visím nahý, ponížený a ubrečený.. Představuju si tvé dokonalé tělo, těsně obepnuté pružným spandexem jako druhá kůže, tvá nádherná prsa i bradavky, které se jistě rýsují pod látkou.. A co teprve ten zaříznutý klín. Uff! Ten mě vždycky dostane.. A pak jsem si znovu vzpomněl na tu neuvěřitelnou chvíli prve ve sprše.. V duchu si přehrávám každičký detail a přeju si to znovu.. A to tvé gesto směrem ke sprše přece znamenalo..
Hvízdnutí!
Trhnu sebou a už zase se leknu!
POKRAČUJEME!
VIDÍM, JAK TI STOJÍ NEDOČKAVOSTÍ Z DALŠÍHO VÝPRASKU!
V tu chvíli jsem opět spadnul z obláčku snění do tvrdé reality. Hned by mi po těch několika slovech ochabnul, jenže ty ho pevně popadneš rukou v jemné rukavici. Taháš mi za něj do všech stran a začneš honit. Já tiše vzdychám a přeju si už jen takovýto „trest“. Cítím, jak se blíží můj vrchol a ty stále honíš dál a dál..
Ano, ano.. tiše vzdychám. V tu chvíli ho zatáhneš víc než předtím a ještě k tomu vysoko do výšky. Už.. Už skoro stříkám, když mi dopadne první rána špičky bičíku na koule.
Auu! Zařvu.
Auu! Znovu.. a další a další.. Ty se jen sadisticky směješ a přestaneš. Začneš ho znovu honit a roste Ti v dlani. Když opět plně stojí, ozve se další hvízdnutí. Jako obvykle se děsně leknu a čekám, cos mi připravila teď..
Ozve se pár cvičných šlehnutí vzduchem a už zase dopadají rány jedna za druhou na můj zadek.. Tak tedy už vím, pokračuješ dál v exekuci. Bolest je to neskutečná, ze zadku už musím mít snad cáry. Uhýbat už není kam a ty se zjevně nehodláš slitovat.. Jsem z toho neuvěřitelně vyčerpaný a nemůžu se dočkat, až mě pustíš.
Rány dál sviští vzduchem a já už jen rezignovaně naříkám, kuklu plnou slz, cítím, jak mi vytékají kudysi přes tváře na krk a pár kapek už doteklo až na prsa.
Konečně se ozvalo hvízdnutí, jako konec mého trestu, ty zadýchaná z mého trestu začneš kroužit kolem mě, evidentně si užíváš výhledy na nás dva. Co nevidíš přímo, můžeš si prohlédnout ze všech úhlů v zrcadlech.
Řetěz začíná rachotit a já se konečně stavím na celá chodidla. Zítra neudělám s bolavými nárty ani krok, zkouším si představit.. Už jsem se radoval, že mě úplně pustíš, ty jsi mě ale jen uvolnila, a ruce mám stále zhruba ve výši své hlavy. Cítím teď tvé prsty, jak se mi snažíš dostat na krku pod latexovou kuklu. Jde to jen těžce, protože mám na sobě celou dobu i obojek. Konečně se Ti to daří a musíš jí doslova sloupnout. Je přilepená slzami i potem k mým zarudlým tvářím. Když jí konečně ze mě svlékneš a zahodíš, zůstane naruby a tak mokrá, jako by to byla právě použitá plavecká čepice.
Rozkoukávám se kolem sebe, a když se trochu vydýchám, začínám si to užívat stejně jako ty. Nádherného výhledu na tvé božské křivky i na následky mého trestu. Cítím se neuvěřitelně ponížený, všechno mě bolí a přitom zůstávám stále pevně spoutaný v řetězech. Ve Tvé moci..
Přes to všechno začínám k tobě cítit zvláštní pouto.. Jako že k sobě neodmyslitelně patříme.. Jsou sice chvíle, které nedokážu vydržet jinak, než za řevu pevně utažený v řetězech, přesto kdykoli je po všem, cítím se tebou podmaněný víc a víc. Miluju tě a učím se poslušnosti k tobě. Je to můj první D/s vztah a vím, že jinak už to nikdy nechci.
Obcházíš kolem mě, hladíš si mě a sama si tiše užíváš té atmosféry a přeješ si, ať to nikdy neskončí..
TAK CO, STÁLO TO ZA TU „SPRCHU“? Zeptáš se mě náhle.
Ano, Paní! Dodám téměř okamžitě.
Za to mi stojí cokoliv!
TAK COKOLIV? Ptáš se mě zaskočeně.
Ano, Paní..
Jsou chvíle, které bych nikdy dobrovolně bez pout nevydržel, ale přesto si se mnou smíte dělat cokoliv! Řekl jsem hrdě, až jsem sám sebe překvapil..
Jak jsem slíbil, Paní..
Jsi tím překvapená, dlužno dodat, že velmi mile. Na srdci i v klíně tě hřeje pocit, že tohle nebylo ještě zdaleka všechno, co si na mě dokážeš vymyslet!
DOBŘE, TAK SI TĚ VYZKOUŠÍME!
Trhnul jsem sebou tentokrát i bez hvízdnutí. Odcházíš někam za mě a vracíš se s koženým bičem. Je asi metr dlouhý, precizně spletený do šachovnicového vzoru z lesklé černé a jasně rudé kůže. Na rukojeti poutko na zápěstí, aby nemohl vyklouznout. Od rukojeti ke konci se postupně zužuje a končí čtyřmi volnými proužky kůže. Dva jsou červené a dva černé. Obdivně si ho prohlížíš a nakonec mi ho podržíš před obličejem.
KOUKEJ, ČÍM TĚ POHLADÍM!
Polknu naprázdno a odpovím:
Děkuji, Paní..
Obejdeš mě zezadu a zkoušíš cvičně švihat vzduchem. Je to těžší, než jsi zprvu čekala, ale po pár pokusech se už ozývá zvuk, jak bič prohučí vzduchem. Je to jiný, hlubší tón, než vysoké zasvištění rákosky, nebo útlého bičíku. Poodstoupíš kus za mě a zkoušíš mě zasáhnout. Zprvu mi konec biče jen zlehka plácne přes záda a vlastně je to zajímavý pocit. Vůbec to nebolí, jen se bojím, abys mě nezasáhla až zepředu do obličeje. Postupně se přibližuješ a šviháš zezadu přes rameno. Dopředu, směrem ke mně. Já dostávám rány jen tím převislým koncem a už to na zádech pěkně štípe.. Když tě bolí ruka, zkoušíš to na druhou stranu. Jde to po chvilce také, ale není to pořád ONO. Jako by tomu něco chybělo.. Potom si vzpomeneš na jedno z videí, co jsem Ti přeposlal k inspiraci. Začneš kus za mnou opisovat ve vzduchu ležatou osmičku. Když už tě bič začíná poslouchat na slovo, přibližuješ se ke mně. A najednou cítím nečekanou bolest a do zad se mi začínají rýsovat jasně rudé pruhy ve tvaru písmene X. Je to vlastně střed té osmičky a ty mě tak bez zbytečných prodlev můžeš bičovat rychle! Ránu za ranou přes celá záda! Prohýbám se, snažím se uhnout, ale bezvýsledně. Konec biče si mé tělo vždy bezpečně najde a neodpustí mi ani ránu. Občas na chvilku ustaneš a já se raduju, že můj trest končí. Ty si však jen protáhneš ruku, jdeš si mě prohlídnout zblízka, nebo se polaskat prsty s mými ranami. Potom vždy opět poodstoupíš za mě a pokračuješ.. Už mi po těle přibývá krvavých šrámů a podlitin, když konečně zavelíš:
TAK CO, SUBÍKU, POŘÁD TI TO STÁLO ZA TO?
Okamžik zaváhám a zhluboka se nadechnu.. Celý zrudnu z té otázky, stydím se za svůj perverzně zvrhlý vkus.. Zastřeným hlasem konečně tiše odpovím:
Ano, Paní..
Stálo mi to za to..
A bude stát kdykoli mě takhle odměníte!
Naopak mě můžete co nejpřísněji ztrestat, za každou promrhanou kapku..
Za to si se mnou smíte dělat, úplně cokoliv Vás napadne..
Rudý jsem teď až po kořínky vlasů.. Obcházíš mě ze všech stran a nakonec se zastavíš přede mnou. Upřeně se mi zadíváš do očí, dokud nezvednu hlavu a tvůj pohled Ti neopětuju.
TO MYSLÍŠ VÁŽNĚ?
Ano, Paní.. Smrtelně vážně!
Nikdy jsem Vám přece nelhal!
NO DOBŘE! TO SE JEŠTĚ UVIDÍ..
OD TEĎ MI BUDEŠ SLOUŽIT JAKO TOALETNÍ OTROK, KDYKOLI SI BUDU PŘÁT! KDYŽ SE V NOCI VZBUDÍM, JEN SI LEHNEŠ NA ZÁDA, OTEVŘEŠ SVOU NEVYMÁCHANOU HUBU, ABYCH NEMUSELA NA ZÁCHOD. TY BUDEŠ MŮJ ZÁCHŮDEK, JEN SI NAD TEBE KLEKNU A TY VŠECHNO POSLUŠNĚ SPOLYKÁŠ. DO POSLEDNÍ KAPKY! ROZUMÍŠ?
Ano, Paní.
A ty ještě dodáš:
POTOM AŽ TI DÁM POKYN RUKOU, ODEJDEŠ SI DO KOUPELNY VYČISTIT ZUBY A HNED PŘIJDEŠ ZPÁTKY NA SVÉ MÍSTO. A TIŠE! JE TI TO JASNÝ?
Vytáhneš ze svého klína rukavici nasáklou svými šťávami a místo mé odpovědi mi vrazíš prsty hluboko do pusy.
Já poslušně saju, ale dostáváš nápad. Odepínáš mě spěšně z řetězů, po vteřinovém zaváhání mi sundáš i všechna pouta. Dokonce dojde i na obojek, protože tě minule trochu dřel v klíně, když jsem se snažil lízat co nejhlouběji..
Popadneš mě za ruku a tak jak jsem ve stoje, táhneš k posteli. Je to velké letiště pokryté černým lakovým prostěradlem, na něm jsou dva velké a dva malé polštářky, opět pokryté stejným, nepromokavým lesklým povlakem. Položíš na okraj postele menší polštářek, sedneš si na něj a padneš na záda. Máš takhle pěkně vyvýšenou pánev a nohy si zapřeš o hrany postele. Tvůj klín je široce rozevřený přede mnou, já si položím druhý polštářek na zem před tebe a pokleknu. Skloním se ke tvému vlhkému pokladu a políbím ho.. Potom znovu a znovu, a ty si jednou rukou odhrneš body z klína a druhou vztáhneš na moje temeno hlavy, popadneš mě za vlasy a zatlačíš hluboko do tvých milostných šťáv.. Nevím ani, jak dlouho poslušně plním všechny tvé pokyny, saju, lížu, polykám i líbám tvůj klenot, každopádně po tvém pátém vyvrcholení mě se smíchem nohou zprudka odkopneš! Jako použitou hračku! Až se z toho svalím na záda. Vykřiknu, jak se bolestivě posadím na zadek. Usmíváš se, a poručíš mi:
KOUKEJ SE TEĎ PRO MĚ VYHONIT!
Ukážeš na mě ukazováčkem a opakovaně ho krčíš a natahuješ, ať jdu k tobě. Vyndáš si polštářek a posadíš se na okraj postele. Nohy máš široce rozevřené a já stojím těsně mezi nimi. Netrvá to dlouho a začíná mi v něm cukat. Celý se rozechvěju, jak mi tělem probíhají jednotlivé stahy orgasmu. Ty jen otevřeš ústa a právě včas. Stříkám nadrženě a ty vše poctivě polykáš. Ještě mi ho chvilinku kouříš a rukou kroutíš, abys z něj vymačkala i poslední kapky smetánky..
Svalíš se na postel i v botách a přikážeš:
POJĎ KE MNĚ MILÁČKU, POTŘEBUJU OBEJMOUT!
UŽ JE JEDNA PO PŮLNOCI!
Cože, tolik? Podivím se a jdu k tobě..
Sotva si lehnu po tvé pravici, otočíš se na bok a zaklesneš se kolem mě nohama. Cítím tvá horká prsa, jak mě tlačí na hrudníku a je mi to moc příjemné. Za to Ti začínám hladit šíji a ty jako obvykle řekneš:
JÉ, TO JE PŘÍJEMNÝ.. A pomalu v mé náruči usínáš..

Nad ránem se vzbudím a ty spokojeně oddychuješ vedle mě. Dokonce máme, tedy spíš hlavně ty máš na sobě stejnou, nepromokavou černou peřinu. Ta moje leží opodál na zemi. V šeru elektrických svící, které jsi stáhla a slabě nechala svítit, vidím temné obrysy mučírny a se zvláštním pocitem vzrušení si to začínám opravdu užívat.. Stojí mi jako sloup a tolik bych si ho potřeboval vyhonit.. Chytím se za něj.. A ty se otočíš na posteli ke mně a v polospánku mě za něho silou popadneš a držíš. Kdo ví, o čem se Ti zrovna zdá. Vzápětí opět spokojeně usneš, ale já bych si zrovna tolik přál, abys teď byla vzhůru.. Nakonec si povzdechnu, zavřu oči a opět usínám s ptáčkem pevně chyceným ve tvé kleci..

Hvííízd!
Probouzím se leknutím!
Hvííízd! Podruhé..
PEJSKU SNÍDANĚ!
Hvííízd! Potřetí..
NO TAK SUBÍKU, VSTÁVEJ!
KDE JSI?
Vyskočím z postele, jako když do mě střelí. Je mi divně od žaludku, jak jsem se prudce vzbudil a hned vyskočil.. Padnu na všechny čtyři vedle postele a podívám se na tebe. Přicházíš zvesela odkudsi od sprchy. Musí tam být další dveře, kdoví kudy jsme sem včera vešli.. V rukou neseš dvě stříbrné misky na krmení psů. V jedné máš čistou vodu, ve druhé míchaná vajíčka a na nich naházené kostičky chleba. Zírám na tebe, nechápu, jak jsi to stihla! Jsi osprchovaná a převlečená opět ve včerejším celotělovém černém overalu. Pevně obepnuté tělo, vyrýsovaná prsa, opět trčí bradavky a pevně zařízlá látka do klína. Uff! Je mi z toho horko. Dlouhé rukávy lesklého spandexu kryjí ruce, tentokrát však žádné rukavice nemáš. Na nohou rudé lodičky, vítá mě stejně rudá, usměvavá pusa. A když se předkloníš, abys přede mě položila na dlažbu obě misky se snídaní, na krku se Ti zhoupne, jak už sám vidím, nezbytná společnice.
MUSÍŠ MÍT HROZNÝ HLAD, MILÁČKU!
Řekneš s úsměvem a nakopneš misku s jídlem, až dojede ke mně. Jak stojím na všech čtyřech, jen pozvednu k tobě hlavu a otevřu ústa na protest. Při tom se Ti podívám na hrudník a všimnu si, co se Ti tam stříbrného houpe a vzdouvá na prsou.. Ty se ještě víc doširoka usměješ, když si mého zjištění všimneš. Proto jen dodám:
Děkuji, má Paní..
TAKY MÁŠ ZA CO!
ZA PĚT MINUT TI TO SEBERU!
TAK SEBOU KOUKEJ HODIT, DNESKA BUDEŠ ENERGII POTŘEBOVAT!
Jen ještě jednou zvednu zrak od misek k tobě a potom raději začnu hltat. Původně jsi chtěla odejít nasnídat se ke stolu, ale nemůžeš ze mě fascinovaně spustit zrak! Hltám rychle, snažím se jíst současně chleba i vejce, ale spíš se nejdřív dusím chlebem navrchu a nakonec vylížu zbytky vajec.. Jsou už studené, ale v tu chvíli si toho ani nevšímám.. Potom se chci napít a zjistím, že lízáním vodu jen cákám okolo..
Hvííízd!
SUBÍKU?
Jen po tobě mrknu a začnu srkat vodu do sebe..
Auu! Dostal jsem ránu plácačkou. Jen takovou malou, silikonovou.. Ale po včerejšku by mě bolelo i pohlazení.. Snažím se tedy sát úplně tiše, ale občas se stejně ozve nějaké usrknutí.. Tu plácačku jsi musela přinést v podpaží, pomyslel jsem si. Vůbec jsem si jí nevšiml..
JEŠTĚ OLÍZEJ TU LOUŽIČKU, CO JSI NACÁKAL KOLEM MISKY A POJĎ ZA MNOU, STEJNĚ UŽ TI SKONČIL LIMIT!
Poslušně tedy olizuji z podlahy vodu a už cupitám po čtyřech za tebou. Dojdeš ke gauči a hrdě si sedneš doprostřed! Nasadíš mi opět obojek a pouta. Tentokrát už jen na ruce.
JEN POJĎ! PĚKNĚ KE MNĚ A LEHNI SI MI PŘES NOHY!
Ukazuješ mi, jak si lehnout napříč přes tebe. Na břicho, zadkem pěkně přes tvůj klín, hlavou nalevo od tebe a nohy vpravo. Rukou mě donutíš dát nohy trochu od sebe a začneš si pohrávat v mém klíně. Cítím, jak mě masíruješ v rozkroku, já z té ponižující pozice brzy tuhnu. Otočím se na tebe a ty rozkážeš:
KOUKEJ PŘED SEBE!
POKRČ SI HŘBETY RUKOU POD ČELO A DRŽ!
To mi nemusíš říkat, pomyslím si, tohle budu držet třeba do skonání světa.. Pouta nemám sepnutá a ani to není třeba. Poslušně držím a užívám si to..
Ty chvíli někde štracháš a najednou cítím útok na svůj anál. Začínáš mi promazávat gelem dírku.. Zvednu se na rukou do výše a zaúpím.
DEJ TY RUCE RADŠI ZA ZÁDA!
Cítím, že mi ruce zacvakneš karabinou k sobě. Potom mi je dokonce pokrčíš blíž k lopatkám a po chvilce se Ti podaří je připoutat zezadu k obojku.
Znovu mi promažeš gelem dírku a během chvilky do ní něco tlačíš..
Auu!
DRŽ, NEBO DOSTANEŠ I ROUBÍK!
Ano, Paní.. Raději už potichu držím..
Po silnějším zatlačení nakonec do mě vklouzne černý silikonový kolík.
TEN JSEM TI VYBRALA VE SVÝCH HRAČKÁCH! Dodáš na vysvětlenou..
TO ABY SE TI PO VČEREJŠKU PRDKA NESTÁHLA HNED ZPÁTKY!
A TEĎ DOSTANEŠ ZBYTEK VČEREJŠÍHO RESTU!
STOPADESÁT RAN!
ALE ABYS VIDĚL, JAK MOC TĚ MÁM RÁDA, BUDE TO JEN TOUHLE DĚTSKOU HRAČKOU!
Pootočím hlavu a koutkem oka zahlédnu černou silikonovou plácačku, kterou jsi mě prve vypleskala při snídání.
Ano, Paní..
TO JE VŠECHNO?
Děkuji moc, má Paní..
Budu Vám za to opravdu vděčný..
NO TO DOUFÁM! Pousmála ses pro sebe..
Nejdřív si mě prohlížíš, takhle zblízka jsi mě ještě nikdy nezkoumala.. To obrovské tělo ti leží spoutané v klíně a já plný vděčnosti čekám, až mě začneš bít. To je neuvěřitelný! Rukou si hladíš můj zadek.. Vlastně je to i poprvé, co nemáš na rukou žádné rukavice a cítíš bříšky prstů všechna ta vystouplá jelita. Úžasný zážitek. A ještě si ho teď hodláš zesílit výpraskem!
Opět bereš do ruky plácačku a vyzveš mě:
TEĎ BUDEŠ POČÍTAT JAKO OBVYKLE, ANO?
Ano, Paní..
Mlask!
Dopadla první rána.
Jedna, děkuji Paní..
Mlask!
Dvě, děkuji Paní..
Zatím nekřičím, dokonce se snažím nevydávat žádné zvuky. Přesto takhle z první ruky dobře cítíš, jak pokaždé sevřu půlky. To ale úplně nejde, když mě zevnitř rozevírá pevný kužel análního kolíku. Takže s každou ranou se prohnu v zádech a zachvěju. Uvědomuješ si, že takhle je to vlastně úplně super pocit. Máš z toho nové a hodně intenzivní vjemy.. Postupně s každou ranou si všímáš, jak bitá plocha zadku mění barvy. Je čím dál tmavší, z fialové už má skoro tmavě hnědou barvu. Já už přestávám být statečný a s každou ranou vykřiknu. To tě ale neodradí a pokračuješ ve stálém tempu jednu ránu za druhou.. Mě už do kožené sedačky, kde mám zabořenou hlavu, stéká jedna slza za druhou.. Stydím se za to před tebou takhle zblízka nějak víc.. Cítím se opravdu trapně, ale nedokážu to zastavit. Nechci před tebou ukázat slabost, ty to ale samozřejmě už dávno moc dobře víš.. Mísí se v tobě radost, jak trpím, s hrdostí, co všechno pro tebe dokážu vytrpět. A hlavně jsi z toho už zase tak neskutečně vzrušená. V téhle poloze si uvědomuješ, že je všechno nějak zesílené, všechno je intenzivnější než dřív. Postupně se blížíš k závěru a uvědomuješ si, že nám zbývají do konce naší první seance jen sotva dvě hodiny. Spíš hodina a půl.. Konečně dostávám poslední ránu, odpoutáš mi ruce a uleví se mi, když proneseš:
TAK SUBÍKU, BUDEME MUSET KONČIT!
Podíváš se na mou rudou, otlačenou tvář a všimneš si uslzených očí..
VIDÍM, ŽE JE TI TO TAKY LÍTO! ALE NEBOJ, PŘÍŠTÍ TÝDEN SE TU SEJDEME ZNOVU. BOHUŽEL MŮŽU JEN OD OSMI DO ŠESTNÁCTI!
NO NEBREČ, BUDE TI TO MUSET STAČIT!
Já opět víc zrudnu, když zdůrazníš mé ponížení. Srdce mi tluče, polknu naprázdno a odpovím:
Ano, Paní..
TEĎ MĚ JEŠTĚ POJĎ USPOKOJIT NA POSTEL, A KDYŽ BUDEŠ HODNÝ, DOVOLÍM TI SE PŘEDE MNOU VYSTŘÍKAT!
Děkuji, má Paní.. odpovím. Padnu na všechny čtyři na zem, spěchám Ti podél pravé nohy k posteli. Ty se zarazíš v půli cesty a já také zastavím, pěkně u nohy jako poslušný pejsek. Vzhlédnu k tobě s otazníky v očích, Ty jen řekneš:
DOBŘE
A vyrazíš dál. U postele se začínáš svlékat donaha, už tě nebaví být pořád upnutá a hodláš si to vynahradit dosyta. Já klečím u postele a čekám na svůj povel.. Poručíš mi lehnout si na záda do postele a hned se na mě vyhoupneš. Klekneš si obkročmo nad mou hlavu a pohodlně se posadíš na hrudník k mé bradě. Pravou rukou si sjedeš do klína a začínáš se uspokojovat. Já nečekám na nic a rovnou vyplazuju svůj všetečný jazyk a rejdím s ním, ve tvé dírce. Polykám nadšeně všechny šťávy a ty se jen chvěješ rozkoší. Netrvá dlouho a jsi poprvé.. Začínám tě tedy hladit na prsou, bříšku, prdelce i zádech.. Jen se prohýbáš blahem a vidím, že už opět klouže tvůj prstík v mušličce. Opět se začnu snažit svým jazykem a ty poručíš:
VYHOŇ SE!
Děkuji, Paní.. říkám jen přerývaně s pusou zabořenou ve tvém klíně.. Popadnu si ho do ruky a přitom cítím, že už mi do pusy nestékají jen tvé šťávy. Se sadistickým úsměvem se na mě usměješ a řekneš:
JEN POKRAČUJ V HONĚNÍ, NEDEJ SE NIČÍM RUŠIT!
Já poslušně polykám. Co polykám, doslova hltám, jak se snažím nezalknout tím proudem. Je to hodně ponižující, ale tak krásné, že během chvilky cítím, jak mým tělem přichází výbuch orgasmu. Začínám se třást a ty sedící na mě, třeseš se společně se mnou. To tě ještě více vzruší a tvůj prst kmitá ještě rychleji na poštěváčku. Až jsme na vrcholu téměř společně. Oba sebou házíme, ty do toho křičíš rozkoší jako smyslů zbavená a já začínám stříkat. Cítíš, jak Ti první dávky dostříkly až mezi lopatky na záda a stékají k prdelce.. Jen se usměješ a otočíš se podívat na tu záplavu, co ze mě vytryskla..

Když je po všem a jsme osprchovaní, odcházíme za ruce k autu. Náhle se zastavíš, dramaticky se otočíš ke mně a zvážníš..
TAK JAK SE TI TO LÍBILO? PRVNÍ POBYT V MUČÍRNĚ?
DOVEDEŠ SI PŘEDSTAVIT, ŽE TOHLE BUDEME DĚLAT PRAVIDELNĚ?
TOHLE.. ÚPLNĚ VŠECHNO?
A MOŽNÁ I MNOHEM VÍC?
NEJEN TO, CO LÁKÁ TEBE.. HLAVNĚ TO, CO CHCI JÁ.
I SE VŠEMI TRESTY.. NĚKDY MOŽNÁ BUDU MÍRNĚJŠÍ, ALE NIKDY PŘEDEM NEBUDEŠ VĚDĚT, CO PŘIJDE..
Zamyslíš se a po chvilce dodáš:
A NĚKDY BUDU MOŽNÁ JEŠTĚ PŘÍSNĚJŠÍ!
NO SPÍŠ..
URČITĚ BUDU JEŠTĚ PŘÍSNĚJŠÍ!
CHCI, ABYS ZŮSTAL ZE MĚ POŘÁD STEJNĚ VYŘÍZENÝ..
A TOHLE VŠECHNO BYS BYL OCHOTNÝ PODSTOUPIT?
VYMĚNIT ZA CHVILKY, KDY TI SPLNÍM TVÁ PŘÁNÍ JÁ?
S napětím mě pozoruješ a je na tobě znát vzrůstající nervozita.. Přece jen jsi tohle všechno budovala a pečlivě plánovala dlouho dopředu.. Naše tajné místo.. Vysněné místečko, kde si budeme vzájemně plnit své nejperverznější sny.. Ostatním doslova na očích a přesto se to nikdy nikdo nedozví.. To, co spolu provádíme.. A co tu spolu teprve provádět budeme..
No právě:
Budeme?
Pozoruješ můj obličej, jak postupně mění barvu, opět celý rudne, já zhluboka dýchám a přísahala bys, že teď dokonce slyšíš, jak mi buší srdce.. Vidíš, jaký se ve mně odehrává vnitřní boj, než konečně dám najevo, o čem přemýšlím.. Pustím z dlaně tvou ruku a kousek poodstoupím od tebe.. Napětím ani nedýcháš a sleduješ, co přijde dál.. Jak před tebou pomalu pokleknu a tichým, chvějícím se hlasem ze sebe vypravím:
Jestli si to opravdu přeju?
Stát se Vaším otrokem a plnit všechna Vaše přání.. Muset je vždy splnit.. Muset se podrobit úplně všemu, co mi připravíte.. Bez volby smlouvat.. Bez možnosti vybrat si jen něco.. Bez jakýchkoli podmínek z mé strany.. Sice si tajně si přát, abyste mě něčím občas „odměnila“, ale nesmět se toho nikdy sám dožadovat.. Budou to jen Vaše pravidla, která mám beze zbytku přijmout za svá.. Tak jak jsou..?
Včetně takhle bolestivého mučení..? Včetně pravidelných tvrdých trestů..? A včetně všeho toho ponižování?
Jako ve snách tohle všechno vyjmenovávám..
Stojíš tu nade mnou, teď už taky celá rudá v obličeji a hluboce oddychuješ.. I pro tebe je to první D/s vztah. První zkušenost a uvědomíš si, že TO, co po mě požaduješ je v dosavadním „normálním vanilkovém“ světě něco naprosto neuvěřitelného..
Zatímco před tebou klečím, pomalu k tobě vztáhnu ruce.. Ty vztáhneš ke mně své. Já se jich ale ani nedotknu, neuchopím tě za ně, ba naopak, jemně tě obejmu za půlky a přitáhnu za prdelku blíž k sobě.
Čekáš, že se chci k tobě přitulit.. Já tě však znovu překvapím.. Podíváš se na mě shora, já vzhlédnu k tobě, vyšpulím rty a pomaličku se přibližuju ústy blíž a blíž ke tvému hrudníku..
Skloníš se tedy ke mně a chceš mě políbit na ústa.. Jenže já ke tvému překvapení obřadně vezmu mezi prsty píšťalku, houpající se Ti na prsou a něžně jí políbím..
Potom velmi tiše.. sotva slyšitelně hlesnu:
Přijímám, má Paní!

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Překrásné pokračování.
Zatím mám dokončených šest pokračování. A píšu úplně novou řadu..