Báječně strávená pracovní doba

Před více než rokem jsem dostala pracovní nabídku. Nejprve jsem ji rezolutně odmítla. Nemám moc ráda pocit nejistoty. Jací tam budou lidi? Zvládnu tu práci? Zase budu muset začít od začátku. Na druhou stranu, v původní práci už jsem spokojená vůbec nebyla. Řekla jsem si, že je asi čas na změnu a o pracovní nabídku se začla více zajímat. Když jsem se dozvěděla, že součástí je i jízda do terénu, přišlo mi to velmi zajímavé zpestření jinak kancelářské práce. Zajímalo mě to o to víc, když jsem se dozvěděla, že pod má křídla spadá i oblast, kde bydlí můj nejlepší kámoš. Tak já to tedy beru, šéfe!
Samozřejmě, začátky byly krušné. Byla jsem nepopsaný list papíru, ale přece jen, postupně jsem se zapracovávala a práce mě bavila. Jednou přišel požadavek od řídi, že už svou práci zvládám a je na čase práci poznat i napřímo v terénu. Bylo na mě, jakou pobočku si vyberu a kam vyrazím.
Vybrala jsem si samozřejmě tu, která je nejblíž mému milému. Byli jsme domluvení, že až se budu vracet ze svého jednání, domluvíme se, uvolní se z práce a něco podnikneme. Když jsem cestou tam míjela jeho město, v podbřišku jsem měla zvláštní chvění. Řekla jsem si, holka, teď se ještě uklidni, tvůj čas teprve přijde.
Na naší pobočce už mě čekali. Provedli mě provozem, seznámili s pracovníky. Přiznám se, že jsem chvilkama byla myšlenkami úplně jinde. Těšila jsem se, jak strávím nějaký čas v přítomnosti svého kámoše. Neviděli jsme se přes týden a já na něj byla šíleně natěšená. Kolegové mě ještě chtěli vzít na oběd do místní vyhlášené restaurace, ale já s díky a úsměvem poděkovala a vymluvila se, že mám ještě nějaké jednání na centrále a musím odjet.
Zavolala jsem kámošovi, že u něj budu do 15 minut. On mi smutným hlasem odvětil, že ale z práce odejít nemůže, neboť kolegovi se udělalo zle, musel odejít a on ho teď zastupuje. Prý ať přijedu, že se o něco pokusí. Ach jo, tak jsem se na něj těšila a teď z toho nic nebude?
Sešli jsme se na domluveném místě. Vzal mě dovnitř. Hned co za námi zamkl dveře, vrhli jsme se na sebe a začali se divoce líbat. Naše jazyky dováděly v ústech toho druhého. Ruce mu automaticky sjely na mé boky a začal mi kasat sukni. Ví, že pod ní kalhotky nenosím. Otočil mě čelem ke zdi, vytáhl ptáka a nekompromisně do mě vnikl. Ví, že jsem na něj vždycky připravená. Opřela jsem se o zeď a vychutnávala si jeho živočišné přírazy. Netrvalo dlouho a už mě krmil. Omlouval se, že to nemohl vydržet, protože byl nadržený.
Ptala jsem se ho, kde to vůbec jsme. Tak prý na jejich ústředním skladě a zároveň tam byla i velká zasedačka. "A na tomhle místě sedím já", ukazuje mi, když mě provází. "Tak že bychom to místečko pokřtili?", navrhuji já. "Miluju, jak jsi chlípná", odvětí mi zatímco si mě už přitahuje k sobě. Líbáme se, vytáhne mi sukni a položí na stůl. "Chci si na tobě smlsnout". Ach, jazykem mi projíždí štěrbinku. Zas. A znovu. Je to úžasný pocit. Jeho jazyk mi tam dole parádně rejdí. Pak mě mrdá jazykem. Vychutnávám si to a dostávám se do extáze. Přidává prst, okamžitě dva. Já se po stole svíjím blahem. "Ošukej mě, prosím," zažadoním. "Přesně to teď mám v plánu". Zůstávám na zádech a chvíli si mě tak bere, ale tahle poloha nám úplně nevyhovuje. Stáhne mě ze stolu. Otočí si mě, opře o stůl a dává si mě zezadu. Jeho živočišnost mě snad nikdy nepřestane udivovat. Mrdá mě jak smyslu zbavený. Začnou se mi klepat nohy.. ještě že tělem ležím na stole, jinak bych to nevydržela. Bojím se být hlučná, ale tohle bez hlasitosti skutečně nejde nebo aspoň já to neumím. Jenže nevím, kdy se tu kdo může objevit. Čím víc se ale snažím ovládat, tím je to horší. Vytáhne ho ze mě a teď se na stůl položí on. Vlezu mu mezi nohy a začnu ho kouřit. Jsem tak rozparáděná, že ho saju s velkým nasazením a spolknu ho celého. Máme to tak rádi. Netrvá dlouho a krmí mě podruhé.
Když se po chvíli vzpamatujeme, začneme se upravovat. Ještě si chvíli povídáme. Ptám se, jestli hrozí, že tam někdo může přijít. "Šéf je na jednání v Praze, takže by neměl, ale jak vidíš, nikdy nevíš". "No panečku, že by to byla vaše šukací zašívárna?" Oba se této poznámce zasmějeme. Pak mi tak říká.. "Ty, kámo, já ti ještě vlastně neukázal kuchyňku". Říkám si, na co kuchyňku? Je v něčem speciální? Na první pohled tedy vůbec. Mám do ní vstoupit první. On hned vzápětí za mnou. Chytne mě za prsa, líbá mě na krku. Pošeptá, že se mě nemůže nabažit. Jeho klacek už mě pěkně tlačí. Zatímco on mi masíruje kozy, já mu mačkám poklopec. Společnými silami toho jeho macouna vysvobodíme, já ho párkrát promnu a už ho mám zase v sobě. Mohla bych ho tam mít pořád. Šukáme se stejnou horlivostí jako poprvé. Teď si mě přitáhne za vlasy a několikrát plácne po zadku. To ho rozdráždí ještě víc. Tohle tempo se už nedá vydržet. I on za chvíli exploduje a jeho dávka tentokrát končí na mém zadku. Ufff, tak to byla jízda!!!
Snažíme se trochu upravit. Přece jen, oba se vracíme ještě do svého zaměstnání. Myslím, že maximálně spokojení.
Jsem moc ráda, že jsem tuto pracovní nabídku přijala.