Z deníku Subíka 5 - Bazén

Už nějakou dobu se takhle potajmu scházíme.. Pravidelně tě chci poprosit, ať jsi ke mně mírnější.. Vždycky to tak bolí.. Jako by Ti nestačilo, že mě pořád ponižuješ..
Třeba naposledy: rozhodla ses, že mi zkusíš dát sedm set ran! Víceméně všechny najednou, jen s přestávkami na protažení vlastní ruky.. A nakonec jich bylo dokonce TISÍC! Tisíc takových, které se Ti zdály dostatečné na to, aby stálo za to je počítat.. Nemluvě o všech dalších mimořádných, zkušebních a zahřívacích.. Tisíc! Nikdy předtím bych tomu neuvěřil.. Že je vydržím.. Že to zvládnu.. Že to vydrží můj zadek! A co je nejhorší, potom ses mě zeptala, jestli si taky myslím, že kdo vydrží tisíc, vydrží i DVA! Málem na mě šly z toho mrákoty! A protože víš moc dobře, že Ti nikdy nelžu, chvilku jsem se zamyslel a nakonec ze mě vypadlo:
Ano, má Paní..
.. a tiše dodávám:
Myslím, že jednou vydržím i dva tisíce..
Po tom výprasku jsem byl rudý snad úplně všude.. S očima plnýma slz, s ohnivým zadkem, ale šťastný, že jsem to dal.. Vydržet tisíc ran.. A předtím sotva něco přes 300! To jsem se dokázal překonat! Až později jsem si uvědomil důsledky toho, co to pro mě znamená.. Přiznat před svou Paní, že když vydržím tisíc, nejspíš vydržím i dva! Ještě teď mi z toho stoupá tlak a buší srdce.. To znamená, že mě to někdy čeká! Možná v ne příliš vzdálené budoucnosti.. Snad dokonce už příště..? Svírá se mi z toho hrdlo.. A to jsem ještě před chvílí chtěl svou Paní prosit, ať už je na mě hodnější.. Že mě to tak bolí a sám mám mnohem raději ponížení a takové to symbolické naplácání, než rákosku a ten prokletý rudý bičík! Jenže jednou jsem Ti potvrdil své podřízení! To, že si se mnou po dobu pobytu v mučírně smíš dělat cokoliv. Úplně cokoliv! Co se Ti zamane a jak dlouho budeš sama chtít. A já Ti předáním a následnou přísahou na píšťalku stvrdil své otroctví.. Cítím z toho vzrušení, tlukot vlastního srdce a zároveň i svírající strach..

Zvoní mi telefon. Vidím, že mi voláš, takhle během dne se to moc často nestává..
PŘIPRAV SE V ÚTERÝ NA DESÁTOU DOPOLEDNE!
POJEDEME SI UŽÍT DO BAZÉNU!
Užít do bazénu? Udiveně opakuju..
V DESET TĚ NABERU U KANCELÁŘE A ZAŘIĎ SI VOLNO DO VEČERA!
POJEDEME PAK ROVNOU DO MUČÍRNY!
Cože? Překvapeně ze mě vypadne..
CHCEŠ TO SNAD PROHODIT?
Zeptáš se pobaveně?
NE, PANÍ..
Pokládáš telefon dřív, než stihnu odpovědět.. Teprve si začínám uvědomovat důsledky, co to pro mě znamená.. První mě napadá, jestli někdo nemohl zaslechnout na chodbě, jak s tebou mluvím.. No doufám, že ne! Nebo by snad nepochopil, o co tu šlo.. Jenže potom mě napadá, že sice nejdřív jdeme na bazén a teprve potom do „našeho hnízdečka lásky“. Ale i tak.. Stopy po každém bičování mívám na zadku patrné ještě minimálně dva, někdy i tři týdny..
„Tajné hnízdečko lásky“ – takhle už jsi naší mučírnu párkrát nazvala. Sama ses vlastnímu vtipu musela zasmát.
Jaké hnízdečko? Ptal jsem se poprvé..
Jaká láska?
Vždyť tam pokaždé dostanu nařezáno?
A musím držet při mučení!
A NECHTĚL JSI TO SÁM?
Sklopil jsem hlavu a po chvíli pravdivě odpověděl..
Ano, Paní..
Chtěl.. dodávám s povzdechem..
A NEJMENUJE SE TO NÁHODOU MUČÍRNA?
Podívám se na Tebe tázavě..
JE TO SNAD HLADÍRNA, MAZLÍRNA, NEBO TULÍRNA..?
NE, SÁM SIS CHTĚL VYBUDOVAT MUČÍRNU!
TAKŽE TEĎ JSI VLASTNĚ POPRVÉ V ŽIVOTĚ ŠŤASTNÝ, NE?
Ano, Paní..
Jsem šťastný, jen kdyby to pokaždé tak nebolelo..
Naše hnízdečko lásky - tomu se vždy od srdce zasměješ a schválně mě tím zlobíš. Dokonce jsi už i kamarádkám prozradila, že máme své „Tajné hnízdečko lásky, odkud sám neodejdu, dokud mě vlastnoručně nevyhodíš ze dveří..“ Jak se u toho romanticky zasnily a pokaždé s úsměvem spiklenecky mrknou, když vidí, že máš v diáři „Osobní volno“. Ještě štěstí, že netuší, proč „sám neodejdu“. Jak by taky mohly vědět, že „Hnízdečko“ je vlastně mučírna, anonymně ukrytá v podzemí chalupy a přístupná jen tajným vchodem za knihovnou. Je zamčená a já uvnitř poslušně zkrocený v poutech, abych si (jak sama říkáš) „vychutnal duchovní rozměr své výchovy a jen se zbytečně nepoddával bolesti!“
Je tedy úterý, už deset minut čekám na parkovišti a v igelitce mám připravené věci na plavání. Osušku, tělový šampon a hřeben.. Plavky jsem si natáhl už doma. Vzal jsem si pro jistotu ty s co nejdelšími nohavičkami. Někde v krytých bazénech jsou volné kraťasy zakázané. Já mám z plavek stejně nejradši úsporné slipové, ale od doby, co jsme spolu pravidelně, musím si zakrývat zadek a stehna. Přece nikomu neukážu stopy pravidelných výprasků.. V lepším případě by se na mě mohli lidi divně dívat, v tom horším bych ještě potkal ve sprše nějakého úchyla..
Vzal jsem si tedy svoje krásné, modré, elastické plavky na tělo, v barvě královská modrá, co mi končí těsně nad koleny. A ať minimalizuju rizika, rovnou jsem si je oblíknul. Ve sprše se holt při úvodním mytí svlíkat nebudu a dám si sprchu v nich. Běžně stávám ve sprše ke všem zády, čelem ke zdi. Připadá mi to tak anonymnější. Sám nikomu na jeho chloubu nekoukám, tak nemusím nikomu ukazovat ani já tu svou! A po plavání si dnes už nějak poradím..
Přicházíme zvesela k hale bazénu.. Držíme se za ruce, jako milenci.. No to vlastně taky jsme. Sice ne úplně tuctoví, ale o to zapálenější. Já už poslední desítky metrů před budovou začal nasávat vzduch. A až vstoupíme do budovy, bude ještě mnohem silnější.. Nevím, jak to vnímají ostatní, já to odjakživa zbožňuju.. Pro mě má bazén zvláštní kouzlo. Už od dětství, kdy jsem se učil plavat. Všude je cítit vůně vlhkého horkého vzduchu se silnou příměsí chloru..
Vzpomínám si na svou učitelku plavání. Vysoká, modrooká a dlouhé černé vlasy stažené do culíku. Má na sobě tmavě zelené jednodílné plavky, na krku pověšenou žlutou plastovou píšťalku a hrdě si vykračuje kolem bazénu. Jako když se vůbec nebojí té hloubky pod sebou? A působí při tom tak sebevědomě.. Vlastně si uvědomuju, že dominantně! Hotová vodní královna! Královna, co dokáže zkrotit vodní živel a teď se chystá zkrotit i nás. Nás, co se pokradmu díváme vystrašeným pohledem na třpytící se hladinu. Řadí si nás na okraji bazénu, poručí všem sednout na bobek, jeden vedle druhého, zády k hladině a na povel se po jednom skulit pozadu do vody..
Všichni se bojíme té hloubky..
Hvízd!
SKOČ!
První poslechne a padá po zádech do bazénu. Hladina se za ním na okamžik uzavírá. Po chvilce se vynoří nad hladinu a spěchá roztřeseně k nedalekým schůdkům..
Hvízd!
DALŠÍ!
NO TAK SKÁKEJ! Volá s píšťalkou připravenou v ruce.
Všichni se bojí, ale poslouchají! Jeden po druhém.
Už zbývám jako poslední.
A když se na ní vyděšeně s hrůzou v očích prosebně podívám, vzdychne a pustí z pusy připravenou píšťalku. Ta se jí se zachrastěním kuličky zhoupne na prsou.
NO TAK DĚLEJ! VIDÍŠ, ŽE TO NIC NENÍ!
Já se ale dál ani nepohnu.
Přijde blíž s chápajícím úsměvem a sedne si na bobek těsně přede mě.
Zhluboka se nadechuje. Plavky se napínají k prasknutí, její prsa mi rostou před očima.
Vkládá si píšťalku mezi rty.
Čas jako by se pro mě zastavil.
Naposledy se jí upřeně podívám do očí.
Hvízd!
A bez varování do mě strčí!

Od té doby, kdykoli přijdu k bazénu a nadechnu se toho vlhkého chlorovaného vzduchu, cítím zvláštní mravenčení.. A úplně stejný pocit mívám pokaždé! I teď ho mám, po tolika letech. Zrychlí se mi tep, rozbuší srdce a chce se mi trochu na záchod.. A zároveň si tu vůni i pocity naplno užívám..
Podívám se schválně na tebe, ale ty tohle zjevně vůbec nevnímáš. Každopádně mé nepatrné zaváhání, když ti galantně podržím dveře a zhluboka se nadechnu, bereš jako signál vyrazit kupředu. Dojdeš rázným krokem k pokladně a rovnou objednáváš lístky na dvě hodiny. Já platím, projdeme turniketem k šatnám a chvilku zkoumáme, jak to tu chodí. Šatny jsou společné, jen mezi skříňkami jsou zevnitř zamykatelné kóje k převlékání. Vybereme si skříňky vedle sebe a ty hned využiješ nejbližší volnou kóji. Já se svlékám do plavek přímo před skříňkami u lavičky. Bereme si každý svou igelitku s ručníkem a sprchovým gelem a rozdělíme se do sprch. Ještě si všímám, že máš plavky podobně modré, jako mám já. Jen jsou dvojdílné a koupila sis je nejspíš speciálně pro tuhle příležitost. Jsou krásné a ty jsi v nich fakt sexy. Já bych na tobě možná ještě raději viděl jednodílné sportovní. Takové ty plavecké, zkřížené na zádech.. Přijdou mi nejvíc sexy.. Ale chápu, že ty máš dvoudílné raději, protože se chceš na veřejnosti předvést s pevným, vypracovaným bříškem. Těch několik měsíců, co jsme se jeden pro druhého začali mordovat cvičením, jsou už sakra znát! Tedy.. U tebe sakra znát, u mě teprve znát.. Měla jsi s postavou proti mně náskok. No a druhým důvodem, proč tu dneska jsme - chtěla jsi na veřejnost vzít svého Subíka.. Respektive pozlobit mě tím, že musím být s pravidelně řezaným zadkem mimořádně opatrný, aby to na mě nikdo nepoznal.. To riziko tě vzrušuje a kdoví, jestli brzy nenavrhneš pravidelné plavání, protože nám to udělá oběma „moc dobře“.
A to přitom ani netušíš, co pokaždé cítím z chloru já.. Sám nevím, jestli Ti někdy povím o školním plavání.. uvažuju pro sebe. Teď mě tak napadá, že kdyby měla být naše mučírna opravdu dokonalá, měl by v ní být i bazén. Nebo aspoň ta vůně chlorované vody.. Usmívám se teď nepřítomně a málem vrážím do lidí, vycházejících ze sprch proti mně..
Věším si igelitku na věšák a spokojeně se rozhlížím po opuštěných sprchách. Zrovna tu nikdo není. V klidu si dám sprchu a důkladně se umyju. Chvíli se snažím donutit automatickou sprchu, ať mě pokropí studenou vodou. Proto nakonec vlezu pod sousední, kde ještě není odtočená voda. Já studenou vodu k smrti nesnáším a už vůbec nejsem otužilec, ale snažím se vždycky před vstupem do bazénu osprchovat studenou. Všude v hale je horko a já po horké sprše v bazéně mrznu. Když se ale předem osprchuju studenou, bazénová voda mi připadá mnohem teplejší. Jako kafíčko. A když mě po chvíli hřát přestane, přelezu si do vířivky. A tam si už opravdu připadám jako v obřím hrnci, kde se připravuje klokotající vývar z návštěvníků..
Zatím si užívám vleže na zádech klidnou vodní hladinu nejbližšího bazénu a vyhlížím tě. Ty teprve teď vycházíš ze sprch a hledáš mě. Zvednu ruku, abych ti zamával a ukázal směrem, kam jsem si položil věci. Jenže jak prudce vystřelím ruku do vzduchu, klesne mi hlava pod hladinu a trochu si loknu.. Ty si mě díky tomu všimneš a nemusíš mě dál hledat. Směješ se mi a kroutíš nechápavě hlavou, jak se jako dvoumetrový plavec dokážu topit ve vodě, kterou mám sotva po pás!
Postupně spolu vyzkoušíme skoro všechno, co krytý bazén nabízí: plaveme, vaříme se, ležíme na lehátku, já se potápím kolem tebe a snažím se tě podplavat..
Zrovna jsme oba v hloubce, objímáme se, povídáme si a líbáme se.. Jako úplně normální zamilovaný pár.. Já stojím na dně a nad hladinu mi vyčnívá jen hlava. Ty bys tu sama nedosáhla, proto na mě visíš za ruce kolem krku a s nohama obtočenýma za zády. Pevně přitisknutí v objetí jsme jako jedno tělo.. V tu chvíli se ozve hvízdnutí plavčíka, který někoho odhání od tobogánu. Já sebou trhnu a otočím se za zvukem. Teprve teď si to konečně uvědomuješ i ty.
HELE, ONI PÍSKAJÍ PRO TEBE!
A směješ se tomu. Uvědomila sis, že na mě ten zvuk má stejný vliv, jako když jsme spolu v mučírně.
A TO BYLO NEJMÍŇ POTŘETÍ, CO?
Posedmé, co jsme přišli.. Jen tak mimochodem dodám a trochu zrudnu..
A KOLIK ŽE MÁŠ MÍT RAN ZA KAŽDÉ HVÍZDNUTÍ?
PADESÁT?
Ano, Paní.. dodám nervózně. Jsme v těsném objetí a automaticky přecházím do své role a vykám Ti, bez ohledu na nedalekou rodinu..
TAK TO DOSTANEŠ NAVÍC DALŠÍCH TŘISTAPADESÁT!
Nadechnu se na odpověď a ozve se další
Hvízd!
A další! A ještě třetí!
Svraštím obočí, pusu nechám otevřenou bez odpovědi a nechápavě vyhlížím, co to ty parchanti dneska na tobogánu vyvádí, že na ně musí plavčík pořád hvízdat..
DOBŘE? Usměješ se zlomyslně..
Pět set..
Hvízd!
.. padesát má Paní, dodávám..
Teď už se naplno směješ.
Jdu se vypotit, řeknu Ti otráveně a vyrazím směrem ke kabince s horkou párou.
JDU TAKY!
Plaveš za mnou.
Podržím Ti dveře kabinky, abys mohla proklouznout a neuteklo moc tepla.. Je tu neskutečné vedro, takový hustý vzduch. Proto si sedáš hned na kraji co nejblíž ke dveřím. Já vedle tebe a snažíme se rozhlédnout.. Vidět není ani na metr, ale zdá se, že jsme tu úplně sami.. Chytáme se za ruce a políbíme. Je to vlastně to nejstudenější, co tu v tom hrozném vedru je. Mě pokaždé připadá, že je vzduch v páře tak hustý, že by se dal kousat. Říkám Ti to a za chvíli už oba jako dva blázni koušeme kolem sebe.. A opravdu, je to jako by se dalo s každým nádechem ukousnout sousto vzduchu pro plíce.
Najednou nás zvenku přeruší další dva hvizdy chvilku po sobě!
ŠEST SET..
A PADESÁT!
TO SI DNESKA TVOJE PRDEL UŽIJE! VEZMU SI TEN ČERVENEJ BIČÍK! ČÍM DÁL VÍC MĚ TO S NÍM BAVÍ! ZAČÍNÁM UŽ HO MÍT RADŠI, NEŽ SVOU NEJMILEJŠÍ RÁKOSKU!
Ale Paní.. To je nespraved.. nedokončím větu..
Z páry v koutě za námi se někdo vynoří a projde rychle kolem nás ke vchodu. Byl to chlap v černých šortkách.. Nevěřícně za ním zírám do mlhy.. Vždyť to musel celý slyšet!
TYS MI TVRDIL, ŽE SE TU MUSÍ NOSIT JEN ELASTICKÝ PLAVKY! ŽE KRAŤASY JSOU ZAKÁZANÝ!
Tvojí logiku zase asi nikdy nepochopím já.. Někdo nás přistihne, když se bavíme o bičování, jestli je rákoska lepší než jezdecký bičík.. A ty místo toho řešíš, zda jsem Ti náhodou nelhal..
TAKŽE ZA LHANÍ DALŠÍCH STO!
CO NA TO ŘÍKÁŠ TEĎ?
Ty jsi neuvěřitelná! Někdo tu poruší zákaz a já za to dostanu trest..
Nahlas ale dodám:
Ano, Paní..
ANO?
Odprosím Vás za lhaní a požádám o mimořádný trest sedm set padesát ran..?
BIČEM?
Červeným bičem.. Dodám tak tiše, jako by tu s námi seděli ještě další lidé.. Zkusím si tě aspoň trochu udobřit.. Začnu Ti hladit zátylek a ramena, tentokrát nic neříkáš.. Jsi naplno pohlcená do svých myšlenek..
Já tedy přidám i druhou ruku zepředu a snažím se ti něžně hladit prsa přes vršek plavek, mnout bradavku mezi palcem a ukazováčkem. Ty sebou ale trhneš, jako bys mé prsty vůbec nevnímala. Prudce se zvedneš, otočíš se čelem ke mně a říkáš:
DNESKA SI JEŠTĚ UŽIJEŠ!
MYSLÍM, ŽE NA DNEŠEK NEZAPOMENEŠ NIKDY!
A POJĎ UŽ, PŘIŠEL TVŮJ ČAS!
Já jen polknu a navzdory horku mi po zádech přejede mráz! Nebo to bylo tím, že zrovna vycházíme z páry do bazénové haly a najednou se mi tam zdá tak chladno?
Dívám se za tebou, jak si bereš tašku s věcmi a mizíš mi v dámských sprchách. Chvíli tam zamyšleně stojím a uvažuju.. Snad nehodláš vyzkoušet ty dva tisíce už dneska? A ještě mi k tomu přidat mimořádně dalších sedm set padesát..? No to snad.. Ale něco mi říká, že ty bys toho schopná byla..
Z přemýšlení mě vytrhne další hvízdnutí kdesi v hale za zády, proto raději spěchám do pánských sprch. Snad jsi ho už nezaslechla.. Hlavně se mě na to neptej! Já bych ti stejně popravdě přiznal.. Ta představa mě ale vzrušila! Nerozumím sám sobě. Kdykoliv mi něco přikážeš, čím horší trest dostanu, tím víc mě ta představa vzruší. Jako by byl určený někomu úplně jinému a já vše jen sledoval v pornu..
Věším si svou igelitku na věšák, není tu moc lidí, hned na kraji se sprchuje nějaký pán a naproti dva výrostci. Dojdu tedy až na zadní konec sprch u záchodů a postavím se ze zvyku čelem ke zdi. Pustím sprchu, popadnu plavky za gumu na bocích a stahuju je ke kolenům.. Uf! Na poslední chvíli jsem se zarazil! Stáhl jsem je naštěstí jen napůl a rychle zase vytáhl.. Neodvažuju se otočit, jestli to někdo zahlédl! Jen doufám, že si nikdo šrámů po zadku nevšiml.. Dokud mi sprcha teče, čekám a raději se ani nepohnu.. Oči mám pod vodou zavřené a bojuju s myšlenkami na dnešní hnízdečko lásky.. Cítím, jak mi z toho začíná erekce, pomalu se mi v plavkách zvětšuje..
U nás se ve sprchách při mytí svlíkáme!
Vytrhne mě ze snění něčí hlas.. To musel být ten chlap.. Zrovna se přehrabuje ve své igelitce.
To u nás taky! Řeknu sám sobě nahlas..
Zrovna mi dotekla voda, tak se radši seberu a zajdu si ještě odskočit. U mušlí je sice volno, ale pro jistotu zapadnu do kabinky. Je to tak anonymnější. V klidu si odskočím, zavřu se a pár minut počkám. Vyjdu zpátky ve chvíli, až bude sprcha volná. Kabinky jsou přes pootevřené dveře evidentně všechny prázdné a kupodivu čisté. Ten chlap s igelitkou teď vchází za mnou taky na záchod.. Ach jo.. vyberu si proto až tu nejvzdálenější kabinku v rohu a jdu k ní. Pravou rukou beru za kliku a otevírám dveře dovnitř. Nakročím do kabinky, a když chci udělat i druhý krok, najednou mě někdo hrubě popadne za levou ruku. Bolestivě mi jí zkroutí za záda a zatlačí mě až nad mísu! Já se prohnu dozadu a chci vykřiknout překvapením, co to vyvádí. Než se ale naděju, druhá ruka mi přitiskne mokré plavky přes pusu. Dokonce jak jsem chtěl vykřiknout, už jich kus mám nacpaný v puse! Pokouším se ho kousnout do prstů, jak mi je dál cpe jako roubík. Jenže to nestihnu, už jen skousnu naprázdno do plavek a cítím, že se mi z nich voda vyždímala do krku. Musím to spolknout, abych se nezadusil a mohl dál dýchat. To už mi zbytek plavek přetáhne dírou v nohavici přes hlavu, takže v puse mám mokrý roubík, co mi sám drží kolem hlavy! Po tom, jak mě ten chlap natlačil do kabinky, zabouchl za sebou dveře, zavřel kličkou a pro jistotu se o ně zevnitř opřel.. Celé to bylo v mžiku a netrvalo víc než pár vteřin. Než jsem se nadál co přijde, hrábnul mi zepředu do plavek, kde jsem měl ještě ze sprchy trochu nalité přirození a začal mi ho mnout mezi prsty..
PŠT! KDYŽ BUDEŠ HODNÝ, NEBUDE TO BOLET A TAKY SI TO UŽIJEŠ!
Zašeptal mi do ucha..
Překvapením nevím co dělat. Přece mě nepřefikne chlap na záchodě? Rudnu, protože mě začíná zrazovat vlastní tělo.. Tím drážděním jeho ruky v mých plavkách mi stoupá. Sám jsem byl napůl vzrušený ze sprchy představou nevyhnutelného trestu v mučírně. A teď, když mi ho zkouší honit, tak mi docela stojí. Sám jsem překvapený svou reakcí.. Doufám, že to není ten z páry a neslyšel nás.. To bych se hanbou propadl..
Už jsem pěkně vzrušený, a protože se mu pletou moje plavky, ve kterých mě celou dobu honí, rozhodne se mi je stáhnout až po kolena.. Najednou si všímá zmalovaného zadku..
Á, TAK MY TU MÁME SUBA! PROTO SE TI TO HNED ZALÍBILO! TAK DOSTANEŠ, CO ZASLOUŽÍŠ!
ŽE TY MI CHCEŠ TAKY DĚLAT DOBŘE? Spíš rozkáže, než se ptá..
Polilo mě z toho horko, buší srdce, naprázdno polykám vodu z plavek v puse a vůbec nevím co udělat! Navíc slyšíme kroky ze sprchy, někdo přichází na záchod. To budou ty dva puberťáci.. Povídají si a smějí se.. Rychle zvažuju svoje šance, jestli zkusit huhlat o pomoc. Pootočím hlavou ke klice za sebou..
SNAD TAKHLE NECHCEŠ VEN? Zašeptá mi do ucha a uchechtne se..
Zkouším si představit, jak vyběhnu nahý z kabinky, v plavkách stažených po kolena, se stojícím pérem a do krve sešlehaným zadkem mezi ně a přitom volám: POMÓC! To by bylo ještě horší ponížení, ostuda přede všemi, před personálem, před tebou, na policii..
Chvilku ještě váhám, ale slyšíme, že už zase odchází pryč.. Zůstávám tu se svým problémem úplně sám! Jen my dva v kabince a široko daleko nikdo, kdo by mohl situaci zvrátit..
TAK BUDE TO? HOŇ MI HO! Slyším za sebou šeptání..
Pravou rukou, kterou jsem měl volnou, sáhnu za sebe a pomaličku se blížím k jeho, teď už pěkně vzrušenýmu péru.. Polykám další dávku vody ze svého roubíku a konečně mu ho opatrně vezmu do ruky.. Je to hrozně zvláštní pocit. Honím si ho pořád, ale tohle je poprvé, co držím jiného.. Čekal bych něco hroznýho, je to ale skoro stejný pocit, jako když si to dělám sám.. Zkusím ho teda honit a evidentně mu to dělá dobře. On přitisknutý na má záda, honí mě a funí mi do ucha, a já s rukou za sebou jeho.. Je to zvláštní pocit a až na to překvapení, zkroucenou ruku a adrenalin to vlastně docela ujde..
Najednou pustí mou ruku za zády, jako by si myslel, že už sám budu ochotně držet a dál mi ho honí.. To se ale šeredně mýlí, říkám si, když mi zašeptá do ucha:
TY POKRAČUJ!
Nevím co udělat, na chvíli jsem zaváhal.. Ale nejsnazší věc co mě napadá, neudělat jinak nic a dál pokračovat v honění jeho ptáka. Sám mi vyndá ruku z klína a já se při tom pokusím vyplivnout jeho plavky. Pomůžu si volnou rukou a ty mi teď visí kolem krku jako obojek. Aspoň můžu líp dýchat.. Chvilku štrachá v igelitce a vytáhne balíček s ochranou. To mu ho rychle pouštím z ruky.. Vytáhne jednu gumu a rychle si jí nasadí. Já jen oddechuju a zírám, co mě to teď čeká, k čemu se to za mnou schyluje.. Vyhonit chlapa byla jedna věc, ale nechat se od něj přefiknout je věc druhá! Nemůžu uvěřit, co se to za mnou děje.. Polykám naprázdno i bez nacucaného roubíku, srdce až v krku a zhluboka oddechuju.. Vytáhne ještě nějakou lahvičku s olejem a několikrát mi jí stříkne na spodek zad. Cítím, že mi olejíček stéká mezi půlkami na stehna, do plavek a skapává na zem.. Jednou rukou mě zatlačí za zátylek do předklonu, druhou chytí v pase a škubne dozadu. Přepadnu dopředu, a abych neupadl, chytím se v předklonu rukama za okraje mísy. Ještě, že je aspoň zavřená, pomyslím si.. Cítím, jak mi pérem v ochraně rejdí nahoru a dolů mezi půlkami, aby se pořádně promazal. Užívá si ten klid před bouří.. Vlastně vůbec nikam nespěchá, má na všechno spoustu času, jako by si na rozdíl ode mě byl jistý, že mu stejně dám..
V tu chvíli zase někdo přichází na záchod.. Něco táhne s sebou..
To je moje poslední šance, pomyslím si, ale stejně nevím co dělat a strachy se ani nepohnu..
Budu tu stříkat hadicí, tak se nelekněte! Volá uklízečka, když si všimne obsazené kabinky.. Ještě to by scházelo, pomyslím si, aby nás tu chytla ona.. Jako dva zvrhlé milence! Taková ostuda.. Povzdychnu si pro sebe..
Žasnu sám nad sebou, když slyším svůj poměrně klidný hlas, jak na ní křikne:
Klidně stříkejte!
Tak teď opravdu nechápu sám sebe.. Místo toho, abych volal o pomoc, chystám se tu podržet nadrženýmu chlapovi.. Než stihnu domyslet, jestli opravdu nejsem ta „Kurvička“, co dá ráda každému chlapovi, jak jsi sama říkala, cítím, že se mi s ním mazlí mezi půlkami..
No.. snad se tím pořádně promázne a nebude to tak bolet..
Rukou mi hrábne do vlasů.. To jindy tak miluju, ale ne, když se mě někdo pokouší vohnout na hajzlu. Jenže zjišťuju, že mi tím zjevně nechtěl dělat hezky. Najednou mě hrubě chytá za vlasy, trhnutím dozadu zvrátí hlavu a současně k mému šoku prudce vrazí svoje kopí až nadoraz do mě! Překvapením z ponížení, jakým způsobem to udělal, jsem se lekl a hlasitě heknul..
He!
Uklízečka si v klidu čistí svou podlahu. Ve chvíli, kdy bere do ruky stěrku na násadě a slyší z kabinky hlasité heknutí, pomyslí si:
Proč se ty lidi radši nevykadí v klidu doma!
Já už ale v tu chvíli jen poslušně držím, stojím v předklonu opřený o mísu a dávám se v pravidelném rytmu ojet do zadku. Jeho plavky se mi s tlumeným pleskáním houpou na krku a studená voda z nich cáká střídavě na zeď a střídavě mě na nahé břicho. Nechávám se dál tiše v předklonu znásilňovat a jsem rozhodnutý to statečně vydržet do konce. Hlavně, ať se to nikdy nikdo nedoví! A já se na ten ponižující „zážitek“ pokusím co nejdřív zapomenout, jako kdyby se nikdy nestal..
Naštěstí buď už byl z celé situace tak nadržený, nebo mám tak panensky těsnej zadek, během chvíle cítím, jak ve mně ještě víc roste a za vzrušeného hekání do mě stříká. Naštěstí měl ochranu.. Uf! Ještě že tak..
Mám to konečně za sebou! Chvilku ještě ve mně zůstává, tělem přitisknutý na má záda, rukama mě pevně svírá jako v kleštích a já dál bezmocně čekám.. Potom ho ze mě vytáhne, strhne si gumu, nadzvedne víko záchodu i s mýma rukama, vhodí jí dovnitř a spláchne. Popadne svou igelitku, z krku mi stáhne svoje plavky, poplácá mě hrubě po zadku a zašeptá:
JSI DOBREJ, BRZY SI TO DÁME ZNOVU!
A s pohvizdováním mizí ve sprše.. Ještě slyším téct sprchu, ale já už nikam nespěchám.. Raději nikoho nepotkat!
Narovnám se, opatrně se chytím za půlky. Když nic zvláštního necítím, můj zadek se zdá být zvenku pořád stejný, natáhnu si zpátky plavky. Znovu spláchnu záchod, aniž bych ho vůbec otevřel a vystrašeně jdu ven do sprchy. Snažím se působit přirozeně, ať si nikdo ani na okamžik nepomyslí, co se pár metrů od nich zrovna stalo..
Ve sprše si raději stoupnu zády ke zdi. Sebe i plavky tentokrát drhnu tělovým šampónem, jsem celý kluzký od olejíčku. Snažím se to rychle dokončit a vyrazit za tebou. Už musíš být nervózní, kde jsem byl tak dlouho..

Ty jsi mě opustila u bazénu a vcházíš do sprch. Dnes se opravdu těšíš, co přijde v naší mučírně. Jak mi pořádně zatopíš..
Hvízd!
Vzdáleně zaslechneš hvízdnutí plavčíka. Schválně, jestli jsem ho taky slyšel a sám se přihlásím.. No.. to je vlastně jedno, i kdybych to neslyšel, ty mi můžeš „nahvízdat“ třeba dalších čtyři sta! Mé trhnutí tělem v kukle při každém hvízdnutí tě tak baví, až je ti líto, že je za každé padesát ran. Vzrušením Ti ztvrdnou bradavky, ale ty si jich nevšímáš a užíváš si ten pocit, co nás ještě čeká..
Vycházíš už utřená zpátky do šatny a hledáš prázdnou kabinku. Ha! Zrovna ta „naše“ je volná. Zatlačíš na dveře a vtrhneš za nimi dovnitř. Zarazíš se, až když do NÍ skoro vrazíš! A to bys přísahala, že kabinku před chvilkou nějaká slečna opustila..
CHCEŠ MI POMOCT UTŘÍT? PODÍVEJ, JAK JSEM MOKRÁ!
Říká se smíchem a vytáhne si z vlastního klína rovnou celou dlaň. Při tom pouští z pusy bradavku svý vytahaný kozy a ta jen pleskla o tlusté břicho.
Vytřeštíš oči! Před tebou tu stojí s jednou nohou na lavičce úplná obryně. Nejmíň metr osmdesát, možná metr devadesát, mohutná, tlustá, až obézní. Rozhodně má přes metrák. Hodně přes metrák. Mohutná prsa jí visí a při každém pohybu se houpou po tlustém břiše s bradavkami až pod pupkem.. Hrdě se na tebe usmívá a zjevně se vůbec nestydí..
JEN POJĎ MALIČKÁ! POJĎ SI ŠÁHNOUT NA POŘÁDNOU ŽENSKOU..
Řekne a už se tě chystá popadnout za zápěstí a stáhnout svou upatlanou rukou do zmáčeného klína.. Ty jí ale vyklouzneš a rychle vycouváš ze dveří.
NEMÁM ZÁJEM! Křikneš za ní.
MÁŠ STĚSTÍ, MÁM RANDE! JINAK JSEM TĚ TAK SNADNO NEPUSTILA..
Směje se ona, už zase zavřená uvnitř..
Jsi překvapená co to bylo, a když se uvolní kabinka naproti, raději opatrně nakoukneš dovnitř, jestli tam nikdo nezůstal.. Pomalu se převlékáš a nemůžeš přestat myslet na to, čeho jsi byla před chvilkou svědkem.. Takovou Amazonku jsi ještě neviděla!
Já stále nejdu, copak v té sprše asi dělám, myslíš si pro sebe. Už je Ti pěkně horko, rozhodneš se tedy vyjít zpátky do haly. V oblečení to tam bude příjemnější. Vyjdeš z šatny na chodbu, kde se můžeš obout. Ohneš se do hlubokého předklonu k botě, ať si zavážeš tkaničku. Z ničeho nic tě někdo silně plácne po zadku pevně obtaženém v elasťákách a rukou ti ještě přejede klínem a po vnitřní straně stehen. Doslova poskočíš a zavrávoráš, málem při tom upadneš..
CO SI TO DOVOLUJEŠ? Vykřikneš rozčilená!
JSI PĚKNÁ, PRDELKO!
Se smíchem tě míjí ta „skříň“, cos jí prve načapala, jak se honí v kabince. Pokračuje ale dál chodbou. Kousek od ní stojí drobná, štíhlá atraktivní dívka. Čekáš, jak se zachová k ní, dívka ale plaše pohlédne nejdřív na tebe. Zjevně si toho všimla. Omluvně se na tebe ještě jednou podívá. Potom se sklopenou hlavou bere od amazonky batoh a nasadí si ho bez váhání na záda, přestože už nese dvě vlastní tašky. Je pod těmi zavazadly se svou drobnou postavou doslova zavalená. Potom si něco šeptají a dívají při tom na tebe. Dívka pokyvuje a tiše odpovídá a ty bys přísahala, že to končilo slovy „jistě Paní“ Potom se vytáhne na špičkách a políbí jí na obě tváře. Obě se za tebou znovu otočí.. Ta velká se smíchem, jestli sis všimla, jak má čubinku pěkně vycvičenou.. A co kdyby ses k ní chtěla přece jenom přidat. Potom odejde kupředu k turniketu.
Ta druhá než vyrazí, ještě se na tebe chvilinku prosebně podívá..
TEBE MUSÍM DOSTAT!
Říkáš si a spěcháš za nimi. Aniž byste se na sebe jen na okamžik podívaly, natáhneš před sebe ruku a nenápadně drobné krásce podáš svou vizitku. Ona si jí rychle schová a pokradmu se podívá, za svou paní. Ta nic neviděla a obě odchází pryč..
Ještě naposledy, když vychází na parkoviště, ve dveřích se plaše otočí a věnuje Ti vděčný pohled..

Spěchám celý brunátný za tebou. Je mi děsný vedro a nikde tě nemůžu najít.. Určitě už jsi venku a rozzlobená, že musíš na mě tak dlouho čekat..
K mému překvapení stojíš v hale u výlohy a díváš se ven, jak svítí sluníčko. Když si mě konečně všimneš vedle sebe, zasněně se usmíváš a snad ani neposloucháš mé vysvětlení, že jsem se zdržel na záchodě.
Uf!
Aspoň tohle bude v pořádku, naštěstí neřešíš, kde jsem se doteď tak dlouho toulal a nemusím nic vysvětlovat..

Beztak už jsme spolu oba myšlenkami jen v našem Hnízdečku / Mučírně..

Nebo snad ne?