Zpověď 01 (soutěžní)

Mám to v sobě a dokud to neřeknu někomu dalšímu, stěží najdu svůj ztracený klid. Toužím i po pouhém pocitu vyrovnanosti, protože skutečný vnitřní mír po tom všem, co jsem v posledním měsíci prožil, už asi nikdy nenajdu. Ano, jsem jako Kukulín z krále Lávry. Vrba mi nepomůže, to je jasné. Vzal jsem si proto notebook, program na anonymizaci a rozhodl se k publikování svého zážitku na tomto serveru. Prostě potřebuji odvyprávět můj příběh. Komukoli, kdo ho bude ochoten vnímat.

Vše začalo v jedné vinotéce v centru Prahy. Postával jsem u pultu, popíjel bílé a přemýšlel, jestli si dám ještě jednu dvojku, nebo se vrátím na skok do kanceláře. Mou pozornost upoutala menší, dlouhovlasá blondýna, s velmi výrazným poprsím. Odhadoval jsem, že jí bude něco málo přes třicet. Rázným krokem přistoupila k pultu, objednala si velkou slivovici a hned ji do sebe bez mrknutí oka kopla.
„Mohu se zeptat, jaká je? Já si téhle slivovice také všiml, ale nenalezl jsem odvahu si ji objednat.“
Nejdřív se na mě otočila, podívala se mi do očí, a pak pomalu odpověděla: „Ani nevím. Dám si ještě jednu a řeknu vám.“
Položila na pult skleničku, kývla na obsluhu a poručila si znovu dvojitou. Tentokrát se napila pomalu a s rozvahou, poválela ji na jazyku a vážným hlasem pronesla:
„No, k danému účelu je vyhovující.“
Zkusil jsem být vtipný a nasadil lehce žoviální tón: „Akutní léčba stresu?“
„Vlastně ano,“ odpověděla s lehce šibalským úsměvem. „Antivztahová první pomoc. Ale nějak nezabrala. Nechtěla jsem s žádným chlapem minimálně do zítřejší půlnoci promluvit ani slovo.“
„Zabrala. Tohle se nepočítá. Mě opravdu jenom zajímalo, jestli je pitelná a nespálí mi hrtan.“
„Jestli zabrala, tak zbrkle. Zrovna teď jsem si chtěla trochu povídat.“
„Jsem zastánce teorie, že alkohol má zcela nezastupitelnou společenskou funkci. Když si dám dvojitou slivku také, zbrklost pomine, vyruší se, a jako mávnutím kouzelného proutku se stanu povídacím.“ Nečekal jsem na odpověď a hned si také objednal dvojitou. Ušla. „K tomu vínu, co tu popíjím, je to skvělý doplněk. Už cítím, že se trochu rozpovídávám.“
„Nevěděla jsem, že piju doplněk. Víno si tudíž dám taky, ať se chuť na povídání vyrovná,“ a objednala si dvojku rulandy.
„Pojďme se posadit tamhle do rohu, povídaní chce trochu víc klidu.“ Bez ptaní jsem popadl i její skleničku a odnesl ji ke stolu.
„Děkuju,“ začal jsem, když si sedla. „Pomohla jste mi vyřešit dilema. Odejít či tu zůstat.“
„Chtěla jsem se jen napít a jít. A teď mám dilema. Úplně stejné jako vy, tedy odejít či zůstat.“
„Nějak si to pinkáme. Povídání, dilemata, slivovice, víno… Ale přesunuli jsme se sem do rohu kvůli povídání. Teda ne oba. Já mám teď naslouchací fázi, povídejte cokoli a nebudu odporovat a všechno vám pochválím.“
„Proč bych měla cizímu muži vůbec něco povídat?“
„Jmenuji se Roman. Takže už nejsem cizí.“
„Dobře. Jsem Jana. Takže si už nejsme cizí.“
„A na to se napijeme!“ zvedl jsem skleničku a přiťukl. „Já vím, je to lehce křečovitý, nějakej vobejda ve vinárně, ale opravdu chci naslouchat. Co budeš dělat zítra odpoledne, Jani?“
„Budu si hledat práci. A nakupovat, doma už nic nemáme, tak ať holky nestrádají.“
„Dcery?“
„Hmmm… Teď jsou u mojí maminky…“
„V jakém oboru pracuješ?“
„Vezmu teď cokoli, kde uplatním jazyk, a kde mi za to dobře zaplatí. Nějak se ošíváš. Vadí ti pracující ženy?“
„V žádném případě. Slíbil jsem, že budu naslouchat a měl jsem chuť něco říct, a poznalas to na mě.“
„Chá chá chá. Pan vtipnej. Chci uplatnit jazyk, za prachy, a tady pán u stolu má hned představy.“
„Ty ve tvé přítomnosti musí mít přece každý muž. Když už jsem to nezvládl v úvodu našeho setkání a tvářil se, že si s tebou nechci povídat, tak se teď nebudu dál přetvařovat.“
„Přetvařovat?“
„Ano. Že jsem si s tebou nechtěl povídat. Nemusíš mít žádné obavy, naprosto dokonale zaujmeš 100 % pozornosti každého normálního muže, který ti bude na dohled a nebude mít nekorigovanou oční vadu. Přetvařoval jsem se. Od chvíle, kdy jsi sem vešla, jsem tě chtěl nějak zaujmout. A povídat si a i naslouchat.“
„Ale co mi to je platný. Chceme toho, kdo nechce nás, a kdo chce nás, toho nechceme my. To má spousta holek. A pak jsou tu různý vošoustové sotva na jednu noc, brrrr.“
„No ale to nebude tvůj případ. Ty nejsi v začátku vztahu, hádám spíš čerstvý konec. Načapalas ho?“
„Jo, kousek odsud, žhavé polibky s jeho sekretářkou a pak ji usadil do auta. Je to děsná rajda.“
„Pochopil jsem, že toho svého znáš z práce.“
„Žijeme spolu už tři roky. Měl být od včerejška na centrále v Paříži. Vracet se má pozítří.“
Viděl jsem, že se jí začaly lesknout oči a trochu třást brada. Nechtěl jsem ji uvádět do rozpaků. Rozhodně nebyla takový ten hysterický typ. Ukázal jsem na skleničku a pobídl ji, aby tu kapku, co tam zůstala, dopila. Rychle jsem se zvedl a odešel pro další dvě rulandy k pultu. Vyčkával jsem, až si utře oči kapesníčkem a trochu se uklidní. Když jsem přinesl pití a sedal si, tázavě se na mě podívala.
„To je první pomoc. Dáma v nesnázích, to přece vyžaduje dobrovolného samaritána. A já mám u nás, samaritánů, zrovna tenhle týden službu.“
„Aha,“ řekla, a zadívala se na skleničku vína. „Promiň, asi to není dobrý nápad se opíjet a povídat si, když mám náladu jako teď. Musím být sama. Půjdu domů.“
„Můžu tě doprovodit?“
„Jsem velká holka, trefím. Nebyla by to zábavná cesta.“
„Jo, v pohodě. Dám ti na sebe kontakt, jen tak nezávazně, když by se ti cestou něco přihodilo anebo sis chtěla jen tak pokecat. Víš přece, že jsem samaritán,“ a podal jsem ji vizitku.
„Dík. Já to už ani nedopiju a pojedu domů. Ahoj,“ rychle se zvedla, zamávala mi a pospíchala k pultu.

Zůstal jsem sedět lehce zmatený. Tak trochu jsem ve skrytu duše doufal, že Jana má zájem se seznámit a třeba i trochu víc. No nic. Tak jaký zvolím program? Do práce už rozhodně nepůjdu. A domů také ne. Napsat Evičce? Viděli jsme se minulý týden a bylo to jako vždycky super. Je pokaždé tak roztomile nadržená a perverzní. Á tak nic. Odepsala bleskově, že nemůže. Musí dělat teplo domova a pečovat o manžela. Tak zkusím Simonu? Ani si nepřečetla moji zprávu. Na kámoše nemám náladu. Jana totiž rozjitřila mou fantazii a mám chuť na ženskou společnost. Ale které se ozvat. Klára mi posledně udělala nepříjemný výstup, radši jí ani psát nebudu. No, a to je vlastně všechno. Tak že bych se přeci jen vrátil do práce a flirtoval s uklízečkami? Jedna mladá, z Ukrajiny, je úplně neskutečná kočka. A já mám u ní velké plus, protože jsem ve firmě jediný, kdo obstojně mluví rusky. Jenže je na ni už asi pozdě. Kašlu na všechno. Pojedu domů, něco si pustím a dám si víno doma. Při těchto úvahách a psaní zpráv mým favoritkám jsem pomalu dopil. Když jsem chtěl u pultu platit, dozvěděl jsem se, že Jana zaplatila také můj účet. Marně jsem vzpomínal, kdy se mi podobná věc stala. Strašná škoda, že mi na sebe nedala žádný kontakt. Mohl jsem toho využít, zavolat jí, a fikaně a rafinovaně poděkovat.

Při čekání na tramvaj jsem se definitivně rozhodl. Napíšu Klárce. Zkusím být roztomilý. Super! Odpověděla, že je s kámoškou, a že se mi ještě ozve. To zní slibně. Doma trochu poklidím a pozvu jí ke mně. Mohla by zůstat přes noc. Musím zorganizovat takovou tu spontánní usmiřovačku a vše, co k ní patří. Až přijedu domů, nesmím zapomenout dát hned do mrazáku sekt. Radši pro jistotu dva. Měl jsem už skoro uklizeno, když zazvonil mobil. Paráda, říkal jsem si, Klárka nezklamala. Jenže šlo o neznámé číslo s předčíslím +41. Po vteřině váhání jsem telefon zvedl a zkusil se německy zeptat, kdo že je na druhé straně. Ženský hlas mi odpověděl:
„Hallo, ich würde gerne mit den Samaritern sprechen,“ tedy že chce mluvit se samaritánem.
„Ja, tedy tady je samaritán, vlastně ahoj Jano. Jo a díky, tu útratu bych klidně vzal.“
„To byla drobnost. Jen jsem neodhadla, že nemůžu být sama. Ten útěk byl až příliš překotný. Máš čas? Co si teď spolu někam vyrazit?“
„Jo, nic nemám. Hned? Zajedu pro tebe tágem a po cestě vymyslím, kde to dnes žije a kam skočíme.“
„Ano, díky. A prosím přijeď co nejdřív. Vymysli něco hezkého, kde to fakt pořádně žije. Potřebuju zlobit. Adresu ti pošlu na WhatsApp.“
Rychle jsem objednal přes apku taxi, vyndal sekty z mrazáku, převlékl se, a vyběhl před dům, protože taxi už čekalo. V taxíku jsem ještě napsal omluvnou zprávu Klárce, že musím nečekaně odjet a že se mi o ní zdává. Snažil jsem se rychle vymyslet, kam s Janou půjdeme. Bylo skoro půl sedmé a ty skutečně dobré bary otevírají až později. A chce zlobit, čehož bych měl lehce zneužít. Je středa, tak co ji vzít na dnešní swingers party do Letňan, co začíná v šest? Snad to není moc odvážné. Ostatně tam můžeme zůstat sedět oblečení a jen kecat a popíjet. Pro jistotu jsem tam zavolal a zarezervoval dvě místa.
Jana už čekala na rohu. Vyskočil jsem z auta a galantně jí otevřel dveře. Byla převlečená, namalovaná, a já musel v duchu uznat, že jí to opravdu sluší.
„Nejedeme doufám k tobě,“ zeptala se po chvilce jízdy.
„Přiznávám, že to byla lákavá myšlenka, ale chápal jsem, že potřebuješ širší společnost. Vybral jsem jeden takový klub, kde by mohla být zábava.“
„Budou tam tví kamarádi nebo kamarádky?“
„Skoro to vylučuji. Byl jsem tam kdysi dávno a mí známí do takových klubů nechodí.“
„Aha, to vypadá jako že jedeme do nějakého doupě neřesti. Jen upozorňuji, že krom občasného alkoholu nic jiného nekonzumuju. A nemám ani ráda společnost s výraznou převahou mužů. Dokonce nemám náladu ani na nějaký kulturní zážitek, myslím divadlo, kino, sledování sportovního zápolení a tak podobně. Promiň, neznám tě, tak se snažím dopředu korigovat tvé případné náměty na trávení dnešního večera.“
„Neboj, jedeme do takového wellness baru, kde v podstatě můžeš libovolně relaxovat. Je tam i bazén s vodou 36 stupňů teplou, chytře propojený s barem, takže kvůli svému drinku ani nemusíš vylézt z vody. Ale nikdo tě nenutí v tom bazénu být. Sedět můžeme na baru, nebo u stolků, kam chodí obsluha také.“
„Tos mi měl říct, ať si vezmu plavky. Takže ani hotel a ani penzion? I když jsem ti volala, že chci zlobit, tak jsem v podstatě velmi cudné děvče. Bála jsem se, abys to zlobení náhodou nepochopil jinak.“
„Je tam klid a když se tam s nikým nebudeš chtít bavit, je to v pohodě. Lidi se tam často chodí hlavně předvádět.“
„Tvoje oblíbené místo, že o tom tak povídáš?“
„To ne, byl jsem tam všehovšudy dvakrát. S tebou tam budu po třetí.“
Když jsme přijeli na staré panelákové sídliště, dívala se Jana trochu překvapeně. „To má být někde tady?“
„Ano, je to ze starého krytu. Půjdeme támhle dolů, jak je to F.“
„Tak to jsem tedy zvědavá.“
„No, je to klub, tedy jen pro členy, tak až budeme u vchodu, snaž se tvářit, že je ti vše jasné. Pokud bude zapotřebí nějaká odpověď, nech to na mě. Neboj, je to v pohodě.“
U vchodu nám dali na ruku pásky a já vyfasoval navíc i klíčky od skřínky. Nabízené župany a také návrh na prohlídku klubu jsem zdvořile odmítl. Vybrali jsme si volný stůl, pro změnu opět v rohu. Obsluha nám vzápětí přinesla welcome drink. U baru a stolků sedělo asi 10 párů a bazének byl ještě prázdný.
„Na zlobení doufám ucházející klub. Co budeme pít dál? Bruta, nebo si dáš radši nějakou míchačku, Jani?“
„Lahev bruta je ok. Musím uznat, že to tu vypadá příjemně. A dík, žes mě vytáhnul ven. Na kamarádky nemám náladu a na kamarády už vůbec. Koukám, že se tu i tancuje?“
„Ano, i to. Hudba tu naštěstí nehraje totálně nahlas, aby si tu hosté mohli povídat. Co nákup pro dcery, stihla jsi ho?“
„Ne. Popadla mě taková divná panika. Najednou jsem nebyla schopna ničeho. Ještě že jsou u babičky.“
„Je čas hodit starosti za hlavu. Jsi krásná a žádoucí žena a všichni chlapi si tě tady už stačili hladově prohlédnout. A pekelně mi tě závidí, což mi dělá tuze dobře.“
„Kecko! Ale hezky se to poslouchá. Tý jo, támhle se kouří?“
„Je to soukromý klub. A má i kuřáckou zónu. Chceš si zapálit? Já tedy nekouřím.“
„Ne, jen mě to překvapilo, to jsem už dlouho neviděla.“
„Tady toho můžeš vidět…“
„Jak to myslíš?“
„Všimla sis, že některé páry odešly?“
„Ano, asi už měly dost nebo šly pít jinam, to je přece normálka.“
„Ne, šly do zadní části klubu. Tohle je totiž swingers klub.“
Jana lehce vykulila oči a naklonila se mně: „To jako fakt? No, čekala jsem nějakou kulišárnu, ale zrovna takovou tedy ne. Co teď očekáváš, že bude?“
„Vůbec nic. Tohle je totiž velmi slušný klub. Nikdo tě tady nebude obtěžovat, tedy pokud nedáš najevo, že máš o obtěžování zájem. Do bazénu nemusíš, do zadní části také ne. Můžeme tu jen sedět, povídat si a popíjet. Taky – tedy pokud budeš chtít – si můžeme oblečení celý klub prohlédnout.“
„Já myslela, že jsou takové kluby plné nadržených magorů. Tady to vypadá všechno na páry. A neříct mi, že to je swingers, tak to nepoznám.“
„Ono to je podle dní, jaký je zrovna program, dneska je vstup povolen právě jen párům.“
„Ty nejsi ženatý, viď?“
„Před pár lety jsem byl. Poslední dobou žiju sám.“
Jana dopila další skleničku sektu, dala hlavu na stranu a se šibalskými ohníčky v očích se mě zeptala: „Chtěla bych si to tu prohlédnout, když už tu jsem. Provedeš mě?“
Vzal jsem ji za ruku a vyrazili jsme. Ve velkém pokoji bylo asi pět párů. V červeném a masážním po jednom. Nejdéle se dívala do velkého pokoje.
„Romane, teda nikdy bych neřekla, že taková podívaná může být, no, jak to jenom vyjádřit, prostě vzrušující.“
„Měl bych takovej nápad, ne počkej, nemusíš mě přerušovat. Co si dát nějakej drink v bazénku?“
„A co plavky?“
„K čemu? Uvidíš, je to celkem osvobozující pocit, nemuset na sobě nic mít. Pak si vezmeme župany a vrátíme se k našemu stolu. A nestyď se, jsi nádherná žena a tady to je úplně normální.“
Když jsme se s Janou sprchovali, neodpustil jsem si obdivný komentář k její postavě. Jenom se usmívala. A v bazénu jsme seděli na sebe nalepení, i když byl prázdný. Objednával jsem druhou skleničku sektu, když do bazénku přišel mohutný vousatý muž s velmi subtilní brunetou. Z jejich řeči vyplynulo, že jsou zde poprvé.
„Já jsem tady také dneska poprvé,“ zapojila se do jejich rozhovoru Jana. „Už jste v nějaké místnosti to?“
„Ještě ne,“ odpověděl hřmotně vousáč.
„Kterou byste chtěli vyzkoušet? Mně se líbila ta velká.“
No, Jana se začíná pěkně rozjíždět. Položil jsem jí pod vodou majetnicky ruku přes koleno. Nevyvolalo to žádnou reakci.
„Nám ta červená, že to je takové intimní,“ přidala se brunetka.
„Já jsem Jana a tohle je Roman.“
„Těší nás, Petr a Jiřka. Jsme manželé.“
„To my spolu jenom chodíme, viď?“ otočila se na mě Jana. Reagoval jsem jen úsměvem a zdvihl skleničku sektu a všichni jsme si přiťukli. Potom se naklonila k mému uchu a jemně mě kousla do lalůčku a zašeptala: „Je to fakt zatraceně vzrušující. Vystříkáš mě?“
Málem jsem se zakuckal. Snažil jsem se, aby z tónu mého hlasu nepoznala, že jsem totálně nervózní. Naklonil jsem se k ní a co nejhlubším hlasem potichu pronesl: „Už od naší odpolední vinárny netoužím po ničem jiném, než aby ses na mně stala zcela sexuálně závislou,“ a začal jsem ji vášnivě líbat. Obsluha nás upozornila, že v bazénu nemáme nic dělat, tak jsme i s župany a ručníky vyrazili hledat, kam půjdeme. Červený pokoj byl plný a já s ní chtěl být napoprvé sám. Tak jsme skončili v posledním prázdném pokoji, kde byla jedna postel vyvýšená a druhá, větší, se na ní napojovala stupínkem. Aniž jsme se domluvili, oba jsme vylezli nahoru, odhodili župany a vášnivě se na sebe vrhli. Chytila mě za zadek a přitlačila na sebe. Nasměrování bylo tak přesné a rychlé, jako bychom spolu prošukali celé roky. Byla tak krásně mokrá a otevřená, že jsem do ní okamžitě zapadl úplně celý. Přitom mi ho velmi pevně obepínala.
„Víš cos mi slíbil, všechno do mě pusť,“ šeptala mi do ucha.
„Jsi nádherná, nedokážu ho z tebe vyndat, to bych se zbláznil. Moc tě chci,“ přerývaně jsem ji odpovídal. Na hrudi se jí začaly objevovat červené skvrny, neklamná známka nehraného vrcholného vzrušení. Začala se kousat do spodního rtu a hluboce oddechovat. Šla mi ještě víc naproti, a po pár přírazech to na ní velmi intenzivně přišlo. Nadzvedla se, a víc se ke mně přitiskla. To jsem už nevydržel a stříkal a stříkal. Ještě jsem v ní zůstal a líbal její nádherná ňadra, krk i ouška. V tom mě chytla oběma rukama za hlavu a vrazila mi jazyk hluboko do pusy. Ještě jsem párkrát přirazil, a protože se Jana potřebovala nadechnout a vydýchat, odpoutali jsme se od sebe. Chvíli ležela vedle mě, ale postrádal jsem její těsnější blízkost, tak jsem si ji přitáhl na rameno a obejmul.
„Tak tohle jsem dneska potřebovala. Která tě naučila tak skvěle píchat? By tě měla držet doma uvázanýho v ložnici s televizí, krmit masem a nepouštět za žádných okolností ven!“
„Ne, to je tebou, jsi tak moc krásná, a jak jsem byl v tobě, tak jsem se vůbec nemohl kontrolovat. Mé tělo pouze živočišně odpovídalo na tvoje podněty.“
Jana zavřela oči a moc krásně se usmívala a pevně se mě držela.
Do místnosti nakoukl Petr a pokusil se svým velmi znělým hlasem zašeptat: „Nerušíme? Můžeme sem za vámi?“
„Jo, pojďte sem,“ odpověděla Jana.
Bylo za chvilku slyšet, že si Jířu docela tvrdě dává. Já mezitím hladil Janin zadeček a jako by náhodou jsem čas od času zabloudil i na její kundičku. Na oplátku mě pevně držela za ptáka, který v její dlani znovu obstojně tvrdnul.
„Pojď se na ně podívat, jsem z nich nějaká nadržená.“
Převrátili jsme se a se seshora je pozorovali.
„Líbí se ti?“ pošeptala mi Jana do ucha.
„Ty se mi líbíš, a hodně. Ona není úplná ošklivka. A Petr se ti líbí?“
„Je to takovej medvěd. A pěkně divokej.“
„Chceš ho?“
„Uvidím.“
Petr byl za chvíli hotovej, sundal si prezervativ a podíval se nahoru směrem k nám. Usmál se, mávnul na nás a zval nás dolů k nim: „Je tu víc místa, pojďte sem dolů za námi.“
Jana slezla dolů první a já se pustil za ní.
„Můžu?“ zeptal se Petr Jany, ta kývla, a tak začal okamžitě líbat její výstavní kozy.
„Pomazlíme se také?“ zašeptal jsem Jiřině do ucha.
„Jo, ale nebudeme to dělat, do mě ani s prezervativem, ano?“
„Určitě,“ odpověděl jsem a začal ji líbat. Petr se zatím dál věnoval Janiným ňadrům a všiml jsem si, že jí začal hladil poštěváčka. Jana slastně vzdychla. Já z Jiřininých úst přešel na ňadra a postupoval pomalu dolů. Roztáhla trochu nohy, aby mi dala najevo, že lízat mohu. Tak jsem se do ní pustil svou vytříbenou technikou. Netrvalo to dlouho a jejím tělem proběhla slastná křeč. Ještě chvilku si přidržela moji hlavu na kundičce, než mě pustila nazpátek nahoru. Políbil jsem jí a její jazyk se začal proplétat s mým. Měla velmi vláčné rty.
„Pojď se posadit.“ Jiřina mě vytáhla nahoru a opřela se o stupínek vyvýšené postele. Nemohla spustit oči z Petra, jak Janě drandí poštěváčka. Jana si to parádně hlasitě užívala, ale na Petra nešahala. Za chvilku vykřikla a zvrátila se a nechala nás kochat se jejím silným orgasmem.
„Uf, to bylo,“ oddychla si Jana. „Pojďme si sednout,“ navrhla. „Mám strašnou žízeň. Chcete si sednout k našemu stolu? Máme tam místo.“
Sebrali jsme župany a šli k našemu stolu. Petr cestou objednal sekt. Jana si nechala napsat od Pera email, dala mu i svůj a Petr slíbil, že jí pošle nějaké fotky a že se domluvíme na příští společné návštěvě. Trochu jsem žárlil, nejen proto, že se spolu teď tak bavili, ale i že měla o hodně hlasitější projevy, když jí dělal rukou, než když jsme to před tím dělali spolu. Radši jsem rozlil zbytek lahve a rychle vypil svou skleničku. Jiřina moc nemluvila, jen že ji první návštěva swingers překvapila bezvadnou uvolněnou atmosférou. Potřeboval jsem znovu nějak upoutat pozornost Jany.
„Nepůjdeme ještě dozadu? Co ty na to, Jani?“ a políbil ji.
„Jasně, jdeme. Přidáte se?“
„Chvilku tady ještě posedíme, běžte sami,“ odpověděla za oba Jiřina.
„Ale bylo to super ne?“ dorážela na Jiřinu Jana. Jiřina se začala uculovat.
„Nó,“ špitla Jiřka a dokonce zčervenala.
„To víš, Roman má skvělej výcvik. Fakt umí.“
A to jsem se pro změnu červenal já. Popadl jsem přiopilou Janu za ruku a snažil se ji dostat co nejdřív z dosahu téhle dvojice.
„Jani, jsme spolu chvilku a já se tě nemohu nabažit. Kam teď půjdeme?“
„Je to s tebou úplně super, ani nevíš, jak moc jsem si potřebovala připadat krásná a chtěná. Pojďme do té velké místnosti, kde je hodně párů.“

Trochu jsem se bál, že chce svádět další mužský. Ale mýlil jsem se. Chtěl jsem ji jen pro sebe, a ona se chtěla předvádět. Aby mi ji ostatní záviděli. Dali jsme rychle za sebou dvě čísla, ani nevím, jak jsem to dokázal. Ale to prostředí spolu s Janou bylo prostě elektrizující. Ano, i mé předchozí návštěvy swingers byli o větší touze a více číslech než doma, ale tady a teď má nadrženost rostla nade všechny meze. Asi jsem chtěl překonat Petra a její reakce na jeho brutální poštěváčkový útok. Musím přiznat, že se mi to moc nepovedlo.
„Půjdeme nazpátek?“ zeptala se. „Potřebuji se vydýchat, fakt mi dáváš zabrat.“
„Jako že něco špatně? Řekni, jak to chceš, moc rád se přizpůsobím tvým požadavkům.“
„Ale to já přece nevím, jak to chci! Já při tom potřebuji být překvapovaná. A vzrušovaná a tak. A to se ti moc povedlo, úplně nejvíc.“
„Mně připadalo, že i s Petrem to bylo fajn.“
Jana se uchechtla, zakryla si ruku pusou a druhou mi dala do rozkroku.
„Blázínku, tys byl tak nadrženej, že jsem chtěla, ať si tě užije i jiná. A Jiřina byla totálně upjatá, že jsem prostě musela zahrát pořádný divadlo. Petra to nabudilo a Jiřina se mu chtěla s tebou pomstít. Nebo se ti to nelíbilo?“
„Vím, kam jsem tě vzal, takže tohle je v pohodě, ale mám z tebe tak zamotanou hlavu, že nechci nikoho jiného a vnímat můžu jen a jen tebe.“
„Ježíš, ty jsi miláček! Tak proč jsme teda tady?“
„Já jsem zamilovanej. Pojď, jdeme jinam.“
Jiřina s Petrem u našeho stolu ještě seděli. Petr se usmíval na celé kolo a zdaleka na nás mával. „Taky jsme si ještě dozadu skočili. Fakt to tu je super!“
Jiřina se nesměle usmívala a hladila Petra po noze. Pak se otočila na mě, ale hned sklopila oči a špitla: „Domluvíme se na příště?“
„Určitě! Péťo, hned mi pošli majl, a nezapomeň ty vaše lechtivý fotky!“ domlouvala detaily Jana.
„Mám mobil ve skřínce, neboj, hned jak půjdeme odsud, posílám!“
„Bezva! Ale my musíme jít už teď, i když není tak pozdě,“ a dala na rozloučenou Petrovi pusu na tvář.
„Romane, než půjdeme k tobě nebo ke mně, to je jedno ke komu, půjdeme si někam zatančit? Chci ještě tancovat!“
„Samozřejmě lásko!“ a hned jsem přemýšlel, kam jít. Středa – to je první den, co otevírá Rodeo. Hned jsem zavolal taxi a vyrazili směrem Ječná.
------------------------------------------------
Nějak mě pobolívá hlava. Co to je? Aha, zvonek.
„Policie ČR, otevřete!!!!“
„Ano, hned, moment,“ bylo zamčeno a nemohl jsem rychle najít klíče. Konečně se mi podařilo otevřít.
„Dobrý den, Policie ČR. Je u vás Jovana Hadžić?“

Pokračování příště…