Z deníku Subíka 6 - Odplata za bazén

Vcházíme do Hnízdečka lásky, a ty mi s očima vlhkýma vzrušením říkáš:
DNESKA SE KOUKEJ POŘÁDNĚ VYČISTIT!
KDYŽ BUDEŠ HODNEJ, POHRAJU SI S TVÝM ANÁLKEM!
Jen polknu naprázdno a říkám si pro sebe: No zrovna dneska bych snad ani nemusel.. Už dlouho se tak těším na masáž prostaty, ale hodinu po přefiknutí bych si radši dal anální klid a mír. Ale pro tebe poslušně dodám:
Ano, Paní.. Jak si přejete!
Necháváš mě tedy o samotě, už víš, že poslechnu a nikam neuteču. A beztak máš zamčeno a sám se bez tebe ven nikdy nedostanu..
Pousměješ se tedy té mé vynucené „oddanosti“ a dodáš:
MÁŠ NA TO PŘESNĚ HODINU!
AŽ BUDEŠ, ZŮSTAŇ STÁT V POZORU UPROSTŘED VYŠETŘOVNY!
SAMA SI TĚ ODVEDU!
Odcházíš pryč a já jsem opravdu rád, že tohle si můžu vyřídit o samotě.. Jedna hodina na tři čtyři klystýry, sprchu, holení.. Mám co dělat!

Připadá mi, že na té studené bílé dlažbě stojím už celou věčnost. Trpělivě tu čekám, než si mě odvedeš na vyhřívanou podlahu mučírny.. Konečně slyším blížící se klapání tvých podpatků.. Přicházíš a první mi nasazuješ obojek. Potom pouta na ruce a k mému překvapení mi je sepneš karabinou za zády. Nakonec přijdou na řadu pouta na nohy s rozporkou. Asi nechceš, abych mohl dát nohy k sobě, pomyslím si..
DNESKA ZŮSTANEŠ BEZ KUKLY, AŤ SI TO VÍC UŽIJEŠ!
Překvapeně na tebe koukám a říkám si, jaký je to obrat k lepšímu.. Ty máš na nohou své lesklé černé kozačky nad kolena, na sobě celotělový černý oblek ze spandexu a ze stejného materiálu dlouhé rukavice. Už jen chybí ten prokletý rudý bičík, a jsi naprosto dokonalá, pomyslím si.. Na krku se Ti zlověstně houpe na černé šňůrce lesklá kovová píšťalka, teď už nezbytná součást mé výchovy.. Jak mě její přítomnost zprvu vzrušovala, teď z ní mám velký respekt a možná se jí časem začnu bát..
Hvízd!
TAK POJĎ DÁL A MŮŽEŠ PO DVOU!
Takové změny k lepšímu, zaženu chmury a zaraduju se. Asi jsi mě vyslyšela, pomyslím si, necháváš mě si to více užívat..
Paní, Vy jste na mě tak hodná! Vypadne ze mě bez svolení promluvit..
NO, JEŠTĚ UVIDÍŠ!
Jdeme dovnitř mučírny. Jenže po pár krocích slyším nějaké zvuky.. Někde tu běží puštěné video. A ne ledajaké video, ozývá se rákoska zakusující v pravidelných intervalech do kůže a do toho křik otroka.. Rozhlédnu se kolem sebe a vidím, že na stěnách mezi zrcadly ožily ty černé skleněné plochy.. Jsou za nimi velkoformátové televize. Dvě na každé straně. A na nich film pro dospělé a ..
Vytřeštím oči!
JÁ!
Já pevně spoutaný.. A poznávám i svou paní, jak mě v různých pozicích trestá a já jen prosím..
Žasnu, kde se to tu vzalo..
TY SIS NEVŠIML TĚCH KAMER VŠUDE?
Otevřu mlčky pusu a rozhlížím se..
TADY JE JICH ŠESTNÁCT, VEDLE JSOU DALŠÍ ČTYŘI!
Oči Ti vzrušením jen září, já naopak rudnu, když se zrovna na obrazovce vidím, jak Tě úplně zoufalý zbytečně prosím.. Prosbu vystřídá hvízdnutí a já se v dalším sestřihu nabodávám zadkem na uměláka. Ty mě pobaveně sleduješ se zvláštním leskem v očích a po několikerém nabodnutí se zastavuje obraz hned po tom, co se ozve hvízdnutí, a objevíme se v sestřihu, kdy se obrazovka rozdělí na čtvrtiny. V první se směješ zlomyslně do kamery, zatímco mě pevně objímáš kolem krku a chystáš se na mě pověsit! Ve druhém výseku vidím svůj vytřeštěný výraz zrovna v okamžiku, kdy jsem pochopil, že jsi mě objímala jen proto, abys můj zadek obratem proklála obřím dildem! Na zbylých dvou je už jen pohled kamery od stropu na nás oba v objetí a naopak jeden hodně intimní detail análu, jak mu pod vahou tvého těla definitivně povolují svěrače a umělák se prodírá dovnitř! Ksakru, jedna kamera musí být schovaná zákeřně i pod skleněnou deskou stolu!
Jsem rudý jako rak a už chápu, že kuklu dnes nemám jen proto, abych trpěl ještě víc! Ani se nepohnu a konsternovaně zírám na nejbližší obrazovku. Nemůžu z ní spustit oči! Ty mě však rychle probereš:
Hvízd!
POJĎ SEM K NAVIJÁKU!
Přejdu tedy doprostřed pod kladku. Ty řetěz spouštíš až skoro k zemi a k mému překvapení ho připínáš zezadu k mým zápěstím. Opět zapneš ovládání a kladka mi rve ruce za zády do výšky.
Au! Křičím..
Abys mi je nevykloubila, musím se hodně předklonit, takže jsem vodorovně ohnutý v pase, jako bych tělem ležel na neviditelném stole. Současně mám vyšpulený zadek a ten v tuhle chvíli po všem předchozím týrání doslova hraje barvami. Ty přicházíš ke mně, píšťalku v puse, v ruce červený jezdecký bičík a šviháš si s ním jen tak pro radost vzduchem.. Obcházíš si mě mlsně jako svou kořist, zepředu mě chytíš za pusu a zkoušíš si mě přitáhnout k sobě. Já jen zaúpím, jak mě zabolí ruce. Potom si na okamžik rozepneš zip overalu až dolů a zarejdíš si prstem v klíně. Vytáhneš prst a vrazíš mi ho do pusy, jako dudlík dítěti.. Já hned zapomenu na řev a dychtivě saju svou odměnu.. Za to mě ale vzápětí bolestivě švihneš po zadku a obejdeš zezadu. Tam mi začneš hladit opuchlé půlky a při tom pobaveně vyprávíš, jak jsi potkala v kabince jinou ženu, hotovou Amazonku. Myslela si naivně, že i když je o víc než hlavu větší a váží několikrát tolik co ty, dokáže si tě zkrotit, abys jí byla po vůli..
PŘEDSTAV SI, ŽE SI CHTĚLA CELOU MOU RUKU ZARAZIT DO TÝ SVÝ VYTAHANÝ DÍRY!
TOMU BYS NEUVĚŘIL! Vrtíš nevěřícně hlavou, chodíš kolem mě sem a tam, jako šelma v kleci a rozhořčeně práskáš do vzduchu bičem.
ANI NECHCI VĚDĚT, CO SE MNOU PLÁNOVALA DÁL, JEN PŘI TOMHLE UŽ ÚPLNĚ TEKLA! Dodáváš, aniž by ses na mě jedinkrát podívala.
Já jen vytřeštím oči a chci ze sebe něco vypravit..
NEBOJ SE O MĚ, PŘECE SE NA BAZÉNU NEDÁM OJET!
S úsměvem zakroutíš hlavou.. NEJSEM PŘECE DĚVKA!
Uklidnilo mě, že jsi v pořádku.. Ale naopak už vůbec si nedovedu představit, jak Ti teď vysvětlit, že MĚ, takového obra, tam ve stejnou dobu ojížděl proti mé vůli úplně cizí chlap!
V tom tě napadne, zeptat se mě, co jsem ve sprše dělal tak dlouho já.
TAK KDE JSI TEDA BYL?
Ptáš se zcela nevinně..
Na záchodě, má Paní..
Dodávám tiše, a očima hypnotizuju dlaždici před sebou.. Hlavně ať se znovu nezeptáš, co jsem tam prováděl.. Hrozně se za to stydím a ještě hůř se cítím, když si uvědomím, že mě to nakonec vzrušilo! Přeju si ze všeho nejvíc na všechno zapomenout! Vymazat to z paměti. Jako by se to nikdy nestalo..
Ty jsi naštěstí zaujatá mým zadkem a prstem mi teď znovu projíždíš mezi půlkami. Kloužeš v hladkých rukavicích sem a tam, dokonce několikrát zajedeš i dovnitř a já slastně přivírám oči a soustředím se na ten příjemný pocit. Jsem šťastný, že jsi tuhle otázku konečně opustila..
A TO JE CELÝ?
Zarazím se a nevím, co tím teď myslíš..
NECHTĚL JSI MI JEŠTĚ NĚCO ŘÍCT?
Ne e. blekotám. Potom si vzpomenu na poslední hvízdnutí na bazéně a radostně se hlásím o dalších padesát ran.. Jaký paradox, že teď se o ně tak nadšeně hlásím..
Ještě jsem má Paní chtěl poprosit za bazén o dalších padesát ran navíc! Hrdě vyhrknu..
TAK PADESÁT? MYSLES SIS, ŽE TEN BAZÉN SPRAVÍ DALŠÍCH PADESÁT?
TO JSI MI CHTĚL ZATAJIT?
Pořád nevím, na čem jsem, ale i mimořádný trest by za to byl lepší, než tě ranit vynucenou nevěrou a muset přiznat, že jsem se nechal v kabince za plného provozu přefiknout..
Ty dál mlčíš a procházíš se kolem mě..
S klapotem podpatků někam odcházíš a vracíš se s roubíkem v ruce.. Přijdeš až ke mně, zastavíš se těsně přede mnou, já však zírám do země..
Hvízd!
Trhnu sebou a zvednu hlavu. Ty mě chytíš rukou za bradu, zvedneš hlavu, abych Ti viděl zblízka do očí..
TAK TY MI NEHODLÁŠ VYSVĚTLIT, CO JSI V TÉ KABINCE DĚLAL?
Zblednu.. Tělem mi projede blesk! Jak to můžeš tušit? Že by ta bába poznala po zvuku honění a postěžovala si v šatně? To není možný! Nechápu, odkud to víš? Sklopím zrak k zemi. Lhát nechci, radši milosrdné mlčení.. Rozhodnu se Ti zamlčet, že zrovna mě někdo dokázal přefiknout. Teď už bys mi to stejně nikdy neuvěřila..
Nasadíš mi jako svou odpověď silikonový roubík a pořádně ho utáhneš!
NO, HOLT SE TO MUSÍM DOZVĚDĚT JINAK!
A švihneš výhrůžně párkrát do vzduchu..
V tom bereš do pusy píšťalku a překvapivě dvakrát za sebou krátce hvízdneš:
Hvízd!
Hvízd!
Překvapeně otočím hlavou za tebou a vidím, jak odcházíš směrem ke sprše. Ani tam však nedojdeš a mě málem zabije infarkt:
Vytřeštěně civím na toho chlapa z kabinky! On mě přefikne a ještě si dovoluje přijít sem? Zrovna SEM? Tak to Ti aspoň hned vysvětlí, jak to celé bylo.. Že mě přepadl zezadu a než jsem se nadál, měl jsem ho v sobě..
TAK CO, BRÁNIL SE TI?
Cože ona mu tyká? Odkud může znát zrovna tohohle úchyla z koupaliště?
Ne, vůbec se nebránil! Stál mu jako sloup a kdybych se zdržel, vrazí mi ho tam taky! Dodá a směje se tomu..
Cože? Vyvalím oči. Tak to vůbec nebylo! Já to nikdy nechtěl.. Chci vyhrknout na svou obranu.. Místo toho se mi jen vyvalí proud nahromaděných slin kolem roubíku a vydám táhlé zahuhňání..
A COS MU UDĚLAL, ABY TI HO CHYTIL A VYHONIL?
No právě že vůbec nic! Ptám se ho, jestli mi taky nechce udělat dobře, když si to honění sám tak užívá.. A tak mi ho čapnul a začal honit!
Dokonce i sám odehnal tu bábu, co přišla vytírat! Pak tam přišli ty dva smradi, co jsem Ti říkal.. A co myslíš? Čekal, než vypadnou, aby se mohl na mě nabodnout.. Říkal jsem Ti, to je už hotová kurvička! Ten se Ti ještě vyplatí! Ještě ho trošku vycvičit na chlapský věci a bude hotovej..
Mě je zle!
Co to tu vykládá? Já byl přece přepadený! Donucený! Zneužitý! Ošukaný!
Je mi k pláči..
Nervózně přejdeš ke mně, v jedné ruce rudý bič a druhou ve vzduchu rozčileně kroužíš píšťalkou na šňůrce.
JE PRAVDA, ŽE TI STÁL? Roztočenou píšťalku si necháš namotat na ukazováček, který mi nasměřuješ do klína.
Nejradši bych se propadnul.. Místo toho jen poslušně kývnu, že ANO.
Znovu roztáčíš píšťalkovou vrtuli.
A TYS MU HO VZAL DO RUKY, ANIŽ BY TĚ JEN JEDNOU JEDINKRÁT UHODIL?
Podívám se směrem k tobě, na něj, a nakonec opět přikývnu. ANO
A ZAVOLAL JSI PŘI TOM NA POMOC UKLÍZEČKU, NEBO TY KLUKY?
Už vím, že je se mnou konec, slzy mi samovolně začínají stékat po tvářích, ale zásady nelhat Ti, se nevzdám..
Proto konečně, úplně vyřízený, zavrtím hlavou, že o pomoc jsem opravdu nezavolal.. Přece nemohl! Neměl jak! I když tolik chtěl..
TAKŽE TYS MĚ NECHAL TAK DLOUHO ČEKAT, PROTOŽE SIS CHTĚL NECHAT PROTÁHNOUT PRDEL?
To už na mě křičíš a vůbec si nevšímáš, jak zuřivě vrtím hlavou ze strany na stranu..
Hvízd!
Čekám na začátek svého nejhoršího výprasku v životě! K mému překvapení ten povel nebyl určený pro mě. Ten chlap se začíná svlékat.
Zoufale si přeju ať je mu je horko.. Ať mu je JEN horko!
Ne, není to z horka.. I on tě poslouchá..
Už vidím, že je ve spodním prádle, ale nepřestává a pokračuje dál až donaha..
Přichází ke mně bos a postaví se k mé hlavě. Chtěl bych tvrdošíjně koukat do země, ale musím se podívat na něj. Takhle zblízka, když zvednu hlavu, vidím, že je celý nahý a ke všemu mám hlavu doslova v jeho klíně.. Ještě, že mě chrání roubík!
Ach bože, koukám, že mu začíná tuhnout! Jak mu tluče srdce, pulzuje i péro a nalévá se!
Ty ho však odvedeš za mě a rozkážeš mu:
TEĎ MI PŘEDVEĎ, JAK JSI HO POSTAVIL!
Cítím, že se postavil hned za mě, musel se ke mně sklonit, aby mi ho mohl vzít do ruky. Já ho naštěstí nemám čím chytit. Nebo si to ještě naivně myslím.. To mu vůbec nevadí a pár tahy si ho postaví sám.. Naopak, když se snaží honit mě, naštěstí mu to nejde a mně dál pořád víc visí, než stojí..
No sláva, aspoň něco, říkám si. Ať vidíš, že já jsem to opravdu nikdy nechtěl! Jsem sice perverzní sub, ale hetero a chlapi mi nic neříkají!
Jenže ty se postavíš těsně přede mě. Ohneš se a posadíš na bobek, abys viděla do detailu můj klín. Oblečení se na tobě napíná. Já se podívám a vidím tvůj vzdouvající se hrudník. Prsa pevně sevřená v těsném lesklém spandexu a ještě se Ti na krku houpe píšťalka. Nikdy bych nevěřil, že mě dokáže pohled na tebe tak vzrušit. Zatímco mě chlap celou tu dobu usilovně honí, já zírám na tebe a tuhnu. Sjedu očima ze vzrušených bradavek, které se pokouší protrhnout lesklou černou látku, na nohy v lakových kozačkách a mezi ně do klína. Ksakru, zase je tam látka tak zařízlá! Během chvíle mi trčí, jako by nikdy jiný ani nebyl..
Ty to ale bereš jen jako důkaz toho, jak se mi to s chlapem líbí! Dnes mi ale chystáš daleko větší zkoušku..
Necháváš ho totiž, ať mě honí dál.. Já v poutech, s roubíkem v puse slintám při pohledu na svou bohyni a během chvilky stříkám! Ty mě klidně necháš vystříkat a dokonce Ti to doletělo až na prsa a zasáhlo píšťalku. Tu automaticky bez rozmýšlení přiložíš ke rtům a s chutí olízneš. Potom si ještě nabereš zbytek na prst v rukavici a labužnicky s blaženým úsměvem očistíš.
Já už budu taky, křičí chlap za mnou..
NE!
TY NESMÍŠ!
Vyskočíš a poručíš mu nasadit si ochranu. Potom ho přivedeš zepředu ke mně a řekneš mi:
TEĎ MU TO OPLAŤ, ŽE TĚ UDĚLAL!
Na mě jdou mrákoty! Já mám vykouřit chlapa? A ještě hned potom, co jsem sám byl? Vždyť teď bych nechtěl chvíli ani ženskou, natož učit se na chlapovi!
Ty už mi ale povoluješ roubík, já polykám v puse sliny s příchutí silikonu a čeká mě můj první chlap! Uf!
Naštěstí to šlo rychle! Než jsem se rozmyslel, jaké to asi bude, a jestli to vůbec dokážu udělat, už mě chytá za nos. A když se chci nadechnout, nacpe mi ho do krku. Evidentně na nic nečeká. Snažím se neudávit, nekousnout ho, nepozvracet se když zajede moc hluboko a při tom poslušně sát. Koulím při tom očima na tebe, na něj a nakonec raději zavřu oči a snažím soustředit na kouření..
KOUKEJ MÍT TY OČI OTEVŘENÝ! Okřikneš mě, že si to usnadňuju.
Myslím, že mi to napoprvé moc nejde, visím spoutaný na kladce, naštěstí už byl hodně vzrušený z honění a tak brzy v puse cítím, jak se mu guma začíná napínat. Během pár dalších tahů se do mě vyprázdnil úplně a pustil mou hlavu, kterou si dosud držel oběma rukama a přirážel s ní na svoje péro. Já zavěšený za ruce za zády jsem ho tak jen bezmocně musel ukájet jako nějaká hračka..
Tak to konečně mám za sebou, oddechnu si.. No a vlastně kdyby mě tak nebolely ruce zvrácené za zády, nebylo to vůbec hrozný..
On si bere všechny věci a odchází do sprchy. Pochopil jsem, že to nejhorší snad už mám za sebou.. Teda aspoň v to doufám, že nic dalšího mi nechystáš! Pochopitelně kromě toho, že mi za to všechno ještě pořádně nařežeš! S tím už ale počítám a celou dobu se na to v duchu zkouším připravit..
Ty mi do čerstvě opuštěné pusy znovu cpeš roubík a spouštíš mi ruce, abych se mohl normálně postavit. Ruce mi vzadu rozepneš, ale opět spojíš před tělem. Pošleš mě ke konferenčnímu stolku u gauče a poručíš:
KLEKNI SI NA STŮL NA VŠECHNY 4!
Já si tedy vylezu na stolek a kleknu si na všechny 4. Ty ke mně přistoupíš a připoutáš mi pouta na rukou i nohou k rohům stolu. Tak a jsem součástí nábytku, pomyslím si.. Potom mi řekneš:
DNESKA MÁM PRO TEBE ZVLÁŠTNÍ PŘEKVAPENÍ!
ABY SES MI PŘI BIČOVÁNÍ TAK NEVRTĚL, DOSTANEŠ ANÁLNÍ HÁK!
Vyvalil jsem na tebe oči, tobě se ale zaleskly vzrušením. Už ke mně spouštíš ze stropu řetěz navijáku. Bereš do ruky obrovský nerezový hák. Očkem ho připneš k řetězu nad mými zády. Hák, je z asi centimetru silné, chladné nerezové oceli. Na konci naštěstí není špička, ale tak tři centimetry v průměru velká kulička. Důkladně jí promažeš vazelínou a stejně tak můj anál. S hrůzou v očích se otáčím k tobě a chci vidět, co mě čeká. Ty bereš hák a pokoušíš se mi ho nacpat kuličkou do zadku. Moc Ti to nejde, proto podle hesla: „Co nejde silou, jde ještě větší silou“ to do mě nakonec narveš! Kulička se probojovala skrze svěrače a vklouzla dovnitř. Já jen zahučím do roubíku a cítím se jako prase při porážce! Postupně navijákem napínáš řetěz nade mnou, hák mi zajíždí celý dovnitř a jeho tvar dokonale kopíruje mé tělo. V místě kostrče je v očku zavěšený karabinou a já musím zůstat napnutý na kolenou. Nemůžu uhýbat ani do stran, ani povolit pod ranami biče. Zadek mám teď nádherně vyšpulený, protože hák je ukrytý mezi půlkami! Ty máš takhle dokonalou jistotu, že Ti při výprasku pěkně „podržím“.

Nemůžu se ani pohnout, srdce mi vzrušením bije a díky roubíku nedokážu ani křičet. Ty bez zdržování hvízdneš a začneš mě lískat. Červený bič lítá vzduchem a já nevím, co dělat. Normálně se po každé ráně trochu prohnu, trhnu, nebo sebou ucuknu.. Teď ale mám v sobě hák. Visím na háku a nesmím se ani pohnout.. Dokonce se musím vždycky propnout a každé ráně jít trochu naproti. Tak, abych si zevnitř neporanil zadek, musím každé ráně „podržet“. Tím si výprask ještě víc „užiju“ Celý sebou melu ve snaze to vydržet. Ozve se osvobozující hvizd a ty si jdeš prohlédnout svůj výtvor. V očích mám slzy a doufám, že se budeš kochat hodně dlouho.. Ozve se ale další hvizd a během vteřiny pokračuješ dál. Rána za ranou, já hučím do roubíku, sliny mi stékají na skleněnou desku stolu pode mnou, a slzy se koulí po tvářích. Tolik mě to snad ještě nikdy nebolelo..
Postupně se ozývá hvízdání za hvízdáním, kterými lemuješ jednotlivé výprasky.. Já si pokaždé myslím, že to dál nevydržím. Nedá se to vydržet! Jenže visím prdelí na háku za řetěz, ruce pevně připoutané na bytelném stole a v puse roubík. Brečím a hučím do gumové kuličky pevně sevřené mezi zuby. Takže vlastně ať chci, nebo ne, držím poslušně výprask za výpraskem, hvízdnutí za hvízdnutím. Bez ohledu na výsledek na zadku! Dokonce už jsem z toho asi úplně otupělý, takže když se ozve dvojité hvízdnutí:
Hvízd!
Hvízd!
Trhnu sebou a otáčím hlavou, jestli mě nejde zase někdo zprznit. Ty se ale usměješ a říkáš:
TAK VIDÍŠ SUBÍKU, UŽ TO MÁŠ CELÉ ZA SEBOU!
MĚLA JSEM TI DÁT OSMSETPADESÁT, ALE NAKONEC KDYŽ JSI TAK PĚKNĚ DRŽEL, DALA JSEM TI ROVNOU TISÍCOVKU.
A POŘÁDNÝCH, BIČEM!
KONEČNĚ TO S TEBOU ZAČÍNÁ BÝT ZÁBAVA!
Vyndáš mi roubík a spiklenecky na mě mrkneš.
DNESKA SES VYZNAMENAL!
ZASLOUŽÍŠ ODMĚNU..
Spustíš mě ze řetězu a opatrně vyjmeš hák. Trochu ses bála, aby nebyla kulička od krve. Ale ne, je jen obalená gelem, jak jsi mě důkladně promazala. Odepneš mi i pouta, tentokrát rovnou z rukou i nohou.. Pokouším se vstát a vůbec mi to nejde. Postavím se na nohy a ty si mě vedeš za vodítko v předklonu jako opičáka směrem ke koupelně.. Už se nemůžeš dočkat, až se Ti ve sprše lačně vrhnu do klína..
DNESKA MI TO MUSÍŠ UDĚLAT NEJMÍŇ TŘIKRÁT, MILÁČKU.
A TY SMÍŠ TAKY, NEBOJ, DNESKA SIS TO OPRAVDU ZASLOUŽIL..
PROŠEL JSI CELOU ZKOUŠKOU NA JEDNIČKU!