Zpověď 02 (soutěžní)

23.1.2020 Autor: Zdeno666 8 komentářů

Tedy to je šok. Policie? Koho že to hledá? Jméno mi absolutně nic neříká.
„Promiňte, moc vám nerozumím. Koho hledáte? Jsem tady sám, můžete se přesvědčit.“
„Jmenujete se Roman Kalous? Předložte občanský průkaz.“
„Ano, hned, moment, kde jen ho mám… Aha, tady. Jsem doma sám.“
„Prosím oblečte se, pojedete s námi na službu kriminální policie krajského ředitelství Praha podat vysvětlení.“

Proboha, co se asi mohlo stát? Ježíš, mám totální vokno. Že bych něco provedl? Co si pamatuji z noci jako poslední? Asi jak jsme s Janou v Rodeu a tancujeme. Ale co se dělo dál? Vyndal jsem si v autě mobil, abych se podíval, komu všemu jsem tu noc volal a psal. Narazil jsem i na komunikaci s Janou. Cože??? Vymazala mi zprávu s adresou, kterou poslala na WhatsApp. A naposledy na něm byla včera v 18:48. Takže hned jak jsem přijel, musela zprávu s adresou odstranit. Ale stejně ani nevím, kde mohla bydlet. Adresa byla situována na roh a netuším, z kterého domu či dokonce ulice mohla vyjít. Co tohle je?

Když jsme přijeli na místo, tak po úvodním poučení přišla otázka, jestli znám Jovanu Hadžić. Odpověděl jsem, že nikdo tohoto jména mi není známý. Když mi ukázali fotografii, úplně mě polilo horko.
„Včera pozdě odpoledne jsem se seznámil s touto ženou ve vinotéce. Představila se mi jako Jana. Pak jsme spolu strávili celý večer. Bohužel nevím, kdy a kde jsme se rozloučili. Hodně jsme pili a přiznávám, že mám okno. Jak jste na mě přišli?“
„Kamerový záznam a taxislužba. Zhruba v 18:50 jste ji nabral k sobě do taxi. O čem jste mluvili?“
„Načapala přítele s jeho sekretářkou. Měl být v Paříži a nebyl. A tak se trochu opila a chtěla nějakej odvaz. Dopřál jsem jí ho. Od té doby, co jsme spolu odjeli taxíkem, jsme až do nevím kolika byli spolu. Poslední, na co si pamatuju, že jsme byli v Rodeu. A pak mám úplný výpadek. Na víc si teď určitě nevzpomenu.“
„V kolik hodin jste ji potkal ve vinotéce?“
„Nevím přesně. Protože jsem se chtěl ještě vrátit do práce, muselo být před čtvrtou.“
„Jak na vás působila?“
„Že zažila nějaký akutní otřes. Ta odhalená nevěra mi přišla pravděpodobná.“
„Prosím nadiktujte nám ještě adresu vinotéky. Já vaše vytisknu. Zkontrolujete svou výpověď a na každé straně ji podepíšete.“
Podepsal jsem, rozloučil se, a pospíchal do práce. Měl jsem tam brufen, který jsem ve zvýšeném množství akutně potřeboval. Jak je možné, že mě tak rychle našli? Co se vlastně mohlo stát s Janou nebo jak se vlastně jmenuje? Bylo mi jasné, že ji museli sledovat, a jak jsme jeli na swingers, tak ji ztratili. Ale přes taxislužbu nás našli. No a další taxi jim ukázalo, kdy jsme ve Fantasy skončili. Protože se na konec večera vůbec neptali, tak jim evidentně šlo o dobu, kterou trávila buď těsně před naším prvním včerejším setkáním, nebo po odchodu z vinotéky. Inspektor a jeho kolega byli tajemnější než hrad v Karpatech a vůbec nic mi ani nenaznačili. Nemohl jsem na Janu přestat myslet a v hlavě se mi honilo, co se asi stalo.

V práci jsem za moc nestál. Kocovina, a hlavou se mi stále honila včerejší noc. Jana byla prostě úplně super, krásná, chytrá a bezvadně nám spolu zafungoval sex. Rozhodně jsem ji nebral jako známost na jednu noc. A přišlo mi, že mě také brala vážněji. Nakonec jsem to v práci už nemohl vydržet a musel odejít domů dřív. Doma v kuchyni mě překvapily skleničky. A dvě prázdné lahve od sektu. Přeci jsem je před odchodem vyndal z mrazáku? Snažil jsem se té záhadě přijít na kloub. Absolutně jsem si nemohl vzpomenout jak na odchod z Rodea, tak ani na příchod domů. Bylo vytaháno pět skleniček. To nemuselo vůbec nic znamenat, mohl jsem pokaždé vzít čisté. Šel jsem si prohlédnout postel. Hledal jsem skvrny na prostěradle. Bylo zmuchlané a čisté. V koupelně byl jen můj ručník. Každou chvíli jsem kontroloval mobil, jestli mi na něj nepřijde zpráva, nebo jestli se nezmění čas, kdy byla Jana naposledy na WhatsAppu. Asi po desáté kontrole mi došlo, že na ní existuje kontakt, který bych mohl zjistit. Email, který dala Petrovi na swingers. No jo, ale jak budu kontaktovat Petra? Budu muset vyrazit znovu na swingers a pokusit se z nich dostat email, který uvedl při registraci. Musím zjistit, jaký tam je dnes program. Á, kandaulistická party, tam bych mohl jít i sám. Ale jestli mě sledují, měl bych je zmást. Zkusím přemluvit Evičku. Občas mi vyprávěla o svých divokých sexuálních představách, a proti nim je obyčejná kanda party jen slabým čajíčkem. Měla by být touhle dobou v práci, tak jí rovnou zavolám.
„Ahoj Evi, škoda včerejška.“
„Ahoj, když ty nehlásíš nic dopředu. Když bys hlásil, věděl bys, že třeba dneska by to šlo. Ale to zas nemůžeš určitě ty, že jo?“
„Proto ti volám. Mám nápad, jak ti včerejšek vynahradit. Připravil jsem něco, o čem spolu už dlouho mluvíme.“
„Nekecej! Trojku nebo dokonce čtyřku? A na kdy?“
„No to zrovna ne, ale je to možná ještě lepší. A mám to domluvené na dnešek, tedy pokud se ti hodí si udělat od osmi aspoň do půlnoci čas.“
„Fakt? To je boží! Takže v osm u tebe?“
„Ano, nebo ještě lépe, přijedu někam k vám. Pojedeme totiž na výlet.“
„Nenapínej, cos vymyslel?“
„Swingers, ale to není obyčejná swingers, je to swingers pro kandaulisty, takže tam budou i samotný nadržený týpci, co se budou snažit k někomu přidat, aby chlápci od slečen slintali, jaký že to jsou výkonný hřebci.“
„Romane, a tobě by nevadilo při tom na mě koukat?“
„Jestli ti nebudou ubližovat a budeš mít pořádný orgáče, a když mi taky dáš, tak to bude super vzrůšo! Můžeš tam mít každýho, který se ti bude líbit. A klidně i tři nebo čtyři najednou.“
„Já mám snad narozeniny! Takový dárek! Co když se ale budu stydět?“
„Nějak ti pomůžu, neboj. A je to hodně slušný podnik, vyprávěl jsem ti o něm.“
„Vyprávěl jsi mi, žes byl v Paradisu a Fantasy. Kam tedy půjdeme?“
„Do Fantasy.“
„To si hned prohlídnu jejich webovky. Já se tak těším!“

První krok mi vyšel. Nepředpokládám, že si Jana ještě někdy svůj švýcarský telefon pustí. Jenom doufám, že se jí něco ošklivého nestalo. Měl bych si trochu odpočinout, ať po vyčerpávající noci Evičku večer nezklamu. Dorazil jsem k ní skoro v půl deváté. Už v taxíku dávala najevo, jak moc se těší. Podařilo se jí mi ho za jízdy parádně postavit. Také byla překvapena, že přijíždíme doprostřed nějakého starého sídliště. Tentokrát jsme se nechali obsluhou provést celým klubem. V klubu bylo už hodně lidí, a podle očekávání také dostatek samotných mužů. Vypili jsme welcome drink a ani si nic dalšího neobjednali. Evička mě hned dirigovala ke skříňkám. Nechtěla ztrácet čas, tak jsme si rychle odložili a oblékli se do županů. Po sprše si Evička chtěla vyzkoušet postel ve velké místnosti.
„Myslíš, že mě hned teď někdo bude chtít?“
„To se spolehni!“
„A jak to mám udělat, aby se k nám někdo přidal?“
„Podle mého okamžitý efekt bude mít to, když si klekneš na kraj postele, vyšpulíš zadeček a já budu pod tebou ležet a ty mě budeš kouřit. Uvidíš, že se ti někdo skoro hned bude chtít dostat ze zadu do tvojí úžasné mušličky.“
„Já už jsem z toho tak strašně mokrá, že si pojď okamžitě lehnout.“
„A chceš si vybírat? Rozhlédni se, je tu někdo, kdo ti je odporný?“
„Snad ani ne, já jen chci, aby byl tvrdý a pořádně to uměl. Tak už si lehni, ať se můžu nastavit.“
Evička při mém kouření začala trošku přehrávat, jak se snažila ukázat, že je doposud neobjevená bohyně sexu. A mělo to takřka okamžitý úspěch. Nalákala vysokého celkem slušně vybaveného chlápka, kterému mohlo být něco málo pod 40. Přišel k nám ze strany a začal Evičce lízat bradavky.
„Může se zezadu přidat? Jsi krásná a moc vzrušující.“
Vyndala si ho z pusy, podívala se na něj, přikývla, natáhla se pro prezervativ, podala mu ho, a s cudně sklopenýma očima špitla: „Do zadečku nechci, jenom do kundičky, a začni pomalu, jsi tak hodně moc velký.“
Dalo mi spoustu práce se nezačít smát. Holt herečka. Hoch za ní se začal pomalu činit. Při každém jeho přírazu zajel můj žalud Evičce hlouběji do krku. Přišel na ní dávivý reflex a musela si ho na chvilku vyndat. Pustila mi sliny na břicho a znovu rozjela svůj koncert parádně hlubokého kouření. Vedle mě si lehl další chlápek a zeptal se, jestli může pomoct. Evička cosi zamumlala a pokusila se kývnout hlavou. Nově příchozí jí zkušeně lízal bradavky a po chvíli přidal ruku, aby jí pohonil poštěváčka. To už bylo na nervovou soustavu prvního hocha moc, protože se za táhlého hlasitého vzdychu udělal.
Nově příchozí sáhl po prezervativu a pronesl: „Vidím, že tě nestihl udělat. Mohu ho zastoupit?“
„Ehmn hm,“ zahuhlala Evička a když si navlékl prezervativ, sama se ho snažila do své kundičky správně zavést. A při tom mě nepřestávala kouřit.
„Jsi úžasná, mohu s vámi ještě zůstat?“ zeptal se právě vystříkaný hoch.
„Hemm emmum,“ přikyvovala Evička. Hoch to pochopil po svém, zaujal polohu na lízání bradavek a rukou ji dráždil poštěváčka. Přesně svou pozicí nahradil muže, který jej vystřídal u Eviny kundičky. Po chvilce bylo vidět, že Evičce dochází dech a začíná to na ní pomalu jít. Aby se mohla na sebe lépe soustředit, vyklouzl jsem jí z pusy, posunul se a přidal se k lízání jejích notně ztvrdlých bradavek. Netrvalo dlouho a spolu s novým mužem se velmi hlasitě udělali. Svými výkřiky přilákala dalšího. Lehla si na záda, aby se trochu vydýchala. Jak ležela, nově příchozí se k ní naklonil, políbil ji a zašeptal, že jí potřebuje vošukat dřív, než vychladne. Evička zvládla jen přikývnout. Pokynula svým předchozím dvěma borcům, ať přisedne každý z jedné strany a začala je honit a do toho si ji nový amant začal brát opravdu pěkně vostře. Na něco takového jsem čekal. Vzal jsem si župan a vrátil se k baru.
Objednal jsem si Jacka Danielse, bez ledu, a čekal, až bude mít servírka trochu volněji.
„Měl bych na vás takovou prosbu. Byli jsme tady včera a seznámili jsme se s párem, který sem přišel poprvé. A já na ně ztratil mail. Myslíte, že by bylo možné mi poskytnout jejich registrační email? Nic víc nechci a dobře se odměním,“ řekl jsem a povytáhl tisícovku.
„Takové věci zásadně neděláme. Nikdo z personálu vám žádný kontakt nedá. Naše stránky jsou přesměrované na fóra na amatérech, tak zkuste napsat tam.“
„Je to naprosto výjimečné, neobměkčím vás?“
„Opravdu ne a už mě nepřemlouvejte.“

Tak to mi tedy parádně nevyšlo. Kopnul jsem do sebe Jacka a šel se podívat na Evičku. Budu muset na Janu zapomenout. Ale jak? Nechat si jí vyšukat z hlavy? To není špatný nápad, tady by to teď docela šlo. Evička byla obklopena svými třemi obdivovateli a kolečko se zase o jednoho posunulo. Ruční práce jí očividně šla, udržovala si je hezky tvrdé. Kleknul jsem si jí zezadu k hlavě, naklonil se a začal ji líbat. Polibky mi mezi vzdechy vášnivě oplácela, když tu to na ní znova přišlo. A to byl povel ke střídání. Zařídila si to moc hezky. Nechala se udělat ještě jednou, posadila se, a s úsměvem trochu udýchaně spustila: „Teda byli jste úžasní, tak krásně pevní. Děkuju!“
„Ty ji máš nádhernou, to byla pohádka tě šukat, a ty tvý dokonalý malinkatý kůzlátka! Půjdete sem příště zase?“ zeptal se její první milovník.
„Taky bych se rád zase přidal“, pokračoval třetí. A druhý se jen usmíval.
„Jo, určitě se tu zas potkáme, je to s vámi nádherné.“

Podal jsem Evičce župan a šli si dát dvojku a vodu, aby doplnila vypocené tekutiny.
„Měl jsi bezva nápad, Romčo. Jen mi vrtá hlavou, proč jsme sem nešli už někdy dřív?“
„Protože tě chci sobecky pro sebe, a protože jsem po včerejšku měl pocit, že ti musím udělat opravdu velkou radost. Abych se omluvil za všechny ty dny, co jsem neměl čas.“
„Omluva se přijímá. A nejsem divná, že chci ještě?“
„Ne a je to super! Jak se vydýcháš, pokračujeme!“
„A ty to nechceš zkusit s jinou?“
„Rád se budu dívat, ale nemám potřebu. Já to radši ve dvou, třech nebo maximálně čtyřech. Chtěl bych, abych při tom byl partnerkou vnímán.“
„Asi máš pravdu. Bylo mi úplně jedno, kdo z nich ve mně byl, hlavně aby mě dobře udělal. Jinak mi byli ukradení. A když teď někam půjdeme, nebudu jich k nám brát víc než jednoho. Souhlasíš?“
„No jasně,“ a vlepil jsem jí pořádnou pusu, která se nečekaně zvrhla ve vášnivě dlouhé líbání.
„Nechcete jít dozadu? Mohl bych se k vám přidat?“ oslovil nás při líbání pán, který právě procházel kolem.
„Musím se trochu vydýchat a napít. Až půjdeme a když tu budete, klidně se přidejte.“
„Pojďme popíjet do bazénku, hezky se ti tam uvolní svaly,“ navrhl jsem.
„Jasně, dobrý nápad.“
Když jsme se usadili, nedalo mi to a zeptal jsem se: „Vypadáš spokojeně. Co tě na tom tak rajcuje?“
„Víš, to je takovej ten pocit vnitřní svobody. Že na koho kývnu – a můžu kývnout na kohokoli – tak se mi bude maximálně věnovat. Že jsem královna, jejíž poddaní jsou jí hned po vůli.“
Když mi to vyprávěla, vzpomínal jsem na Janu a včerejší večer. Byl jsem z toho smutný. Tak strašně rychle včerejší noc utekla, že jsem si toho z ní moc nezapamatoval. Myslel jsem, že to je jen začátek a že to skutečné teprve přijde.
„Co s tebou je? Jsi nějakej vážnej. Vypij si tu skleničku, ať se trochu odvážeš.“
Poslušně jsem dopil pohárek a zkusil se usmívat. Eva hned objednala další. To, že mi nevyšel plán na získání emailu, mě rozhodilo víc, než jsem si zpočátku myslel. A při tom o nic nejde. Pomiloval jsem se s nějakou hledanou ženskou, o které ani nevím, co provedla. Nic si s ní nedlužíme, nic jsme si neslibovali. Ano, bylo to s ní moc hezké, a bylo to takové romanticky prdlé a zamilované. Ale nic víc. Tak proč na ní stále musím myslet? Měl jsem přece plán, že si jí nechám vyšukat z hlavy. No jo, ale když se mi dneska večer ani trochu nechce píchat.
Najednou pozornost upoutalo dění na druhé straně baru. Zaslechl jsem objednávku na pití pronesenou značně hřmotným hlasem. Nadzvedl jsem se a uviděl vousáče, který mohl být Petr. Ale nebyl jsem si jistý.
„Na koho koukáš?“ zeptala se Eva.
„Já asi vidím jednoho známého.“
„A je to příjemné nebo se budeme muset před ním schovat?“
„Jestli to je skutečně on, tak ho rád pozdravím.“
„A můžu jít s tebou?“
„No nevím, jestli to je on. Když by nebyl, byl by to pro tebe trapas. Já za ním skočím a když to je on, přijdu sem za tebou i s ním. Ok?“
„Dobře, to jsem teda zvědavá.“
Zvedl jsem se, vzal si župan a vydal se směrem k baru.

Pokračování příště.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Ten pred tym bol lepsi ale tesim sa na novy
Nádherný a krásně vzrušující příběh.
To je napínavé...
Čtivé. Už teď chybí pokračování.
Zase dobré, přečetla jsem si ještě jednou jedničku. Pokračuj. Ať víme, co dál.