Zpověď 03 (soutěžní)

29. 1. 2020 Zdeno666

„Ahoj Petře, rád tě vidím, mohu tě pozvat na panáka? A kde máš Jiřku?“
„Jé, ahoj Romane, co ty tu? Pššš,“ udělal Petr a položil si prst na rty. „Jsem tady na zapřenou, Jiřka nic neví.“

To jeho gesto a pohled, tak se přece normální chlap nechová. Okamžitě jsem pojal vůči Petrovi značnou nedůvěru. Asi jsem se na podání vysvětlení musel nenakazit paranoiou. Rychle jsem si shrnul známá fakta. Včera tu byl s údajnou manželkou a teď je tu sám. Moc toho spolu neměli. Jejich číslo, na které jsme se dívali, bylo zvláštní. Když jsme se s Janou ještě věnovali sobě, zněli hodně divoce. Stačilo se na ně podívat a Petr se podezřele rychle udělal. Nemohu si vybavit, že by byl v prezervativu ejakulát. Určitě jsem sledoval každý detail, protože Petr byl potenciální konkurent, a chtěl jsem vědět, jak na tom je. Zapamatoval bych si, pokud by ho měl plný. Protože si nic nevybavuji, nic moc v něm nejspíš nebylo. No a Jiřině se do nějaké akce také zrovna dvakrát nechtělo, a to dokonce ani s Petrem. Sice nám tvrdili, že si to ještě rozdali, ale nemuseli říkat pravdu. Jak jsme od nich s Janou odešli dozadu, sledoval jsem, jestli se náhodou Petr neobjeví, protože jsem na něj kvůli Janě žárlil. Vůbec jsem ho však nezaznamenal. Samozřejmě, to, že jsem si ho nevšiml, vůbec nic neznamená. Když jsme se vrátili, u stolu přibyla další lahev, která byla skoro vypitá. Včera jsem tomu nevěnoval pozornost, teď odhaduji, že tam pak už jen seděli a čekali na nás. Navíc se mě na policii vůbec neptali na Fantasy. A podle všeho dnes přišel až nějakou dobu po nás. Však si ho proklepnu!

„Já tu byl na zapřenou včera s Janou, poznali jsme se krátce před tím, než jsme šli sem. Má dnešní partnerka o včerejšku nic neví a byl bych rád, aby by to tak i zůstalo. Sice jsme spolu už dlouho, ale dneska tu je poprvé. Nemusí vědět, že mívám ještě jiné.“
„No já ti z toho byl včera tak odvázanej, že když jsem se v programu dočetl, že sem dnes mohou samotní muži, tak jsem prostě musel dorazit. A nejlépe bez Jiřky, protože jí se zrovna moc zapojovat nechtělo.“
„Tak na úspěšný lov!“ připil jsem Petrovi.
„Zatím se rozkoukávám, jednou jsem to už zkusil, ale bylo tam u té ženské hodně chlapů, a to mi zrovna nevyhovovalo.“
„Tak se přidej k nám, Evička, se kterou tu dnes jsem, je hodně zvědavá, koho jsem tu potkal. A taky je děsně nadržená. Řeknu jí, že se známe z baru, kde jsme kdysi dobře zapařili. Ok?“
„Jasně, a kde ji schováváš?“
„Tamhle na nás kouká z bazénku. Pojďme za ní.“
V bazénu se k ní Petr hned hnal a svým hlasitým způsobem se jí představil. Evička na něj zvědavě koukala. „Jak dlouho se s Romanem znáte?“
„Moc dlouho ne, potkali jsme se asi před měsícem v jednom baru, kde jsme si celkem padli do noty.“
„Já totiž že mi o tobě Roman nikdy nevyprávěl.“
„Netušil jsem,“ vmísil jsem se do jejich rozhovoru, „že se s Petrem ještě někdy potkám. A už vůbec ne, že tady. Byl tenkrát příjemný společník, já měl splín a on mě z něj bezvadně dostal.“
„Nejsme tady už dlouho?“ začala se ošívat Evička. „Šla bych se ještě podívat na nějaký pokoj.“
„Můžu se přidat? Je tu jedna zajímavá místnost, s křížem, a měl bych pár nápadů, jak ho využít,“ přidal se k Evičce Petr.
„Vzhůru do víru dění, pojďme!“ zavelel jsem a zvedl se spolu s oběma nadrženci.

Kříž kupodivu nebyl obsazený. Dostal jsem bleskovou inspiraci a zeptal se Evičky: „Chceš zajít trochu dál a poznat aranžované sexuální ponížení a i trošičku bolesti?“
„Myslíš něco jako neposlušná otrokyně?“
„Spíš děvka, která zlobila, a tak vyfasovala nejméně oblíbený post. Žádné mučení, to myslím není nutné.“
„A ponížení, že musím každému podržet?“
„Ponížení, že budeš uvázaná, a navíc ti zavážu oči šátkem, který máš ve skřínce. Ale budu tě hlídat, neboj. Když řekneš Romčo, teď chci tebe a pořádně, bude to pro mě signál, abych vše rychle ukončil, odvázal tě a sundal ti šátek.“
„To zní hodně vzrušivě.“
„Já tě budu taky hlídat a chránit. Jsi totiž moc krásná. Netušil jsem, že Roman může mít tak hezkou a super partnerku.“
„Ale trošičku bolesti mohu mít, když už jsem ta zlobivá děvka. Romane, před chvilkou jsi mi to sliboval!“
„Neboj, bolest si užiješ taky,“ zašeptal jsem Evičce do ouška a usmál se.
Když jsem se vrátil s šátkem, Petr už měl Evičku uvázanou. Slušelo jí to, ty mírně roztažené nohy a krásná kundička všem na odiv. Zavázal jsem ji oči tak, aby opravdu nic neviděla.
„Tahle děvka tu je za trest,“ začal jsem nahlas představovat Evičku. „Pokousala klienta, ač jí dopředu a dobře zaplatil a se vším souhlasila. Svůj trest dnes večer dobrovolně přijala.“
Petr se hned chytil a začal hrát roli mstitele: „Ty špinavá děvko, na to jen tak nezapomeneš,“ a plácnul ji nejdřív přes stehno a pak přes prsa. „Budeš už hodná?“
„Pane, budu poslušná, jen mě nebijte. Udělám všechno, co si budete přát!“
Petr jí ještě otevřenou dlaní plácl dvakrát přes prsa a pak se na ní přimáčkl a začal ji líbat. Evička ochotně jeho polibky přijímala. Petrův mohutný pyj řádně ztopořil, tak si nasadil prezervativ a tvrdě ho do Evičky zasunul. Sám byl z toho tak vzrušený, že po pár přírazech stříkal. Tentokrát už bylo zřetelně vidět, že šprcka není prázdná.
„Děvko, teď jsem s tebou skončil, ale je tu pořádná fronta, tak koukej držet!“ Poodstoupil, nahrál že odchází, ale hned si kleknul a zabořil svou pusu do jejího klína. Začal jí kousat poštěváčka. Evička překvapením vyjekla. Aby měla víc podnětů, vzal jsem její bradavku mezi zuby, jemně stiskl, pak silněji a potom hodně silně. Do druhé jsem jí štípal rukou. Zrudla a začala sténat. Snad během minuty jí projela křeč a hlasitě vykřikla. Tak silný orgasmus jsem u Evičky dlouho neviděl. Petra to tak nabudilo, že se postavil a znovu ji začal píchat. Při tom stačil oběma rukama drtit její výstavní kozičky. Zase stačila krátká chvilka a Petr byl hotový. Tentokrát se Evička stihla udělala spolu s ním.
„Romane, nepoužiju domluvenou hlášku, ale jsem úplně vyčerpaná. Bylo to tak silné, že moc prosím, pojďme si sednout.“
Podíval jsem se na zpoceného Petra, on přikývl, a tak jsem Evičku vysvobodil.
„Musím se o tebe opřít, vážně mám dost.“
Podal jsem Evičce župan a šli jsme najít volný stůl. Petr šel s námi. Vypadal také vyčerpaně. Posadili jsme se a Petr bez ptaní objednal láhev sektu.
„Evičko, jsi nádherná a naprosto úžasná. Zopakujeme to někdy?“ zeptal se jí a koukal při tom na ni jako na svatý obrázek.
„Ráda bych,“ špitla potichu Evička, „Roman to zase určitě nějak zorganizuje. Má na tebe kontakt?“
„Myslím že ne. Dám mu telefon a také mail.“
„Romane, jsem hodně unavená, nevadí, když pojedeme domů?“
„Vůbec ne, pojďme hned.“
„Skočím s vámi ke skříňce, ať si Roman opíše můj telefon a mail.“
Vše jsem si pečlivě zapsal, objednal taxi a šel zaplatit. Při mém návratu se Evička velmi vášnivě líbala s Petrem, prý na rozloučenou. Jo jo, chtěl jsem si tu nechat vyšukat Janu z hlavy a místo toho jsem se ani jednou neudělal. Ale vymyslel jsem plán. Nechtěl jsem se záměrně ptát na Janin email. Petrův email vypadal, že používá vlastní poštovní server na firemní doméně. Stálo za to vyzkoušet, jak půjde hacknout. A také se pozná, zda Petr má co do činění s policií. Když se to povede, dostanu se k mailové adrese Jany a zkusím se nabourat i do její pošty. Přesněji řečeno, já ne, ale Lucák. Kamarád, co dělá profi zabezpečení proti hackingu.
„Dostal jsem zprávu, že na nás už čeká taxi. Jani, musíme jít.“
„A napíšete? Já tu chci ještě zůstat, jsem tak nabuzený!“
„Jasně, Roman se ti ozve, sama na to dohlédnu. Tak zatím!“ a dala mu ještě jednu pusu.

Venku jsme nasedli do taxíku a já řidiče poprosil, ať ještě chvilku počkáme, že mi právě napsal kamarád a nevím, kde se s ním mám potkat. Evička mi položila hlavu na rameno a klimbala. Neuplynulo ani pět minut a z klubu vyšel Petr. Nasedl do nedaleko stojící Octavie tmavé barvy. Bylo obtížné v té tmě přesně určit její barvu. Naštěstí byla zřetelně vidět značka, tak jsem si jí opsal. Nadiktoval jsem řidiči adresu Evy. Na místě jsem vystoupil spolu s ní. Taxi už mi totiž nepřišlo ani trochu bezpečné. Doprovodil jsem ji ke dveřím domu, kde jsme se rozloučili jen letmým polibkem. Byla opravdu hodně zmožená.

Vydal jsem se pěšky domů. Ulice byly prázdné a mohl jsem lépe kontrolovat, jestli za mnou někdo jde či jede. Měl jsem také čas během cesty přemýšlet nad tím, co se dnes stalo. Osoba Petra byla jasná. Tvrdil, že zůstane, ale hned po nás vypadnul. A pak, kdo normální a na první pohled inteligentní sedne napitý do auta? Jen ten, jehož imunita je řádně zabezpečena. Evidentně netrpěl nedostatkem peněz, takže by si určitě zavolal Modré anděly nebo podobnou službu. Došlo mi, že má cesta pěšky by byla tím, kdo mě sleduje, vysvětlována všelijak. Naštěstí byl vedle nonstop. Večrl jsem dovnitř a objednal si panáka. Začal jsem také klábosit s obsluhou. Od teď nesmí mít nikdo žádnou pochybnost ani o jediné minutě mého života. Zavolal jsem také jednomu známému, který hodně pařil.
„Čau Karle, byli jsme dneska domluvený na pařbě. Kde tě najdu?“
„Ahoj, přece v Dlouhý.“
„Promiň, já zapomněl kde. Přijedu.“
Sice jsme vůbec domluveni nebyli, ale to si Karel není schopen pamatovat. Teď to jen dohrát do konce. Začal jsem blábolit a požádal obsluhu, aby mi zavolala taxi, že jsem unavený. I před taxikářem jsem hrál namol opilého. Aby to bylo dokonalé, nechal jsem si zastavit na zvracení. Z domova jsem hned zavolal Karlovi, že mám dost, a že se potkáme příště. Potřeboval jsem se pořádně vyspat a také si připravit dokonalý plán, protože to, co se kolem mě dělo, se mi přestávalo líbit.