Silvestrovská chata - díl třetí

1.2.2020 Autor: svetrik 7 komentářů

Když jsem dorazil zpátky do chaty, všichni se již tlačili kolem úzkého stolu v kuchyni a ládovali se něčím, co vypadalo jako vývar z párků s bramborem. Rohlíky z tašky uprostřed stolu ale rychle mizely za hlasitého mlaskání stolujících a nikdo si nestěžoval. Jako obvykle chyběli Petr s Nikolou. Otřesy a občasný vzdech ze shora dávaly vědět, kde se asi nachází. Rozhodl jsem se tentokrát nahoru radši vůbec nechodit, sednul jsem si na půl zadku na okraj lavice vedle Tondy a připojil se k ostatním v jídle.

“Co se po obědě trochu zahřát?” navrhl Tonda s plnou pusou rohlíku a štouchl do mě loktem, až mi guláš stekl ze lžíce zase zpátky do talíře. Pokrčil jsem rameny, “Jasně, co by ne. Kde se to tady prosimtě vzalo, uprostřed takové díry?” zeptal jsem se s nepředstíraným zájmem. Tonda se zašklebil. “Naši byli přes léto ve Finsku a prej to tam mají všude, tak teď jsme už taky světoví”, prohlásil a nabral si plnou lžíci. “Navíc to tu plánujou přes zimu pronajímat, tak že to prej zvedne cenu”, zaprskal s plnou pusou. “Jen aby to tady přežilo aspoň Nový rok”, řekl skepticky Martin dívaje se na třesoucí se lustr na stropě, zatímco Jirka lovil z talíře kus spadlé omítky. “Kdo se ještě přidá?” zeptal se Tonda, “Co vy, holky?” podíval se na Markétu s Evou. “Jirka mi slíbil, že se mnou zajede ještě nakoupit nějakej chlast, trochu jsem vás přecenila a není tu nic, co by mi chutnalo”, řekla Eva smutně a podívala se na Jirku. Ten jenom zrudl a zakýval hlavou. “A co ty, Markétko?” přitočil se Tonda k vedle sedící Markétě. “No já nevím, nevzala jsem si plavky…” “Do sauny s plavkama stejně nesmíš”, řekla důrazně Eva. “Jsou plné všelijakejch hnusů a v tom vedru se ti to všechno dostává do těla”, pokračovala, tváříce se velice odborně. “Nahoře ve skříni jsou ručníky a prostěradla, nemusíš se stydět, je to sauna, to je normální”, přispěchal na pomoc Tonda. “Žejo?” otočil se na mě. “Jasně, je to sauna, to je normální”, řekl jsem a dožvýkával poslední kus rohlíku. “Tak domluveno!” zakončil Tonda razantně.

Po obědě jsme se rozešli převléct se do pokojů. Po cestě nahoru jsem se mimoděk minul s Petrem, který měl zas na tváři ten svůj přiblblý úsměv. Rukou mě zastavil mě a pošeptal “Tyvole, ta je furt tak nadržená, když přišla, byla zas úplně mokrá”, zatvářil se vítězoslavně. Jenom jsem polkl a pokračoval nahoru. Tonda vyložil na chodbu na malou stoličku před pokojem haldu ručníků a prostěradel. “Kdo bude chtít, ať si vezme, nechám to běžet, tak se nestyďte!” zahalekal na celou chatu. Ve spodkách jsem vylezl z pokoje, vzal ručník a prostěradlo a vydal se na zahradu za chatou.

Sauna nebyla velká, čtvercová bouda se stříškou, celá ze dřeva, s malým okýnkem ve dveřích. Lavice byly netypicky po obou stranách pouze v jedné výšce. Na konci byl uprostřed elektrický ohřívač s kameny. Přišel jsem první. Nejdřív jsem si říkal, že počkám aspoň na Tondu, ale venku byla taková zima, že jsem si to rychle rozmyslel, omotal jsem se ručníkem, spodky položil na lavičku před saunu a vlezl dovnitř. Za chvíli přišel Tonda a hned za ním trochu rudá Markéta. Tonda měl ručník kolem pasu, roztáhl si prostěradlo na lavici vedle mě, Markéta zabalená v prostěradle skoro až po uši si sedla naproti nám.

Chvíli jsme jen tak seděli. “Kolik je tu stupňů?” pokusil jsem se rozehnat trapné ticho. “Počkej, podívám se”, řekl Tonda, zvedl se, ručník se mu svezl, tak tak že ho zachytil aspoň rukou mezi nohama. Nějak tomu nevěnoval pozornost, přesunul se ke kamnům, naklonil se nad ně a mžoural někde do prostoru nad ně, kde byl umístěn miniaturní teploměr. “Osmdesát”, prohlásil po chvíli. Díval jsem se na rudou Markétu, jak se snaží nedívat na Tondův holý zadek, který byl přímo před ní. “Trochu to polejem”, prohlásil znalecky Tonda, vytáhl z rohu za lavicí dřevěný kbelík s vodou. “Hm, zajímalo by mě, kde je naběračka”, řekl zamyšleně, pak si klekl na všechny čtyři a začal se rozhlížet pod lavicemi. Ručník mu už úplně sjel a válel se teď někde pod Tondou na podlaze. “Mohl bych Vás poprosit…”, Markéta i já jsme dali nohy na lavici a pozorovali Tondu plazícího se po rozpálené podlaze sauny. “Au, to pálí… mám to!” vítězoslavně vstal a mával naběračkou, ručník pořád na zemi. Potom několikrát nabral vodu z vědra a nalil na kameny. Silně to zasyčelo a saunu zaplnil jemný opar. Tonda uklidil vědro do kouta, zvedl ručník, sedl si zpátky na prostěradlo a ručník si dal kolem krku. Zabalená Markéta dělala jakože nic, ale rudla čím dál tím víc.

“Ty se nám nějak červenáš, Markétko”, řekl šibalským tónem Tonda. “Je to snad tím, že tu vidíš něco zajímavého?” Markéta se mu naštvaně podívala do očí, potom teatrálně upřela zrak mezi jeho nohy, kde se líně povaloval Tondův úd. “Nic zajímavého tady teda nevidím, takže to bude z toho vedra, neměls tam vylít tolik vody”, řekla káravě. Tonda se upřeně díval na Markétu a potom mi rychlým hmatem nečekaně strhnul ručník z klína. “A co teď? Je to lepší? Dvě péra místo jednoho” “Tyvole, co děláš”, řekl jsem překvapeně a trochu naštvaně. “Ty jsi blbej”, řekla Markéta, “jsem tu proto, abych se zahřála, ne abych se koukala na vaše pidiptáky”. “Prej pidiptáky…” řekl Tonda a předstíral uraženého. “Hej, to není fér”, vložil jsem se do diskuze, “snad víš, jak to funguje, ne”. “Přesně”, řekl Tonda. “Jestli chceš vidět něco zajímavějšího, budeš nám muset taky něco ukázat, ať máme nějakou motivaci”, mrkl na mě. Markéta vzdychla a zakroutila hlavou. Pak si ale k našemu překvapení uvolnila svůj kokon a z prostěradla na nás vykoukly její kozičky. “Je tu strašný vedro, už se to nedalo vydržet”, okomentovala to. Řekl bych, že doufala, že tím Tondovi zavře pusu a bude mít klid. Byla poměrně vysoká a hodně hubená, takže její poprsí bylo celkem střídmé, nicméně to byly pořád prsa. A pěkné malé bradavky trčely směrem k nám. Podíval jsem se na Tondu a pak sobě mezi nohy. Nic. “Vedro hraje proti nám”, řekl po chvíli Tonda, ”není ti pořád teplo, děvče?”, podíval se na Markétu, sedící stále od pupíku dolů zamotaná v prostěradle.

“Hele, tohle mě nebaví, co to udělat zajímavější”, řekla najednou Markéta. “Komu z vás se první postaví, tomu splním jedno přání” “Super nápad”, řekl Tonda a chytil se za ptáka a začal si ho zuřivě honit. “Počkej!” křikla Markéta, natáhla se a pleskla ho přes ruku, “to není všechno.” Tonda se zastavil. “Žádný dotýkání a když to nestihnete do doby, než se nám dosypou hodiny, jedno přání splníte vy mně.” Podívali jsme se s Tondou jeden na druhého a oba přikývli. Na hodinách zbývalo písku tak na 5 minut, v sauně bylo vedro a parno. Seděli jsme s Tondou rozkročení vedle sebe, oba absolutně soustředění, oči upřené na Markétiny kozičky, naši momentálně jedinou šanci, jak se přiblížit k vítězství. Markéta se dívala chvíli na Tondu, chvíli na mě, pak zvedla ruce, a začala si prsa pomalu hladit. Kousla se do rtu, “Tak co hoši? Kde jsou ti vaši macci?” řekla trochu posměšně. Zrnka písku se neúprosně sypala a já jsem se pohledem na Tondu ujistil, že nikdo z nás nijak výrazně nevede. Markéta se zatvářila zklamaně, nadzvedla se a zbytek prostěradla sklouzl na podlahu. Seděla před námi teď úplně nahá, nohu přes nohu. “Notáák, nenapínej nás, ukaž nám ji…”, procedil mezi zuby Tonda. Upřeným pohledem sledoval každý Markétin pohyb, ani nemrkal. Markéta se trochu zaklonila a efektním přehozem ala Základní instinkt si vyměnila přehozené nohy. V průběhu nám ukázala na malou chvilku svoji kundičku. Zaškubalo mi mezi nohama. “Ty se neholíš?” zeptal se Tonda s údivem. “Pokud se ti to nelíbí, tak se nedívej”, odpověděla Markéta a zopakovala přehoz, tentokrát na druhou stranu. Do konce soutěže chyběla podle hodin tak minuta. V tom se Markéta narovnala a dala nohy od sebe a rukou si přejela mezi nohama. Seděli jsme tam s Tondou jak dvě jelita a před námi masturbovala naše tichá a nenápadná spolužačka. Notááák, snažil sem se povzbudit cukajícího se kamaráda mezi svýma nohama. Tonda se snažil o totéž, seděl celý rudý se zaťatými pěstmi a vypadalo to, že se snaží péro nahoru vytlačit vší silou.

Markéta se najednou přestala hladit. “Konec pánové, kontrola výsledku”, vstala, naklonila se nad nás a kriticky si prohlížela naše nespolupracující údy. “Vyhrála jsem!” “Nojo”, řekl zklamaně Tonda. “Tak jaké máš přání?” zeptal se odevzdaně. “Vyhoníte se tu navzájem přede mnou”, řekla klidně a sedla si zase zpátky na lavici. Zděšeně jsem se podíval na Tondu. “To nepřipadá v úvahu”, řekl jsem důrazně, přikryl jsem se ručníkem a začal pomalu couvat k východu. “Hra je hra”, řekla Markéta. “Tondo, rychle chyť si ho, nebo už si s váma nikdy nic nezahraju”. “Neblbni vole, hra je hra, pocem ať to máme za sebou”, řek Tonda. Myslel jsem, že mě snad šálí sluch. Štípnul jsem se do břicha, abych se ujistil, že se mi to nezdá. Tonda se pomalu blížil s nataženou rukou před sebe...

Najednou se ozval smích, možná spíš řehot. Podívali jsme se oba na Markétu, která se nahá svíjela smíchem na lavici. “Ty mrcho...”, zašeptal Tonda. “Jsem si z vás udělala srandu a Tonda by to fakt udělal, to je moc”, nepřestávala se řehtat. Tonda zrudl, sebral prostěradlo a ručník, naštvaně se na nás podíval a za hlasitého bouchnutí dveří odešel. Sedl jsem si na lavici a dal Markétě minutku. Ta se pomalu začala uklidňovat. “Promiň”, řekla. “A teď vážně, vyhrálas, tak co je to tvoje přání?” zeptal jsem se. “Já se udělám a ty mi budeš žužlat prsty na nohou”, řekla vážně. “To je zas nějakej tvůj další vtip?” zeptal jsem se nevěřícně. “Není, hrozně mě to vzrušuje ale moc často se k tomu nedostanu… a trochu se za to stydím. Co ty na to?” zeptala se. “Rozhodně lepší, jak honit Tondovi čuráka”, řekl jsem po pravdě, klekl jsem si na podlahu a Markéta zvedla roztažené nohy. Začala si zase hladit jemně zarostlou a už pěkně mokrou kundičku. Vzal jsem do ruky její kotník a dost nezkušeně jsem jí začal jemně olizovat prsty na nohou. Nikdy jsem nic podobného nezažil, takže mi nezbývalo než improvizovat. Na druhou stranu, Markétu hrátky s chodidly asi opravdu hodně vzrušovaly, protože i při mém neumělém pokusu se za pár chvil za hlasitého vzdychání udělala. Přestal jsem žužlat prsty a podíval jsem se na ni. Usmála se, posadila se a dala mi krářkou pusu. “Díky”, řekla žertovně. “Můžu si aspoň sáhnout?” zeptal jsem se. Lehce kývla. Rukou jsem jí zajel mezi nohy a pod prsty ucítil její úplně promočenou chlupaťoučkou kundu. “Hmmm”, zavrněla a odtáhla mi ruku. “To by stačilo, čas se zchladit”, vyskočila, rozrazila dveře ven a nahá skočila do hromady sněhu před saunou. “Kde jsi? Na co čekáš? Jdeš?” zavolala na mě. Jak jsem vstal, ovanul mě mrazivý vzduch z venku. Ta holka není normální, zakroutil jsem hlavou.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Kaše dobrá...chci nášup*4*
Ne můžeš. Musíš pokračovat!
Čtivý, humorný a vzrušující příběh. Takový ze života. Děkujeme
Pěkný, můžeš pokračovat
Parádní. Honem pokračování