Příběh lásky I.

Lenka se dívala skrze nemocniční okno na modrou oblohu a těšila na odpoledne, kdy jí propustí konečně domů. Bylo jí téměř do pláče, když si uvědomila, že doma nebyla celé dva měsíce. Ponurost nemocnice jí ubíjela i když dobře věděla, že bez ní by byla zřejmě dávno v jiném světě. Slunce zakryly mraky a Lenka přivřela oči. V myšlenkách si přehrávala svůj život, který posledních několik měsíců trávila se svou láskou. Slibovali si, že se vezmou a že budou spolu až do smrti. Často jí to přišlo, jako nesmyslné plánování, ale Tomáš byl přesvědčený, že jim to stoprocentně vydrží. Miloval jí víc než svůj život a za žádnou cenu se Lenky nehodlal vzdát. Před několika měsíci se Tomáš procházel se svým psem po parku až došel k lavičce, kde seděla mladá dívka. Schoulená do klubíčka, oči zavřené a na první pohled si jeho ani pobíhajícího psa nevšimla. Tomáš se na ní zadíval. V přítmí pouliční lampy vypadala, jako princezna z pohádky. Pes se nerozmýšlel a vyskočil k ní na lavičku. Lenka se lekla, ale když spatřila toho malého chundeláče hned se usmála: „Ahoj, kdepak se tu bereš?“ zeptala se němé tváře a Tomáš odpověděl za něj: „Je tu se mnou. Ahoj. Já jsem Tomáš. Spíš bych se měl zeptat já, kde se tady bereš Ty? Nikdy jsem tě tu neviděl a to se tu procházíme každý večer.“ Lenka se pousmála, ale v tom výrazu bylo znát trochu smutku. „Doma mě to dneska nebavilo. Nebydlím tu dlouho a tak jsem se rozhodla prozkoumat okolí. Odtud jsou krásně vidět hvězdy a támhle vidím náměstí. Je to hezčí než ve dne,“ odpověděla Lenka. Tomáš se posadil vedle ní a dokud jim oběma nebyla zima, tak si povídali o všem možném. Od té doby se potkávali v parku na lavičce čím dál častěji. Jejich vztah rostl a začínala se rodit ta fantastická věc, jako je láska. Byl podzim a Lenka měla své dvacáté narozeniny. Rozhodla se, že teď je ta vhodná doba, kdy pozvat Tomáše k sobě do bytu. Cestou z práce nakoupila nějaké chlebíčky, víno a těšila se, až Tomáš dorazí. Stalo se, ale to, co se nemělo stát. Lence se zase udělalo špatně a nezbylo jí nic jiného než schůzku odvolat. Do telefonu si vymyslela, že přijela její kamarádka a že jí musí ukázat večerní město. Potom stačila už jen dojít do ložnice, spolykat svou dávku léků, které jí pomáhaly překonat ten náhlý nápor její nemoci. Za okamžik usnula. Probouzela se každou chvíli, bolest jí zaslepovala rozum a Lenka doufala, že do rána jí bude lépe. Ráno se převlékla a spěchala na tramvaj k lékaři. Znovu absolvovala tu nekonečnou proceduru vyšetření a modlila se, aby nemusela zpátky na chemoterapii. Výsledek byl víc než šokující. Chemoterapie byla nevyhnutelná a Lenka se v ordinaci rozbrečela. „Já nechci. Já už nemůžu….“ Vzlykala a myslela na Tomáše. Tomáš neměl ani tušení co s Lenkou je a Lenka neměla v úmyslu kazit jejich krásný vztah. Myslela si, že když mu o své nemoci poví, tak jí Tomáš odstrčí a když jí neodstrčí, tak s ní bude jen ze soucitu. Zkroušeně se potulovala městem a celý svět na ní padal. Nakonec zvedla v telefonní budce sluchátko a zavolala Tomáše. Sešli se u ní v bytě a Lenka dělala, jakoby se nic nestalo. Popíjeli víno, bavili se a bylo jim moc fajn. „Chci se s Tebou milovat,“ zašeptala. Tomáš se zvedl, vzal Lenku do náruče a odnesl jí do vedlejšího pokoje. Položil jí na měkkou postel, svlékl si košili a lehnul si k ní. Pohladil Lenku po vlasech, zadíval se jí do očí a své rty přitiskl na její. Líbal tak něžně, až se Lence točila hlava. Vzrušení v ní rostlo, vracela mu polibky a dychtivě Tomášovi rozepínala kalhoty. „Počkej Lenko, nespěchej tak,“ zabrzdil jí Tomáš. Zvednul se a pomalu jeden knoflík po druhém rozepínal její halenku z pod níž vyklouzla dvě velká ňadra. Bradavky se tyčily do výšky vzrušením a Tomáš neodolal. Přisál se k nim, jako dítě. Žasnul nad tou nádherou. Bílá prsa se napínala a Lenka začala vzdychat. Tomáš se posunoval stále níž a obratně Lence stáhnul kalhotky. Hladce oholená Kundička se leskla. Tomášův jazyk si okamžitě našel cestu na to správné místo. Olízl Venušin pahorek a Lenka zasténala: „Taky Tě chci.“ Tomáš se obrátil a jeho mužství se objevilo nad Lenčinou hlavu. Tahle poloha mu vyhovovala. Měl úžasný výhled na Kundičku a Lenka měla možnost líbat jeho chloubu, která se nedočkavostí jen třásla. Nabobtnalý žalud prosil o polibek a Lenka neváhala ani na chvíli. Jazykem jej obkroužila, rukou pohladila varlata a potom bez rozpaků vsála ten úchvatný mužský nástroj. Tomáš prsty rozevíral Jeskyňku, jazykem laškoval s Poštěváčkem a s chutí slízával báječnou milostnou šťávu. „Jsi tak krásná……Ještě víc se mi podvol….“ Lenka měla kolena tak daleko od sebe, až se sama divila, jak to dokázala. Vzrušovalo jí, jak si s její Boubelkou Tomáš hraje, jak jí roztahuje a jak jí vehementně olizuje. Byla na pokraji šílenství. Šimrání v bříšku sílilo a Lence se zdálo, že jí Kundička vybuchne rozkoší. Slastí zrychlovala onanování tvrdého Penisu a sama se ocitala kdesi mezi nebem a zemí. „Já už to nevydržím…….“ Stačila ještě říct a pak se napnula jako struna na správně naladěné kytaře. Zaťala dlaně v pěst, tělem jí projel snad elektrický proud a v hlavě se zatmělo. Křičela a ani o tom nevěděla. Tomáš nepřestávala laskat Kundičku. Olizoval Poštěváček a v Jeskyňce pohyboval dvěma prsty. Poševní svaly mu je stahovaly a zase povolovaly. Broskvička byla horká a tak vlhká, že milostné šťávičky stékaly Lence po stehnech. Lenka se zmítala na posteli, jako had, co se chystá svléknout z kůže. Sténala blahem a nevěděla o světě. Byla tak šťastná, nabitá rozkoší až k zbláznění. Tomáš se rychle otočil, zvedl jí nohy a bez problému zajel do té otevřené propasti lásky. Toužil se v ní ztratit, zmizet a už se nikdy nevrátit zpátky. Penisem narážel na bod touhy a v Lence rostla druhá vlna orgasmu. Přišel tak náhle, že Lenka zalapala po dechu. Vší silou narážela na ten dar, slast jí prostoupila celým tělem a Jeskyňka pulzovala v rytmu orgasmu. Nehty Lenka zarývala Tomášovi do zad a tím umocnila i jeho vyvrcholení. Mráz se vetřel Tomášovi pod kůži. Zaklonil hlavu, zavřel oči a při posledním nárazu, až na samé dno té nekonečné propasti z něj vytryskl bělavý proud tekutiny, který se rozlil Lence na břicho. Znovu Tomáš zabořil své rty do rozpálené Boubelky a chvíli ještě Lenku udržoval v tom slastném opojení. Pomalu Lenka přicházela k sobě a měla pocit, že lepší už to snad ani být nemohlo. Přitáhla si Tomáše k sobě a něžně mu vzdychala do vlasů. Bylo jí tak dobře a celým svým já cítila ohromnou lásku, která patřila jen Tomášovi. Tomáš si říkal totéž a pevně doufal, že dnešní noc ještě nekončí a že se mu podaří s Lenkou vyzkoušet snad všechny druhy milování.