Zpověď - 04

16. 2. 2020 Zdeno666

Vzbudil jsem se nad ránem, protáhl se, a začal realizovat svůj noční plán. První krok bylo pročistit mobil, smazat pár čísel a mailů. A také zakouzlit s cash paměťmi, aby smazané údaje nešly obnovit. Samozřejmě jsem nejdřív provedl tužkopapírový backup. Následovala instalace profi apky, která umožňuje plné ovládání mobilu přes síť, a pak už jen stačilo vložit mobil do nabíječky. Zapnul jsem notebook, který byl po wipe disku jen s operačním systémem, a nainstaloval program pro bezpečnostní kamery, který se aktivuje pohybem nebo zvukem. Ukládání jsem nastavil na můj skrytý cloud. Kamery po bytě nemám, tak jsem využil tu zabudovanou ve víku noťase. Nastavil jsem ho tak, aby kamera sledovala vstupní dveře. Také jsem na něm pustil TeamViewer. Do tašky jsem si naházel pár svršků, jedny lepší boty, několik dokladů, co nemám v pronajaté schránce, můj hlavní notebook a také všechny flashky a paměťové karty. Bylo až s podivem, že vše, co pro mě mělo nějakou cenu, zabralo tak málo místa. Poslední pohled na rozloučenou s mým staromládeneckým bytem, poslední otočení klíčů ve všech třech zámcích, poslední zaváhání. Vydávám se na cestu, která nevím, kam mě zavede. Mohl bych vše nechat plavat, ale jakýsi vnitřní neklid poháněl mou touhu prozkoumat tajemství holky, se kterou jsem se sice krásně pomiloval, ale nic dalšího mě k ní nevázalo. Nechtěl jsem s ní žít, nepřál jsem si znovu mít její nádherné a naprosto bezchybné tělo. Vím, že mě jen použila a také vím, že tím nemyslela vůči mně nic špatného. Ale nemám rád, když jsem používán bez mého souhlasu. No a teď zcela čerstvě nemám rád ani když jsem používaný s mým souhlasem. Podíval jsem se na jmenovku na dveřích, zakroutil hlavou a definitivně se rozhodl vyrazit. Po schodech jsem seběhl až dolů, do suterénu, kde jsou dveře na dvůr vnitrobloku. Po přelezení několika plotů a zdí jsem se dostal do části, kde jsou garáže. Za stromem jsem čekal, až nějaké auto otevře vjezdová vrata, a než se stačila zavřít, proklouzl jsem nenápadně ven. S kapucí na hlavě jsem chtěl nejprve obhlédnout mojí ulici. Bylo chladné ráno a jedno auto mělo zamlžená skla. Rozhodl jsem se ho skrytě pozorovat. Slyšel jsem startovat motor. Kouř z výfuku šel z auta se zamlženým sklem. Když po chvilce motor zhasl, bylo mi jasné, že někomu stojím za nepřetržité sledování. Vyrazil jsem na opačnou stranu, směr centrum. První mé kroky vedly do zastavárny vzdálené necelé dva kilometry. Koupil jsem si celkem zachovalý a slušně nadupaný mobil a v sámošce na rohu předplacenou kartu. Nasedl jsem na tramvaj a vystoupil v Bolzanově ulici. Je tam u stanice, která navazuje na park, volná wifina. Sedl jsem si na lavičku a nainstalovat všechny nezbytné aplikace. Také jsem se připojil na svůj mobil, co zůstal doma, a zavolal přes něj do práce, že mi je mizerně, a že si beru týden nevybrané dovolené na vykurýrování. A že když by něco hořelo, že mohu nějakou práci udělat z domova. Poslední, co jsem udělal, bylo odeslání zabezpečeného mailu Lucákovi, že mám kšeft, a kde že se můžeme potkat. Odpověď přišla za chvilku.

Lucák měl malou kancelář ve velkém skladovém areálu na okraji Prahy. Byla plná monitorů a vévodila jí obří lednička nacpaná všelijakými povzbuzujícími nápoji.
„…no a protože bude její mail určitě v mailu tady toho Petra, potřebuji se do něj dostat,“ dovyprávěl jsem Lucákovi romantickou verzi příběhu o zamilování se do krásné dívky z vinotéky.
„Romane, ty bejku, co s těma všema ženskejma děláš?“
„Naučím je, aby to měly rády, a pak mě odkopnou.“
„Proč jsi mě ještě s žádnou, co tě nechala, neseznámil?“
„Protože jsi oduševnělý muž, který je nad tak přízemní věci povznesen. Neodvážil jsem se ti nikdy něco takového nabídnout. Většinou si našly někoho jiného, ale nejčastěji se vrátily ke svým předchozím partnerům.“
„Víš, jak dlouho jsem neměl pořádnou kočku?“ zaúpěl Lucák.
„Když bys jen nepracoval a nehrál pořád ty svoje onlajnovky, máš už dávno suprovej harém.“
„Nejsem Roman, jó? Mně by stačila jedna, na kterou bych měl čas si zvyknout a co se se mnou po měsíci nerozejde.“
„Tak to nevím. Jsem teď sice před rozchodem s jednu nymfomanku, co to potřebuje aspoň 3x tejdně, a to všema způsobama, ale to by se ti asi nelíbilo. 2 hodiny v posteli jsou pro ni krátká doba. Pak se večer sebere a odjede za manželem. Ani na taxíka nechce. Žádný filozofický rozměr, jen víno a šoustání.“
„Vdaná? Takže se nebude chtít sestěhovat? Super šukání a žádný otravování? Si děláš prdel, taková nemůže existovat!“
„Jasně že musíš dávat neustále najevo jak je nádherná, pro tebe jediná, jak jí jseš unesen a nemůžeš se dočkat, až budete mít oba čas. Za to ti přinese občas i nějaký dárek.“
„Ona mně? Ne já jí?“
„Nemůže si nic pořádně vzít, aby manžel nežárlil. Nedokázala by rozumně vysvětlit, kde k tomu přišla. Ale počkej, ona opravdu není na nějaký seriózní vztah. Chce jen sex a trochu omáčky okolo.“
Lucák na mě koukal s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou. „Romane, a ty jí nechceš?“
„Řeknu ti pravdu. Když jsem s ní byl na swingers party a díval se, jak si to náramně užívá, uvědomil jsem si, že jsem byl vlastně jenom takový živý robertek. Popadl ti mě z toho takový zvláštní smutek. Mám už svůj věk, a jsem sám. Uvědomil jsem si, že chci něco jiného. Chci partnerku, parťáka, ne pouhý sexuální objekt, byť v prvotřídním balení. Někoho, koho by dobrovolně bavilo se mnou žít.“
„Máš fotky té nymfomanky? Ukaž mi je!“
Vyndal jsem paměťovou kartu a podal mu jí se slovy: „Jmenuje se Eva. Když jsme se poznali, měla ze sebe mindráky. Že není hezká, že nemá svůdné nohy, její vlasy že jsou divné, že má moc malá prsa, a proto už jí manžel nechce tak jako dřív. Celou dobu jí to vyvracím. Jednou jsme trochu pozlobili a já ji nafotil. Je to od lehkého glamour až po těžké porno. To její názor trochu poopravilo a začala se sobě líbit. Podívej se.“
„Romane, tohle božské stvoření že má ze sebe mindráky?“
„Je po dvou dětech, fotili jsme to loni, akorát slavila 38. Holce je 19 a synovi 17. Začala s manželem brzo.“
„Fakt si dělej prdel z někoho jinýho,“ vstal Lucák naštvaně od monitoru. „Tohle je nějaká pětadvacetiletá modelína a ty mě taháš za fusekli. Ani jsi to určitě nefotil ty. Cos ode mě chtěl za práci? Ukaž mi ten mail.“
„Lucáku, vždyť jsem ti říkal, že není pro tebe. A nedělám si z tebe prdel. Všechno, co jsem řekl, je čistá pravda.“
„Pravda? Ukaž, ještě se podívám. Ty vole, asi fakt, tady máš s ní selfíčko! A to všechno teda byla jako opravdu pravda?“
„Ne jako. Je to pravda. Nelhal jsem, v ničem.“
„No dobře, ale proč není pro mě? Je neskutečně krásná! Přesně můj typ, vypadá tak mladě… A navíc nymfomanka, která mě nechá s mejma kompama, to je prostě splněný životní přání! Fakt jí už nechceš?“
„Hlavně s ní už nemůžu být, protože potřebuju žít jinak. Víc opravdově.“
„Seznámíš nás? A zařídíš, aby mě chtěla?“
„Ale ona tě nebude milovat, jen chtít, a to ještě kdo ví jestli.“
„Ale přesně tohle si přece už dlouho přeju! Jiná by se mnou nevydržela. Co já můžu nabídnout? Nic! Jenom prachy. A to mě už taky nebaví, všechny ty ujetý ťapiny, co si kupuju. Taková ženská, to by pro mě byla záchrana. A je nádherná, absolutně božská!“
„Záchrana?“
„No, jako od těch ťapin, přece mi Romane rozumíš, ne?“
„Že už nemůžeš mít normální vztah? Ale tohle nebude normální vztah také.“
„Bude rozhodně lepší, než co mám teď. A naučím se nebýt tak moc promiskuitní. Ona mi k tomu pomůže, je to bohyně, cítím to. Romane, udělám pro ni cokoli mi řekneš!“
„No, měl bych nápad,“ začal jsem zlehka. „Potřebuju, abys mi pomoh najít Janu, tu holku ze swingers, jak potřebuju její adresu. Když Evičce ukážeme, že jsem se bláznivě zamiloval do jiné, a ty zas do ní, mohlo by se to podařit.“
„To je nápad! To musí vyjít! A jak to provedeš konkrétně?“
„Už posledně, tedy včera, když jsme byli na swingers party, si všimla, že jsem se ani neudělal, a že jsem nechtěl jí a ani žádnou další. Půjdu s ní do nějakého baru nebo tancovat, a tam se náhodou potkáme. Já budu zádumčivý, ale bez benzínu a sirek. No a ty vtipný, neodtrhneš z ní oči a když půjdu na záchod, začnete se o mě bavit. Ty práskneš, že jsem se bláznivě zamiloval a poradíš ji, aby se mě na to natvrdo zeptala. Já vše přiznám, odejdu, a budeš mít volné pole působnosti. Ale tuhle práskačskou scénu můžeme zahájit až tehdy, co se ti povede Evičku aspoň trochu zaujmout. Jinak nemáš šanci u ní zůstat v takové šokové situaci nablízku a budeme to muset odložit. Musíš být pro ni zřejmá alternativa. Jen v tu chvíli náš plán zabere.“
„Zní to jednoduše, ale budu se jí líbit? Bude se se mnou chtít bavit?“
„Ona žije z pozornosti. Pokud budeš jemný a nebudeš to přehánět, budeš jí dávat najevo, že nasloucháš všemu, co říká, že tě to zajímá, že o ní chceš vědět úplně všechno a nebudeš to, co dělá, nijak záporně komentovat a nebudeš radit, co má dělat, úspěch bude zaručen. Jo a budu ti prvoplánově říkat přezdívkou ze střední, Sloníku.“
„Sloníku? Prosím tě, proč vytahuješ zrovna Sloníka?“
„No žes ho měl ve sprchách jasně nejdelšího, jako chobot. To vzbudí zájem Evičky úplně maximálně.“
„A kdy to spustíme? Já chci Evičku poznat hned!“
„Ok, zavolám ji a zjistím, kdy bude mít čas.“
Připojil jsem se na telefon, co jsem nechal doma, a napsal přes WhatsApp zprávu, kde jsem se jí zeptal, co bude dělat večer. Že bychom si mohli jít někam sednout nebo tancovat, když je ten pátek. Brzo přišla odpověď: „Ahoj, šlo by to, ale musím být ve 12 doma. Olda jde na karty a bude doma po půlnoci. Dlouho jsme spolu nebyli nikde tancovat a já slyšela, že to je super v Rabbit Hole.“
„Bezva, zařídím rezervaci a vyzvednu tě někdy v půl sedmé, dám ještě vědět,“ napsal jsem.
Podíval jsem se na Lucáka a snažil se tvářit neutrálně, spíš smutně.
„Nemá čas, je pátek a musí být s manželem, že jo,“ vyzvídal.
„Manžel se jí vrací domů.“
„Já to věděl!“ vykřikl Lucák a plácnul se do kolen.
„Po půlnoci, takže musí být do půlnoci doma, bych ti řekl, když bys mě nepřerušil. A chce do The Rabbit Hole.“
„Cože? Fakt? Rozjedeme to už dneska?“
„Ano, dneska.“
„Súúúúúper! Tak já se pustím do práce na té tvojí adrese krásné neznámé.“
„Jak dlouho ti to může trvat?“
„Tak den – dva, to nemohu říct přesně.“
„A jak to budeš dělat?“
„Máme takovou větší celosvětovou síť počítačů, se kterou děláme penetrační testy. Vypadá to, že jeho emailový server nepatří mezi extrémně zabezpečené. To pak stačí zadat emailovou adresu, zemi a národnost majitele schránky a ty všechny počítače se budou snažit do schránky dostat nejprve za využití uniklých hesel ze země daného uživatele schránky. Když to neprojde, tak zbylá použitá známá hesla a když nepomůže ani to, tak se začne s generováním hesel, a to nám začne problém, to může pak být na hodně dlouho.“
„Tak to jsem zvědavý. Můžu tu zůstat s tebou?“ zeptal jsem se jakoby nic, protože jsem mu nechtěl říkat, že jsem v momentální ilegalitě, a že nemám kde být. Musel jsem si také zařídit nějaké bezpečné místo na spaní. Kvůli občasným záletům jsem byl domluvený s kamarádem, že přes Airbnb koupíme pro druhého ubytování, předáme si klíče a dotyčná netuší, s kým a kde vlastně byla a velmi obtížně to bude zjišťovat. No a platba proběhne z anonymní dárkové platební karty, která se dobijí prostřednictvím terminálu Sazky. Jak prosté. Dokonalá anonymita v době velkého bratra.

Asi po hodině práce se na mě Lucák obrátil a netvářil se dvakrát vesele.
„Romane, tak to vypadá na delší dobu. Proběhly nejčastější hesla a nic. Teď poběží všechny hesla zachycená v Česku.“
„Ok, v pohodě. A jak se domluvíme? Potkáme se zcela náhodně v půl osmé v Rabbit Hole? Měl bych tam být od sedmi, a to určitě Eva stačí zaznamenat postupující změny mého chování. Ostatně viděla, že jsem divný už na naší poslední schůzce. No a já zatím vyrazím za prací.“
„Furt nemůžu uvěřit, že jsi chodil s tak krásnou ženskou, a že ji už nechceš. Je to jako divnej sen. Fakt sis to nerozmyslel? Není to nějaký tvůj žertík?“
„Lucáku, potřebuju od tebe pro mě velmi důležitou práci, ve které je ženská. Musím se s ní zase potkat. A Evu už opravdu nechci. Tohle je naprostá pravda. A když mi Janu seženeš z našeho dlouholetého kamarádství, tak nevím, proč bych tě nemohl seznámit se ženou, se kterou už nechci nic mít. To není že ti ji nechávám jako úhradu za tvojí práci. Eva je cílevědomá a zcela samostatná inteligentní žena. Nenechá se manipulovat. Mám ji rád a chci pro ni jen to nejlepší. Ty jsi můj nej kámoš a jestli se ti líbí, budu rád, když se o ní postaráš zrovna ty. Mohla by snadno padnout do spárů někoho, kdo by jí ubližoval, a to samozřejmě nechci. Tohle nefunguje tak, že jí řeknu ´Evi, už tě nechci, ale mám za sebe super náhradníka.´ Otevřu ti prostor, a pak bude záležet jen a pouze na tobě. Na nebezpečí, které pro muže ze vztahu s Evou číhají, jsem tě upozornil. A z našeho dlouholetého kamarádství udělám všechno pro to, aby tě Eva chtěla, a mohli jste spolu být v rámci možností třeba i šťastní. Opakuji, já proti Evě naprosto nic nemám, rozumím jejímu způsobu života, jen v něm už nechci být.“
„Romane, mluvíš strašně složitě. Hele, udělám všechno, abych ti pomoh. A dík, že mě seznámíš. A v králičí díře budu po půl osmé a zcela náhodou tě potkám. Ok? A aby to nevypadalo blbě, přijdu s kámošema. Ale k vašemu stolu si už sednu sám.“
„Přesně tak. Zamluvím celý stůl, ať nás nikdo neotravuje. Jen mě tam s ní nenechávej moc dlouho samotnýho. Nějak se k nám vnuť. Teď vyrazím a potkáme se až na místě.“
„Ještě počkej, půjč mi na chvilku tu paměťovku s Evou. Můžu si ji zkopírovat?“
„Můžeš si ji ještě prohlídnout. Ale kvůli Evě ti ji nemohu nechat zkopírovat. Neboj, nafotíš si ji sám a určitě líp.“
„Tý jo, Roman je zas za džentlase. Dá slib dámě a dodržuje ho, co to jen jde. Tak ukaž.“
Lucák si prohlížel fotky asi 10 minut. Rychle. Zastavil se jen na těch, kde jsem byl vidět s Evou i já.
„Ty mi furt ještě nevěříš, viď?“
„Divíš se? Tohle jsem nikdy nezažil. Taky tě znám. A abys přestal bažit po ženských? Nebo začal chtít jen jednu? Tomu se mi věřit nechce. Ale fotky vypadají, že jsou pravé. A začal jsem věřit tomu, co říkáš. Takže se večer těším na to, co se bude dít.“
Sebral jsem podávanou paměťovku, hodil jí nazpátek do tašky, zamával a vyrazil pro klíče od mého dočasného azylu. Bydlení nebylo špatné. Provedl jsem kontrolu spojení a v mém starém bytě se nic nedělo, tak jsem zkusil přes anonymizér hledat jméno Jovana Hadžić. Nic, co by mě nějak výrazně zaujalo, jsem nenašel. Vypnul jsem notebook a vyrazil doplnit nezbytné základní potřeby azylu stárnoucího bonvivána, jakými jsou koňak, vína bílá i červená, sekty a pro jistotu i dobrá vodka. Po návratu jsem nákup pečlivě uložil na patřičná místa, a protože se pomalu blížila šestá, objednal jsem přes internet taxi. Evě jsem napsal mail, že jsem v práci a kousnul se mi mobil. Ať přijde v půl sedmé před dům, že tam budu čekat v taxíku. Přišla na minutu přesně.
„Romane, jsem překvapená, co se děje, být spolu tak často. Úplně jsem ti odvykla. Stále jenom pracuješ, nebo máš čas tak maximálně na dvě hodiny. A budeme jenom v Rabbit Hole, nebo plánuješ i něco jiného?“
„Víš jak moc jsem s tebou rád sám. Povedlo se mi dodělat zakázku, tak mohu od práce trochu orazit. A s kým jiným než s tebou? Když budeš chtít jít jinam, jasně že půjdeme.“
„Takže dnes večer nemáš překvapení?“
„Včera to bylo fajn, ale vím, že to bylo vyčerpávající. Klidně to zopakujeme kdykoli budeš chtít.“
„Mě přišlo, že jsi mě včera ani moc nechtěl. Chtěla bych ti to dneska vynahradit.“
„Jsi úžasná. Já byl moc rád, že sis to mohla dokonale užít.“
„Romane, jsi kecka. Ale dobře. Těším se na dnešní večer.“ Dala mi pusu a já svůj chlad ani nemusel předstírat.

V Rabbit Hole jsem objednal víno a pražené mandle. Začal jsem vzpomínat na veselé příhody našeho soužití. Eva se jim smála a trochu se uvolnila. Bylo půl osmé a do podniku doslova vtrhla horda rozesmátých maníků. Jedním z nich byl Lucák.
„Ty vole, Romane, co tady děláš? Dobrý večer, omlouvám se, jestli ruším. Roman je můj kámoš, strašně dlouho jsem ho neviděl. Lumír,“ představil se Lucák a snažil se podat Evě ruku. Vypadala trochu vyděšeně. Nakonec mu nesměle podala ruku a představila se.
„Co já, ale co ty tady Lumíre? Evi, abys věděla, Lumír totiž zásadně nevychází ze svého pracovního doupěte. Je špičkový IT odborník a tihle chlápci se bojí jak denního světla, tak i všeho, co není online.“
„Roman přehání. Dodělali jsme velkou zakázku, a tak s kolegy oslavujeme začátek dovolené.“
„No paráda, gratuluju, pořádně si to užijte!“
„Jasně, a rád tě vidím, chlape!“ plácli jsme si a Lucák odešel za kamarády.
„To je ten bohatej programátor, jak jsi mi o něm vyprávěl?“
„Ano, úplně se divím, že je v takovémhle podniku.“
„A o mně jsi mu někdy vyprávěl?“
„O tobě se nebavím. Vždyť i Petr byl včera překvapený.“
„To byl. A já taky,“ usmála se.
„Dobrý večer, tam ten pán vám posílá lahev šampaňského,“ přišla servírka a ukazovala docela drahou láhev. „Mohu vám ji otevřít?“
„Dáme si, Evi?“
„Ráda ho ochutnám, děkujeme.“
Servírka lahev zručně otevřela, zkontrolovala, a nalila nám.
„Romane, to je asi opravdu dobrej kámoš, vždyť to je lahev snad za sedmičku.“
„Takové věci Lumír neřeší. Když má něco rád, na výdaje nekouká. Naštěstí mu firma klape a nic ho nenutí počítat peníze.“
Z protějšího konce baru na nás Lucák zamával a pozvedl skleničku. Na dálku jsem mu připil také. Eva jenom přikývla.
„Jsem rád, že tu má kamarády. Jinak by si asi chtěl k nám sednout a já chci být s tebou sám.“
„To chceš vždycky. Být se mnou sám. Proč mě před svýma kamarádama schováváš?“
„Ale já tě přece neschovávám. To, že se nestýkáme s tvými kamarádkami, je jasné. Jen se snažím tě chránit, nikdy nevíš, kdo může znát tvého muže.“
„No dobře. Já jenom že to vypadá, že se za mě stydíš.“
„Za tebe? Takovou kočku? Všichni, když se na nás podívaj, tak slintaj závistí. Jsi do-ko-na-lá!“
„Furt říkám, žes kecka, Romane.“
„I Lumír po tobě stále kouká,“ snažil jsem se ji navést na Lucáka. Kdy už konečně sebere odvahu a přijde znovu k nám?
„Myslíš? No možná teď, ale před tím mě spíš ignoroval. Jsem už stará a mám malý prsa.“
„Nezlob! Máš tu nejsouměrnější postavu, co znám. Mít jen o drobet větší prsa, staneš se karikaturou sebe sama, jako ty divný umělohmotný holky z východu.“
„Jenom se mě snažíš lichotkama utěšit…“
To se nedalo. Musel jsem Evičku rychle políbit, nebo mi zase upadne do sebelítosti. Najednou se do mého zorného pole dostala Klára. Kde ta se tu bere? Než jsem se stačil vzpamatovat, přistála mi na tváři pořádná facka.
„Ty hajzle,“ doprovodila velmi hlasitě svou parádní trefu.
„Evi, promiň, tohle musím rychle vyřídit. Prosím vydrž tu chvíli,“ snažil jsem se uklidnit zcela konsternovanou Evičku.
„Co to tady děláš?“ spustila se slzami v očích Klára.
Popadl jsem ji za loket, vyvedl ji rychle na ulici a potichu ji do ucha zašeptal: „Klárko, nemůžeme tady dělat všem divadlo.“
„Já dělám divadlo? Podívej se na sebe!“ vykřikla a hlasitě se rozplakala.
Můj plán byl v troskách. Nazpátek nemůžu. Lucák se už určitě neodváží Evičku oslovit. Zato já mám příležitost a jasný důvod ukončit vztah s Evičkou. Klára byla očividně v šoku a přes slzy nevnímala okolní svět. Chytil jsem taxíka a jel s ní do mého nového azylu. Poslušně se do něj nechala odvést. Otevřel jsem Hennessy a nalil ji pořádnou lampu. Kopla ji do sebe na ex.
„Romane, promiň, nechtěla jsem ti ničit vztah. Já jenom jak jsem tam vás dva viděla, a jak se líbáte, tak jsem byla děsně zoufalá,“ spustila vzlykající Klárka.
„Klárko, jsi teď u mě. Když bych měl s tou paní nějaký vztah, byly bychom spolu?“
„Cože? My jsme spolu?“ překvapeně odpověděla. Začal jsem ji pomalu líbat a slízával z tváří její slzy. Byly hodně slané. Popadl jsem ji do náruče a odnesl do ložnice. Pevně mě objala a já nemohl svými polibky utišit její žár. Bylo docela náročné ji v tomto pevném objetí začít svlékat. Naštěstí brzy pochopila a snaživě mému počínání pomáhala. Tak vlhkou jsem ji snad ještě nezažil. Šla naproti každému mému přírazu a pak se sevřela, jako by její kundička nechtěla v žádném případě dopustit, že bych mohl vyklouznout. Tak intenzivní pocit blízkosti a žádosti jsem při milování ještě nezažil. Pravda. Jana předevčírem byla taky super, ale s Klárkou už jsme sehraní a tohle prostě nemělo chybu. Čas úplně ztratil smysl a i dnes, po více než roce, tu noc vnímám jako nejúžasnější milování, co jsem kdy zažil. Nemohli jsme se jeden druhého nasytit. Sotva jsem ji za jejího nádherného propnutí celého těla vystříkal, ihned jsem se pustil do lízání a hlubokého prozkoumání její kundičky jazykem. Bylo to jako poprvé, takové pocity jsem s ní doposud nezažil. Takřka hned mi zase stál. Musel jsem znovu do ní. Opakovala tu úžasnou práci celé své pánve. Znovu jsme byli hotoví současně. Tentokrát mě nenechala vyklouznout, otočila se, a aniž bychom se rozpojili, byla na mně. Zůstala na mně ležet a jen nadzvedávala zadeček. Jak byla vlhká a otevřená, bylo to nepopsatelně jemné a při tom velmi intenzivní. Chtěl jsem, aby to neskončilo. Když jsem zase skoro byl, narovnala se a nasedla tak, abych byl v ní co nejhlouběji. Vykřikla a tělem jí proběhla křeč dalšího orgasmu. Přitiskl jsem ji k sobě a hladil. Celou dobu jsem ho měl v ní a byl hodně tvrdý. Když se jí trochu zklidnil tep, otočil jsem se na ní a začal přirážet. Vjela do mě nějaká divokost a já přirážel čím dál silněji a rychleji. Potřeboval jsem být co nejhlouběji, tak jsem jí dal nohy skoro až za hlavu a nekompromisně zajížděl až na její nejhlubší dno. Během chvíle zrudla a doslova zvadla. Lekl jsem se a začal jí dávat umělé dýchání. Naštěstí jsem po chvilce uslyšel její hluboký výdech.
„Jsi v pořádku? Na chvilku jsi přestala dýchat.“
„Cos to se mnou udělal? V hlavě jsem měla úplnou explozi. Něco tak silného jsem ještě nezažila.“
„To byl nedostatek kyslíku. Hodně to zesiluje orgasmy. Pojď, lehni si na mě, musíš se trochu vydýchat.“
„Romane, kde to vlastně jsme? A proč tady jsme spolu?“
Otázka, které jsem se od obdržení facky zatraceně bál. Co mám teď Klárce říct?

-----------------------------------------

Pokračování příště. Jestli se vám příběh líbí, nebojte se dávat lajky. Vaše i negativní komentáře mi pomohou najít víc času na sepsání dalšího dílu. Dík za reakce!