Sen o mé dominantní Paní

18.2.2020 Autor: Onsub 11 komentářů

A je to tady, poslední drobné zaváhání než vejdu na dvůr zahradní restaurace. Hledám místo a vybírám jej tak, abych dobře viděl na vchod, ale sám nebyl příliš na očích. Posadím se do křesílka a objednám si kávu. Jsem tu o půl hodiny dřív. Vždy jsem chodil kamkoliv o něco dřív, ale riskovat, že bych se opozdil byť jen o vteřinu na setkání s ní, je naprosto nepřijatelné, to prostě nejde, raději si počkám. Uvnitř se chvěju, cítím se nervózně, část ve mně křičí, uteč! Z nepochopitelného důvodu druhá část neodkladně volá, zůstaň a tak zůstávám, sedím a piju kávu. Prostupuje mnou zvláštní směs vzrušení a obav. První setkání se ženou, která se snad již brzy stane mou skutečnou Paní.
Ochromen strachem a vzrušením sedím v křesílku a rekapituluju předchozí dny, naší vzájemnou komunikaci. Začalo to vlastně nevině bezcílnou komunikací na chatu, vyprávěl jsem jí, že mé zkušenosti jsou nulové, ale odhodlání veliké. Nevěřil jsem, že to někam povede, byl jsem dominantními ženami a těmi, které si na dominantní jen hrají, tolikrát odmítnut, že jsem komunikaci nepřikládal žádnou vážnost. Seznámení však pokračovalo povídáním v soukromém chatu, výměnou fotografií, pak se přeneslo na telefon a teď sedím tady. Paní mi mailem poslala nádhernou povídku, kterou sama napsala o přijetí subíka. V okamžiku přečtení jsem věděl, že je přesně tím, koho chci, koho potřebuju. Poprosil jí jsem o schůzku a k mému úžasu souhlasila, ale zároveň jasně stanovila podmínky, mluvila na rovinu a sdělila mi varianty průběhu dnešní schůzky, nikam mě netlačila, jen sdělila co je a co může být. Některé podmínky jsou mi jasné. Vždy jí vykat, pokud mě o to nepožádá, nehledět jí do očí, donést na první schůzku květinu (zvolil jsem rudou růži) a umístit ji viditelně na stolek restaurace, kterou sama vybrala.
Další podmínky byly tehdy natolik vzdálené, že jsem je odsouhlasil, aniž bych přemýšlel o jejich smyslu či realizaci. Přijít dokonale oholený. No dobře, to není problém. Nevím sice k čemu je to dobré, když je to jen první schůzka, která i podle ní stejně nejspíš bude končit jen kávou a rozloučením, možná i dřív. Vypláchnutý zevnitř, to mi přišlo ponižující, ale poslechl jsem. Další podmínka, kterou jsem musel odsouhlasit, byla, že v domě Paní jsem její sluha, věc a budu poslouchat na slovo a především, že budu vždy zcela bez oblečení. Přede dveřmi se svléknu, odevzdám věci, projdu dveřmi a postavím se do základního postoje. No uvidíme, to je tak nereálné a daleko…
Z mých úvah mě vyrušila silueta ženy, procházející průchodem do dvora zahradní restaurace. Je to tady, blíží se okamžik, který jsem si zkoušel tolikrát představit. Srdce mi tepe tak rychle, že mám pocit jako by chtělo opustit své místo v hrudním koši a skočit přede mě na kovovou desku stolku. Klid, uklidňuju sám sebe. Vybavuju si pokyny, pozdravím, polibek ruky, představím se. Ona se neznatelně usměje, má nervozita je téměř hmatatelná.
Posadíme se, neutrální konverzace brání vzniku trapného ticha, mě pak vydatně pomáhá se rozdýchat a trochu uklidnit, tepová frekvence klesá na přijatelných 120 úderů. Hovoříme o všem možném a já poprvé mám možnost si jí prohlédnout. Asi padesátiletá elegantní dáma tmavých vlasů a uhrančivých očí, někdo by řekl korpulentní, toho já bych se však nikdy neodvážil. Její postava je pro mě impozantní, přitažlivá. Postavě dominují obří ňadra, která mě fascinují a přitahují současně. Velmi se snažím nezírat na ně, ale moc mi to nejde, zvláště když bílá halenka, kterou ona pro dnešní den zvolila, svou rafinovanou průsvitností dovoluje bílé krajkové podprsence, odhalit kontury oněch impozantních ňader.
Konverzace krásně plyne, rekapituluju svůj dosavadní život, mluvíme o mém povolání o ní jen výjimečně. Pochopil jsem, že je již řadu let rozvedená, žije sama, pracuje jako vedoucí jednoho úřadu státní správy. Má pár přátel, kteří znají její BDSM tajemství a někteří z nich s ní tuto lásku sdílí.
Když dopijeme kávu i vynikající domácí zázvorovou limonádu, která po ní následovala, zeptám se, zda si dá ještě něco, cokoliv. Ona navrhuje se projít. Na dohled od restaurace je krásný park. S radostí přijímám, je to znamení, že její zájem o mou osobu dosud neochladl. Spěšně platím a odcházíme. Konverzace v parku je rázem daleko zajímavější, intimnější a můj tep opět začíná lehce stoupat. Tuším, co přijde. Ona mi vypráví o svých zkušenostech, o tom jak v sobě postupně objevovala dominanci a především o tom, co očekává od svého subíka. Vypráví o své představě, jak by subík měl být schopen o svou Paní po všech stránkách pečovat, dokonale zvládat domácí práce, v zásadě zastávat pozici osobního komorníka. K tomu ještě vyžaduje pár dalších dosud nespecifikovaných věcí, které se subík musí postupně naučit zvládnout, ale na ty si musí zvykat prý postupně. To mě lákalo stále víc. Došli jsme skoro zpět k restauraci, když přišlo to, co jsem očekával, v co jsem doufal a čeho jsem se zároveň bál. Otázka, zda chci být jejím subem. Bez váhání jsem vyhrkl svou odpověď. Mé rozhodné ano jí evidentně potěšilo. Odpovědí byla věta: „V tom případě půjdeme ke mně.“
Začínalo se pomalu smrákat a my procházeli potemnělým městem. Na malém náměstíčku bydlela má Paní. Vešli jsme do starého, leč udržovaného domu s dřevěnými okny. V domě byly čtyři byty. Má nová Paní bydlela v krásném mezonetovém bytě. Paní vstoupila do bytu, chtěl jsem jít za ní, ale zastavila mě věta: „Pravidla znáš.“ Rázem má tepová frekvence dosahovala opět závratných hodnot. Zhluboka jsem se nadechnul, vydechnul a na studené chodbě, do které kdykoliv mohl kdokoliv ze sousedů vstoupit, začal odkládat své svršky. Když jsem byl zcela nahý a mé svršky tvořily komínek, vynořila se z útrob bytu Paní a vyzvala mě, abych jí věci předal a vstoupil. Paní svršky odložila do místnosti, o které jsem až později zjistil, že je její ložnicí a když se vrátila zpět, třímala v rukou jezdecký bičík, kterým mě švihla přes nahé pozadí. To švihnutí pálilo jako čert, až mi téměř vyhrkly slzy a na pozadí mi vyskočil velký červený pruh. „To byla tvá první lekce, vždy dodržuj má pravidla, svléknou přede dveřmi a poté základní pozice. Nevšimla jsem si, že bys jí zaujal.“ Omluvil jsem se své nové Paní a pokorně zaujal pozici k základní kontrole, ruce položil v týl, rozkročil se a čekal na další pokyny. Paní mě pochválila, začala mě pomalu obcházet a zkoumat mé tělo.
Stál jsem nahý, rozkročený, bezmocný proti téměř neznámé ženě s bičem v ruce, které jsem dovolil stát se mou Paní, vlastnit mě a ovládat. Bylo to poprvé v mém životě. Představoval jsem si to asi jinak, velmi jsem se styděl, cítil se ponížený, ale zároveň přiznávám, že se mi to líbilo. Ten pocit bezmoci, očekávání dotyku nebo rány bičem mě vzrušoval a děsil současně. Paní, jako by to tušila, si nasadila rukavice a začala zkoumat mé tělo. S tím, co viděla, byla evidentně spokojená a od oholeného podpaží, přes hrudník se přesunula na rudě svítící, stále ještě pálící pozadí, které jen letmo, něžně pohladila. Poté se pomalu přesunula k rozkroku, jež důkladně překontrolovala a když ucítila mé narůstající vzrušení, utnula jej jedním rychlím plácnutím do rozkroku a slovy: „Tohle ne milánku, tohle teď řídím já.“ Měla pravdu, vzrušení bylo to tam, tělo na několik okamžiků pohltila bodavá bolest. Než jsem ji však stihl vydýchat, přišel pokyn ohnout a ruce ke kotníkům. Tento gymnastický cvik byl náročný sám o sobě, zvláště s jedním a postupně i více prsty v análním otvoru. „Šikovný kluk, uslyšel jsem za sebou, hluboce dýchajíce a vnímajíce nepříjemnou bolest. „Teď na kolena, kleknout.“ Poklekl jsem a čekal, co bude dál. „Máš poslední možnost, ještě pořád chceš být mým majetkem, mým subíkem?“ Zněla jasná otázka mé Paní. Nevím, kde jsem bral tu jistotu, ale stejně jasně zněla má souhlasná odpověď. Ve dlani Paní se objevil souputník a trýznitel mých dalších dnů, pás cudnosti. Malý silikonový nepřítel tělové barvy. „Tohle teď budeš nosit, abych tě měla pod kontrolou. A abys neměl cukání to sundávat, klíče, budu mít výhradně já. Teď si to nasaď, ať si zvykáš. Napoprvé ti pomůžu. Mimochodem pokud bys to někdy sundal bez mého svolení, existuje i verze s dilatátorem.“ Až teď jsem pochopil, proč má Paní chtěla po telefonu znát mé rozměry mého přirození nikoliv v pozoru, ale ochablého. Pás cudnosti byla nasazen, já uzamčen a paní si klíček zavěsila na řetízek, který obepínal její kotník. Posledním bodem mého ponížení byl lesklý kovový obojek, který mi s rozkoší sobě vlastní má nová Paní nasadila a nařídila mi jej nosit vždy, když budu s ní. Naštěstí vypadal pro neznalého člověka spíše jako šperk, až na to že místo psí známky nesl reliéf trojné monády, neklamné to znamení mé nové příslušnosti.

LÍBÍ? MÁM POKRAČOVAT?

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Náhodou se mi to moc líbí. Moje rada zní: tak šup, ať už jsi s ní....
určitě pokračuj
Rad si přečtu pokračování
Všimli jste si, kolik to pozitivně hodnotí sub. mužů a kolik dominantních nebo i obyčejných žen?
Super! Hned bych se k takovymu zážitku připojil!
Super. Těším se na pokračování.
Pěkné, jen pokračuj...