Anna, ta pravá – část druhá

Asi po dvou hodinách se podívám na mobil a zjistím, že už budu muset jít. „Moc děkuji, rád jsem tě poznal. Myslím, že nás čeká společný čas a těším se na to.“ řeknu s úsměvem. Opětuje mi můj úsměv a odpoví „Taky se těším.“ Usměji se na servírku a ona hned míří k nám. Je to mladá hnědovláska s pěkným zadečkem, celou dobu co tam sedíme po ni pokuju. Pozornost mužů dnes získala zejména díky většímu výstřihu. V kombinaci s čtyřkami byl její dekolt přímo ukázkový. Každý chlap si placení takové servírce užívá. Zaplatím, a nechám jí pěkné dýško. Postřehnu, jak se Anna usmívá. Zvedne se a než stačím něco říct, říká: „To je všechno? Dnes mě potřebovat nebudeš? Mám čas a čekala jsem tu kávu delší.“ Než stačím něco odpovědět, dodá „Nemusíš mě platit, ber to jako zkoušku.“ Usměji se, že by zase štěstí na lidi? Podívám se na mobil, je 14:00 a řeknu „No víš, po té kávě se mi docela chce a asistentku mám až za hodinu.“ Ona se usměje a říká „Pojď, to zvládneme, jsem v tom mistr. Mám to za sebou a zvládám i cévkování. Bažant bude úplná hračka.“ Společně jdeme směrem k toaletám. Ona jde přede mnou, neudržím zrak a pohlédnu na její boky. Prohlížím si ji, je to opravdu hezká žena. Pěkná postava ani tlustá, ani hubená a zadeček parádní, tak akorát. Její boky se vlní a já jsem rád, že mi zatím Praha vychází.

Když zavřeme toaletu, řeknu: „Tak, jdeme na to, vzadu v kufru mám bažanta.“ Vysvětluji ji, co má dělat. Vytahuje bažanta, pokládá ho na zem a rozepíná mi kalhoty. Nahne se na mě a v kombinací s její vůní, úsměvem těma smaragdovýma očima, cítím nával vzrušení a než přetáhne gumu od trenek mám ho jako kámen. Rudnu a pohlédnu jí s omluvou do očí. O to víc mě překvapí její reakce, když stáhne trenky. Vezme ho do ruky a začne pomalu honit. Já jen vzdychnu, ale nezmůžu se na slovo, cítím její vůni a ona ho jemně honí. Po chvíli přestane a sedne si na záchod. Já před ní sedím neschopný slova s trčícím ptákem. Usmívá se na mě. „Mám pokračovat? Chceš?“ Zmůžu se jen na ano a zakývám na souhlas. Jediné, po čem toužím, je, ať pokračuje. V hlavě se mi honí představa, jak se zvedám z vozíku a… Nemůžu, přesně v tyhle momenty bych tak rád chodil. Usměje se a řekne „Víš, já jsem ti trochu lhala.“ Vytahuje si mobil z kapsy. Chce mě fotit? Vidí mé znejistění a strach v mých očí. „Neboj.“ Zvedne se, přistoupí ke mně a ukáže mi na mobilu stránku profilu na erotickém chatu. V tom se mi to spojí: má virtuální kamarádka si mě našla! Kamarádka, spíš má písmenková domina. Dlouho jsme si psali fantazie o BDSM hrátkách „Ondro, chtěla jsem tě překvapit.“ Položí mobil vedle mě na vozík a opět mi sáhne na péro. Jde plynule do pokleku a bere ho do úst a začne sát. Přivřu oči a užívám si toho slastného pocitu. Jde na to pomalu jemně krouží jazykem kolem žaludu a cumlá mé tvrdé péro. Najednou přestane, „Chceš mě taky ochutnat, viď?“ „Ano, rád. Prosím.“ řeknu odevzdaně. „To máš smůlu. Teď ne.“ rozesměje se. Cítím, jak si mě vychutnává. V tom se zvedá a stáhne si kalhotky. Podává mi je do ruky. „Krajkové, ty máš rád. Tolikrát jsi psal, že bys za ně udělal cokoliv. Tak je máš tady. Očekávám, že budeš vděčný.“ poznamená a pohladí mě po hlavě. Beru je do ruky a přičichnu, cítím nádhernou vůni její kundičky. Ona se opět přisaje a já ji po chvíli plním ústa semenem. Vše polkne a políbí mě. Cítím se jak v sedmém nebi. Beze slova mi vytrhne kalhotky a obleče si je. Opět mě pohladí. „Tak jdeme čůrat“ řekne skoro mateřsky a přikládá bažanta. Beze slov s pohledem do jejich očí přemýšlím nad tím, co se odehrálo. Vím jediné, a to, že chci být s ní a zopakovat si to. Miluji ji?

Když vyjdeme s bezbariérového WC, říká mi „Nechceš zrušit na dnes asistenci, nebo máš ještě něco důležitého?“ Moc dobře ví, že nemám. Psali jsme si včera, že dnes mě čeká jen pohovor s novou asistentkou a pak jedu domů. Byli jsme domluveni na večerní psaní. Ještě pořád si neuvědomuji, že dnes se můžou stát fantazie skutečností. Jednou SMSkou ruším s omluvou asistenci Katce. Katka obratem odpovídá, OK. Pohlédnu na Annu a říkám ji, „Teď se o mě, ale musíš postarat.“

„Musím? Něco si ujasníme. Já nic nemusím.“ řekne dotčeně a beze slova se otočí a vyjde směrem ven.

„Ne promiň, já to tak nemyslel. Ale…“ Otočí se a nahne se ke mně a pošeptá, „Já se chci o tebe postarat. Ty můj kriplíku.“ Přesně tak mi říkala na chatu. Oslovení naživo, je ale jiné. Zamrazí mě. Narovná se a usměje. „Mám hlad, jdeme.“ a pokyne, ať ji následuji. Já poslušně jedu za ní a připadám si jak ve snu. Hraje si se mnou. Cítím vzrušující závislost, přitom jsem přesvědčen, že ji mohu věřit. Nevím, zda je to těmi dvěma roky psaní. Ne, není, miluji ji…

Sedneme do restaurace, objednáme si vodu a necháme přinést menu. Podívám se ji do očí a chci něco říct. Ona mi ale skočí do řeči. „Promiň, za to přepadení.“ Odmlčí se a já si říkám snad se mi nechce omluvit. „Jen mě napadlo, že bys možná tady v Praze potřeboval pomoc. Že bys potřeboval spolubydlící a asistentku na noc.“ usměje se a čeká na mou odpověď. Její upřímnost a přímost mě překvapuje. Má pravdu. Nadechnu se a říkám „No jako jo, potřebuji. Mohla jsi ale napsat a mohli jsme se…“ Opět mi skočí do řeči „No mohla, ale to už by nebylo překvapení. Navíc ses měl vidět, když jsem ti na něj sáhla.“ „No, tak je to narychlo. A….“ mlčím a rudnu. „No nedělej, líbilo se ti to.“ Dodám si odvahy a spustím „Ano nebudu lhát, noční asistence je problém a potřebuji někoho, kdo by mi pomohl. Jen nevím, jak si to představuješ. Budeš spolubydlící? Nebo partnerka? Domina? Chceš realizovat i to, o čem jsme si psali?“ „Víš, zaujal jsi mě a viděla bych to takhle. Budu tvou dominou, pro začátek. Co se týče partnerství, je moc brzy. Peněz mám dost, tak přispěji i na nájem.“ říká a napije se vody. „Takže, asistence a uklízení ne?“ ptám se. „To taky, ale za to budeš muset být poslušný.“ mrkne na mě šibalsky. „Víš, zdá se mi to jako sen. Pořád si říkám, v čem je háček. Líbíš se mi a já… Prostě tomu nemůžu uvěřit.“ Usměje se a říká „Co takhle si to užít a nepřemýšlet tolik.“ Přesně o tom jsme si psali hodně krát, že nad věcmi moc přemýšlím a pak si je nedokážu užít. „Asi máš pravdu. Objednáme si?“ Navrhnu. Pořád si připadám jako v jiné realitě, jako ve snu, s pocitem, že se z něho za chvíli probudím. „Ano, určitě. Jen jsi mi neodpověděl na otázku. Mou podmínkou je tvoje poslušnost. BUDEŠ POSLUŠNÝ?“ zeptá se, a na poslední větu dá důraz.

Podívám se jí do očí a řeknu:

„Budu!“ Netuším, že tímto slovem se mi změní celý život. Pohlédne na menu a začne zkoumat jeho obsah, jako by nepočítala s jinou odpovědí. Pročítám menu, ale v hlavě mám jen ji a budoucnost. Už si nepřipadám jako ve snu, ale jako na prahu životní mety. Sen se stává skutečností a já mám svou Paní….