Povídka z doby dávno minulé.

Povídka z doby, kdy se ještě lidé seznamovali jinak než dnes.

Nechal jsem ujet už druhou šalinu jen proto, abych se s ní mohl vidět. Touto šalinou jezdím jen jednou za 14 dní na praxi a ta doba mezi tím když ji nevidím je pro mě utrpením. Konečně přichází. Šalina je plná a tak čekám až lidé vystoupí a pak ji galantně dávám přednost. Stojí hned u schodů a já o dva níž. Můj obličej je tak v úrovni jejího zadečku obaleného v kožené sukni. Jsem šťasten a blahořečím přeplněné hromadné dopravě. Konečně se jí mohu dotknout. Dodávám si odvahy a hladím ji. Nikdo si ničeho nevšímá, je pondělní ráno a lidi ještě spí. Když nenápadně přejíždím rukou po stehnech dopředu cítím jak mě nějaká ruka obemknula zápěstí a táhne mou dlaň do klína. Blíží se další zastávka. Chci vyskočit, moje tváře jsou rudé jak karafiáty, ale to už kolem zápěstí cítím chladný kov. Otáčí se ke mě a oba vystupujeme. Šalina odjela a já jsem lapen. Kolem zápěstí mám pouto a na jeho druhé straně je řetízek, který drží ona žena. Jestli nechceš mít problém, tak půjdeš se mnou a u mě doma to urovnáme. Jinak jdeme do školy a tam jim vysvětlíš proč jsi mě ošahával. Znovu rudnu, ale souhlasím s vysvětlením u ní doma. Vracíme se zpět a vcházíme do jejího domečku nedaleko zastávky. Vyřiď si omluvení ve škole, protože to bude asi delší povídání... zní její jediná věta, kterou za celou tu dobu pronesla. Stojím v předsíni, ruku připoutanou k topení. Když vytáčím číslo do školy začínám se chvět. Chtěl bych se omluvit není mi dobře, zní moje slova do telefonu a po těle mi běhá zimnice. Hotovo? Jo, chtěl bych se vám omluvit vypadává ze mě. To je asi málo, už několikrát jsi mě takhle ošahával. Takovej pěknej kluk a dělá takový věci.. . Opět rudnu. Vedeme mě do obýváku a sedá si. Stojím vedle ní a mezi námi se houpe řetez. Chvěju se i když je zde příjemně teplo. Protože to nebylo poprvé, budu se ti dnes věnovat, aby jsi už příště nedělal takový hlouposti. Souhlasíš? Kývám a zimnice neustává. Odemyká pouta a vyzývá abych si sundal bundu. Klekni si vedle. Jako ve snu dělám co si přeje. Kolik ti je a jak ti říkají? Hm, není ti osmnáct a co tedy s tebou? Sepíšeme dohodu. Ty neřekneš že jsi zde byl a já si to tvoje ošahávání taky nechám pro sebe. Platí? Rychle kývu na souhlas. Tak tedy pro dnešek se staneš mým žákem, mám jiné učební metody, ale myslím, že se ti budou líbit. Tady se vysvleč do slipů či co nosíš a v kleče na mě počkáš. Kdyby jsi chtěl utýct, najdu si tě. Vstává a odchází. Už když jsem ji poprvé viděl jsem tušil, že je jiná, ale dnešek překonal moje dosavadní sny. Vždyť doteď jsem o tom četl jen v časopisech a teď to budu prožívat. Opět se začínám chvět. Mé úvahy přerušuje klapot podpatků o dlažbu. Otevírají se dveře a já zůstávám v němém úžasu. Je celá v černé kůži. Přichází ke mě a sedá si na sedačku. Se změnou oblečení se změnila i její dikce. Kdo myslíš, že bude líbat boty? Chci se zvednout a udělat několik kroků, ale je rychlejší a vyštěkává: po čtyřech.... Jsem zmaten, ani tisíc článků se nemůže vyrovnat realitě. Plazím se k ní a líbám špičky. Pak se jí dívám do očí. Plác, ruka dopadla na mou tvář. Do očí ne! Klopím hlavu dolů. To nic, to se všechno časem naučíš, proto jsi zde, aby jsi už nedělal chyby. Pravidlo číslo jedna: pokud se ti něco nebude líbit, tak mi to řekneš. Pravidlo č.2 já jsem tvá Paní a ty mě budeš ve všem poslouchat. Pravidlo č. 3 nesmíš se mi dívat do očí a ani se mě nikde dotýkat, pokud si to já nebudu přát. Nasazuje mi obojek, kterej spíš připomíná řemínek na svázání lyží. K němu připíná vodítko. Odcházíme do sklepa. Toto bude tvoje nová učebna, tady si zjistím co ti jde a co ne a případně si to procvičíš. Ten obojek bude tvůj odznak podřízenosti. Až budeš zkušenější a budeš li za mnou docházet pravidelně, pořídím ti hezčí. Neslyšela jsem poděkovat, to tě neučili? Děkuju. Děkuju co? , snad krávo nebo co? Pěkně celým snad víš jak máš oslovovat svou Paní. Děkuju Paní vypadává ze mě. To je lepší a teď ke kříži. Zvedám se a po dvou krocích na moje záda dopadají první rány důtek. Klesám na čtyři a plazím se k obrovskému X na zdi. Teprve tady se zvedám. Paní ke mě beze slova přistupuje a sundává mi slipy. Snažím se bránit, ale její zamračený obličej nevěstí nic dobrého a tak se podvoluji. Pak mi nasazuje na ruce a nohy pouta a zaklapává karabinky. Navléká si rukavici s ocelovými ostny a projíždí se s ní po těle. Penis se mi topoří, ještě chvíli a zajíždí i na něj. Chytá jej do dlaně a tu zavírá. Tělem prochází bolest, ale i vzrušení. Opět se chvěju. Pouští mě a otáčí se ke druhé zdi, kde má několik dalších pomůcek. Bere něco koženého s půlkruhama a něco s kuličkou uprostřed. Bere půlkruhy a chce mi je nasadit na oči. Slibuji, že už budu hodnej a otáčím hlavou. Já vím, že budeš hodnej, ale takhle to bude lepší. Svírá mi tváře rukavicí s ostny. Raději jsem to vzdal. Už nic nevidím a jen poslouchám zvuky. Za chvíli mi znovu mačká tváře. Když otvírám pusu vsazuje mi tam kuličku, kterou vzadu za hlavou zajišťuje. Kdybys cokoliv potřeboval, tak ukážeš na pravé ruce pět prstů rozumíš? Na souhlas chcu odpovědět, ale ozývá se jen mručení a tak kývu hlavou. Slyším jak se někam vzdaluje. Když se vrací dlouho se nic neděje a pak najednou bere můj penis do ostnaté rukavice a chci vykřiknout bolestí. A za chvíli znovu. Něco horkého se v pravidelných intervalech dotýká mého penisu. Právě když chcu ukázat pět, tak jej pouští i její rukavice. Neraduji se však dlouho. Za chvíli dopadají na moje tělo první rány důtek. Počítat mám já? slyším rozlobenou Paní. Jedna odpovídám. Jak jedna? Co jedna a kdo bude děkovat? Jedna děkuji Paní, huhlám přes roubík. Vidíš, jak seš chápavej. říká a opět mě bere ostnatou rukavicí za penis. Dostala jsem hlad a ty mi něco připravíš. Odvazuje mě a sundává mi roubík a pásku z očí. Hned jak mám ruce volný a očima se můžu dívat zkoumám co mě pálilo na penise. Ten je od špičky zakapán voskem. To není tvoje starost, na čtyři a poděkuj, že jsem se ti věnovala.... následuje její reakce. Klekám, líbám boty a děkuju. Teď si oblečeš toto a půjdeme do kuchyně, tam ti ukážu co a jak. Na vedlejší pryčně leží černé latexové šaty služky. Oblékám si to a zapínám zips. Sukýnky mi jen o fous zakrývá penis a zadek. Jdeme ozývá se, když se před ní několikrát otočím. V kuchyni mi poutá ruce k obojku asi na třiceticentimetrový řetízek a mezi nohy dostávám stejně dlouhý. Odešla do obýváku a za dvacet minut se tam mám objevit i já s jídlem. Přesně když odbíjí půl, tak malými krůčky vcházím. Na tácu vše co si přála. Polož to sem a na čtyři. Když klečím, zvedá nohy a pokládá si je na moje záda. Čte si a při tom pojídá jídlo. Už mě brní nohy, žaludek začíná stávkovat a ona se ještě ani jednou na mě nepodívala. Do konce vyučování (tedy toho školního) jsou ještě tři hodiny, snad to stihnu domů včas. Když se najedla a napila, sundala ze mě nohy a zeptala se jestli mám taky hlad. Ano Paní ozývá se ze mě naučená věta. Bere do ruky několik posledních kousků a nese je do kuchyně. Tam slyším cinkot nádobí. Pojď sem. Snad tedy něco zůstane i mě už se těším a tak po čtyřech přecházím do kuchyně. Moje zklamání nezná mezí. V misce na zemi je rozhňácaná hmota , která vypadá jako by už jí jednou pozřela. Její káravý pohled a žaludek ale říkají abych začal hned. Abych to ale neměl tak jednoduchý spojuje mi ruce za zády. Stojí nade mnou , kousek od misky její kožené božsky vysoké boty. Ihned jak jsem dojedl, děkuji za jídlo a líbám je. Uklidit a za deset minut tě čekám v mučírně. Oplachuji nádobí se spoutanýma rukama, který jsem musel provléknout pod tělem. Když vcházím do mučírny, nedočkavě si podupává. Je zachmuřená a to nevěstí nic dobrého. Dvanáct minut, já tě nechci být, ale ty jsi nevychovaný a jedinou metodou je to do tebe vtlouct. Takže dvanáct ran. Navíc jsi přišel po dvou a né po čtyřech, takže krát dvě. Vyslíct a obličejem ke kříži. Když stojím u kříže a zaklapávají se karabinky chvěji se snad nejvíc. Vzduchem slyším svištět rákosku. V tu chvíli cítím pálení na zadnici a vydávám řev. Nechává mi chvíli na vydechnutí a poděkování. Občas následují tři čtyři rány zaráz a to jsem ji nejvděčnější. Než to odpočítám a poděkuji, stačím si chvílu oddechnout. Poslední 24tá je nejtvrdší. Slzy v mích očích jsou na krajíčku. Děkuji a hluboce oddechuji. Přistupuje ke mě zezadu a přitiskuje se ke mě. Mezi námi je jen její kožené oblečení, ale i přes něj cítím, že i ona má zrychlený tep. Lehce projíždí přes mé tělo a to mě opět uklidňuje. Když přejíždí přes penis je opět postaven. Za uchem se mě dotýká rty a ptá jestli je vše v pořádku. Ptám se co zadek, mám jej v jednom ohni. Zítra si na něj nevzpomeneš, to bylo jen zlehka, testovala jsem si co vydržíš. Ještě se budeš muset hodně učit, ale nejsi ztracenej případ, jak jsem si myslela. Odhakuje mi karabinky. Padám před její boty a líbám je. Bere mi hlavu do dlaní (už bez rukavice) a pokládá si ji do klína. Zde se prolíná vůně kůže a vzrušené ženy. Snažím se jí rukama hladit její boky, ale za chvíli vstává. Tak ty jsi tu snad byl úplně zbytečně. Copak si nepamatuješ, že se mě nesmíš dotýkat? Omlouvám se bleskově ze mě vypadává. Ukliď to tady, vysprchuj se a přijď za mnou do obýváku. Porovnal jsem pouta, pověsil šaty a po čtyřech se odebral za ní. Klečím ji u nohou a poslouchám. Nestačím odpovídat na palbu otázek. Ano líbilo se mi to, chtěl bych přijít zase, ne Paní, ano Paní, děkuju vám. Nakonec trhá svoji část úmluvy, tu moji už dávno roztrhala..... Od příště už snad nebudeš ošahávat dámy a budeš vědět, jak se máš chovat. Vytáhni průkaz, kam se u vás píšou omluvenky. Píše dnešní datum a přidává k téměř nečitelnému textu i razítko. Naposledy jí klečím u nohou a líbám je, děkuji ji za splnění snu. Staví mě a dává pusu na čelo. S takovými jako jsi ty si ráda hraju....... .
A tak toho dne jsem se nenaučil jak správně pájet tranzistory, ale základy chování subíka ve společnosti jeho Paní. Vídali jsme se ještě několikrát, ale už nikdy to nebylo jako v to první pondělí.