Zpověď 06

21.3.2020 Autor: Zdeno666 5 komentářů

Odpověď od Jany přišla poměrně rychle. Byla velmi strohá. Napsala pouze ‚Millennium City, Sonntag, 11:20 Alias.‘ Musel jsem se podívat do slovníku a na internet, co to Alias může znamenat. Když jsem našel v Millenniu restauraci Alias, místo setkání tím bylo jasně určené. Protože navrhla čas ve čtvrt na dvanáct a pět minut, došlo mi, že se jedná o vzkaz, abych přišel úplně přesně a moc tam nikde dopředu neokouněl.

„Klárko, volám, protože mi už teď scházíš. Co bys řekla tomu udělat si výlet do Vídně? Dnes odpoledne odjedeme, přespíme v nějakém hezkém vídeňském plně vybaveném bytě, podíváme se po památkách a v neděli večer se vrátíme.“
„No ráda, a nestačí být v Praze?“
„Mám tam takovou tu mojí práci, na půl hodiny, a tak jsem chtěl, abys jela se mnou. Tedy pokud se ti bude chtít.“
„Zeptám se maminky, jestli pomůže s hlídáním. Nevím, jaký má program. A jak tam pojedeme?“
„Vadilo by moc, když použijeme tvoje auto?“
„Aha, takže taxikářka?“
„Služební doprovod, to je asi správnější výraz než taxikářka. Chtěl jsem tě také uchránit od myšlenek na to, co kde provádím. Chci se dobrovolně podrobovat tvé kontrole, a nejen proto, že sis to přála. No a pravda je, že odvoz vyloženě potřebuju.“
„Rozumím. Začalo pokračování a já se stávám tvým komplicem. Pro jistotu si vezmu v pondělí volno a upozorním maminku. Za chvíli zavolám. Přála jsem si být co nejvíc s tebou, ale nevynucuji si to.“
„Vím, do ničeho mě nenutíš a do ničeho nechci nutit ani tebe. Miluju tě a chci tě u sebe mít.“

Přemýšlel jsem, proč Jana vůbec odpovídala. Předpokládal jsem, že něco udělala. Možná v zahraničí, když ji sleduje BIS. Jenže něco se muselo stát i v Česku, proč by se na ni jinak ptala i policie? To, že se ozvala, znamená, že se nejedná o nějakou ošklivou hru. To mi trochu odlehlo. Z přemýšlení mě vytrhl telefon.
„Romane, hlídání jsem si domluvila. V práci si beru na pondělí volno. V úterý tam ale už musím být.“
„Bezva, to zvládneme. Za jak dlouho můžeš ke mně přijet?“
„Zabalím si, rozloučím se, tak za tři hodiny mohu být před tvým azylem.“
„Paráda, budu připraven. Prozvoň mě 5 minut před příjezdem, musím být při nastupování hodně rychlý.“
„Dobře, budu se snažit dojet přesně na půl čtvrtou.“
Bylo čtvrt na jednu, a tak jsem měl dost času na vybrání slušného ubytování přes Airbnb. Opět jsem provedl dálkovou kontrolu mého starého bytu. Objevil se záznam. Před hodinou se sepnula kamera, ale nebyl evidovaný žádný pohyb. Co se dělo? Aha, zvuk. Slyšel jsem zvonění, a dokonce i bouchání. To bouchání iniciovalo záznam, a bylo docela intenzivní. Slyšel jsem na pozadí nějaký hlas. Musel jsem použít Sound Forge Pro, abych zvukový záznam trochu vyčistil. Myslel jsem, že se ozve něco jako Policie ČR, otevřete, ale místo toho jsem zřetelně slyšel něco naprosto odlišného. Až mi z toho lehce klesla čelist.
„Hajzle, vím, že jsi doma, otevři! Neschovávej se tam s tou svojí děvkou! Tohle ti neprojde!“
Sakra. To je Simona. Co tam dělala? Proč nezavolala? To je divný. Brnknu jí.
„Ahoj Simonko, jak se máš?“
„Ty hajzle, proč jsi mi neotevřel?“
„Kdy? Ty jsi byla u mě? Nejsem doma.“
„Kecáš. Jsi tam s tou svojí novou blonďatou děvkou!“
„Opravdu nejsem doma, měl jsem práci u jednoho klienta. O kom mluvíš? Jsem sám.“
„Nevěřím ti. Má větší kozy než já, že jo. A to jsi tvrdil, že se ti moje líbí.“
„O co ti jde? Jenom jsem chtěl vědět, jestli jsi v pořádku, protože jsi mi dlouho nevolala a ani nepsala. Tak jsem myslel, že už nejsi naštvaná. Normální zájem o kamarádku. Ale asi jsem udělal chybu.“
„Jo, už jsem v pohodě. Promiň. Opravdu jsi sám?“
„Ano, říkám že jedu od klienta. Neodkladná konzultace.“
„Potřebuju s tebou mluvit. Přijedeš teď? Omlouvám se, že jsem na tebe tak vyjela.“
„Jasně, za chvilku budu u tebe.“
Co zase tohle je? Kde k těm informacím přišla? Musím zjistit oč jde. Mám ještě zhruba dvě a půl hodiny, abych byl do půl čtvrté nazpátek.
Všechno, co bylo moje a dalo se narvat do tašky, jsem si zabalil. Po telefonu jsem ukončil pobyt a klíče hodil do schránky. Chytil jsem na ulici taxíka, abych byl u Simči co nejdřív. Sedl si dozadu a snažil se mít sklopenou hlavu, jakože si čtu v mobilu, aby mě případné kamery nerozpoznaly.

Bylo to už čtrnáct dní, co na mě vostře vyjela. Ten den jsme spolu byli snad po roce. Rozešli jsme se, protože mi stále něco vyčítala a chtěla, abych jí věnoval více času, než jsem z pracovních důvodů mohl. Domluvili jsme se, že na vše zapomeneme a skončili kde jinde než v posteli. Leželi jsme vedle sebe snad po třetím skvělém čísle a já navrhl, že by nebylo špatné její 1+1 vyměnit za něco většího. Ani mě nenechala domluvit. A to jsem jí chtěl říct, že se na větším bytě budu podílet a pomáhat jí ho táhnout. Rozčílila se a spustila takový vodopád nadávek, že jsem se sebral a odešel. Za tři dny mi pak zavolala, že to tak nemyslela, a že by se ráda se mnou potkala. Volala pak asi ještě sedmkrát a já ji pokaždé striktně odmítl. Opakoval jsem jí, že je konec a že sama přece chtěla náš vztah ukončit. Volal jsem jí pak ve středu, když se Jana vytratila z vinotéky. To mi tenkrát nevzala telefon.
Vyskočil jsem z taxíku, vyběhl rychle do třetího patra, kde bydlela, a připravoval se zazvonit. Ani jsem se nestačil dotknout zvonku a dveře se rozletěly. Simona očividně šmírovala.
„Ahoj, jak to, že jsi přijel taxíkem? To jsi jí toho svého medvěda dal? Nestůj tady mezi dveřma jako tvrdý y a pojď dovnitř, ať můžu zavřít.“
„Ahoj Simono, co se děje? Myslel jsem, že si vyříkáme, co se stalo, a ty tady místo toho vyšiluješ. Jestli to vidíš takhle, tak ahoj, a už mi nikdy nevolej,“ řekl jsem poněkud emotivněji a na oko se otáčel ke dveřím.
„Romane, promiň, já jsem jenom strašně nešťastná a miluju tě a moc tě chci. Neodcházej. V té velké tašce máš věci, protože tu zůstaneš se mnou na dlouho?“
„Pracovní krámy. Říkal jsem ti přece, že jedu z práce. Tak mi aspoň nejdřív řekni, co se děje.“
„Byla jsem moc smutná, že se se mnou nechceš bavit a že jsme to opravdu skončili. Vždyť přece víš, jak moc tě potřebuju. Tak jsem se ve středu rozhodla, že půjdu za tebou do práce a počkám, až skončíš. Šla jsem po tramvaji okolo vinotéky a uviděla tě tam s tou kozatou blondýnou. Úplně jsem se sesypala. Tak jsem tě potom sháněla v práci a tam mi řekli, že jsi zůstal doma, protože jsi nemocný. Já si vzpomněla, že jsme někdy po našem milování neměli ani sílu ráno vstát, a tak mi bylo jasný, že jsi mě za ní vyměnil. Řekni mi, že to tak není!“
Kurva tak tohle jsem tedy nečekal. Zrovna když se rozhodnu, že už budu mluvit jenom pravdu. KURVA!
„Simonko, já ten náš rozchod vzal úplně vážně. A víš, že jsem to nebyl já, kdo si ho přál. Poslalas mě do prdele zrovna ve chvíli, když jsem přišel s tím, že pro nás potřebujeme větší byt. A jak dokážeš pochopit, hodně mě to ranilo.“
„Když já myslela, že se ti tady nelíbí. Prostě jsem se naštvala. To snad můžu, ne?“
„To jistě můžeš, ale pak se nediv, když bude mít tvé naštvání nevratné následky.“
„Říkal jsi, že mě miluješ a sliboval jsi, že budeme spolu.“
„Ano, ale už tě nemiluju a nechci s tebou být. Vadí mi, že po tom, co všechno jsi mi dělala, si myslíš něco jiného.“
„Co jiného? Já nic nezměnila a chci s tebou být, protože tě miluju. A ty mě přece taky.“
Stáli jsem celou dobu v předsíni. Simona se mi vrhla okolo krku a snažila se mě líbat. Já pevně stál a vůbec nic nedělal.
Po chvilce pokusů o objímání a líbání Simona poodstoupila a zašeptala se slzami v očích: „To jsem ti tak odporná, že mi už ani pusu nechceš dát?“
Ta se mi tady rozloží. Co mám dělat? Musí jasně pochopit, že je mezi námi konec. Ale měla by si zachovat aspoň nějakou důstojnost.
„Ne, nejsi,“ a dal jsem jí pusu, takovou bratrskou.
„Můžeš jít dál a sednout si? Promluvíme si o tom?“
„Dobře.“
„Nechceš mě, protože máš tu blondýnu?“
„Žádnou blondýnu nemám.“
„Nelži, šukal jsi s ní. Mám svědky.“
Simona má přece toho svého tajemného kamaráda. Kdybych si jen pamatoval, kde říkala, že dělá. Pro BIS? Nebo že je v nějakém zvláštním policejním útvaru? Nepamatuji se. Že by mé sledování byl jenom vedlejšák pro Simonu? Musím teď být velmi opatrný. Ale proč potom policejní výslech, když by šlo o soukromou zakázku?
„Ano, ještě jsem se s tou blondýnou, co jsi ji se mnou viděla, setkal. Bylo to ještě ten samý večer. Protože jsme si dost rozuměli a chtěli si udělat hezky, vyrazili jsme spolu na swingers,“ řekl jsem co možná nejklidněji a pozoroval její reakce.
„Konečně nelžeš. Já mám totiž taky své informace!“, zvolala vítězoslavně a úplně ztratila předchozí depresivní výraz. Euforie doslova stříkala z každého jejího póru. Docela jsem se lekl. Jasný příznak maniakální deprese. Už dřív jsem měl pocit, že Simona trpí bipolární poruchou. Teď jsem byl o tom přesvědčen.
„Tak mi aspoň řekni, v čem je lepší než já. Já tě totiž opravdu miluju a na swingers bych nikdy nešla. Nikoho bych tam na sebe nenechala sahat. Vadilo by mi, kdybys tam nějakou pigloval nebo třeba jen lízal. Fuj. Když se totiž dva milujou, tak si jsou věrný, víš? Ale ty jsi hajzl. Já totiž nejsem žádná děvka. A to jsi mě přestal milovat hned, jak jsi ho do ní vrazil? To jí má tak skvělou a lepší než já?“
„Simono, přece jsme spolu byli skoro deset let. Oba nás bavilo být spolu. Ale je to už rok, co se to mezi námi hodně pokazilo. Když jsem souhlasil, že to zkusíme dát znovu dohromady, tak jsi mi zasadila takovou ránu, že jsem tě už opravdu nechtěl nikdy vidět. Pověstná poslední kapka.“
„Ano, byly nějaké problémy, ale já jsem ti přece slíbila, že už nebudu jančit. Ty mi musíš vysvětlit tohle. Proč jsi mi ve středu volal, když – jak říkáš – byl už konec a byl jsi zrovna s tou děvkou?“
„Proč jsi mi to nezvedla?“
„Bála jsem se, že poznáš, že tě sleduju. Akorát tam zvonila tramvaj na nějakýho obejdu ve velkým bavoráku, který blokoval koleje. Tak proto. Opravdu jsem ti tak odporná?“
„Ne, nejsi.“ Dívala se na mě velmi zvláštně, až jsem se začínal bát toho, co bude následovat.
„Dáš mi pusu? Opravdovou? Ne takovou jako u dveří?“
Seděl jsem a mlčel.
„Ale líbila jsem se ti přece. Nebo ne?“
„Ano, líbila.“
Simona vstala, naklonila se ke mně a začala mě líbat. Pootevřel jsem pusu a vsunula mi do ní jazyk. Snažil jsem se držet zpátky, přesto jsem na její podněty reagoval. Měl jsem z toho strašné pocity. Nechtěl jsem, a přesto mé tělo odpovídalo. Sáhla mi do rozkroku. Začal mi tvrdnout.
„Pojď, uděláme si to!“
Chytla mě pevně za ruku a táhla do postele. Rychle se svlékla a začala svlékat i mě.
„Simonko, ne, opravdu je mezi námi konec!“
„Přece jsi říkal, že se ti líbím!“
„Ano, říkal.“
„Já tě miluju, moc tě chci, tak už do mě pojď! Zase to bude moc krásné, uvidíš!“
Tak tohle nedám. Ani nevím jak, ale ležel jsem vedle ní v posteli. I když mi stál, nechtěl jsem za žádnou cenu svůj orgasmus a nechtěl jsem ho ani do ní strčit. Začal jsem jí aspoň dělat rukou a doufal, že v této manické fázi bude mít hodně silný orgasmus, že jí unaví a nebudu se s ní muset milovat. Podařilo se. Hlasitě vykřikla a v orgastické křeči se téměř posadila.
„Ty to tak umíš, a teď pojď do mě, víš, že to potřebuju.“
„Budu tě ještě chvíli hladit, ano?“
„Ale jenom chvíli, už tě chci v sobě zase cítit!“
Vsunul jsem ruku pod její hlavu a začal dráždit její jako kámen ztvrdlou bradavku. Druhou jsem opět dráždil poštěváčka, který byl silně naběhlý. Vzdychala a kroutila se, očividně měla jen kousek od orgasmu, který však nepřicházel.
„Pojď už konečně do mě, nevydržím to,“ přerývaně vykřikovala Simona. „Pojď,“ zašeptala, a sedla si na mě. Polohu na koníčka měla vždycky moc ráda. Úplně sám jí tam zajel, až po kořen. Znovu vykřikla. Nadzvedl jsem pánev a pokusil se vyklouznout. Podařilo se. Rychle jsem jí začal palcem zpracovávat poštěváčka. Konečně jsem byl úspěšný a Simona na mě padla. Hlasitě oddychovala po vysilujícím vyvrcholení. Tento její stav jsem dobře znal, nebyla pak schopna téměř ničeho.
„Byl jsi?“, zašeptala. „Že to je nádherný! Musíme být spolu. Budeme spolu, že ano?“
„Simonko, už se spolu nebudeme scházet. To bylo naposledy. A s žádnou blondýnou nejsem.“ Zvedl jsem se z postele.
„To jako opravdu? Já tě miluju a tohle ti nemůže projít! Já tě moc chci a potřebuju tě! Musíš být se mnou! Když se mnou nebudeš, udělám ti ze života peklo! Slyšíš? Proč se oblíkáš?“
„Měl jsem tě rád a miloval jsem tě, ale co říkáš teď, tak to je naprostý hnus. Nemůžeme už zůstat ani jako přátelé. Sbohem!“
„Promiň, prosím, moc tě prosím, promiň a neodcházej! Omlouvám se, zůstaň tady! Moc tě potřebuju! Miluju tě!“
Nemohl jsem ji už dál poslouchat. Zabouchnul jsem za sebou a bál se, jestli za mnou nepoběží. Jak jsem vyšel před dům, slyšel jsem Simonu křičet z okna: „Jsi obyčejnej sráč! Tohle ti neprojde! Teď se boj, mám svý kamarády! Dostanu tě!“
Její výhrůžky mě nechávaly celkem klidným. Co jsem nečekal, byla její informovanost. Nějak se musela dozvědět o swingers. Ale neříkala nic o mé druhé návštěvě Fantasy. Jestli na mě poslala na sledovačku nějakého svého známého z BIS nebo čert ví odkud a on to měl jako melouch, proč mě potom vyslýchala policie? To mi stále vrtalo hlavou.

Rychle jsem chytil taxi, sedl si na oblíbenou zadní sedačku a jel ke svému azylovému bytu. Před domem jsme zastavili deset minut před půl čtvrtou. Klárka volala během pěti minut. Z tašky jsem vytáhl obě velké osušky a připravil si je. Náramně se mi teď hodí. Když Klárka zastavila v druhé řadě aut před vchodem, proběhl jsem mezi auty a skočil jsem na zadní sedačky.
„Co je? Proč jsi šel dozadu?“
„Ahoj a dík, že jedeš. Musím si lehnout a přikrýt se ručníky, ať kamery nevidí, že mě vezeš. Jeď na dálnici a u Humpolce to vem na Pelhřimov a Jindřichův Hradec. Pojedeme pak na Novou Bystřici a Vídeň. Adresu bytu ti dám pak do navigace. Vylezu, až přejedeme hranici. Pro jistotu.“
„Mám se bát?“
„Určitě ne, jen nechci mít za prdelí kontrolu. Dost, že za mnou lezli i na swingers.“
„Jak jsi mi vyprávěl o Fantasy, tak to bylo takové zvláštní. Jako že se tam zas žádné extra moc velké orgie nekonají. Jenom tys to tam rozjížděl. Skoro mě při tvém vyprávění lákalo se tam podívat. Decentní dekadence, takový zvláštní protimluv.“
„No jo. Hloupý pokus, jak pomocí sexu zapomenout. Nejdřív na tebe. Proto hurá na swingers. Objev, tedy Jana, tak ta zmizela, a co jsem měl dělat jiného, než si vás všechny nechat pořádně vyšukat z hlavy? A co se stalo? Nic, žádné zapomenutí se nekonalo. Orgasmus při druhé návštěvě Fantasy ani nebyl, za to nečekaně přišlo znechucení ze sebe sama. Ani na tebe a ani na Janu jsem nepřestával myslet. Na tebe jsem myslel trochu jinak, protože o Janě jsem začal přemýšlet v jiných souvislostech a také se zabýval tím, proč jsem ji vlastně potkal. A o lehkém odporu k sexu, který jsem tam pocítil, jsem ti už vyprávěl. Živý robertek, trpěný prostředník něčích orgasmům. Bylo mi mizerně ze sebe samýho. Byl jsem za idiota, který místo toho, aby se nad sebou zamyslel a přijal odpovědnost, tak se chtěl jen bavit. A teď mám intenzivní pocit, že když už jsem do něčeho nastoupil, mám tam svou roli, kterou jsem ještě nedohrál. Dokud nespadne opona, tak nesmím skončit, nebo se stane něco strašného. Jsem z toho pořádně nervózní, protože tento můj pocit je velmi neodbytný. Vůbec ani netuším, jak poznám, že je představení u konce. Snad se v tom neztratím. To všechno jsou důvody, proč spolu jedeme do Vídně.“
„Mně se zase udělalo s tebou dobře. Ale až po té facce, co jsem ti dala. No, vlastně chvíli po tom. Co nechápu, tak je to, že jsem z ničeho nic přestala žárlit. Nějak se mi to v hlavě překlopilo, že když jsi měl tolik zážitků, tak ti můžu věřit, že po dalších nebažíš až tak moc. Zažila jsem dva extrémy. Zakřiknutý chlapi, kteří když si na mě zvykli, tak se začali tahat s jinejma. Hnus. A pak ty, co si na mě troufli, a protože jiní si netroufli, tak jsem souhlasila. Jenže stejně tak jako na mě to tihle frajerský hošani zkoušej na desítky dalších. A já byla buď na jednu noc, nebo jedna z řady. Brrr. Nějak jsem do téhle kategorie zařadila i tebe a strašně mě to štvalo, že takový jsi asi i ty. Byla jsem kvůli těmhle zážitkům rozhodnutá se všema chlapama skončit. Nadobro. A ty jsi byl poslední kapka.“
„Vím a promiň mi to. Jsem ješitnej a nerad slyším pravdu. Zvlášť od tebe mi vadilo, že jsi úplně přesně pojmenovala mou temnou stranu. A tak jsem se kousnul a radši tě nechal odejít. Jsem rád za ty souhry šťastných náhod, které nás svedly do Rabbit hole. Není to totiž podnik, do kterého bych normálně chodil.“
„A co s námi bude dál?“
„Chceš to vědět hned teď nebo až přijedeme do Vídně?“
„Hned. Ne, radši až ve Vídni. Měla bych ti taky o sobě něco říct.“
„Vím o tobě snad všechno. Marečkův táta docent, který ti pomohl s diplomkou a státnicemi, pár tvých amantů… Je něco dalšího?“
„Jak jsi mi to všechno vyprávěl, tak jsem měla pocit, že tě všechny ty ženský opravdu zajímaly a že jsi je asi i miloval.“
„Ano, a tebe jsem taky miloval. Nelhal jsem a moc jsi mě zajímala. Teď ale chci mít už jenom tebe.“
„Připadám si jako rajda. Nikdy mi nedělalo problém si někoho na sex najít a často jsem to využívala. Nic jsem k nim necítila, byli mi většinou jedno. No a ti chlapi na jednu noc velmi často neodkopli mě, ale spíš já je. Udělali jsme si to a já už je nechtěla víckrát vidět. Tys k těm ženským něco cítil, miloval je, já ty svoje postelový amanty ne. I Mareček se narodil jenom proto, že jsem chtěla za každou cenu dodělat vejšku a byla jsem pro to ochotna udělat cokoli.“
„Dobře jim tak. Nezaujali tě. Moc rád bych okupoval úplně maximálně všechny tvé smysly, a to co nejdýl.“
„Mě děsně vadilo, že jsi nebyl jako oni. Také jsi měl být pejsánek, co dělá vše, co si panička přeje. Provokovalo mě, že jsem tě nezvládla ovládat tak, jako je. Navíc mě přestali úplně bavit a z tebe se stal můj hlavní a zakrátko i jediný cíl. Chtěla jsem nad tebou vyhrát.“
„Teda, tak to jsem netušil. Bylo mi s tebou fajn, to jo, a je pravda, že jsem pak cítil, že trochu tlačíš na pilu. Ale mně to bylo jedno, měl jsem tě rád a bylo mi s tebou většinou víc než jen dobře. Ta naše roztržka byla přece proto, že jsi začala žárlit. Důkazy jsi sice neměla, ale vyplynulo z toho, že chceš, abychom bydleli spolu. Abys na mě dohlížela a já abych byl ve vztahu zodpovědný.“
„Chtěla jsem si tě k sobě přivázat, ta tvoje volnost a svobodomyslnost mi pila krev.“
„Ty jsi svobodu vlastně nikdy neměla. Nejdřív škola, teď docela náročná práce, a navíc se ještě staráš o Marka, k tomu tě kontroluje maminka… Asi jsi mi mou nezávislost záviděla, a tak se to trochu zvrhlo.“
„Zvrhlo se to pořádně. Nebyla jsem schopná myslet na nic jiného než na tebe. Zamilovanost, ale taková, že jsem měla v hlavě, že musíš být jenom můj.“
„A teď?“
„Ta facka mě úplně rozložila. Místo abych cítila nějaké zadostiučinění, blesklo mi hlavou, že jsem tě ponížila, že mě budeš nenávidět a že už mě nikdy nebudeš chtít vidět. V tu chvíli jsem začala brečet, a přiznávám, nechtěla jsem už ani žít. Kdybys mě neodvedl, nevím, co bych provedla.“
„Cítil jsem, že se něco děje, a chtěl jsem tě před vším ochránit.“
„Ani nevíš, co jsem prožívala. A i teď se trochu stydím a bojím, že mě nebudeš chtít.“
„Blázínku, chci tě hladit a líbat a vůbec. Hned za hranicemi musíš zastavit a já tě zulíbám.“
„Nevadí ti, že jsem taková rajda?“
„Až pořádně ochutnáme jeden druhého, a až se sebou úplně nabažíme, budeme mít aspoň víc možností, jak realizovat naši chlípnost. Ale třeba si na sebe zvykneme tak moc, že nikoho dalšího k tomu potřebovat nebudeme.“
„Tak tohle si přeju ze všeho nejvíc!“
„Já si to přeju také. Proto jsem ukončil se vší vážností všechny své vztahy. Dokonce se domnívám, že mé sledování má na svědomí jedna paní, se kterou jsem to ukončil už před rokem a definitivně před čtrnácti dny. Má totiž styky a asi je na mě zneužila. Ve Vídni si to chci nechat ověřit.“
„Která to je?“
„Simona, rozešel jsem se s ní pár měsíců před tím, než jsme se poznali.“
„Ta, co ti psala ty divný smsky?“
„Ano, ta.“
„Přišla mi, že není normální. Ale já mám tak co povídat.“
„Je minulost, a to je dobře. Moje smysly se už soustředí jen na tebe. Chci si užít, že jsme spolu, že jsme si dali slovo a že to tak bude.“
Rozebírali jsme dál naše pocity, které jsme ze sebe měli, a i jak na nás působí sex obecně a s někým jiným. Myslím, že se v posteli rozhodně nikdy nudit nebudeme. Najednou jsem cítil, že Klárka prudce brzdí a zatáčí.
„Co se děje?“
„Grametten. Říkal jsi, že mám hned za hranicema zastavit. Tak hledám místo, které bude nejlepší.“
„Super,“ vykřikl jsem. Shodil jsem ručníky, posadil se, a zezadu políbil její nádhernou šíji. Klárka zastavila na polní cestě, otevřela dveře a rychle skočila za mnou dozadu.
„Já jsem posledních sto kilometrů tak nadržená, že ani nevíš. V podbřišku mám úplnou bouři a sáhni si, jak jsem mokrá.“
„Jsi nádherná, toužím po tobě jako nikdy. Noc si už nepamatuju, musím si všechno znovu připomenout.“
Líbali jsme se jako dva studentíci. I naše svlékání bylo značně neohrabané. Pravda, trochu za to mohly stísněné podmínky zadní sedačky, mnohem víc však naše dychtivost a nedočkavost. Podařilo se mi odsunout úplně dopředu sedačku spolujezdce. Usadil jsem si Klárku na kraj sedačky, nějak se pod ní nasoukal (ještě že má Superba) a začal hladově lízat a sát šťávičku z její naprosto dokonalé kundičky. Měl jsem ho tak tvrdého, a tak moc mě lízání rozvášnilo, že jsem ani nečekal na Klárčin orgasmus, sundal kalhoty a nekompromisně ho do ní narval co nejhlouběji to šlo. Strašně moc jsem jí chtěl a také jsem potřeboval zapomenout na šílené odpoledne se Simonou. Jenže to nešlo. Vůbec jsem Simonu nechtěl, ale přesto se to nějak stalo. Proč jsem jí a ani sebe nedokázal zastavit? Byl jsem málo důrazný. Jak se mi vzpomínky honily hlavou, úplně jsem zvadnul. Znovu jsem si kleknul a snažil se Klárku co nejlépe udělat jazykem. Nádherně tekla, tak jsem přidal nejdřív jeden a potom i druhý prst. Snažil jsem se udržet stejné tempo jazykem i prsty a nezpomalovat. Lehce jsem tlačil proti stydké kosti a podařilo se mi vyvolat nádherný stříkací orgasmus.
„Romane, je to krásný ale už ne, rozhodně ne v autě. Postel a cokoli jiného zvládnu vyčistit, ale tady nevím.“
„Miluju tě a budeme dávat pozor, neboj,“ políbil jsem Klárku a byl ze sebe pořádně zmatený.
Co mi dnešní večer ještě přinese?

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Nádherný příběh. Těším se na pokračování.
Opět skvěle počtení *6*
Uz jsem se nemohl dočkat
Piš dál, jsem zvědavá, jak to dopadne.
Dobrá porno detektivka. Hezky se čte. Vypadá to rozmyšleně, když tu jsou postavy i z prvního dílu. Kdy bude pokračování? Přestávka mezi 5. a 6. dílem byla dlouhá.