Jak jsem se omylem stal kandaulistou

Jsem se svou ženou již patnáct let. I po tak dlouhé době žijeme docela aktivním sexuálním životem, rádi experimentujeme a milujeme se velmi často. Jednoho dne nás napadlo, že si v našem městečku zřídíme malé bistro. Nijak aktivně jsme se do toho nehrnuli. Přece jen, nějaká investice do začátku, sehnat nějaké prostory,… Zdálo se, že nápad jak se objevil, tak také zmizí. Jednoho dne se vrátila žena domů se zprávou, že místní pobočka spořitelny se ruší a celá budova bude na prodej. Netrvalo dlouho a stali jsme se šťastnými majiteli. Investici do provozu jsme minimalizovali tím, že si většinu věcí dokážu vyrobit, opravit a upravit sám. Tu jsme sehnali za odvoz stolečky, támhle židličky,… postupně kousek po kousku se začínal náš podnik rýsovat. Jednoho odpoledne se pod barový stolek zakutálel šroubovák, moje žena se pro něj sklonila a tak zvláštně se propletla konstrukcí stolku, že zůstala s nastavenou prdelkou. Zůstal jsem stát jak opařený, ona si toho všimla, ani se nestačila zeptat co se děje a hned jí to došlo. Laškovně se zavrtěla a začala se smát. Když se vymotala, políbili jsme se a pokračovali. Ten pohled mi ale zůstal vryt do paměti. O pár dní později jsem si připravil naše pouta a kožené pásky. Nenápadně jsem je pronesl do našeho bistra, aby si toho má žena nevšimla. Když se venku začínalo šeřit, strčil jsem si pouta do kapsy a pobídl ženu ať se proplete stolečkem jako minule. Začala se smát a než bys napočítal do dvou, už tam byla. Vytáhl jsem z kapsy pouta a sepnul ji ruce. Přestala se smát a s výrazem vzrušení očekávala co bude dál. Zašel jsem do vedlejší místnosti, kde jsem měl připravené kožené pásky. Ženě jsem stáhl kalhotky a vyhrnul sukni. Nohy jsem ji pevně připoutal k nohám od stolu. Dával jsem pozor, aby zadeček měla nastavený ve správné výšce. Připoutal jsem ji i ruce a trup, aby se nemohla pohnout ani o centimetr. Její výraz byl vážný a vzrušený zároveň. Vzrušení dokazoval i viditelně vlhký klín. V puse měla roubík. Zbývalo už jen přistoupit a užít si. V hlavě mi běžela myšlenka na to, jak si divoce zašukám. Odběhl jsem se svléct do vedlejší místnosti. Kalhoty se samozřejmě zasekli na patě, zavrávoral jsem a strčil do dveří. Jak jsem již psal, jednalo se o bývalou spořitelnu, dveře sice krásně prosklené, ale s nerozbitným sklem. Z mé strany na dveřích koule, a klíč v zámku - samozřejmě z druhé strany. Hlavou mi začali běžet myšlenky o bezvýchodnosti situace. Já se odsud nedostanu, žena se nijak neuvolní – za jak dlouho nás tu někdo najde? Co si o nás pomyslí? Nevím co běželo hlavou mé ženě, jen pootočila hlavou aby mě viděla a já zahlédl ten zoufalý bezmocný pohled. Asi po čtvrt hodině, když opadl počáteční záchvat paniky jsem byl na pokraji zhroucení, nápad, jak se z této situace dostat pořád ne a ne přijít. Žena otočila hlavu ke dveřím, asi někdo přichází a zachrání nás. Přemýšlím kdo by to mohl být. A už ho vidím – tmavá postava v dlouhém kabátu s kloboukem na hlavě. Nikoho takového neznám. Do obličeje jsem mu neviděl. Od dveří zamířil k baru. Zkoušel jsem mlátit na dveře, ale s ním to ani nehnulo. Vzal talíř na kterém byl větrník. Vzal šálek s kávou. Přistoupil ke stolečku ve kterém byla uvězněna moje žena. Šálek i větrník položil na stůl. Pak si všiml květiny na vedlejším stole. Udělal dva kroky, vzal květinu a položil ji na svůj stůl. Přistoupil blíž ke stolku, rozhrnul kabát a rozepnul kalhoty. Tvrdý penis mu z nich přímo vystřelil. Udělal jeden krok dopředu a zabořil se do mé ženy. Těžko se z jejího obličeje dalo vyčíst na co právě myslí. Já cítil vztek a beznaděj. Ani jsem moc nepřemýšlel nad tím co bude dál. Chtěl jsem tam vběhnout a toho muže umlátit čímkoli co by mi přišlo pod ruku. Mlátil jsem vší silou do skla, ale s ním to ani nehnulo. Neotočil hlavu mým směrem, jako kdybych vůbec neexistoval. Snad ani nemrknul. Jen nehnutě stál, jedl větrník a zapíjel kávou. Když z výrazu ženy opadl vztek, začal jsem pozorovat jiný výraz – vypadala že se jí to začíná líbit, že se vztek a vzdor změnil ve vzrušení a chtíč. Zarazilo mne to. Začali se mísit pocity i ve mně. Naprosto nelogicky a nečekaně se ve mně ozýval pocit úlevy, snad protože jsem viděl že netrpí. Následoval pocit nenávisti – nenáviděl jsem sebe, právě za tu úlevu. Celé je to absurdní. Neznámý muž má penis v mé ženě a já cítím úlevu? Co to má znamenat? Co to má být? Nenávidím se, za to, že mě ta úleva vůbec přišla na mysl. Nenávidím se za to, že jsem to celé vlastně způsobil já. Nenávidím se za to, že je moje žena vystavena a vydána napospas. Nenávidím se za to, že mi stojí penis a je tvrdý jak už dlouho ne. Selhal jsem jako muž, zklamal svoji ženu, a ještě mě to vzrušuje? Vidím v jejích očích smíření a odevzdanost. Vidím, jak se ji zrychluje dech, jak přivírá oči. Zdá se mi, že si to dokonce užívá, že se jí to líbí a vzrušuje jí to. Neznámý muž se za celou dobu ani nepohnul. Zbývá poslední sousto větrníku a poslední doušek kávy. Vidím, jak má žena zatíná svaly v nohou, v rukách, v celém těle. Vidím její výraz. Právě prožila orgasmus. V tu chvíli onen muž pokládá prázdný šálek na stolek, a udělá krok vzad. Zapíná si kalhoty, bere ze stolu klíčky od pout, kterými je připnuta moje žena, navléká kroužek na svíčku, kterou zapaluje na hraně stolu. Já zůstávám stát naprosto v šoku jako opařený, naprosto bezmocný a s tvrdým penisem za prosklenými dveřmi. Neznámý muž se dává na odchod. Vidím jak z mé ženy vytéká silný bílý pramínek. Za neznámým mužem zaklapnou vchodové dveře a v ten okamžik začínám stříkat. Mé semeno stéká po skle a svíčka pomalu dohořívá ke klíčům, které padají k rukám mé ženy.