Láska za časů korony (3.)

Bářina nedůtklivost stran věcí milostných a její nápad pozvat kamarádku Soňu coby domácí kadeřnici mě pořádně otráví, takže trucovitě vyklidím pole pod záminkou kontroly naší chaty. Jak se ale vzdaluju domovu, špatná nálada mě rychle opouští. Slunečné počasí posledních dní udělalo z pražských ulic zase jednou přehlídkové molo ženské krásy, a tak ochotně stavím na každém přechodu, aby mi před kapotou auta defilovaly vyjarněné nebo spíš rovnou vyletněné slečny a paní; sluší jim to moc, některým ještě o to víc, že živý pohyb na jejich hrudníku pod halenkou, tričkem nebo tílkem je usvědčuje už teď v dubnu z absence podprsenky. Jedinou zvláštní věcí na té přehlídce krásy jsou roušky, které jim kryjí tváře a dodávají jistý orientální nádech. Zase je víc prostoru pro rafinovanou řeč pohledů: vysoká brunetka, které se zatím neopálená ňadra úctyhodného objemu za chůze sympaticky pod tílkem pohupují, mě za upřené zírání probodne očima, o dva přechody dál mě naopak trochu skromněji vybavená, ale neméně hezky vyprsená blondýnka obdaří pohledem tak rozverně slibným, že bych nejradši přibrzdil a nabídl jí odvoz, ale to už zvesela kráčí po přechodu a krátká sukně jí hezky zdůrazňuje kulatou prdelku, kterou za chůze pohupuje možná o něco víc, než by musela, zatímco dopředu trčící zobáčky na jejích malých kozičkách mi mizí z dohledu. Možná to takhle nějak funguje v arabském světě. Tedy ne jarní přehlídka dámských poprsí, ale ty svůdné pohledy zpod závoje ... Z úvah o orientální erotice mě vytrhne troubení auta za mnou, takže na to šlápnu, za chvíli jsem z Prahy venku a mířím k Sázavě. V chatě se nám po čas epidemie nezvaní hosté neusadili, maličko zatuchlý vzduch vyženu otevřenými okny, usadím se na verandu a zapnu notebook. Je tu nádherný klid, mobilní signál sice kolísá, ale i tak za hodinku udělám víc práce, než včera za celé dopoledne. Sem tam mrknu do vedlejší zahrady, patřící benešovskému zubaři Dvořáčkovi. Pan dentista sem jezdíval víkend co víkend s rodinkou, čítající postupně tři dítka a paní zubařovou proporcí vskutku barokních. Jak dítka přibývala, proporce paní zubařové rostly a objemem hrudníku by před propast času zahanbila nejednu zámeckou kojnou. Pak jsme se tu jednou s Bárou učili ve zkouškovém a s překvapením zjistili, že v týdnu se tu pan zubař ob den stavuje pro změnu s milenkou. O účelu návštěv nebylo pochyb, dvojité sténání z otevřených oken chaty nešlo přeslechnout. Pokud jsme milenku čekali ve srovnání s paní zubařovou jako dlouhonohou, štíhlou a skandálně mladší modelku, byli jsme brzy vyvedeni z omylu: když si ta, jejích tělesné půvaby si pan zubař tak hlasitě a náruživě užíval, jednoho dne po aktu vyšla na zahrádku, přesvědčena, že v okolních chatách není živá duše, jen v rouše Evině, s úžasem jsme hleděli na dámu ještě korpulentnější, se zadnicí jako almara, těžkými, houpavými prsy visícími ke kulatému bříšku, pod kterým se mezi silnými stehny černal drn nevyholených, kudrnatých chloupků. Modelem tahle statná prsatice mohla stát tak Švabinskému. Ještě půvabně zrůžovělá milováním, s bradavkami, trčícími teprve odeznívajícím vzrušením z širokých dvorců přes celé vrcholky objemných koz, jako by ztělesňovala ideál ženství na způsob Věstonické Venuše. Pan zubař si svou "Venuši" záhy se smíchem zahnal dovnitř vydatným plácnutím přes prdel, až to mlasklo a dotyčná dáma vyjekla jako školačka. Chichotali jsme se za oknem verandy jako blázni a Bára poznamenala, že pan zubař je očividně na pořádný macandy.

"Tudíž bych ho já, jak doufám uznáš, zatím neupoutala!", dodala vzápětí, když se má ruka nenápadně vydala na průzkum jejích půvabů, pod tričkem se výmluvně pohupujících; během chataření se má milá tehdy nošením podprsenky moc neobtěžovala, což jsem často a rád využíval k mazlení se s jejími poklady. I teď jsem si dal záležet, abych svou milou přesvědčil, že navzdory sportovní postavě ji je za co chytit, a tak zatímco soused a jeho oplácaná panička-šuknička se smíchem nastupovali do auta, přesvědčeni, že o jejich dovádění nemá ponětí živá duše, my už leželi na podlaze verandy a já bořil tváře mezi Barčiny pružné dudy, zatímco si pode mnou ochotně stahovala tepláky i kalhotky a druhou rukou mi šátrala po péru, rychle se vztyčujícím. Rozdali jsme si to s náruživostí mládí na tvrdých prknech, která se Báře, vystavené mým naléhavým přírazům, obtiskla do nahých zad tak přesvědčivě, že je tam měla vidět ještě večer. "Doufám, že mě budeš ojíždět stejně snaživě, i když budu po dětech taková macina jako ta paninka pana zubaře.", usmála se udýchaně a odhrnula si ze zpoceného čela pramen vlasů, zatímco velkomyslně nekomentovala bílé cákance, kterými jsem jí v prudkém finále "ozdobil" zatím až provokativně pevné kozeny i ploché bříško, na které jí teď kapaly dvěma pramínky. Hm, čas oponou trhnul, řeklo by se. Dnes už se Bára, které se mezitím jako každé čtyřicítce bříško zakulatilo a kozy po odkojení dvou dětí malinko poklesly směrem k němu, podobným doufáním očividně nezabývá. V sousední zahradě je ostatně taky už pár let ticho; Dvořáčkovi se rozvedli, možná kvůli záletům pana dentisty, a na chatu nejezdí. Sluníčko právě doputovalo zpoza ořešáku, který mi ho stínil, takže zaklapnu notebook a před odjezdem se ještě pod dojmem vzpomínek trochu projdu. Cestička za zahradou mě vyvede až na vyhlídku, ze které je krásný pohled dolů na Sázavu a nedaleké městečko. Romantické místo si po léta oblibují zamilované páry, takže i když kopec se v mapách jmenuje Kazatelna, u místních má rošťáckou přezdívku "šukatelna". Ve všední den za času karantény tu žádnou vášnivou dvojici nečekám, ale kupodivu pod vrcholkem zpoza řídkého lesíku zahlédnu mladou dvojici, která od sebe rychle odskočí. Nepřekvapil jsem je vyloženě "v akci", ale očividně se k ní schylovalo: mladá černovláska si s chichotáním popotahuje tričko i sukni a v dlani rychle muchlá černé kalhotky, které zřejmě plánovala záhy nepotřebovat. Kluka, který maličko udýchaně sedí vedle ní, od vidění znám ze zdejší hospody, ji samozřejmě vůbec. "Dobrý den.", dá si záležet na ironickém pozdravu, zatímco mi přes její chvatně popotažené tričko neunikne, že jí ten šikula už stihl pod ním z košíčků podprsenky vrchem vytáhnout prsa, jejichž napružené vrcholky jeho látku lákavě napínají. Žádná ploštice, napadne mě. "Dobrej. Co táta, jak se má?", obrátím se na mladíka. "Táta? Furt stejný, žádná změna.", vyhrne udiveně; celkem správně odhaduje, že jeho otce nijak blíž neznám. "Fajn, tak ho pozdravuj." "Jasně, budu. Nashle." Nechci být podruhé v krátké době za kazišuka, ale šibalský pohled, kterým mě černovláska vyprovází, i její nepřeslechnutelné zavýskání chviličku poté, co mi dvojice zmizí z očí, dávají tušit, že tihle dva si svou romantickou chvilku pokazit nenechají. Nechám jim vyhlídku pro sebe a pohledem na Sázavu se pokochám o kus dál, kde je skrz les vidět taky docela pěkně. Řeka je teď pochopitelně bez jediné lodi a vodácký kemp prázdný. Na zahradě velké vily u břehu se nějaká žena opaluje na dece, na dálku nevidím ani náznak plavek, ale je to moc daleko, abych se nějak víc pokochal. Pamatuju si, jak mi Bářin strýc, který na chatu jezdil před lety, při jedné návštěvě vykládal, že v té vile před revolucí měla pražská Technika výzkumnou stanici. "Léto co léto tam jezdil nějakej inženýr Toman. Fajn chlap, občas jsme zašli na pivo. Ten ti během léta každoročně přefiknul třeba třicet, čtyřicet vodaček. Chodily mu tam z kempu jak procesí. A to ti bylo zajímavý: ty holky od vody brousil jednu za druhou, ale ženských z městečka si ani nevšiml."

Když později odjíždím domů, zahlédnu dvojici z vyhlídky vycházet za ruce z lesa a podle uvolněné chůze, při které jí květovaná sukně klouže po bocích a dává vyniknout krásným nohám, na lýtkách ještě od jehličí, si černovláska zjevně přišla na své. Když mě za volantem auta pozná, zvesela mi zamává. Docela těm dvěma závidím. Asi taky spolužáci z vysoké. Tak se nezapomínejte taky učit, milé děti, pousměju se v duchu a zahnu na Prahu. Doma se očividně rozběhlo naplno zkrášlování: v předsíni zakopnu o cizí dámské balerínky a Karolínka mi hrdě běží ukázat svoje zkrácené vlásky, zatímco Tomík se, věren tradičnímu postoji kluků jeho věku k podobným procedurám, tváří navýsost znuděně, ale co chvíli si zálibně prohrábne ostříhanou kštici. "No tu ani nepoznáš, tu svou krásnou ženu!", zahaleká Soňa, než vyskočí od šálku kávy, který si s Bárou dopřávají, a olíbá se se mnou na pozdrav. Bára na mě vrhne úsměv plný dychtivého očekávání a maličko provinilých rozpaků. Na mou duši, nové mikádo jí moc sluší, a tak přes nechuť k celé akci chválím, až roztaje. Když jí přejedu po dohladka ostříhaném zátylku, Soňa pohledem zkontroluje, že děti nejsou na doslech, a frivolně prohodí: "Už ji nebudeš moct držet za vlasy, až ji budeš ...." Zbytek nedořekne, ale Bára se namísto pohoršení, jakým by za podobnou poznámku počastovala mně, zachichotá jako školačka. "Co se dá dělat, zase si ji budu muset svázat.", rozhodím rukama tak přesvědčivě, že na mě obě vtipalky zůstanou vteřinu zírat, než se rozesmějí; Soňa nezbedně, Bára trochu nervózně. "No a co ty? Dáš si říct? Jinak jsem tu už hotová.", nadhodí Soňa. Cítím se maličko v úzkých, ale nakonec proč ne, háro mám po dvou měsících jak motorkář, Soňa to s nůžkami očividně umí a musím přiznat, že přes předchozí nevoli mi její lehce frivolní způsoby zvedají náladu. "No tati! Přece trénink, ne?", protestuje syn, když si smířeně sedám doprostřed obýváku, a mává mi před očima hodinkami i kopačákem. "Já to s ním odcvičím.", nabídne se ochotně Bára, popadne syna, mobil, míč a Karolínku a táhne je na zahradu. "Co blbou?", diví se Soňa. Když jí vysvětlím, že Tomíkovo fotbalové družstvo má třikrát týdně přes skype s panem trenérem trénink na dálku, jen pokrčí rameny, tohle není její svět. Z příjemně se odvíjející konverzace ale vyplyne, že ani sledování Netflixu a další zábavy mileniálů během karantény. Poslední týdny strávila opravdu o samotě na chalupě mimo Prahu.

"Ale neválela jsem se jenom u notebooku. Pravidelná jóga, nemilosrdně. Sleduj a obdivuj.", odloží na chvíli nůžky, zapře se o zeď a vyšvihne nohu až někam k rameni. "Dobrý, ne?" "Jo, dost dobrý.", souhlasím, ale spíš než provedení cviku hodnotím její hezké nohy. A nejen ty; v téhle póze se její krátká sukně stává z oblečení, zahalujícího aspoň to nejnutnější, spíš oponou, poodhalující téměř do poloviny její pružný zadeček, jehož kulaté půlky krásně vykukují z kalhotek, mezi stehny hezky vyšponovaných na oblině pahorku. Jestlipak si ji holí?, napadne mě. "A to platilo na ten cvik, nebo že mi můžeš koukat na zadek?", rozesměje se Soňa a beze spěchu dá nohu dolů. "Samozřejmě na obojí.", přiznám. "No, aspoň někdo se koukne.", pokrčí rameny a vrátí se ke stříhání, aniž by se zdála mým okukováním nějak pohoršena. "Takže s Milanem už...? ", klopotně si vybavuju jméno jejího posledního partnera. "Kdepak, bez Milana. Sama samička, jako ten poustevník." "Jak se jmenuje samička od poustevníka? Třeba se našel nějakej prima soused, chalupář...?" "Kdepak, ani sousedka." "To by taky šlo?" "To by bylo aspoň zajímavý.", mrkne na mě tak, že jí to věřím. "Máte tu horko.", dodá a otře si čelo. "No jo, obývák je na jih, svítí nám sem od rána. Taky když jsi tu v roláku, to se nediv. Sundej si ho, nebo se upečeš." "To nejde, já pod ním už nic nemám.", vyprskne smíchy. Je pravda, že jak si ji prohlížím, pod fešným zeleným rolákem ke krku pátrám po obrysech ramínek podprsenky marně, i když jiné křivky obtahuje hezky zřetelně, čímž kompenzuje prakticky neexistující výstřih. "To by bylo aspoň zajímavý. Já bych se nekoukal.", vrátím Soně její repliku. "Nó, to by bylo zajímavý určitě. Tvoje kadeřnice tě stříhá nahoře bez?" "Kdepak, úplně nahá. Je naturistka z přesvědčení." "A nestřihne tě někdy, když ji okukuješ?" "Nestřihne. Trvá na tom, že musím mít celou dobu zavřený oči." "To bys vydržel? Pokud je hezká řekněme aspoň jako já, to by se nedalo, ne?" "Já nevím úplně do detailů, jestli je jako ty. A ty bys to nedala. Ani nahoře bez." "To se mě snažíš vyhecovat?" "Nesnažím, jen si povídáme." "Nemůže se vrátit Bára?" "Nejbližších dvacet minut ne, Tom má ten trénink. Ale to je jedno, to nedáš, Soni." "Hele, neříkej mi Soni a nespekuluj, co já dám nebo nedám. Zavři oči."

Zavřu oči a čekám. Zvuk úpletu, klouzajícího s občasným zajiskřením statické elektřiny po nahé kůži, slyším zřetelně jen kousek od sebe. Pak mi ho Soňa jemně přitiskne k obličeji a několikrát mi jím přejede po tvářích, abych cítil, že už rolák na sobě opravdu nemá. Při představě, že se jí teď pár centimetrů od mé hlavy pohupují nahá prsa, mě příjemně šimrá v podbřišku a ve vzduchu rázem nejiskří jen ta elektřina. Zajímavě se nám to domácí kadeřnictví vyvinulo... "Dobrej začátek.", prohodím s hranou ležérností do napjatého ticha. "Ta má kadeřnice vždycky říká, že je to o svlečení toho prvního kousku, pak už to jde přirozeně." "To má asi pravdu. Sukničku si nechám, co kdyby někdo přišel. Ale ... " Od přemýšlení, jak by situaci zachránila sukně, kdyby tu Soňu někdo z rodiny překvapil od pasu nahoru jak ji příroda stvořila, mě odvádí další zvuky, které naznačují, že svlékání pokračuje. A další dotyk látky na mých tvářích, doprovázený jemnou, ale dobře rozeznatelnou vůní dámského klínu, mě nenechává na pochybách, které části oblečení se Soňa zbavila tentokrát. "Předpokládám, že dámské kalhotky sbíráš, tyhle ale nedostaneš.", rýpne si, když se po nich otočím, jak mi je oddálí od obličeje. "Se zavřenýma očima ti nepovím, jestli jste si s mou kadeřnicí podobné.", nadhodím jakoby lhostejně. "Tak se podívej a povídej." Když oči otevřu, Soňa přede mnou stojí s lehce ironickým úsměvem, od pasu nahoru skutečně nahá, s hezkými, kulatými ňadry mířícími dvěma růžovými hroty proti mému obličeji. Když nic neříkám, vyzývavě jimi zahoupe, až se jí nádherně rozvlní. "Řekl bych, že má kadeřnice má o trošičku větší a možná i malinko pevnější.", pozlobím ji. "Ale ještě to pořád můžeš dohnat dole.", kývnu směrem k její sukni. Pokrčí rameny, až ji nahé kozičky zase tak čiperně poskočí, a vyhrne si sukni pomalu až k bříšku, kde je v pase zřetelně obtisknutá guma momentálně nepřítomných kalhotek. Spíš než ta tenká růžová linka ale pochopitelně můj pohled přitahuje krásně vyklenutý, rýhou uprostřed rozdělený pahorek, rýsující se v kudrnaté houštince světlých chloupků. "Na přírodno?" "Čím jsem větší holka, tím míň chci dole vypadat jako malá holčička.", usměje se a projede si štíhlými prsty jemným persiánem ochlupení. "Zatím si nikdo nestěžoval." "Já si nestěžuju.", zavrtím hlavou a natáhnu k její mušličce ruku. "Tssss...nesahat!", zadrží mě. "Nesahat na mě. Na sebe podle chuti. Já chuť mám... ale jsem Bářina kamarádka. I když nadržená.", dodá a znovu si prsty projede houštinku chloupků, tentokrát ale na jednom místě prsty zarazí a jejich pohyb změní na krouživý. Fascinovaně sleduju, jak si dvacet centimetrů ode mně začíná jemně masírovat nahou kočičku, které mezi velkými pysky začínají vykukovat malé a nad nimi růžový hřebínek poštěváčku. Stačí několik pohybů a mušlička se jí rozevře, jako když vykvete růže.

Nikdy jsem si ještě nehonil péro před jinou ženou, než kdysi několikrát v rámci milostné předehry před Bárou. Když ale vidím Soňu, jak si se smyslně přivřenýma očima nasliní dva prsty, pak mezi ně vezme hrot levého prsu a pomalu si jejich tisknutím bradavku vydráždí tak, až jí trčí jako masitý, růžový dudlík, očividně citlivý na sebemenší dotyk, zatímco její druhá ruka mezi stehny chytila rytmus, v němž tře rozevřenou lasturku, až se to vlhce ozývá, nepřipadá mi nemístné osvobodit svůj čurák, tou vzrušující situací vztyčený jak stožár, a začít si ho přejíždět od kořene k žaludu, který rychle vyklouzne z předkožky. Soňa zrychleně dýchá, a jak zvyšuje důraz i frekvenci tření své pičky i potahování za oba cecíky, sem tam slabě vzdychne. Zpod víček pohyb ruky na mém klacku sleduje, to vím. "Máš hezký péro.", zamumlá trochu ochraptěle do ticha a našich prohlubujících se dechů. "Máš hezkou kundu." , vrátím jí kompliment a samotného mě udiví, jak beze studu to řeknu. "Chtěla bys tím pérem tu kundu vyšoustat?", dodám si odvahy. "Chtěla.", přikývne. "Ale nejde to. Výměna rukou je maximum. Ukaž, že jsi zručnej.", šlehne po mně provokativně, přijde blíž a přímo nade mnou se rozkročí. Musí se ještě trochu ohnout, aby dosáhla na můj čurák, takže se jí nahé kozy zhoupnou kousek před mým obličejem a já po jejich naběhlých hrotech marně chňapnu pusou. To už ale cítím na prstech sametové hebko jejího kožíšku a horké vlhko lasturky, kterou mi ochotně pohybem boků vmáčkne do dlaně, takže ji mohu ve vteřině začít mnout a chtivě tisknout. To Soňa se zpočátku ovládne a můj klacek spíš rafinovaně mučí než uspokojuje dráždivě nepravidelnými pohyby. Zpětně jí musím ten přístup schválit, protože při mém dlouho trvajícím neuspokojení bych jí asi jinak v ruce záhy explodoval. Takhle mám spoustu času rozevírat prsty její závojíčky, přejíždět v čárce až k naběhlému poštěváčku i přes něj, anebo naopak druhým směrem, k dírce, ve které nakonec mé prsty jeden po druhém mizí, až se v těsném sevření její úzké štěrbiny tísní tři. pohybuji jimi a zkoumám Soniny reakce. Tou nejkřiklavější je proud šťav, kterými mi její frndičku dráždící prsty zkrápí, ale při jisté frekvenci a směru pohybů se k nim přidá i slastné vzdychání, a tak brzy vím, jak na ni. Kunda se jí nádherně roztáhne, šoustám ji střídavě prsty jedné a druhé ruky a ochutnávám šťávy, kterými je máčí. Soňa musí na chvíli pustit mé péro, narovná se, ještě víc rozkročí, a zatímco jí prsty šukám kundu, až to hlasitě mlaská, jednou rukou si sjede pod bříško a přidá k nim rychlé tření klitorisu, zatímco druhou rukou si sevře prso, až se jí celé vyboulí. "Jo, takhle... jo, takhle... jo, takhle...", drmolí mezi vzdechy a kouše se do rtu, pička jí nádherně teče a já prostě neodolám.

Sjedu ze židle, popadnu Soňu oběma rukama za zadek, a než se naděje, vmáčknu jí hlavu do podbřišku a začnu jí rozdělanou prcinu chtivě lízat. "Ježiši...panebože...jo, tam, tam, přitlač....ještě....panebože...ty vole, už budu...do prdele...už, uuuuuuuž!", míchá se stále hlasitějším a rychlejším projevu zbožnost a vulgárnost, jak ji můj jazyk rychle přivádí k vyvrcholení, během kterého si přitiskne na pusu dlaň a zajíká se, jak dusí hlasité sténání slasti. Nepřestanu jí ani vrcholící prcinu lízat, dokud si po chvíli mou hlavu s tvářemi zmáčenými jejím mokrým orgasmem z rozkroku neodtáhne. "Pane bože... to bylo...", vydechne a mimoděk si otře zmáčenou pičku několikrát kalhotkami. "A kurva! Aby nás nepřekvapili, dokud nemám hotovo.", mrkne na mě, až se na vteřinu leknu, že mě chce začít zase stříhat, ale to už se skloní k mému klínu, chytne mě za ptáka a tentokrát jím začne energicky kmitat, takže během chviličky je hotovo. Stisknu křečovitě okraje židle, mezi vzdechy Soňu na poslední vteřinu varuju, že už budu, a v té příští už beznadějně vystřelím první prudký výstřik někam k jejímu nahému hrudníku. "Jo, to je ono... stříkej...pořádně...to je krása!", povzbuzuje mě šeptem a honí mi škubající se stříkačku ještě rychleji, aby z ní dostala víc semene, pak se nakloní a k mému úžasu na chvíli polkne můj klacek až nadoraz do pusy, takže nejmíň dvakrát jí vystříknu až někam na mandle. Pak zase hlavu oddálí, ale jen tak, aby mi mohla začít jazykem kmitat po žaludu a další dávky z něj slízávat. "Miluju to... máš to nádherně horký!", vzdychne, když vstane. Pak se ke mně ještě naposled nakloní, až mi zhoupne své kozičky k hrudníku, a zašeptá mi provokativně do ucha: "Nejradši bych to teď cítila v sobě!" Vzápětí se se samozřejmostí, která s právě proběhlou situací naprosto nekoresponduje, nasouká do roláku, popotáhne si sukni do přijatelné polohy a opravdu se chopí znovu nůžek. "Neříkala jsi, že maximem bude výměna rukou?", hlesnu po chvíli do jejich cvakání, když popadnu dech. "Tak chtěla jsem ochutnat, ty jsi mě taky ochutnal.", pokrčí rameny. "Dělám to chlapům pusou ráda a nemám problém to polykat. Je hezký, když se mi chlap udělá do pusy.", prohodí, jako by mi oznamovala, že má ráda sušenky Kolonáda. Kdyby nebylo na jejím roláku několik mokrých fleků, kterými jí mé semeno nechalo jeho látku ještě víc přilnout k pružným kozám, ani bych nevěřil tomu, co se tu před chvílí odehrálo.

Když se zbytek rodiny vrátí nahoru, fleky jsou naštěstí už pryč, Soňa hotová a já se stanu na chvíli taky terčem pochval. Mám podezření, že Bára to s nimi trochu přehání, aby ještě dodatečně pozvání kamarádky ospravedlnila, ale to už na mou duši teď není potřeba. Jen mi malinko zatrne, když si všimnu Soniných kalhotek, které poté, co si jimi marně snažila utřít orgasmem zmáčenou pipinu, nechala nezodpovědně ležet u gauče. Nenápadně je pod něj zakopnu. "Tak kdyby ten blázinec ještě pokračoval, minimálně se stříháním zase ráda pomůžu.", loučí se později a šlehne po mně pohledem, kterému rozumíme jen my dva. Na to, že se zaklínala kamarádstvím s Bárou, nedopadlo to nakonec vůbec nevinně. Myslím, že má žena, pokud by nás přistihla, by Soňu asi jako dvakrát loajální kamarádku neviděla. Večer se nenápadně sehnu a zpod gauče vylovím ty kompromitující kalhotky. Třeba bych je mohl brzy vrátit majitelce... Zmuchlám je v dlani a plánuju je ukrýt někde v pracovním stole, kam Bára nechodí, předtím ale neodolám, abych si je v soukromí koupelny nepřitiskl k obličeji. Jsou docela obyčejné, puntíkaté, žádné rajcovní kraječky nebo rafinovaný střih, ale jak si jimi Soňa utřela svou mokrou frndu, teď ji z nich nádherně cítím, a jakkoliv jsem nikdy o dámské prádlo v tomhle směru žádný zájem neprojevoval, v tichu koupelny mi neobvyklé odpolední dobrodružství ta vůně Sonina vzrušeného pohlaví připomene tak intenzivně, že se mi z toho postaví. Chvíli se vzrušením bojuju, ale pak si popotáhnu níž kalhoty pyžama a začnu se Soninými kalhotkami pořád u obličeje onanovat jako puberťák. Navzdory úlevnému odpolednímu výstřiku mám erekci jako blázen, po chvíli si kalhotky na vztyčené péro omotám tak, aby kousek, který Soňa nosila na dírce, jsem měl na žaludu, a chystám se do nich udělat. Je to ujeté, ale šíleně vzrušující. Naštěstí přes vzrušení nepřeslechnu kroky z chodby a stihnu kalhotky i téměř stříkající péro uklidit dřív, než do koupelny bez zaklepání vklouzne Bára. "Pojď si už lehnout. Plánuješ si mě dneska zase svázat? No, jak jsi se odpoledne vytahoval před Soňou.", připomene mi se slibným úsměvem můj vtip a já mám neodbytný pocit, že se k něčemu schyluje. Pokusím se Báře vyhrnout košilku, ale zase mě zarazí, tentokrát s omluvným úsměvem. "Budu si muset pár dní ještě počkat. Ale tebe čekat nenechám.", zašeptá mi do ucha a vklouzne za gumu mých pyžamových kalhot. Pokud ji překvapí, že tam nahmatá můj klacek ztopořený a tvrdě trčící, nedá to nijak najevo. Namísto toho mi jednou rukou podebere koule, zatímco druhou mi péro začne energicky honit. Pak přestane, stáhne mi kalhoty až na kotníky, přiklekne a zaloví rukou ve výstřihu košilky. Když se jí povede si svou velkou kozu vytáhnout horem ven, přitiskne si k ní můj čurák a vzápětí ho sevře i druhou. Chroptím slastí, když pak vezme obě kozy do dlaní a začne mi jimi klacek honit. Zapřený rukama o umyvadlo, sténám a prudce se udělám. Bára mi stříkající klacek cecky masírovat nepřestává, dokud jí na bradu, tváře a obě velká prsa nevystříkám poslední kapku. Pak vstane a záměrně mi postříkanými cecky vyzývavě zahoupe před očima, než si je, celé zcákané mým semenem, nacpe s trochou námahy zpátky do výstřihu košilky, která je jí na mokré dudy vzápětí přilepí a zprůhlední. "Nevím, jak to ty tři dny vydržím.", prohodí na odchodu z koupelny a pohladí mi pomalu klesající čurák. Zůstávám stát jako opařený a říkám si to samé.