Výlet k posedu

Je krásný letní den a Bohyně Zoe si vyšla na procházku do lese. S sebou vzala své nevychované subátko i svého vychovaného otroka.

V lese krásně prosvítají paprsky slunce a dopadají na kyprou lesní zem. Les je plný života a zpěvu ptáků.

Bohyně se zastavuje a přikazuje svým hračkám, ať se svléknou. Oba úkol rychle plní a skoro zároveň nazí poklekají před svou Bohyni. Ta z batůžku vytahuje dva kožené obojky a vodítka. Nejprve nasazuje obojek subátku, které nemůže z Bohyně spustit oči. Jako druhý je na řadě otrok, který navíc dostává i roubík do pusy. Bohyně své dvě hračky připíná na vodítka a pohledem ukazuje otrokovi na batoh. Ten ho rychle bere a nasazuje si jej na záda. “ A TEĎ HEZKY PO ČTYŘECH” zavelí Bohyně. “A povede nás subátko, chci vidět ten krásný posed! a přitom subátko pohladí po vlasech. To blahem vrní a kdyby mělo ocásek, tak s ním vrtí k zbláznění. Takto vrtí jen svým zadečkem. Trhnutím dává Bohyně pokyn k tomu, aby jsme vyrazily k určenému cíli.

Po chvilce Bohyně odepíná otroka i subátko z vodítek a dává volnost. Subátko zrychluje směrem k posedu. A v tom: “K NOZE!!!” Otrok se rychle přiřazuje k noze a Bohyně ho za odměnu pohladí po vlasech. Subátku to chvíli trvá a tak ho Bohyně chytá za obojek a trošku zatahá. Ale to je pořád jako utržené ze řetězu a tahá. A protože je Bohyně v dobré náladě, tak si nebere do ruky důtky. Najednou se vesele zasměje a s kapsy vytahuje svou ponožku. Rozhlédne se a posadí subátko. Otrokovi dává povel: “Lehni”. Otrok rychle lehá i když je lesní cesta samý kámen. “ZŮSTAŇ otroku!!!” otrok leží a dívá se na svou Bohyni, která se vrací k subátku. Mile se na něj usměje a : “Chceš si hrát?” Subík vesele zaštěká a Bohyně bere ponožku a hází ji na cestu. Subátko chce vyběhnout, ale Bohyně je rychlejší. Chytá ho za obojek a lehce škubne. “SEDNI,SUBÁTKO!!!” a subátko poslušně sedá a svuj zrak upírá na Zbožnovanou Bohyni. Bohyně ho hladí po hlavě a chválí : “Šikulka, já tě naučím poslouchat”. Nabízí subátku ruku a to je vděčně olízne. “APORT!” a subátko poslušně běží pro ponožku. Bere ji do tlamičky a snaží se rychle utíkat za Bohyní. Sedá si před Bohyni a na povel dává ponožku do Její ručky. Bohyně ho hladí po vlasech a dává opět povel: “ZŮSTAŇ!!” a odhazuje ponožku. “APORT!!” a subátko vesele běží pro aport. Bere ji do tlamičky a vesele s ní zatřepe a běží zpět za Bohyní. Tak si Bohyně chvilku se subátkem hraje a pak si všimne příkopy zarostlé kopřivami. Vesele se usměje a hází ponožku do příkopy mezi kopřivy. Subátko se zmateně dívá na Bohyni a v tom zazní povel: “APORT!!” Subátko běží směr příkopa a tam se zastavuje a s kňučením se dívá střídavě na Bohyni a kopřivy. Do kopřiv se mu moc nechce. Bohyně se pomalu ke subátku blíží a pohladí ho po vlasech. “APORT!!!” zavelí důrazně ještě jednou. Subátko stále zmateně stojí a tak ho Bohyně Nožkou strčí do kopřiv, to ztratí rovnováhu a v kopřivách padá na záda. “BUDE TO?!?” a subátko se rychle otáčí a hledá ponožku. Kňučí, protože kopřivy hladí celé jeho tělo. Marně zrakem pátrá po ponožce. Už ji vidí a rychle chytá do tlamičky a snaží se dostat k Bohyni. Ta ho opět hladí po vlasech a chválí: “Šikovné subátko, mám radost. Jdeme k posedu!” Subík se poslušně vydává směr posed a Bohyně se vydává za ním. Po pár desítkách metrů se otáčí a vidí otroka, jak stále leží. “OTROKU, KE MĚ!” Otrok se zvedá na čtyři a snaží se co nejrychleji přiběhnout k Bohyni, ta se mezitím otáčí a jde za subíkem. Otrok přibíhá a zařazuje se k noze Bohyně. Ta se na něj podívá a mile se usměje. Pro otroka je to velká odměna.

Po chvilce všichni přicházejí k posedu. Subík tam vesele pobíhá a dívá se na svou Bohyni. “Nachystejte mi deku a mám hlad a žízeň.” Otrok sundává batoh a spolu se subíkem chystá deku, prostírá jídlo pro Bohyni a nalévá skleničku Jejího oblíbeného vína. Bohyně se vrací a bere skleničku z rukou otroka a poprvé se napije. Potom ji zpět podá otrokovi a bere do ruky nerezovou misku. Odchází s ní za nejbližší keř a ... po chvilce je slyšet proud tekutiny dopadající do nerezové misky. Bohyně se vrací a misku dává na zem. “Miláčci, tady máte Nektar na žízeň” Přibíhá subátko a vrhá se k misce a začíná pít. “Nevypij to všechno, otrok má taky žízeň!” a odchází k otrokovi a bere si svou skleničku. “JDI SE NAPÍT”. Otrok se blíží k misce a subátko ho pouští napít.

Bohyně si lehá na deku, popíjí vínko a ochutnává nachystané dobroty. Subík i s otrokem již mají misku dosucha vylízanou a tak si sedají k Bohyni. “SUNDAT MI BOTIČKY A MASÍROVAT!” Její zvířátka rychle poslechnou a každé sundává jednu botu a ponožku. Potom začínají líbat a laskat chodidla Bohyně. Ta slastně přivírá oči a užívá si masáže Nožek. Popíjí vínko a mlsá dobrůtky. “VÍNO!” Otrok přestává masírovat a nalévá Bohyni další skleničku. Potom se vrací zpět k masírování. Bohyně si užívá oblíbené masáže Nožek hodně dlouho. Dokonce si sama dolévá víno, aby nerušila otroka v masáži Nožky. Subí hračky masírují a líbají Nožky a jsou štastná. Bohyně už se nabažila masáže a přikazuje, ať přestanou.

Přikazuje, ať si na čtyřech kleknou zády k sobě. Bere do ruky kožený provázek a podvazuje nejprve kuličky otroka a potom k němu přivazuje i subátko. Jsou od sebe zhruba metr a spojuje je natažený kožený provázek a spoutané kuličky. Potom si bere své ponožky a každou dáva asi metr před každého. “A teď dobře poslouchejte, ten kdo první chytne ponožku do tlamičky, tak vyhrává možnost mě uspokojit, prohrávající dostane 50 ran rákoskou, aby se příště více snažil. Napočítám do pěti a pak můžete začít. Celou dobu musíte být na čtyřech. Připravit, jedna, dvě, PĚT!”

Subátko zareagovalo jako první a začalo tahat. Provázek se napnul a oba dva vyjekli překvapením z bolesti natahovaných kuliček. Bohyně se spokojeně dívá, jak se snaží a baví se, jak se přetahují. Chvilku vyhrává subátko a potom se otrok zapře a přetahuje subátko na svou stranu. Ale subík je silnější, mladší a větší než otrok a tak opět přetahuje otroka na svou stranu. Otrok ví, jak chutná možnost uspokojit svou Bohyni a tak se znovu zapírá a vypadá to, že zvítězí. “DĚLEJTE, UŽ NECHCI ČEKAT!!! A Bohyně kopne otroka do kuliček, aby ho popohnala. Ten to ale nečekal a díky způsobené bolesti se zkroutil a subátko zabralo a vítězně chytilo ponožku do tlamičky. Subátko se otáčí a dává ponožku Bohyni k Nožce. Bohyně se sklání a nejprve odvazuje otroka a potom subátko. Odchází k dece a čeká, až si Její zvířátka odpočinou. Subík se blíží k Bohyni a vyčerpaný a zničený otrok odevzdaně leží a má strach zvednout hlavu. V duši cítí, že svou Bohyni zklamal.

Bohyně bere z batohu provazy a přistupuje k otrokovi. Chytá ho za obojek a tahá ho k posedu. Odevzdaný otrok se nechá přitáhnout k posedu. Bohyně ho vytahuje za obojek a otrok stoupá. Přivazuje ho čelem k posedu s roztaženýma nohama a rukama. Přes oči otrok dostává masku a do úst nejprve ponožku a pak i roubík. “SUBĚ, DONES MI RÁKOSKU!!!” Subátko přibíhá a v tlamičce drží rákosku, kterou podává Bohyni. Ta si ji bere do ruky a cvičně s ní máchne. Pak pohladí otroka po zadku a ... “SUBÁTKO, BUDEŠ POČÍTAT A ZA OTROKA ZA KAŽDOU RÁNU PODĚKUJEŠ!” “Ano, má Bohyně”: špitne vyděšeně subátko.

Bohyně znovu pohladí otroka po zadku a poprvé se rozmáchne a ... Rákoska jen zasviští vzduchem a zastaví se těsně u zadku otroka. A opět ho pohladí. Otrok nejprve úlekem cukne, ale pak si užívá doteku ruky své Bohyně. Bohyně přestává, znovu ustupuje a ... rákoska zasviští a poprvé dopadne na otrokův zadek. Ten se prohne spíše leknutím než bolestí, protože rána nebyla silná. “Jedna, děkuji, Bohyně” počítá subátko. Další rána a “Dvě, děkuji, Bohyně.” ... dopadají další rány a stále silnější ... “Devět, děkuji, Bohyně.” Deset, Bohyně” “COŽE?!?” “Deset, Bohyně.” odpovídá subátko. “NEPODĚKOVAL JSI A TAK MUSÍME ZAČÍT ZNOVU! A TY POTOM DOSTANEŠ 10 RAN, AŤ SE NAUČÍŠ POČÍTAT!”

“Ano, Bohyně, děkuji, Bohyně.” špitá vyděšené subátko. A Bohyně se vrací k trestání otroka. Na jeho zadek dopadá jedna rána za druhou. Subík se snaží a za každou ránu nezapomene poděkovat. Po třicáté ráně strká Bohyně rákosku do tlamičky štěněte a hladí krásně teplý a barevný zadek otroka. Ten se chvěje bolestí a zároveň i vzrušením z doteků Bohyně. Miluje doteky a hlazení své Bohyně. Bohyně si opět bere rákosku a pokračuje. Barevné pruhy na otrokově zadku se začínají spojovat v jeden a přes roubík je slyšet, jak otrok kňučí. “Padesát osm, děkuji, Bohyně.” Na otrokův zadek dopadá další rána a Bohyně do ní dává veškerou svou sílu. “Šedesát, děkuji, Bohyně.” Otrok se bolestí zkroutí a křičí do roubíku. Bohyně dává rákosku subíkovi do tlamičky, sama pokleká a začíná hladit a líbat otrokův zadek. Bere ho za jeho tvrdý a naběhlý ocásek a začíná ho hladit. Otrokovi po tvářích stékají slzy štěstí a užívá si doteku své milované Bohyně. Bohyně vstává a otroka odvazuje a vyndává mu roubík. Hladí otroka po tváři a “Miluji Tě, můj Erebe, můj otroku.” Otrok se na Bohyni zamilovaně a šťastně dívá. Ta bere deku a dává ji na zem.”Lehni si a odpočívej.” A otrok lehá na deku pod posed.

“Subátko a teď přijdeš na řadu ty! NEJPRVE DOSTANEŠ 10 RAN A POTOM ...!!! Těším se na to, až půjdeme nahoru na posed.

...........
pokračování příště

p.s realný příběh a nebo nesplněný sen?