BD-Sm č.2

... a začal jí tím listem hladit po jejím napjatém těle. Začal na krku. Od ramen až pod líce. Něžně a při tom pevně. Cítila, jak listem tlačí na krční svaly, pokaždé, když přes ně přejížděl. Zastavil se, když mírně uhnul pod bradu a nadzvedl ji, aby mu viděla do očí. Upřel na ni svůj pohled. Byl podvolující, byl těžký, byl trocha hrůzyplný. Obrysy jeho obličeje a rysy jeho tváře nyní podtrhoval dohasínající plamen v krbu, hrající děsivou hru světla a stínu. Rozbušilo se jí srdce, né strachem, né vzrušením, cítila, jak jí má ve své moci, jak i kdyby jí rozvázal, nedokázala by se ani pohnout. Nechápala to a ani to pochopit nechtěla, byl to nový pocit, který nikdy před tím s nikým nezažila. Můj Pán... jediná myšlenka, kterou dokázala v sobě rozpoznat a popsat lidskými slovy. Chtěla křičet, ale nemohla, chtěla něco říct, ale ústa jí neposlouchala, chtěla se usmát, ale jako by čekala, až jí to přikáže. Jeho pohled byl stále těžší a stále víc a víc nesnesitelnější. Cítila, jak se jí začínají klepat nohy... tělo... ruce... z očí jí začaly stékat slzy. Nevěděla proč, nevěděla jak, nevěděla co má dělat, jak to skrýt... Pohladil ji druhou rukou po tváři a jakoby se usmál. “Tak to má být, tak.” prolomil jeho hluboký klidný hlas dusivé ticho. Pocítila výbuch radosti, euforii... Uviděla jak ze svého opasku sejmul lahvičku a nalil jí do nádobky vonné lampičky, která stála na stolečku mezi křesly. Vyjmul z ní čajovou svíčku, vložil jí do jejích spoutaných rukou a přikázal ji zapálit svíčku v krbu. Vstala a zamířila ke krbu. Popálila si ruce, zatímco se snažila jí zapálit. Ale něco v ní jí přikazovalo dokončit tento úkol bez ohledu na bolest a diskomfort, který prožívala. Se zapálenou svíčkou se vrátila se ke stolku... On si zatím sedl do jednoho z křesel... klekla a upřela na něj svůj pohled. Přikývnul a ona vložila svíčku zpět do vonné lampičky. Ruce jí pálily od prstů až po lokty... otočil ji čelem ke krbu a na oči jí nasadil masku.... Vstal, přistoupil zezadu a položil jí ruce na ramena. Byly těžké a hřejivé. Byla v nich cítit spoutaná a poslušnosti naučená nesmírná síla. Zas pocit strachu, ale proč? Jemně sebou škubla... On jenom mírně sevřel stisk. Vnější stranou prstů pravé ruky jí sjel od temene ke krku po vlasech. Uklidnilo jí to. Zopakoval to. A ještě párkrát. Pomohlo to, alepoň trochu a na chvíli. Levou jí začal rozepínat knoflíky na košilce, kterou, po rozepnutí všech, z ní jedním pohybem strhnul. Stejně tak pokračoval i u dalších kusů jejího oblečení. Teď tam klečela nahá se spoutanýma rukama, přivázanýma ke krku konopným provazem a maskou na očích přes kterou nebylo vidět absolutně nic, ruce jí pořád pálily. Pak uslyšela, jak namáčí konec bičíku, do vonného oleje, který ohřívá jí zapálená svíčka. Ucítila dotek bičíku s kapkou teplého oleje. Bylo to příjemně hřejivé, ale bylo toho málo. Přidal další a další kapky hřejivé tekutiny a začal je roztírat po těle. Po zadní části krku, po zádech. Rozvázal provazy, položil jí na zem na chlupatý kobereček, břichem dolů. Vzal kousek froté hadříku, namočil ho v oleji a otřel ho o popálená místa na jejích rukou. Přešel na zadek, stehna, chodidla... Uvolnila se. Napětí ustupovalo, přicházel polospánek, ostražitost klesala, předchozí emoční změny vyčerpaly spousta sil. Cítila příjemné pocity uvolnění, plula myšlenkami v jiném světě, když se začaly z uvolněně příjemných měnit na vzrušivé, toužebné, dravě toužebné a nakonec chtíčné. Vracela se zpět... Uvědomila si, že nyní má pod břichem polštář a na rukou okovy, na které jsou řetězem připevněné ocelové koule, takže pohyb rukou jí stál nesmírné množství sil. Dráždil jí svým přirozením. Přejížděl jí přes pysky a narážel do poštěváčku. Kroužil prsty jedné ruky kolem řiťky... v druhé svíral důtky. Počkal až se úplně smyslově navrátí zpět... Dovedl jí do okamžiku, kdy její vzdechy a pohyby jejího těla mu naznačovaly blížící se vyvrcholení. Pak přestal. “Ne, ještě, prosím, prosím“, pronesla chtivým hlasem. “Pane, prosím.” Snažila to dokončit sama, rukama, ale měla příliš málo sil na boj s okovy s železnými koulemi. Snažila se třit o polštář, koberec, podlahu... Vzápětí jeho ruka sevřela její půlky a přitiskla je dolů. Pak udeřil hrom v podobě jeho jednoho slova: “DOST !”. Pocit frustrace, nenávisti, zloby naplnil její celou bytost...