Příběh kurtizány 4-Oslava

2.7.2020 Autor: Netty1 12 komentářů

V prvním příběhu se matka Kateřině svěří čím byla než potkala jejího otce. V druhém se Kateřina učí jak být neodolatelnou pro muže a jak je uspokojit. Ve třetím díle potká svou dětskou lásku Lukase. Zažívá své poprvé.
Otevírám oči. Někdo rozestřel závěsy. Slunce už je hodně vysoko. Kolik je hodin? Jak dlouho jsem spala? Netuším. Podívám se k oknu a tam matka. „Tak co, nebylo to tak strašné?“ Celá zardělá sklopím oči. „Proč jsi mi neřekla, jaké to bude?" Matka na mne pohlédne a pohladí mne. „Cožpak jsem mohla? Každá to prožíváme jinak.“ S těmito slovy na chvíli odchází. Znova se objeví ve dveřích. Nese tác se snídaní a s lahví s podivnou zelenou tekutinou. Podá mi ji. Trochu se napiji. Chutná to příšerně až se mi zvedá žaludek. „Děti si momentálně nemůžeš dovolit." Podává mi jahodu, která přerazí pachuť svou sladkostí. Matka si všimne mincí, když mi podává snídani. „No vidíš, jak jsi šikovná, vydělala jsi víc než já prvé. A ještě se ti to líbilo, ale všichni nebudou jako Ramberti."
Čekala jsem, že tě najdu nahoře. Bude se to muset uklidit a vyprat. Teď si dva dny odpočiň. Můžeš mi pomoci při výrobě mastičky pro hraběte Howarda. On trpí dnou. Je upoutaný na vozík. Rány na nohou má velmi otevřené. Jeho lékaři si neví rady. Bude to vhodný dárek k jeho narozeninám až k němu půjdeš!" „A mimochodem, byla tady Veronika. Za dva dny se koná její svatba s hrabětem. Chce ať jsi v její velký den po jejím boku." „Zítra dopoledne se k ní zajdu, pokud mne nebudeš potřebovat. Aspoň se nesetkám s Lukasem."
Matka jde k šatní skříňce a podává mi župan. „Pojď, teplá vana ti udělá dobře. Uvolní ti celé tělo, svaly, co máš ztuhlé." Uposlechnu a následuji matku. Napustí vanu a dá do ní pěnu. Jak se svléknu vidím malý pramínek krve, který mi stéká pomalu ze stehen k lýtkům. To jsem nečekala. Tázavě beze slov koukám na matku. „Neboj to za den či dva přestane. Proto se nám hodí, že oslava narozenin je až za čtyři dny."
Svléknu si noční košili a vlezu do vany. Matka si stoupne za mne a začne mi masírovat šíji a krk. Je to velmi příjemné. Po chvíli odchází. Chvíli ještě odpočívám ve vaně. Usuším se a obléknu do obyčejných, prostých šatů. Matku naleznu v kuchyni. Na stole je plno věcí na přípravu masti. Podle přísad nevím o kterou se jedná. „Rozhodla jsem se tě zasvětit i do světa mastičkářství. Ty jednoduché již znáš. Tyhle jsou složité, ale velmi účinné. Stačí chybné navážení a můžeš začít znova." Celé odpoledne mne matka učila, na co která mast a složení slouží.
Ráno se probouzím. Je krásně. Veronika už mne toužebně očekává. Ukazuje mi svatební šaty a připravenou hodovní síň. A plno dalších věcí na zítřejší velký den. „Nechceš jít na chvíli do zahrady?" Rozbolela mne hlava z toho návalu informací. Veronika kývne. Konečně na čerstvém vzduchu. Procházíme se a dál povídáme. Dojdeme k okraji stájí. Falko jako by cítil moji přítomnost. Začal ve svém příbytku velmi kopat a stavět se na zadní. Jdu k němu, vlídnými slovy ho uklidním. Je zas jako beránek. „Víš Kateřino, co je zvláštní? Falka nikdo nedokáže tak zklidnit jako ty. Jediný kdo se ho smí dotknout je Lukas. Každý štolba se ho bojí." Ještě jednou pohladím Falka a odcházím. „No nic Veroniko je čas jít domů." Veronika jen kývne a doprovází mne k bráně.
Cestou domů potkám Tomase. „Dobrý den slečno Kateřino, smím Vás doprovodit domů?" Souhlasím. Cestou se bavíme o různých tématech. Tomas je velmi inteligentní. Najednou se zastaví. Zhluboka se mi zadívá do očí. „Omlouvám se jestli budu teď nezdvořilý. Ve vašem domě jsem si všiml určité místnosti. Vždy byla zavřená, ale ten den nikoliv. Rád bych byl váš otrok, se kterým byste si mohla dělat cokoliv. Co jsem Vás poznal, nemohu klidně spát. Vím, že nemám právo nic od vás žádat. Ani nemám, jak vám za Vaše služby zaplatit. Ale budu Vám věrně sloužit, kdykoliv udělám, co budete žádat!" Při těchto slovech poklekne přímo přede mnou. „Vstaň, plno lidí se na nás kouká. Promyslím si to. Nevím jestli jsem schopná ti dát oč mne žádáš. Teď mne doprovoď domů."
Odpoledne uteklo jako voda. Věnovala jsem se Elizabeth. Potřebovala vysvětlit etiketu u stolu. Pořád nechápala, proč je důležité, jak je prostřeno, zasedací pořádek podle postavení ve společnosti. Do postele jsem šla velmi unavená. Pořád se mi promítalo, to co udělal a řekl Tomas. V mučírně jsem byla jen jednou. Ta místnost má své kouzlo, ale i dost neřesti.
Ráno se oblékám a jdu pomoci služebným Veroniku ustrojit do svatebních šatů. Je celá nervózní. Obřad se koná v kostele. Veronika kráčí k oltáři se vztyčenou hlavou. Její ženich je prošedivělý se začínající pleší. Tělo je samá kost. Vše probíhá v poklidu a jak se sluší. U hostiny jde na Veronice vidět zklamání. Čas velmi rychle letí. Hrabě si pro Veroniku připravil vzácný šperk jako svatební dar. Celá společnost se odebere před dveře svatebního pokoje. Jakmile se dveře zavřou, odcházím. Nechtěně vrazím do Lukase. „Škoda, že to není naše svatební lože," nečekaně z něj vypadne. „Jak jen jí to mohly udělat? Je mladá a vzala si rozpadající se kus masa." „Kateřino manželství je jen smlouva a dohoda. Miluji svou sestru, ale hrabě má prostředky. Díky nim můj rod hodně získá. Láska je jen pro děti. Není praktická." Ani se na něj nepodívám a odejdu.
Na oslavu hraběte Howarda se oblékám trochu víc provokativně než v den mého debitu. Světlé šaty, které vepředu končí těsně nad koleny. Hluboký výstřih, vzadu jsou dlouhé jako bych táhla za sebou vlečku. Bílé podkolenky, boty na podpatku. V zahradě potkám ministra Rambertiho. Podám mu ruku k políbení. „Rád Vás zase vidím. Jste krásnější než poprvé. Uvidím Vás v pátek?" Pohlédnu mu vášnivě do očí. „Bude mi ctí, budu počítat hodiny než se znova setkáme." Nabídne mi rámě. Chvíli se procházíme a povídáme si. Pak ho napadne zajít pro víno. „Tebe bych tady nečekal." Ozve se za mnou mužský hlas. Otočím se a spatřím Lukase. „Proč bych zde nebyla, když mne pozval tvůj strýc?" Nestačí skrýt údiv. Mám v plánu odejít a nepokračovat v hovoru. Asi to cítí než udělám krok chytne mne za zápěstí. „Kateřino neodcházej, chci s tebou mluvit. Věnuj mi chvíli." Naštěstí vidím přicházet Rambertiho. „Nemám na tebe čas, jsem zcela zadaná!" Zamračený Ramberti dochází k nám a ptá se Lukase zda něco nepotřebuje. Lukas naštvaně odchází. Vezmu si víno a upíjím. Ještě si popovídáme a pak se omluvím a jdu k oslavenci.
Hrabě Howard vypadá přesně jak ho popsala matka. Přistoupím k jeho vozíku. Pozdravím a udělám pukrle. „Dobré odpoledne hrabě Howarde. Velmi se Vám povedla Vaše oslava. Smím Vám dát malý dárek?" Hrabě se po mně otočí. Podívá se na mne od hlavy k patě a usměje se. Rukou kývne ať se vedle něj posadím. Podám mu krabičku s mastí. Otevře ji a přičichne si. „Nebojte to je speciální mast na Vaše nohy. Smím?“ Kleknu si vedle něj a odhrnu deku již je přikrytý. „To není pro vaše oči má drahá." I tak vztáhnu ruku k jeho obvazům. Nijak se nebrání. Odmotám je. Jeho nohy jsou velmi znetvořené, plné hlubokých ran. Není divu, že nemůže chodit. Ze stolu beru číši s vodou. Rány omyji a usuším ubrouskem. Poté namažu mastí a čistými obvazy zavážu. „Nechcete se projet po zahradě?" Jen kývne. U některých pánů mi říká, kdo je kdo. „Rambertiho znáte, je do vás zamilovaný. Po čase Vás bude chtít jen pro sebe. Hraběti Barymu se vyhněte, je velmi hrubý k ženám. Námořní admirál, o něm se říká, že má v každém přístavu jinou. Jste velmi krásná a úchvatná žena." Při jeho slovech se začervenám. „Pokud si budete přát budu se i Vám věnovat."
S pokročilou dobou je již značné množství mužů podnapilých. Lukas využije chvíle kdy jsem sama. „Máš na mne chvíli? Dost mužů jsi dnes okouzlila. Přitom bys tohle dělat nemusela. Postarám se o tebe." „Děkuji za nabídku, ale musím ji odmítnout. Nehodlám čekat na den kdy by ses mne nabažil a opustil. Nechci být odkopnutá milenka. Já nemám dost velké věno a ty mi nemůžeš dát, co chci. Proto mne nikdy nebudeš mít. Takže to nechme tak, jak to je." Při těch slovech vyhledám pohledem strýce Lukase. Je ve společnosti dóžete, Francesca a dalších šlechticů. Francesco je přiopilý a chce básní vzdát hold svému strýci.

"Luna nám krásně svítí,
v tvé zahradě voní kvítí.
Nikdo si netroufá říci,
kolik jsi již zarděl ženský lící.
Několikrát jsi obešel svět,
manželku našel jako jarní květ.
Bohužel už je z tebe starý kmet,
co by měl posedět."

Obecenstvo zatleská a utírá si oči od smíchu. Lukas bratrance poplácá po rameni se slovy: „Pěkné, ale myslím si, že něžné pohlaví to možná umí lépe." Přitom kouká na mne. Muži se toho chytnou. Líbí se jim nápad se slovním soubojem. Francesco se dožaduje na oslavenci téma. Ženy a víno.
"Ženy, víno k sobě patří,
poperou se o ně i bratři.
Usmějí se, když je ráno znovu spatří.
Tak pojď vzácná panno, jen mi to natři."

Umlkne a dívá se na mne. Své víno podám Lambertimu a jdu doprostřed kruhu.
"Natřít ti to mohu snad,
ale už se mi chce z tebe spát.
Ženy se tu nudí,
proto své muže budí.
Do lože a na víno je zvou ať tak brzo neusnou.
Noc je ještě mladá,
ale pro tebe mlha padá."

Dívám se na něj než pochopí že má pokračovat. Publikum se velmi baví.
"Mlha když padá to ty ráda,
rozvine se kolem tebe jako pára,
co vábí, kde jakého pána."

"Jo chlapečku, ženské vnady bys chtěl mít,
ale chlapem bys musel být.
Ukaž svá stehýnka jestli má cenu tato chvilinka."

"Neukážu svá stehýnka jelikož ty nemáš křidýlka.
Anděl by měl křídla mít proto o tobě nebudu ani snít."

"Andělem jsem, proto jsi mnou unesen.
Neboj, dnes v noci mne tvůj strýc bude mít a ty můžeš jen v koutě snít."

Ukloním se a odchází k jmenovanému. Z jeho tváře jde vidět pobavení a před muži mne políbí na ústa. Muži začnou výskat a tleskat. Ukloním se. Hostitel se mne zeptá jestli ho pomůžu uložit. „Pokud je to vaše přání tak ano." Hostitel se rozloučí s hosty a poděkuje za krásnou oslavu. Na nic nečekám chytnu rukojeť vozíku. Před námi jsou dva sloužící s hořícími svícny.
Než dojdeme do jeho ložnice zrak mi přechází z jednoho obrazu na druhý. Ložnice je vybavená pohodlnou manželskou postelí a malou knihovnou, některé svazky jsou velmi vzácné a nedostupné. Nenalézají se ani v knihovně pro kurtizány. Jedna kniha mne zaujme. Hrabě si toho všimne. „Pokud, Kateřino, tě některá kniha zaujala, můžeš si ji ponechat." Je to lákavá nabídka, ale vím jak je drahá a zachovalo se jen pár výtisků. „Děkuji za vaši ušlechtilou nabídku, ale musím odmítnout. Ale pokud dovolíte ráda bych si ji přečetla, kdykoliv budu s Vámi. Jako by Vám četla matka nebo chůva. Ale dnes ne, jste unavený." Sloužící poprosím ať donesou teplou vodu a žínku na omytí. Také aby hraběti pomohly se svléknout, jelikož nevím, jak moc je zdatný, a zda to zvládne bez pomoci. Na mne by byl příliš těžký. Sloužící připravili vodu, svlékli hraběte a odešli.
Kdyby neměl dnu, tak je z něj slušný padesátník. Na hrudi a ramenou jde ještě vidět, že cvičil nebo plaval. I stehenní svaly ještě tolik neochably. Hrabě sedí na posteli, stydí se a čeká, co bude dál. Z vědra vytáhnu žínku. Voda je teplá tak akorát, pro něj je trochu šok, když ucítí teplo na svých ramenou. Pomalu s citem mu myji celá záda beze spěchu. Sem tam nějaký ten polibek. Ze zad se přesunu k šíji, ramenům, klíční kosti, břišním svalům. Už před ním klečím. Nohy má těsně u sebe, jako by se stydět za svůj úd. Rukama jemně naznačím ať povolí stehna a dá je od sebe. S rozpaky to udělá a začne se i mně dotýkat. Umyju mu stehna. U vnitřní strany stehen se nenápadně dotknu hřbetem ruky jeho penisu. Reakce na sebe dlouho nenechá čekat a postaví se. Uvažuji. Mám ho ústy ochutnat nebo dokončit mycí proceduru? Nakonec očistím lýtka a chodila v místech, kde není obvaz.
Poté se začínám plně věnovat jeho chloubě. Je tak akorát, vleze se mi celý do pusy aniž by dráždil mandle. Mým sáním ještě víc naběhne. Oběma se to líbí a i přes oblečení cítím, jak dole vlhnu. „Kateřino mohl bych Vás o něco požádat? Je mi trochu nepříjemné, že jsem nahý a vy oblečená." Vstanu a trochu víc mu roztáhnu nohy. Tak akorát, abych se mezi ně vešla. Jeho ruce položím na šněrování. „Pokud mne chcete vidět nahou tak budete muset zastoupit komornou." Na nic nečeká. Pomalinku povoluje tkanice. Než je úplně povolí potěžká má prsa. Hlavu si položí na mou hruď a poslouchá tlukot srdce. Prsty zajede pod látku a najde bradavku, kterou lehce dráždí. Bradavky začnou toužit po polibku a přisání úst. Z reakce těla to asi poznal. Sundává mi šaty z ramen a povolí je úplně. Ty se žuchnutím spadnou dolů. Když mne začnou bolet ňadra, poprosím ho ať si lehne do postele na záda.
Uposlechne mne. Znova se věnuji jeho penisu, a když je dostatečně tvrdý, zkusím na něj nasednout jako na koně. Tím, že poprvé zkouším tuto polohu se moc nedaří. Ale i to jak se tře mezi mými pysky ho velmi vzrušuje. Asi na třetí pokus do mne vjede. Zpočátku se pohybuji velmi opatrně. Z ničeho nic mne popadne za boky a začne mým tělem zběsile dorážet na jeho penis, což mne začíná vést k již známému pocitu vyvrcholení. Jde na něm vidět, že už má taky na krajíčku. Jakmile ucítí stahy uvnitř mne už nevydrží. „Kateřino moc děkuji po dlouhé době se zase cítím mužem. Prosím zůstaňte přes noc a posnídejte se mnou. Než ulehneme ke spánku ještě nás oba umyji. A usínáme v náručí.
Ráno probíhá poklidně. Snídaně byla honosná. Jídla vybraná k nimž se chudý člověk nedostane. Hodně spolu hovoříme. Než odejdu domů mi věnuje nádherné náušnice.
Kupodivu doma matka neměla strach. Věděla, že jsem v dobrých rukou. Na oslavě si mne všimlo plno šlechticů, co by chtěli být v mé přítomnosti. Dostávám od nich plno darů. Ať už šperky, jídlo, pozvánky do divadla nebo na soukromé oslavy. Mezi nimi byl i Lukas, ale jeho dary beze slova putovaly zpět. Nakonec ho napadlo mi poslat Falka. To věděl, že nebudu mít srdce ho poslat zpět. Matka se netvářila nadšeně.
Mezi dopisy byl i od hraběte Baryho. Chtěl se mnou mluvit. Jeho pozvání jsem přijala s podmínkou, že se mne ani nedotkne. V ten den nevím, proč mne něco táhlo do mučírny. Tam jako by na mne volal obojek, vodítko, malý jezdecký bičík a pouta: "Vezmi nás s sebou!" Na schůzku jsem se schválně oblékla vyzývavěji než jindy. Rudá rtěnka. Pod nenápadnými šaty rudý korzet. Podkolenky hodící se jak k šatům tak ke korzetu. V kabelce ukryté věci. Hrabě na mne už netrpělivě čeká. Mám zpoždění. Jde v jeho očích vidět hněv, ale také úleva. „Kde jste byla, jak dlouho si myslíte, že na Vás budu čekat?!" Zůstanu stát. „Tenhle tón si vyprošuji. To si zkoušejte na jiné. To vy jste se mnou chtěl mluvit! Nebo také mohu odejít." Jde na něm vidět, že je zaskočený. Není zvyklý na takové to jednání od ženy. Beze slova mi nabídne rámě. Odvede mne do menší hodovní síně. „Než začneme, abych si byla jistá, že se mne nedotknete, Vás připoutám!" Vytáhnu pouta a zápěstí i nohy přidělám k židli. Tak aby nemohl vstát aniž by si něco udělal. „Teď budete mlčet a poslouchat za jakých okolností jsem ochotná se Vám věnovat! Kolují o Vás zvěsti, že rád týráte ženy, což by mi nevyhovovalo. Takže pro Vás bude nejlepší vyzkoušet si vlastní medicínu. Ať víte, jak se cítí." S těmi slovy vytáhnu obojek s vodítkem. Zvednu jej do výšky jeho očí. Na vodítku se houpe sem a tam.
Co myslíte? Přijme Bary nabídku od Kateřiny, vyhoví prosbě Kateřina od Tomase, získá Lukas Kateřinu?

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Opět překrásná a moc vzrušující povídka.
Super, jen tak dál!
Moc hezky napsané, pokračuj prosím
Velice zajímavé čtení , jen tak dál *24*✌️
Mooc hezky a poutave napsano
nádherné čtení.Určitě pokračuj v psaní
Děkuji za podporu. Hlavně těm, co mi dodaly odvahu psát dál i přes menší problém se schválením této povídky, který se nakonec vyřešil
Díky, už se těším na pokračování
Úžasné, začíná to dostávat spád 👍
Moc pěkné pokračuj *4*