Čarodějnice 2 - Nepřirozená láska. 1/2

13.9.2020 Autor: Ovocny.Bonbon 6 komentářů

Jsou to 3 dny od nešťastných události v Tarburu. Zdálo se, že štiplavý kouř z hranice na které měla uhořet čarodějnice, byl stále cítit ve vzduchu.Onoho večera, tu za nevyjasněných okolností, vyhasli 2 životy místních strážců , viník však uniká.První kapky ranního deště padají do vyhaslého popela a bubnují do dřevěných střech Tarburských domů. Purkmistr Larmus pochoduje po vrzavé podlaze svého honosného sídla a nervózně vyhlíží z okna.Odpovědi žádali jak lidé města, tak i Lord Loklend, který se o zdejších nešťastnostech doslechl až nepříjemně rychle.

Jmenuji se Dareus a jsem kapitánem městské hlídky. Za poslední dva dny, jsem měl mnoho práce. Po těch strašlivých událostech, začínají být lidé paranoidní a město je vzhůru nohama. Je ráno a já se před službou loučím s mou láskou jménem Zoe. Na rychlo si zapínám kabátec , utahuji hrudní plát a vtisknu jí letmý polibek na rozloučenou. „Ještě nechoď.“ Prosí a zatáhne mě za rukáv zpět k sobě.Objal jsem Zoe a ona mi do ucha šeptá svou obavu. „Mám špatnou předtuchu Dare.“Já se usmál a uklidnil jí. „To mají teď všichni lásko. Nemusíš se bát." „Buď opatrný.“ Naléhala a neochotně pustila mou ruku, když jsem se natahoval pro mou přilbici.„Já jsem vždy opatrný.“ Řekl jsem s úsměvem mezi dveřmi a rychle jsem vyrazil směrem k náměstí.Pohledem jsem zapátral po dvojici mužů, kterým jsem nařídil střežit dům, ze kterého jsem právě vyšel.Oba jsou na svém místě a hlídají mou Zoe.

Venku je chladno a začíná pršet. Nahrbím se a zrychlím, abych příliš nemokl.„Dare!“ Křikl na mě někdo z boční uličky. Byl to můj přítel a pobočník Eldn. Rychle přidal do kroku, aby mi stačil.„Tak už víme něco víc?" Ptal jsem se Eldna. „Bohužel... máme tu jen kupu nesmyslných udání.... znáš to jedna sousedka tvrdí o druhé, že je to čarodějnice při tom se znají už řadu let.“„Dokud jsou to jen nepodložené udání tak je to dobré , ale až si lidé vyhlídnou nějakou oběť, začne lynč, pak budeme mít spousty práce Eldne a abych pravdu řekl mám strach o Zoe.“
Zoe byla dívka s černými vlasy a uhrančivýma očima. Živila se jako ranhojička. Ke své práci využívala různých bylin , mastí a lektvarů. Už v minulosti měla kvůli tomu problémy a nejednou čelila nařknutí z čarodějnictví.Když pak jednoho dne zachránila vážně nemocné dítě, vysoce postaveného měšťana , vše se obrátilo a lidé začali její služby bez obav vyžívat , tedy lépe řečeno většina lidí. Stále se tu najde dost lidí kteří o Zoe mluví jako o čarodějnici a to obzvlášť v momentální vyhrocené situaci, není dobré.Eldn mé obavy znal a tak se mě snaží uklidnit.„Nechal jsem povolat do služby všechny lidi, co městská stráž má i ty v záloze a podařilo se mi sehnat také pár vysloužilců. Budeme hlídat téměř každou část města, nestane se tu nic bez tvého vědomí.“„V to vážně doufám.“ Řekl jsem s ustaraným výrazem a ještě více přidal do kroku, jelikož deště přibývalo.

Rychle jsme vklouzli pod přístřešek u hlavního vchodu purkmistrova domu. „Mám tu zůstat?“ Zeptal se mě na půl promočený Eldn. „Pojď se mnou , aspoň budeš v teple.“ Odpověděl jsem mu. Eldn se ušklíbl a řekl, že by mu bylo milejší mrznout venku. Byl jsem stejného názoru. To jasně vypovídá o oblíbenosti našeho Purkmistra.Za pár minut jsem už stál v pozoru před pupkatým purkmistrem Larmusem a poslouchal jeho arogantní tón.„Tak že za celé tři dny, se vám nepodařilo vypátrat nic?“ Ptal se už asi po čtvrté. Larmus otočen ke mě zády, zírající velkým oknem do ulice, našlapoval z pat na špičky , ze špiček na paty a svým nepříjemným hlasem vznesl další dotaz. „Znal jste ty muže, co zemřeli?“„Ano. Znám všechny své muže. Pane.“ Odpověděl jsem. „No vidíte a já už je znám také.“ Odpověděl mi a pokračoval. „Trochu jsem se informoval a bylo mi řečeno, že jeden byl opilec a druhý nováček. Takové muže vy necháte hlídat žalář kapitáne?“„Norbert byl zkušený strážník pane. Nechápu co se tam mohlo stát.“ Bránil jsem se.„Tak nechápete?“ Zeptal se Larmus pobaveně a pokračoval.„Vy toho nechápete víc kapitáne Dariusi.“ Řekl, vzal z svého stolu dopis a hodil mi ho k nohám.Poznal jsem, že na dopise je pečeť Lorda Loklenda. „No jen si to přečtěte, bude vás to zajímat!“ Vyštěkl Larmus a znova zaujal své místo u okna.Očekávajíc špatné zprávy, jsem dopis neochotně zvedl a začal číst.Dopis byl od Lorda Loklenda a informoval starostu o tom, že posílá do města svého člověka, který v případě že se nám do jeho příjezdu nepodaří vypátrat okolnosti a nebo ještě lépe přímo uprchlou čarodějnici ,tak jeho člověk přebere veškeré vyšetřování a celá městská stráž, bude podřízena jeho velení. Podíval jsem se na Larmuse, ten se zase podíval na mě a tentokrát již trochu zoufalým tónem, se opět zeptal.„Víte co to znamená? Tady jde sakra o krk nás obou." Vyprskl. Všichni dobře věděli, že lord Loklend neměl Larmuse příliš v lásce a už dlouho hledal důvod k jeho sesazení.Postavení Purkmistra mi bylo v celku ukradené. Horší bylo, že jsem si začal uvědomovat, že jestli do města přijede někdo, kdo převezme kontrolu nad mými muži, tak už nebudu moct zaručit bezpečí mé Zoe a ta představa mě děsila. Mého vážného výrazu si všiml i Larmus, slizce se uchechtl. „Už vám to dochází kapitáne co? Ta vaše malá čarodějka.... no jak se jmenuje? Zora?“„Ne. Pane jmenuje se Zoe.“ Odpověděl jsem.„Ano správně Zoe. Kdo jí bude chránit, když už nebudete mít takové pravomoce?" Místo odpovědi jsem vznesl otázku. „Kdy přijede ten člověk?"Starosta se opřel o svůj stůl a znova se zahleděl z okna. Došlo mi, že celou tu dobu koukal na nedalekou krčmu. „Už je tady, odpověděl mi. Je ubytovaný od včerejšího večera v městské krčmě a vyžádal si vás kapitáne. Máte ho vyzvednout co nejdřív.“

Rychle jsem seběhl schody do přízemí, kde čekal v chladné předsíni Eldn. „Tak co?" Zeptal se hned zvědavě. „Ani se neptej." Odbyl jsem Eldna a hned jsem mu zadal úkol.„Potřebuji aby jsi rychle zašel za Zoe a řekl jí, ať si sbalí věci a odejde. Ty jí doprovodíš. Musím jí dostat z města.“„Proč? Co se děje?“ Nechápal Eldn. „Není čas na vysvětlování a kdyby vás náhodou někdo z našich zastavil, řekni že jedete pryč, na můj rozkaz ,rozumíš?“„Nechápu ale rozumím.“ Přikývl.Vykoukl jsem ven ze dveří a zjistil jsem ,že déšť vystřídala hustá mlha. No alespoň přestalo pršet ,prohodil Endl ,plácl mě do ramene na důkaz, že ví co má dělat a v momentě zmizel v mlze.

Já se odebral směrem do krčmy , přivítat nezvaného hosta.Krčma byla téměř prázdna. Jeden z opilců, který to včerejší noc přepískl, stále ještě vyspával na stole. Nedaleko seděl šenkýř ,který dojídal zbytky pečeného kuřete. Když mě zahlédl ,otřel si hřbetem ruky mastnou hubu a vyprskl. „Kapitáne rád vás vidím. Slečna na vás už čeká.“ „Jaká slečna?“ Ptal jsem se nechápavě. Od pana lorda Loklenda přece. Řekl a mastným prstem ukázal směrem do stropu. Nad námi byl pokoj pro hosty. Pochopil jsem, jen mě překvapilo, že Loklend poslal ženu. „Vy jste kapitán Dareus?“ Ozval se tázavý ženský hlas. Na schodech vedoucích z horního patra, stála mladá krásná žena , její dlouhé blond vlasy měla rozpuštěné a na čele podivnou kovovou čelenku. Změřil jsem si jí pohledem, stejně tak jako ona mě. „Ano to jsem já.“ Odpověděl jsem trochu opožděně. Žena pomalu sešla schody a mířila ke mě. Můj první dojem bývá většinou správný a z této ženy, byl můj první dojem opravdu rozpačitý. Měla dlouhou červenou sukni s rozparkem, tak že každý její krok ,obnažoval její sexy nohy. A ten kožený korzet byl také velice nezvyklý. Hlavně nepříliš zakrýval poměrně velké vnady. Nazval bych to zbytečně vyzývavým oděvem, ale rozhodně jsem takto oblečenou ženu neviděl poprvé.Nedalo se nevšimnou také zvláštních přívěšků , prstenů a malého vaku, který měla připnutý u opasku.„Vypadáte překvapeně.“ Řekla mi ta kráska a posadila se ke stolu, u kterého jsem stál.„Je to vidět?“ Zeptal jsem se zase já. „Docela dost.“ :) řekla a sympaticky se usmála.

„Promiňte je tu horko, mohu si odložit?“ Zeptal jsem se, když mi do očí sjela kapka potu. „Samozřejmě. A možná bychom mohli začít tím že se vám představím a vy mě něco objednáte.“Odložil jsem svou přilbu, stáhl rukavice a souhlasně jsem přikývl. „Jmenuji se Nolith a asi jste poznal, co jsem zač že?“ Zeptala se a zadívala se mi do očí tak zvláštně. Měla je krásně modré a člověk měl pocit že se v nich topí.„Promiňte , na co že jste se ptala?“„V pořádku.“ Zasmála se a dodala. „Nemusíte být tak nervózní, já nekoušu.“ :)„Ptala jsem se, jestli víte co jsem zač?“„Krom toho že jste zmocněnec lorda Loklenda, vypadáte i na sestru řádu ohně.“„Bravo. Poznal jste to.“ Pochválila mě krásná Nolith a naznačila, že by se už ráda něčeho napila.Poručil jsem nám pití. Já si nechal přinést víno, ona chtěla pouze čistou vodu. Sesterský řád ohně, mi nebyl neznámým pojmem, ale vzhledem k tomu že se již před mnoha lety rozpadl, mě překvapilo že stále existují takto mladí členové.„To že se rozpadl, neznamená zánik jeho členů Tarmone. V době zániku řádu, jsem byla nejmladší sestrou.“ Odpověděla mi Nolith na otázku, kterou jsem však nevyřkl.„Vy čtete myšlenky?“ Zeptal jsem se trochu naštvaně. „Promiňte... neuvědomila jsem si, že jste to neřekl, ano umím je číst...“ Přiznala se Nolith.„Někdy je slyším tak zřetelně, jako když se vysloví a pak dojde k trapné situaci, omlouvám se.“Věděl jsem, že sestry řádu ohně mají nadpřirozené schopnosti a to byl také důvod, proč se jejich řád tak rychle rozpadl. Původně mělo jít o elitní sestry, vycvičené na stopování démonů, čarodějnic a duchů.Problém byl v tom ,že na stopování nadpřirozené bytosti ,bylo třeba nadpřirozených lidí a díky k tomu se často stávalo, že když nešlo najít viníka ,tak na hranici skončila sestra řádu ohně.Celý řád byl ušlechtilý nápad, ale ve světě kde lidé přemýšlí tak jak přemýšlí, neměly sestry šanci vydržet déle,než ty proti kterým byly vycvičeny.Tato dívka vydržela tak dlouho, nejspíš jen díky tomu , že za ní stál vlivný šlechtic. Pomyslel jsem si. Pak mi došlo, že mé myšlenky nejsou jen mé. Podíval jsem se na Nolith a ta se s trapným úsměvem podívala jinam. Byl jsem dost nervózní z toho, že mi Nolith dokáže číst myšlenky. Ta žena se mi líbí , je krásná a přes to že jsem zamilovaný do Zoe, nelze se ubránit necudným myšlenkám. Snažil jsem se, co nejméně myslet na Zoe ,abych jí neprozradil, ale nebylo to lehké , proto že jsem měl o ní strach.

„Přijela jste sama?“ Zeptal jsem se na důležitou otázku. „Ne. Nebylo by to bezpečné, mám tu pár mužů , tedy lépe řečeno pár mužů lorda Loklenda. Nechala jsem je hlídat městkou bránu ,nechci aby teď někdo opouštěl město.“Když to dořekla zaskočilo mi víno, které jsem upíjel ze svého poháru. „Copak se děje?“ Zeptala se asi ze slušnosti. „Myslím, že víte.“ Odpověděl jsem. „Ano vím. Myslíte na ní od samého začátku co jste vkročil a asi vás zklamu , nemohu jí pustit.“ „Z jakého důvodu?!“ Vyštěkl jsem rozzuřeně. „ Jestli umíte číst mé myšleny, tak víte že Zoe není žádná čarodějnice." Nolith zvážněla , a řekla. „O to tady nejde.“ Pak se naklonila blíž a pošeptala mi. „Vím na co myslíš. Chtěl bys mě. Líbí se ti mé oči, vzrušují tě má prsa a viděla jsem tvé představy , byl jsi v nich ve mě. Já jsem jako oheň a ty jsi jako kus ledu , chtěl by jsi roztát v mém žáru , já to na tobě vidím , tvá mysl je toho plná. “Rozzuřeně jsem se od Nolith odstrčil , až jsem rozlil pohár vína po stole. „Tohle nebudu poslouchat!“ Vyštěkl jsem. Pak se v mé hlavě ozval hlas který se nápadně podobal hlasu Nolith. „Ty mě musíš poslouchat , nebo zařídím aby tvá Zoe skončila na hranici.“Nolith nepohnula rty, ale byl to její hlas. Co ode mě chceš? Pomyslel jsem si. V mé hlavě zaznělo jediné slovo - Sex. „Proč já? Můžeš mít kohokoliv.“ Pomyslel jsem si. „Líbíš se mi, mám slabost pro zamilované muže.“ Zazněla odpověď. Přemýšlím jak z toho ven, ale nic mě nenapadá. Proti mrše co umí číst myšlenky a navíc je tu z pověření šlechtice, opravdu nic nezmůžu. „Řekni mi Nolith , jde ti také o tu čarodějnici? Nebo si chceš jenom užít? “Nolith se zatvářila trochu uraženě. „No dovol. Mám tu své poslání , přeci si nemyslíš že bych se sem táhla jen kvůli mužským.“ „Dobře tedy.“ Odpověděl jsem jí a začal si nasazovat přilbu a rukavice. „Někam jdeš?“ Zeptala se. „Musíme přeci vyšetřovat, jsi tu kvůli tomu ne?“ „Ty po mě chceš práci bez toho, aby byla napřed zábava?“ Zeptala se udiveně.“ Svlékl jsem zase rukavice a praštil s nimi o stůl. „Tak že teď půjdeme nahoru a tam tě ojedu?“ „Jsi velice chápavý.“ Odpověděla mi se spokojeným výrazem Nolith , zvedla se ze židle a sebejistě vykráčela schody do svého pokoje.

V první chvíli jsem chtěl odejít , vydat se hledat mou milovanou, ale po pár krocích jsem se zastavil. Prostě jsem se nemohl zbavit dojmu , že když teď opustím krčmu, ohrozím tím mojí Zoe. Zároveň jsem však věděl, že když zůstanu, ohrozím tím naší lásku. Vydal jsem se po schodech vzhůru, přesvědčit Nolith, aby přestala s tím nechutným vydíráním. Když jsem klepal na dveře jejího pokoje, bůh je mi svědkem , že jsem neměl jiné než počestné úmysly. „Je otevřeno.“ Ozval se hlas za dveřmi. Vstoupil jsem a uviděl Nolith, jak sedí na posteli. V mírném záklonu opřena o ruce za zády. Nohy měla mírně roztažené. Přikusovala si spodní ret a z jejího pohledu a držení těla jsem vycítil její vzrušení. Stihl jsem se pouze nadechnout , když v tom mi rovnou nekompromisně odpověděla. „Ušetři mě proseb, já nejsem žena se kterou by šlo vyjednávat. “S těmito slovy vstala a chodila okolo mě. Prohlížela si mě, jako bych byl kus masa a ona hladový pes. Rukou mi při tom přejíždí přes ramena i paže a hladí mou zbroj. „Tohle je teď zbytečné.“ Řekla v momentě, když se její dlaň zastavila na mém hrudním plátu a druhou rukou mi rozepnula řemínky a tím mi jej uvolnila. „Tohle je taky zbytečné.“ Řekla a sundala mi mou přilbici z hlavy. Nakonec došlo i na opasek s mým mečem. „Se mnou jsi v bezpečí.“ Zašeptala když pokládala mou zbraň stranou. Nevím proč tu stojím a nechám tu ženu, aby mě svlékala, začínám se hnusit sám sobě. „Netvař se tak ublíženě Dareusi. Je to obchod , něco za něco.“ Prohodila v momentě, kdy mi svlékala můj kabátec. Nolith je nesmírně přitažlivá žena , možná nejsvůdnější co jsem kdy viděl , ale miluji Zoru. Nedokážu jí takhle podvést. Nolith mi zajela prsty do chlupů na hrudi a pak mi z citem přejela nehty, až na břicho. Nemohla se vynadívat na mé svaly a dobře stavěné tělo. Zvláštní pozornost věnovala mé jizvě na mém boku, svého času ta rána mohla být smrtelná , ale nebyla a to díky Zoe. „Přestaň na ní myslet!“ Zazněl od Nolith panovačný rozkaz a vzteky mi stáhla kalhoty. Měli by jste vidět to její zklamání, když zjistila, že můj úd není ani trochu v pozoru. Vzteky se začala přehrabovat ve svém malém vaku, co měla u pasu. Slyšel jsem cinkání skleněných lahviček. Jednu nakonec opravdu vytáhla. Byl v ní růžový prášek. „Co je to?“ Stihl jsem se zeptat ještě před tím, než mi obsah lahvičky foukla ze své dlaně do očí.

„Au! Moje oči!" Vhrkl jsem. Štípalo to a vůbec nic jsem neviděl. Cítím, jak mě Nolith vede směrem k posteli. Pak mě zastaví a strčí do mě tak, abych upadl. Přistál jsem do měkkých peřin a hned jsem ucítil, jak mě zbavuje kalhot. „Proč nic nevidím? Co jsi mi to udělala?“ Vznáším své dotazy a za pomocí mých rukou se snažím zorientovat. Mou hlavu zasáhla prudká bolest , mám pocit jako by se celá místnost houpala. Nejsem schopný si vybavit kdo jsem, kde to jsem, co je za den ,ani jak se jmenuji. Pomalu se mi vracel zrak, nejprve vidím světlo, pak rozmazaný obraz a když se mi obraz zaostřil , spatřil jsem překrásnou ženu. Jsem nahý a ona téměř také. Právě ze sebe sundává poslední kus oblečení a hází ho na jednu kupu i se svou stříbrnou čelenkou. Tak překrásné velké prsa , štíhlá postava , dlouhé bohaté vlasy , tvář že by jí andělé mohli závidět a oči ze kterých s mi tajil dech.Nolith za mnou pomalu leze do postele a její pohyby připomínají hada, který chce obtočit svou kořist. Mé hrubé ruce vojáka se dotýkají jemné kůže. Uchopil jsem její plné ňadra tak jako bych je chtěl obtěžkat. Srdce mi bušilo vzrušením a horká krev mi zaplňovala můj penis. Přitiskla se na mě svým hřejivým tělem a svá prsa opřela o mou hruď. Cítil jsem příjemné teplo. Naše rty se spojili , líbali jsem se jako dva milenci, jenž se potkali po dlouhých letech odloučení. Nemohl jsem se těch polibků nabažit. Tisk jsem při tom její pevný zadeček nebo hladil její měkké boky. Nolith se prohnula tak, aby nastavila svou hruď , její už tak velká ňadra se zdály být ještě větší. Zabořil jsem do nich svůj obličej a vychutnal si tu jemnost a vůni. Nezapomněl jsem polaskat jazykem její bradavky. Ona na to zareagovala slastným zavrněním. Potom si ze mě trochu odsedla. Cítila jak pod ní ztvrdla a vyrostla má chlouba a tak mi sáhla tam dolů. Pevným úchopem se zmocnila mého údu a začala jej zkušeně dráždit a honit. Položil jsem se na záda , ruce vedle těla a prsty jsem zabořil do peřiny. Pozoruji tu její šikovnou ručičku ,vychutnávám si každý pohyb a tření dlaně. Její prsa se pohupují v rytmu honění a v obličeji má spokojený výraz. Vzrušení ve mě narůstá a mé slastné výdechy jsou hlubší a hlubší. Cítím jak s mé tělo připravuje na výstřik...Mravenčení v břiše a stažení mých varlat je varovný signál, který Nolith v čas rozpoznala a přerušila své počínání. Sleduje, jak mi v penisu na prázdno zapumpuje.To bylo těsné. Pomysleli jsme si nejspíš oba. „Ještě se mi nemůžeš udělat.“ Zašeptala hlasem ve kterém bylo cítit vzrušení a položila své tělo na mé. Cítil jsem vůni jejích vlasů, které se mi rozprostřeli po obličej. Znova došlo na dlouhé polibky. Měl jsem pocit, že budu stříkat jen z toho jak úžasně líbá. Potom si lehla vedle mě a roztáhla nohy. Přisunu se blíž a začnu jí líbat na prsa. Během toho svou ruku přesunu do jejího rozkroku, kde se jí snažím hýčkat každým dotekem.

Brzy mé prsty vlhnou od její šťávičky a to jsem ještě nezajel dovnitř. Líbí se mi, jak její tělo reaguje na mou něhu, když můj prst pomalu zajíždí dovnitř a krouživým pohybem masíruje ten jemný orgán. Nolith slastně vzlyká , chvěje se. Obejme mě rukou okolo krku, táhne silou k sobě a šeptá mi do ucha otázku.„Miluješ mě?“ Náhle mi hlavou probleskla zamlžená vzpomínka... V té vzpomínce jsem neviděl tvář ženy, ale zřetelně jsem slyšel hlas, který se mě ptal na to samé... „Miluje mě stejně jako jí?“ Zeptala se Nolith znovu. „Jako koho?“ Odpověděl jsem zmateně.Nolith se spokojeně usmála. Věděla, že její kouzelný prach dokonale zabral. Rukama zatlačila na má ramena , čímž mi dala najevo, že se mám přesunout dolů polaskat jí klín ústy. Roztáhla nohy a její překrásná jeskyňka, mi zavoněla před obličejem. Začal jsem zlehka dráždit špičkou jazyka, velmi jemně a decentně jsem kroužil těsně okolo.Nolith sténá vzrušením a zároveň mě tlačí hlavu hlouběji. Chtěla, abych už zajel jazykem dovnitř,ale já jí schválně trápím. Vzrušuje mě její nedočkavost. Krouživým pohybem a velmi pomalu zajíždím jazykem hlouběji a dráždím vše uvnitř. Nolith sebou zaškubala. Cítím jak napíná všechny svaly a pak povolí a odevzdá se té slasti. Vydechne vzrušením a vydá tón který zní, jako vyjádření bolesti a slasti v jednom. V pravidelných intervalech nadzvedává svou pánev a třela se o můj obličej a její slastné výdechy, mě vzrušovali víc a víc. Pak to náhle přerušila. Posunula se výš a posadila se. „Lehni si.“ Poručila mi. Lehám si na záda a Nolith si na mě obkročmo sedá , při čemž mi jednou rukou navádí penis do její mušličky. Pomalu dosedá, já i ona ve stejný okamžik zasténáme. Nolith na mě hezky rajtuje a oba si to užíváme. Její ruce mám opřené o hruď a její oči při tom hledí do mých. S každým jejím dosednutím cítím slast a nemohu se nabažit její krásy. Ani si neuvědomuji, že se mi vrací paměť. Už vím kdo je ona i já. Vím, co je za den a kde to jsme. Jediné co je stále hluboko nepřístupné mým vzpomínkám, je má Zoe. Máme zde sex jako dva milenci, co se znají už léta. Jeden druhého si vychutnáváme tak, jako bychom byli pro sebe stvořeni , mám pocit že jsem zamiloval do ženy, co sotva znám. Čím více mi dělají její pohyby dobře, tím více mám potřebu jí poznat. Její něžná krása na povrchu maskovala její temnou stránku uvnitř a to mě neskutečně přitahovalo. „Miluju tě Nolith!“ Vykřikl jsem v okamžiku když mě ovládl orgasmus. Nolith se nezastavila a pokračovala dál , jen se na mě položila a začala mě líbat. Umlčen jejími ústy a zatěžkán jejím tělem, jsem prožíval orgasmus a cítil jsem jak plním její štěrbinku semenem. Noltih mě přestala líbat... prsty se mi zaryla do hrudníků a cítím její pevné a škubavé sevření nohama... S křečovitým výrazem zavřela své oči a zvedla svou hlavu, kde z dokořán otevřených úst vyšlo několik překrásných zasténání. Po našich vzájemných orgasmem jsme pak ještě několik minut pokračovali v mazlení. Líbal jsem jí na krk , prsty pootevřel její ústa a vtiskl jí další polibek.Hladil jsem jí ve vlasech a šeptal jí jak je krásná.Nolith, ale brzy ochladla. Později jako by mou něhu nevnímala a otočila hlavu tak, aby viděla z okna a její tělo bylo zcela bez reakce. Její studený pohled mi jasně sdělil, že už nemám pokračovat.

„Zvedni se a obleč se.“ Zazněl příkaz kterému jsem vyhověl. Když jsem si chtěl vzít svou zbroj Nolith mě zastavila s tím, že už nejsem kapitán a mou funkci teď zastává ona a zbroj už nebudu potřebovat. Nyní jsem jí měl být k ruce jako pozorovatel při jejím vyšetřování. Když se oblékla ,zašněrovala svůj korzet a nasadila zpět svou stříbrnou čelenku, vyrazili jsme ven z krčmy. Mlha byla téměř pryč a držela se jenom místy.Nolith chtěla navštívit márnici a prohlédnout si těla Norberta a Artana.Varoval jsem jí že to není hezký pohled, ale Nolith mě jen odstrčila s tím že už mrtvé viděla a nemusím mít starost. Kráčíme směrem k městské márnici a ignoruji tázavé pohledy lidí, které míjíme , jediné nad čím přemýšlím je , proč je Nolith tak chladná. Mám pocit, že jí miluji a její náhlá změna chování, mi působí obavy.„Nolith? Proč jsi taková? Máš mě ráda?“ Vznášel jsem své dotazy jako kňouravý pes.„Dareusi máme práci a tvé otázky nejsou k věci.“ Odsekla mi Nolith a začala se vyptávat. „Raději mi řekni mi víc o té čarodějnici. Kde jste jí chytli?“ „Čarodějnice si všimla městská hlídka. Maskovala se kápí a vedla sebou za ruku malou holčičku někam do lesa". „Hmm. Čarodějnice unáší malé děvčata a pak z nich vychovají své dcery, následovnice. Naučí je všemu co umí.“ Vysvětlila mi zkušeně Nolith.„A o mně nechceš vědět nic?“ Zeptal jsem se v naději, že bych se o mě mohla zajímat. Ona se podívala tak, jako bych hodlal marnit její čas a neřekla nic. Mlčení jsem vzal jako souhlas a tak jsem spustil. „Víš že nejsem z Talburu? Pocházím ze severní části říše. Až z Ertnoku. To je město vzdálené 8 měsíců koňmo.“ Řekl jsem tak ,jako by to mělo být to nejzajímavější,co kdy slyšela. „Hmm. Zajímavé...“ řekla s nádechem ironie Nolith.Stále jsem se nevzdával naděje, že jí zaujmu a tak jsem pokračoval. „Před devití lety jsem přicestoval jako obyčejný voják s vévodskou armádou pod vedením Vévody Grazma.Bylo to slavné tažení proti armádám loupeživých baronů , Hytchuse a Tossana. Stála proti nám největší armáda lapků, co kdy svět viděl. K bitvě došlo přímo uprostřed Tarbuských lesů. Zachránili jsme Tarbur a ukončili řádění loupeživých hyen. Já jsem byl však raněn. Meč mi pronikl hluboko do boku. Měl jsem štěstí málem jsem se přidal ke čtyřem tisícům mužů, co v okolních lesích padli. Jakožto raněný jsem byl nechán zde v Talburu , jelikož Vévoda Grazma musel pokračovat dál a ranění by ho jen zdržovali. Nebýt Zoe....“ Pak jsem se na chvilku zasekl... Krásná Nolith snad poprvé od mého vyprávění zpozorněla. „Nebýt Zoe...“ opakoval jsem a snažil si vybavit dívku o které jsem věděl, že mi pomohla. „Nebýt jedné dívky co umí léčit tak bych tu už asi nebyl.“ Dopověděl jsem , a do této chvíle jsem se cítil zmateně. Měl jsem pocit jako když člověk ví ,že zapomněl na něco důležitého, ale neví na co.„Myslím že už jsme na místě.“ Přerušil mé dumání hlas mého půvabného doprovodu. Když jsem pohlédl před sebe uviděl jsem chladné kamenné stěny naší márnice.

(Konec první části. Děkuji Netty1 za kontrolu, úpravu a vylepšení čitelnosti.)

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Moc pěkně napsané. Těšíme se na pokračování.
Hmmm, paráda...velký palec nahoru! *114*
dobrá povídka
Kvalitní čtení, těším se na pokračování *24*
Hodně dobrý počtení..