Nadržené uniformované – soutěžní

Byl horký letní večer v evropské metropoli. Po několika obchodních jednáních jsem se těšil, až konečně budu mít možnost převléknout se z propoceného obleku. Na noční cestu domů jsem se vydal už v pohodlném lehkém tričku a letních volných kraťasech. Malý cestovní kufr jsem uložil do přihrádky a s uvolněným výdechem jsem konečně klesl do sedadla dle místenky. Nedlouho po tom se stroj dal do pohybu. Film za oknem neměl příliš zajímavý děj. Jeho mihotavé světlo mi téměř okamžitě zavíralo oči. Nebránil jsem se přicházejícímu spánku. Místo myšlenek na práci jsem si ale snažil navodit příjemnější.

Ty letušky u vstupu do letadla! Zajímavá dvojice. Jedna doslova krásnější než druhá. Ta první zářila chladnou blonďatou prsatou nepřístupnou krásou s profesionálním úsměvem. Ta druhá, menší s hustými hnědými vlasy do mikáda s pronikavě krásnýma čokoládovýma očima tolik neodpovídala dnešním ideálům, ale její celkový dojem, zářivá aura duchaplné milé osobnosti s duší malého dobrosrdečného ďáblíka přesně zapadala do mého „vkusu“.
A ty jejich uniformy. Kabátek spíše zakrýval krásy hrudi, zato ty sukně. Dlouhé tak akorát. Zvýrazňovaly jejich boky. Hnědovláska s visačkou Lana měla pánev proti hubenější Ele nádherně zakulacenou. Stehna vytvářela s napnutou sukní tunel vedoucí ke klínu. Setkali jsme se s Lanou očima jen na mžik. Téměř nekonečný. Vtiskl se do obrazu zraku jako do fotografie. Pěkně to se mnou zacloumalo. Ukápla mi slina. Co budu dělat? Co by. Nic. Je v práci. A s její krásou o nabídky mužů musí neustále zakopávat.
Setkali jsme se znovu až za letu v chodbičce. Omračovala mě. Je to omluva, pro tu drzost, kterou jsem na ní spáchal? Když jsme se v úzkém prostoru před toaletou míjeli, darovala mi takový úsměv, že se mi zatočila hlava. Chorá nadržená část mého mozku omámeného příliš vysokou hladinou hormonů převzala iniciativu a vědomí si mohlo jen zpětně promítat, co se dělo dál. Rukou jsem se opřel o protější stěnu a zabránil jí tak v cestě. Zastavila se a podruhé se mi podívala do očí. Zprvu divoký pohled lvice připravené ke skoku se změnil po tom, co uviděla v mých očích míru mého poblouznění až zoufalství, na pobavený úsměv ženy, která ví, co s muži dokáže a užívá si to. Rukou se dotkla mé paže.
„Pustíte mě, pane?“ zeptala se a pozvedla pravé obočí, jakoby říkala: „Tak co s tou situací budeš dělat panáčku? Táhl si pěšcem, zahájil si otevřenou sicilskou hru, takže první tahy budou lítat. Ustojíš alespoň zahájení? Dokud nenastane pro jednoho z nás mat, hra se musí dohrát. Nechceš to raději vzdát, než si uženeš ostudu?“
Když jsem se nehýbal a jen na ní civěl, pokračovala: „Přejete si něco?“.
„Nic nechci. Pouze Tebe!“, pomalu jsem pootočením napřažené ruky uchopil její dlaň, přiblížil si ji ke rtům a políbil ji.
„Na taková přání nejsem proškolena!“, usmála se způsobem, který mi trhal hruď. Mrkla na mě a pokračovala v chůzi. Mou ruku, ale nepustila hned. Kontakt byl o okamžik delší, než by měl být. Hrála si se mnou. Vzrušení mi se srdcem dělalo divy. Jako by mi valchovala orgány.
Dosedl jsem zpět do mého křesla. V tomto letadle první třída vypadala jako vlakový vagón s uličkou mezi dvěma řadami kupé. Ta se dala uzavírat závěsy a vytvořit tak téměř naprosté soukromí s relativním dostatkem místa. Náš let byl dlouhý. Předpokládal se spánek cestujících a interiér tomu byl uzpůsoben.
Všechny místa kolem mě byla obsazená. Byl jsem obklopen obtloustlými plešatými šedými byznysmeny. Všichni si četli noviny a vypadalo to, že jsou domluvení, protože otáčeli stránky v pravidelném rytmu téměř najednou. Jakoby ty noviny byly bez konce. To se ve snech přece smí.
Myšlenky mi létaly. Provokovala mě. Není pochyb. Chci ji. Strašně. Chci ji políbit. Nemůžu nic.
Znovu jsem ji uviděl, když vstoupila do naší sekce. Tlačila vozík s dekami. Podávala pasažérům deky, upravovala sedátka a zatahovala závěsy. Několikrát jsme o sebe zavadili pohledem. Vnímala mě. Skoro bych řekl, že v jejích očích byly plamínky. V mé úrovni změnila pořadí a nejprve obsloužila pána po mé pravici přes uličku. Vše najednou dělal trochu jinak než dosud. Naklonila se k němu více než k ostatním. Něco jsem zahlédl, ale nebyl jsem si jist. I on chtěl deku. Lana ale nevzala tu vrchní, ale sklonila se u vozíku pro jednu ze spodního patra. Při předklonu mi ukázala pod zvednutou sukní, že nemá kalhotky. Srdce se mi zastavilo. Opět změnila postup oproti ostatním a pánovi začala pomáhat s přikrytím. Nebylo pochyb, že chce, abych si mohl její úžasnou kundičku pořádně prohlédnout. V jeden okamžik se svou vystrčenou prdelkou dostala přes uličku. Skoro stačilo vystrčit jazyk a dotkl bych se jejích nateklých hladce vyholených růžových bochánků s lesklou brázdou mezi nimi. Cítil jsem ji. Nejněžnější ženskou čistou vůni s lehkých nádechem kokosu. Konečně se otočila ke mně. Podívala se zkoumavě do mých očí. Dělalo jí evidentně dobře, co to se mnou udělalo.
„Už se můžeš nadechnout…“, mrkla na mě a položila deku k mým nohám.
„Ale pane, takové věci byste měl zakrývat!“, řekla tiše a přejela dlaní z jednoho stehna na druhé. Cestou vyhodnotila nepatrným stiskem to, co tepalo spolu s rytmem mého srce v mém klínu a vůbec se to pod tenkou látkou neschovávalo.
„Přejete si ještě něco, pane?“, dívala se mě svýma hlubokýma očima.
Jen jsem tiše kývnul. Usmála se. Jedním pohybem upravila mé sedadlo do úzkého lehátka. Zvedla se a začala obsluhovat ostatní v sekci. Brzy se ztlumilo světlo. Nedlouho po tom jsem vnímal klidné oddechování pupkáčů kolem mě. Já na spánek neměl ani pomyšlení.
Lehký závan vzduchu, nepatrný pohyb závěsu a stála přede mnou. Ta uniforma ji neskutečně slušela. Byla přísná a k sežrání.
„Pán měl nějaká zvláštní přání?“, dívala se mi upřeně do očí a začala si rozepínat knoflíčky kabátku a halenky pod ní. Mé závratě ji bavily. Propadal jsem se do nepopsatelného stavu mysli. Byla tak nádherná. Když přede mnou stála v krajkovém spodním prádle, dýchal jsem jako bych právě doběhl míli. Přistoupila ke mně. Rozepla mi kalhoty. Stáhla mi je. Prohlédla si z blízka mého ptáka.
„Je krásný!“
Olízla mi uzdičku. Mezi rty schovala žalud. S mručivým zvukem ho začala kouřit. Volnou rukou si sundala kalhotky. Pokoušely se o mě mrákoty. Nemohl jsem věřit tomu, že za chvíli ucítím její horkost. Zmocňovalo se jí vzrušení.
„Líbila se Ti má buchtička pod sukní?“
„Moc!“
„Co bys chtěl?“
„Chtěl bych ji teď lízat!“
Podívala se na mě. Možná překvapeně. Ještě několikrát přejela jazykem a rty po jeho délce. Několika ladnými kroky dostala svou pánev k mé hlavě. Dalším neuvěřitelně vzrušujícím pohybem rozevřela stehna a překročila mou hlavu. Její mokvající nádhera se mi rozevřela přímo nad obličejem. Mezi velkými pysky se ukázaly malé a hladká kulička poštěváčku. Nasál jsem tu kokosovou vůni. Znám ji. Určitě si ji nedávno promázla panenským kokosovým olejem. Tu vůni miluju. I tu chuť. Přejel jsem špičkou jazyka okraje velkých pysků, abych zjistil její citlivost. Reagovala vzrušeně. Lehce jsem podráždil i malé pysky. Její vzdech a proud chvění v jejím těle mi byl odměnou. Zalízl jsem se do její pochvy. Byla mokrá. Dostal jsem se rukou za ní, navlhčil si prsty a vydal se na průzkum poševního vchodu. Byla nateklá i uvnitř. Zkusil jsem citlivost poštěváčku. Cokoli jsem dělal, ať už jemně nebo drsněji, vyvolávalo kladné reakce. Strašně mě to vzrušovalo. Skoro více než ty nádherné pocity, které mi vyvolávaly její ústa na mém žaludu. Cítil jsem, že i mé vzrušení stoupá. Zajel jsem prsty na kousek dovnitř a polaskal zduření za stydkou kostí. Zachvěla se. Ona mě zpracovávala tak, že snad chtěla, abych se udělal. To vyžadovalo trest. Volnou dlaní jsem se dostal do košíčku její podprsenky a sevřel bradavku mezi prsty. Rozjel jsem kmitání jazyka na klitorisu a masáž jejího géčka. Napětí v jejím těle rychle rostlo. Přestala s pohyby hlavou. Chytla se křečovitě mých stehen. Najednou mi v jazyku vytvořil důlek její intenzivní krátký výstřik. Neudělal jsem se z toho. Pocit, který jsem zažil, byl mocnější. Její slast, kterou jsem vnímal celým tělem, vystřelila tu mou do nebeských výšin.
V tento okamžik nejvyšší psychické extáze se stalo něco, co jsem nečekal. Další závan vzduchu. Další pohyb závěsu. Tam, kde se dříve postavila Lana, teď stála Ela. Vešla s nedokončenou větou v ústech. V jejích očích ale nebylo překvapení. Dívala se na nás. Lana se znovu pustila do kouření. Já přivíral oči vzrušením, ale přes řasy pozoroval Elu. Jen se dívala, ale přerývaně dýchala.
Lana znovu překročila mou hlavu a hned vzápětí můj bok. S nevídanou šikovností mi natáhla kondom skoro v tu chvíli, kdy jsem v ní zmizel. Ela se začala svlékat, jako před tím Lana. Ale dolů šel jen kabátek a kalhotky. Udělala dva kroky. Následoval známý pohyb a já měl před očima další růžový poklad. Voněla úplně jinak. Její vzrušení bylo pronikavější. Její veliký poštěvák si hledal cestu na světlo mezi jejími obrovskými malými pysky. Její velké pysky naopak jakoby nebyly. Byl jsem příliš vzrušený a nebyl jsem už tolik něžný. Poštěvák i s pysky jsem nasál do úst. V ústech s podtlakem jí jazykem začal masírovat poštěvák. To vše doprovázely neskutečné pocity z pronikání mého žaludu tou nejsvalnatější pochvou, kterou jsem zažil. Neudržel jsem se a začal jsem s plnými ústy tlumeně křičet. Slasti bylo moc.
Ela se na mě otočila, začala mi lehce cloumat ramenem.
„Pane, vaši jízdenku!“
„Pane, vaši jízdenku, prosím!“
Jak se mlha za mými víčky rozplývala, jak se měnilo lehké ševelení tryskového motoru v pravidelný dusot ocelových kol vlaku po dilatačních mezerách mezi kolejemi, vracel jsem se do reality mého návratu ze služební cesty. Ela se mi pomalu proměnila před očima v překrásnou hnědovlásku v modré uniformě. Viděla, jak se probouzím a mile se na mě usmála.
„Váš platný cestovní doklad, prosím.“
Chvilku jsem byl zmatený. Natáhl jsem se ke kapse u kufru a podal jsem jí jízdenku.
Zkontrolovala ji, označila a podala mi ji zpět.
„Děkuji.“
Zavřel jsem oči a hledal za nimi první třídu v letadle.
„Nezlobte se. Je mi to trapné.“
Znovu jsem otevřel oči a zkoumavě se na ní podíval.
„Je pravda, že jste v tomto kupé sám, ale není úplně vhodné, abyste vydával byť ze spánku takové zvuky. Byl jste dost hlasitý!“
Vytřeštil jsem na ni oči.
„A dále je tu záležitost vašeho rozkroku.“
Její oči se nasměřovaly tam. Ty mé je následovaly.
„Nemohl byste se v takovém rozpoložení zakrýt, když máte na sobě tak tenké věci?“
„Jistě! Samozřejmě! Omlouvám se! Nebyl jsem si toho vědom.“
Usmála se. A odešla z kupé. Než odešla z kupé. Ještě jednou se na mě podívala. A pohledem mi pohladila klín.
Posadil jsem se jinak a téměř okamžitě jsem se začal znovu propadat do spánku. Čísla, faktury, povinnosti, projekty, úkoly. Neeeee! Kde je mé letadlo??
Otevřely se dveře do kupé. Vešla krásná průvodčí. Zamkla dveře a zatáhla závěs. Dvěma pohyby šla na zem její uniforma. Její modrá sukně i kabátek. Stála přede mnou ve vzrušujícím spodním prádle. Její postava byla pastvou pro oči.
„Teď dlouho nezastavíme, takže ho teď nemusíš schovávat!“, přistoupila ke mně.
„Budu Ti ho kouřit a ty mi budeš vyprávět, z jakého snu jsem Tě probudila, ano?“