Zprzněná panna - soutěžní

*****
Za dveřmi se Josef ocitl v jiném světě, daleko za svými nejdivočejšími pubertálními erotickými představami. Starosti o jeho dospívající dcery po smrti manželky takové myšlenky úplně vytlačily z jeho mozku. Najednou se vzrušení vrátilo, jakoby nikdy neodešlo. Vstoupil do prostorné vyhřáté místnosti s hořícím krbem. Kolem centrální části s kruhovým obrazcem na podlaze bylo v paprscích rozloženo 12 postelí. Na každé z nich nahá nezakrytá spící dívka. Žádná nebyla jako druhá. Všechny byly nádherné. Všechny byly dokonalé. Dvanáctero odstínů a délek vlasů. Dvanáctero velikostí ňader, tvarů bradavek, úprav kadeří na hrmě. Jakoby byly vybrány tak, aby dokonale vyplňovaly kruh různorodosti. Jen jedno měly téměř všechny společné. Až na dvě čokoládové krásky, byla jejich pokožka běloskvoucí, jakoby nikdy neokusila teplo paprsků slunce. Kdyby neviděl, že se všem zvedá pravidelně hruď a poprsí, mohl by si myslet, že jsou mrtvé. To pravidelné pohupování tolika ženských hrudí ho hypnotizovalo. Byl vzrušený jako nikdy před tím. Jako omámen se pomalu přiblížil do centra místnosti. Když překročil hranici kruhu, téměř najednou se všechny krásky začaly protahovat a otevírat oči. Dvanáct hlasů vydalo ten nejsladší rozespalý něžný vzdech. Vzrušující, extatický sten. Tep jeho srdce začal pravidelně hladit jeho žalud o látku kalhot. Podíval se dolů. Nevěřil svým očím. Netušil, že erekce je ještě schopen. Teď hrozila protrhnout látku. Najednou bylo hrobové ticho. Zvedl oči. Všechny krásky se dívaly na něj. Čas plynul pomalu. Jejich oči nebyly překvapené ani vyděšené. Byly něžné. Láskyplné. První zvedla ruku zrzavá dívka s velkými plnými prsy s drobnými bradavkami na velkých koláčích dvorců, s ďolíčky ve tvářích a snad nejkulatějším bříškem ze všech štíhlých krásek. "Pojď ke mně." Jeho tělo se dalo do pohybu skoro samo. Nedalo se odporovat jejím zeleným očím. Zase se zastavil, když stejné gesto a větu zopakovaly ostatní. Nemůže v jednu chvíli vyhovět všem. Rád by. Zrzka znovu promluvila. "Pomiluj nás! Jsme tak dlouho samotné. Náš nádherný pán už nás nenavštěvuje. Byl s námi každou noc. Každou noc nás všechny pomiloval tak, jak to jiný muž nedokáže. Už k nám ale nechodí. Chřadneme. Pomiluj nás. Pořadí si urči sám. My se ti nastavíme každá do své nejoblíbenější polohy. I podle toho vybírej. Jsme kouzlem připoutány k našim postelím. Nic nám nechybí. Jen láska. Dej nám ji a bohatě Tě odměníme."
Domluvila. Otočila se, vystrčila na něj svou kulatou prdelku, široce roztáhla svá plná stehna, mezi kterými se otevřela buclatá lastura. Opřela se o lokty, pohodila svou bohatou zrzavou kšticí a přes rameno se na něj vyzývavě podívala. I ostatní dívky zaujímaly své pozice. Během chvíle viděl dvanáct růžových mokrých hladových otvorů směřujících přímo na něj. Otáčel se kolem své osy. Prohlížel si všechny ty neuvěřitelné nahé krásky a pomalu se svlékal. Potil se. Ve spáncích mu tepalo. Péro mu stálo jako nikdy. Sbíhaly se mu sliny. Šest krásných vystrčených kulatých prdelí. Každá pod sebou jinak buclaté a rozevřené pysky, různobarevné růžičky análů. Čtyři ženy ležely na zádech. Dvě si držely stehna u hrudi. Poslední ležely na boku a vystrkovaly prdelku pod stehnem. Všechny krásky se na něj svůdně dívaly.
Vykročil k zrzce. Chytil ji za ty velké půlky, klekl k ní, sklonil se a celým jazykem chlemtal její voňavé šťávy. Penis ho brněl, těšil se, jak si užije. Teď ale chtěl své vzrušení podpořit její lasturou na jazyku. Ostatní krasavice se na ně dívaly za čím dál hlasitějších vzdechů. Sál se plnil neřestnou rozkoší. Josef se dostal do transu. Nasměroval svůj žalud mezi její pysky.
"Ano! Prosím! Strč ho už do mě!"
Zasunul ho do ní labužnicky pomalu. Vyjekla nádherným vzdechem. Jeho žalud narazil na dně na pevné těleso čípku. Zachroptěla slastnou bolestí. Ostatní zakřičely, jako by byl v každé z nich.

Amatére, než budeš číst dál, doporučuji Ti pro tu správnou zvukovou kulisu, pustit si k tomu od skupiny "Manowar" píseň "Pleasure slave". Najdeš ji jednoduše. Pokračuj, až ti bude úvod písně znít v uších. Asi takové zvuky se rozléhaly místností.

Držel ji za boky a šukal ji hluboce a drsně. Její tělo si o to říkalo. Chtěla, aby ji neopouštěl, aby uhasil její žár svou hadicí, ale Josef chtěl zkusit jinou polohu v jiné ženě. Na vedlejším lůžku ležela na zádech nádherná modrooká blondýna s ňadry jak pomeranče, s roztaženými stehny přitisknutými na břicho. Rukama si držela nohy pod stehny a dosáhla prsty i na nateklé hladké pysky. Mezi nimi odhalovala svůj růžový hluboký poklad. Vytáhl svůj zbrocený klacek, udělal dva kroky, zapřel se za nastavená pevná stehna a přiložil žalud mezi roztažené pysky. Chvěla se nedočkavostí. Díval se jí do očí, aby mohl sledovat změny v jejím výrazu, když pronikal do jejích horkých mokrých hloubek. Ten pohled ho nezklamal. Její oči se rozšiřovaly, tvář divočela vášní i něžněla slastí. Šukal ji a brousil všechny plochy ptáka i žaludu, jak měnil úhel a hloubku ponoru. Cítil, že brzy vybuchne. Začal se rozhlížet, která bude další. Blondýnka ale rozevřela nohy a vzápětí je složila za jeho zády. Chtěl zastavit, aby ovládl vzrušení. Ona ho ale nenechala. Začala se pod ním vlnit a nohama ty pohyby ještě umocnila, jak si ho na sebe tiskla. Zakřičel v marném boji a začal do ní pumpovat týdny nevypuštěné semeno. Když se doklepal, uvolnila sevření a mlsně se protahovala. Vztyčil se, zavrávoral a klesl na další postel. Ta byla královstvím bojovnice kmene Zulu. A ta z boje není zvyklá odcházet poražena. Čokoládová dívka s mohutným kudrnatým účesem, se svalnatými údy, malými pevnými ňadry, s pičkou hladce vyholenou a černou jak noc využila jeho slabosti. Jemným tlakem ho položila a mrštným pohybem přehodila stehno přes jeho hlavu. Než si to stačil uvědomit, neměl jinou možnost než se smířit s jejími velkými pysky na svých tvářích. Nasál její poštěvák a jazykem dráždil pochvu. Její orientální aroma i její dovedné honění donutily jeho ptáka znovu povstat. Další mrštný pohyb a byl až po koule v ní. Opřela se mu o hruď a nadskakovala. Její masitá prdel ho pleskala do stehen. Viděl její divoké oči. Ty oči chtěly chlapa. On ale pomalu zase začínal být hodný strýček. Vnímala to. Dala mu facku a převalila si ho na sebe. Natáhla nohy a široce je otevřela. Tiskla hýždě, aby i v této poloze dokázala přirážet. Měla ho tam, kde chtěla. Zrudnul vztekem. Teď jí předvede, jaký je to chlap. Začal do ní bušit a čekal, že začne skučet pod silným bolestivým pleskáním do její pičky. Ona se ale začala smát a chtěla víc. Ani si nevšiml, kdy překročil bod, za kterým už to nešlo zastavit. V křečích se svalil černé krásce na hruď. Z ní najednou bylo přítulné koťátko. Obejmula ho a neměla v úmyslu se ho vzdát. Najednou bylo ticho.

Pokud Manowaři ještě nedohráli, je čas píseň vypnout.

Nadržená žena je úžasný sluha. Nadržená neukojená žena je ale strašlivý pán. A náš "hrdina" už neměl těm rozjetým sukkubám co nabídnout a naprosto ztratil kontrolu nad situací.
Po chvilce ticha začaly prosit, aby vstal a pokračoval. Josef ale jen funěl. Usnul! Dívky se rozvrčely. To bylo slyšet. Vydávaly ale ještě jeden zvuk. Ten ale mohla slyšet jen jediná bytost a jen pro ni byla určena.
Pán netvorů na scénu!
V místnosti se jak z měsíčního mlžného oparu zhmotnil netvor se lví hlavou, s mohutnou zrzavou hřívou, s obrovskými svalnatými chlupatými tlapami a tělem porostlým jemnou srstí. Jeho tělo bylo svalnaté jako tělo plemenného býka. Za zády se mu pohyboval rozeklaný ocas. Výstražně s ním máchal jako s bičem. U pasu se mu pohupovaly nad sebou vrostlé dva obrovské penisy s odhalenými žaludy. Jeho varlata byla jako pěsti dospělého muže ve velkém koženém vaku. Byl to strašný netvor. Jeho postoj ale nenechával nikoho na pochybách, že se jedná o inteligentního důstojného humanoida.
"Právě jsem se vrátil z hradu!"
"Zrovinka jsem si užíval prezidentského haloweenského večírku a chystal jsem se vysát dva nadrbaný amatéry jako džus brčkem..."
Dámy jako sborem hlesly: "...prezidentského??"
"Jo, jo! To je taky pěkný zvíře! Ten se nezdá!", řekl netvor pobaveně, ale hned se zase zamračil.
"Proč jste mě vyrušily v nejlepším? Proč mě voláte, mé milé?"
Nemusely nic říkat. Zavětřil a rozhlédl se. Podíval se na růžovou podrážděnou kundičku zrzky, pak jeho zrak padl na krůpěj spermatu stékající od pysku blondýny a hned vzápětí uviděl i tělo omotané černými údy zulu-krásky.
"Ale ale!"
"Není tohle Josef ze Lhoty? Na jeho dcerky si už dlouho brousím ... údy!"
"Josefe!", zařval.
Ubohý obchodník se trochu vzpřímil na loktech. Hlava se mu viditelně motala. Když zahlédl netvora jedna část jeho duše okamžitě omdlela a druhá se postavila do pozoru.
"Josefe, Josefe! Ty mě neznáš, ale já znám Tebe! Jsi slušný muž!
To ale ani ve svém věku nevíš, že bys neměl začínat něco, co nemůžeš dokončit?!!", zařval a dupl.
"Co s Tebou?", řekl po chvíli netvor přísně a mlsně se oblízl.
"Teď zemřu!", pomyslel si Josef.
"Proboha, jak jsem se v této situaci vůbec ocitl?"

*****

Vracel se domů z několikatýdenní obchodní cesty. Kolikrát už měl tuhle trasu za sebou? I tentokrát se výprava obešla bez větších obtíží. Už zbýval jen kousek. Rozumné bylo se na noc ubytovat v hostinci. Tolik se ale těšil na pohodlí domova a na své krásné dcery. Rozhodl se, že už to dojede a pobídl koně k další cestě. Kola jeho vozu taženého dvěma bělouši skřípala na štěrkové cestě, která temněla počínající nocí.
Brzy svého rozhodnutí litoval. Zabloudil. Ani nevěděl jak. Najednou jeli na neznámé cestě lemované slabými světly svíček ve zvláštních kupolích. Cesta vedla k zámku, o kterém nikdy neslyšel. Brána se sama otevřela. Brzy vstoupil do velké haly. Nikde nikdo. Pro koho planou ty ohně? Volal, zda mu někdo odpoví. Nikdo se neozýval. Vešel do nejbližších dveří. V této síni bylo prostřeno jen pro něj. Najedl se. Kde složí hlavu ke spánku? Ve vedlejší místnosti zjistil, že sám není. Naopak.

*******

"Co s Tebou?", zopakoval netvor řečnickou otázku. Před očima měl Josefovy krásné dcery. Tolikrát je šmíroval ve vrbičkách, když se za ranního rozbřesku koupaly v řece.
"Zneužil jsi pohostinnost tohoto domu. Ošukal si tři z mých konkubín. To bych ti odpustil, že ses těmi nadrženými chudinkami nechal svést. Ale že ses jimi nechal svést a pak devět z nich nechal v takovém stavu, to ti odpustit nemohu. Nakonec by se to mohlo obrátit proti mně. Teď potřebuji obětního beránka. Dám Ti na výběr, ze dvou možností. Buď tu zůstaneš a budeš se navěky věnovat mým dvanácti kráskám, dokud v tobě zbyde špetka života, nebo tě pustím pod podmínkou, že jedna z tvých dcer se obětuje a bude mou společnicí zde na zámku celý jeden rok. Nemusíš se bát. Pokud bude poslušná a bude se držet pravidel, do ničeho ji nebudu nutit a nezkřivím jí ani vlas."
Josef věděl, že zůstat v místnosti, nepřežil by ani týden. Vlastně ale na výběr neměl. Slíbil netvorovi, že se vrátí, až se rozloučí s dcerami.
Dál už to jistě znáte.

*******

Následující pasáž, ve které jsem poutavě a detailně popisovala romantický děj, kterak se krásná Josefova dcera Andělka rozhodla obětovat za otce, vypravila se do zámku a postupně se zamilovala do našeho netvora, se mi opravdu povedla. Byla jsem na ni opravdu pyšná. Skoro bych řekla, že nikdy nikdo nenapsal nic tak krásného. Uvědomila jsem si však, že tu pasáž ocení jen citlivá a něžná duše. Jenže kolik jich tu takových je, že? Protože tady to budou číst jen samí nadrženci, tuto pasáž přeskakujeme.

*******

Vracíme se do děje ve chvíli, kdy chudák netvor se bezhlavě zamiloval do půvabů, vůně a vzrušujících záhybů Andělčina těla. A jako správného netvora ho nenaplněná láska zabíjela. Netvor leží uprostřed kruhu postelí a umírá. Jeho konkubíny pějí andělský chór. Andělka se sklání nad jeho nehybnou postavou.
"Miláčku neumírej!"
"Až teď vím, že bez Tebe nemůžu žít. Nemohu žít s vědomím, že jsem nikdy neokusila úplné spojení s Tebou."
Políbila ho. Nic.
Ne. Přece jen něco.
Oba jeho údy se pohnuly.
Políbila ho znovu. Jeho dva penisy najednou stály jako dva půlmetrové sloupy u cesty.
S novou nadějí na záchranu jejího milovaného netvora věděla, že musí něco udělat.
Vzala do každé dlaně jeden úd hned pod žaludem a políbila jejich hlavy. Nestačilo to.
Oblízla je a zakmitala na uzdičkách. Blížila se.
Vykasala si sukni a svou panenskou pičkou si sedla na jeho čenich.
V tu chvíli se to stalo.
Netvor zmizel, ale uprostřed kruhu se objevila dva metry nad zemí nádherná záře.
V té záři se odehrávala stínohra.
Její netvor se měnil v nádherného prince.
"STOOOOP!", zařvala, až všech dvanáct krásek nadskočilo.
Stínohra se zastavila.
Všichni se na ní udiveně podívali. Kulisáci vyjeveně vykoukli zpoza opony a nevěděli, co mají dělat.
"Já nechci prince! Já chci svého netvora!", vykřikla Andělka. Pro sebe, aby ji nikdo neslyšel, dodala: "... a hlavně jeho dva obrovské ptáky!"
Hlavní kulisák zvedl jedno obočí a podíval se na rejžu. Ten pouze pokrčil rameny. Sám se rozhodl sledovat, jak se to ještě zvrhne. Ještě to mohlo být zajímavé.

*******

"Jsi si jistá, lásko?", skřípavě zabručel netvor nejněžněji, jak jen dovedl. Točila se mu hlava. Vypadalo to, že jejich svatební noc bude z těch, které změní směr rotace země.
Dvanáct postelí dnes hostilo 24 postav. Dvanáct bezhlavých rytířů leželo na postelích a dvanáct krásek mělo jejich kouzlem zkamenělé údy hluboko v sobě. Seděly na nich a opíraly se bezhlavé hrudníky. Všechny vydávaly nádherné tóny lásky.
Uprostřed paprsků dvanácti postelí stála zbrusu nová postel z mahagonu s nebesy. Byla natolik pevná, že unesla houpačku zavěšenou za konstrukci nebes. Andělka si neskutečně dlouho užívala něžnost, jaké byly schopny jeho ocasy. Jejich chocholky ji laskaly po celém těle, na bradavkách, na prdelce i na kundičce. Pán netvorů ji pak konečně prozradil proč má tak velký, dlouhý a rozeklaný jazyk. Lízání jejího čípku a hloubky prdelky ji dostalo do tranzu. Byla mokrá a připravená. Její jogurtační šlem potřísnil velkou plochu kůže, který pokrývala tělo houpačky. Andělka seděla na houpačce s široce rozevřenými stehny. Držela se lan houpačky a čekala nevyhnutelnou změnu svého ženství. Netvor stál na posteli. Jeho dva údy byly pokryté jejími slinami a nasměrované přesně tak, jak bylo potřeba.
"Jsi si opravdu jistá, milá Andělko?", zeptal se znovu.
"Pokud řekneš "ano", odrazím tě teď a při zpětném zhoupnutí si sama odpaníš svou kundičku i prdelku najednou na mých penisech. Budeš celá má!", jeho tesáky byly lesklé od slin.
Dvanáct krásek ztichlo, nedutaje čekalo odpověď.
"Ano!", zněla odpověď plná lásky.
Jeho svaly napjal impuls síly, když odrazil houpačku od svého těla.
Andělka zaklonila při zhoupnutí hlavu. Stačila si uvědomit, že se svět se hýbe, než ucítila dotek jeho těla přesně uprostřed otvůrků a než kluzce povolily kruhové svaly v jejím lůnu. Panenská blána byla protržena, prdelka zprzněna.
Vykřikla naplněnou rozkoší.
"Jsem tváááá!"

The END.