Ducháček to zařídí - soutěžní

V polovině října už o sobě dává podzim notně znát. Dny se zkracují, déšť střídá mrholení a naopak, teplo vypadá jinak.. Ideální počasí schovat se pod peřinu a vzájemně se s partnerem rozmazlovat. Ale co když je partner jen imaginární postavou ze sna? Pak už zbývá jen ta osamocená touha. Někdy ale přijde splněný sen z míst, odkud byste to nejméně čekali.

Je to už pár týdnů, co jsem se nastěhovala do bytu po tetě. Nikdy se nevdala, neměla děti, brala mě jako svoji dceru a já ji tady od malička moc ráda navštěvovala. Vždycky byla jako moje druhá máma. Nikdy neměla nouzi o peníze, tak se ve svých 67 letech rozhodla strávit nadcházející roky ve svém vysněném Řecku, kde si pořídila překrásný domek poblíž pobřeží. Byt darovala mně a já si ho zařizovala podle svého vkusu. Všechny sousedy jsem dobře znala, projít chodbou na nákup nebo do práce začínal být nadlidský úkol. Otázky na můj i tetin nový život neměly konce, ale byla jsem vychovaná ke slušnosti a úctě k lidem, takže jsem tímhle „tlacháním“ trávila moře času. Nikoho jsem nikdy neodbyla, bylo by mi to proti srsti třeba předstírat spěch jen proto, abych se zbavila upovídaných důchodkyň.

Když jsem se před pár dny vracela domů s mexickou dýní v síťované tašce, neuniklo to opět pozornosti paní Součkové. Slušně jsem jí vysvětlila, že není k jídlu, ale k dekoraci, vše jí do detailu vysvětlila a pak jsem zmizela za dveřmi mého staronového domova. Hned jsem se pustila do díla. Nepřekvapilo mě, že výroba tradiční americké Halloweenské dekorace vypadá mnohem snazší, než ve skutečnosti je. Ale po trpělivé práci přišel ohromný wow efekt, když jsem do „hlavy“ nově vytvořeného tradičního symbolu svátku mrtvých schovala svíčku a z balkónu se na ulici culil ten klasický úsměv s jedním zubem. Když jsem si s mojí novou kámoškou Pepinkou (jak jsem si ji pohotově pojmenovala) dávala první cigáro, mával mi od vchodu soused Mirek.
„Mám pro tebe ty domácí vajíčka.“
„Super, tak pojď na kafe.“
Mirka jsem měla moc ráda. Byl asi o 15 let starší než já, žil sám, ale osaměle nikdy nepůsobil. Naopak byl vždycky plný elánu a optimismu, pro spoustu lidí v domě dělal laskavosti, moje výsada byly vejce, co mi vozil z práce od kolegy z dědiny.

Nechala jsem pootevřené dveře a šla chystat naše oblíbené vanilkové kapučíno. Prohodili jsme pár slov v kuchyni, já si uschovala co mi donesl a šli jsme si zapálit k Pepindě. Byl z toho na větvi, popravdě se mi docela povedla. Žádná strašidelná zamračená hrůza, ale naopak úsměv přes celou dýni.
„Má to odhánět zlé duchy, takže můžeš být v klidu.“ naznačovala jsem mu svoji náklonnost. Na jeho pohled po těchto slovech snad nikdy nezapomenu. V očích se mu odráželo světlo svíčky, takové malé plamínky. Uměl se úžasně usmívat očima. Bylo mi s ním při nejmenším moc příjemně, i on na mě působil, že je jako vždycky skvěle naladěný a uvolněný. Probírali jsme Halloweenské šílenství provázející tyhle svátky v Americe, padl dokonce nápad uspořádat tématický večírek v maskách pro menší okruh společných známých. Ani jeden z nás ale neviděl povečírkové uklízení vlastního bytu jako přijatelnou variantu.

Když jsem odnášela prázdné hrnky po kávě pryč, zaskočil mě Mirek plesknutím po zadku.
„To abys pohla a nenechávala mě tu s těma duchama dlouho samotnýho.“ pronesl. Nikdy dřív se mě takhle nedotkl, ale mně rychle došlo, co mě k němu celé ty roky tak táhlo. Žádné sympatie nebo slušnost, ale prachobyčejná chemie a zvířecí přitažlivost. Byl ideální čas dát našemu přátelství nový rozměr. Rychle jsem na sebe cestou z kuchyně šplíchla pár kapek feromonů (koupených před pár dny z hecu v sexshopu) a šla si na balkón pro svoji kořist.
„Tak co ducháčku? Hlídáš mi to tady?“ navázala jsem konverzaci tam, kde předtím přestala.
„Joo, ale ještě tu jednoho máš..snad se nebojíš?“
„Proč se asi nedívám na horory hm? To víš, že se bojím!“
Můj hraný výraz vystrašené malé holčičky zabral bezchybně. Mirek vstal a objal mě. Hlavu a ruce jsem složila do jeho hrudi a se zavřenýma očima vnímala teplo jeho těla i tlukot srdce. Držel mě silně a něžně zároveň. Sklonil se a přivoněl k mým vlasům. Pohladil mě od čela až po zátylek hlavy a věnoval sladký polibek za ucho. Oba jsme vrněli, jak nám spolu bylo hezky. Pak vzal moji tvář do svých dlaní, dívali jsme se na sebe tak jako nikdy předtím. Oči mu těkaly mezi mým pohledem a rty, i já ho neskutečně silně toužila políbit. A najednou se to prostě stalo. Naše rty se setkaly, moje paže objímaly toho nádhernýho samce kolem ramen a jeho ruce mířily pomalu přes záda až do pozice, kdy mi mohl konečně pevně sevřít zadek! Nemohla jsem se dočkat, až ho za pár okamžiků pozvu k sobě do ložnice. Venku je přece taková zima, je potřeba se pořádně zahřát pod jednou dekou…
………