Příběh kurtizány 16- střetnutí

Je to rok od návštěvy nečekaného hosta. Ani nevím, jak ten čas hodně rychle utekl. V mém životě se až zas tolik nezměnilo. Jen jsem do svého domu přijala víc dívek a žen, jenž potřebovaly pomoci. Některé vyplavilo moře, jiné utekly od svých manželů, co je brali jen jako služky. Pár dívek chtělo skončit s životem placené dívky pro pobavení. Chápala jsem je, i mne přepadávaly ty to myšlenky. Ale měla jsem štěstí na samé dobré muže. A nedokázala bych si už jiný život představit.Miluji nadevše svou volnost. Sice už několikrát se mě pokusili otrávit, mou jedinou výhodou je, že se v jedech vyznám a v těch co ne hned rozezná matky příznaky. Za ten rok se Andrea zamilovala do Baryho. A jak se zdá tak Tex do Lindy.
Prosto jsem dostala nápad, jak si svou domněnku ověřit. Wendy má skoro stejnou postavu jako Andrea tak jsem ji převlíkla do psího oblečku. Předem ji řekla instrukce, co od ní očekávám a jak se má chovat. Ten den jsem se rozhodla, že budu předstírat zaujetí do knihy a nechám svým psím kamarádům volnost, aby spolu dováděli. Záměrně jsem nechala otevřený otvor u Lindina kostýmu. Tex nás obě s nehranou radostí přivítal. Wendy se chovala přesně, jak jsem chtěla. Dováděla s Texem, ale jako by věděl, že není něco v pořádku. Přes okraj knihy je pozoruji. Tex není tak hravý jako vždy. Velmi nenápadně si přičichne k otvoru. Z čista jasná dojde k mé noze hlavou se přitulí. Nereaguje na můj povel ať si jde hrát s Lindou, jako by ztratil zájem. Ale nijak mne při čtení neotravuje, nedotírá, že chce mou pozornost. Nedivím se už je docela vycvičený, že když čtu má mi dat klid. Psí slečna se začne sama už nudit. Přileze k nám, ale Tex začne vrčet.
„Ale no tak Texi, co se děje? Proč na svou Lindu vrčíš?" Jen zakňučí a otře si svou hlavu o mou nohu. Dál si své společnice nevšímá a nechce ji pustit ke mě. „No jak se tak divám, tak tvá radost z naší společnosti je tam. Pojď Lindo jdeme domů!" Připnu ji vodítko k obojku a zadělám zip ať jdeme slušně po venku. Nechám zmateného Texe na zahradě ať si láme hlavu s tím, co udělal špatně.
Tím, že Wendy není moc ztotožněná s kostýmem se mi plete pod nohy. V jednu chvíli o ní zakopnu a upadla bych, kdyby mě nezachytil jeden mladý muž, jehož jsem v městě neviděla. Ale vzhledem mi trochu připomíná jednoho zesnulého hraběte, ale ten nemá přímé dědice. „Dobrý den děkuji za Vaši pomoc, která mne uchránila ošklivému pádu. Smím se Vám nějak odměnit můj zachránci?" Přitom se lehce pousměji. Jeho obličej je zcela lhostejný. „Nic se nestalo to by udělal každý gentleman." Ozve se svým hrubým, ale chladným hlasem. Stala bych tam asi dlouho jak solný sloup neschopna promluvit další slova, kdyby na sebe neupozornila Wendy. Je ji asi chudákovi dost horko. „Tak ještě jednou Vám děkuji." A raději odcházím a neprodlužovala už tak trapný okamžik. Ale neodolám a ještě jednou se za ním otočím. Svým suverénním hlasem diriguje služebnictvo od zesnulého hraběte.
Doma potkám mezi dveřmi Andreu ta je zaskočená, když vidí svůj kostým na jiné dívce. Na její tváři jde vidět údiv a trochu i naštvanost. Což se mi potvrdí, jak stoupá po schodech. Pomůžu Wendy se odstrojit. Chvíli si povídáme o tom, jak se cítila, zda by se ji líbilo takto se převlékat. Což s nadšením odsouhlasila, jen nechápala reakci Texe. „Víš je zamilovaný do Andrey jen jsem si chtěla ověřit zda ji pozná a jak se zachová. Teď bych měla jít uklidnit Andreu, že co dělám je vždy pro její dobro." S tím odcházím nahoru za jmenovanou. Naleznu ji u ní v pokoji schoulenou v klubíčku a uslzenou.
„Ahoj zlatíčko, copak je proč jsi tak naštvaná a smutná?" Konejšivě si k ni přisednu a obejmu. Pohladím po uslzené tváři. Nečekala bych, že ji tak moc smete, když uvidí svou druhou kůži, která se tak trochu stala už její součástí na někom jiném.
„Proč jsi mi to udělala, myslela jsem, že jsme kamarádky? Znáš mé pocity a pochybuji, že jsi šla někam jinam než k Barymu." Je mi líto se na ní takto dívat.
„Udělala jsem to pro tvoje dobro. Jen jsem zkoušela, jak je na tom s city Bary. Hned na začátku měl podezření, že to nejsi ty. Jakmile přičichl k Wendy ztratil zájem. Podrobím ho ještě jednou zkouškou a pak je na čase oficiálně tě odmaskovat. Oba se navzájem milujete. Tak není třeba, abyste byli od sebe. Můžete zkusit spolu žít, mít děti. Nikdo se o vašich sklonech nedoví to zůstane jen mezi námi. Oba jste pro mne důležití. Ty potřebuješ pevnou ruku i pohlazení. Našli jste zalíbení ve hře na Texe a Lindu. Kdykoliv ti budu nablízku pokud se rozhodnete pak spolu být. Ať už jako tvá přítelkyně nebo paní vás obou."
Andrea se trochu uklidní jen se sem tam ozve její vzlyk. Neodolám a políbím ji. Začne mi roztávat v náručí. Líbá se se mnou jako by to mělo být naposledy. Tím se ve mě vzbudí mé vnitřní zvířátko, ale dnes nechci být její paní, ale přítelkyně o kterou se smí opřít. Hladím ji po tváři, na krku, ramenou. Ruka mi zabloudí i do jejího výstřihu. Nahmatám její bradavku a jemně zatáhnu jak to má ráda. Úplně se uvolní a užívá si mé polibky a doteky. Přestane být netečná a nečinná. Se stejnou péči se věnuje i mému tělu. Pomalinku jedna druhou svlékneme nikam nespěcháme. Užíváme si doteky jedna od druhé. Za ty dva roky se známe dokonale. Jen jedno jsem ji nikdy nedovolila. Většinou se věnovala ona mi nebo já ji podle mé chuti. Dnes jsem využila své zkušenosti z polohy 69, která je velmi oblíbená u mužů. Andrea je lehce zaskočená. Ale díky mému hbitému jazyku a prstů přestane přemýšlet a úplně se oddá požitku a se stejnou vervou mi oplácí. Akorát mrška se rozhodla mne mučit, když si uvědomila, že má volné pole působnosti. Kdykoliv cítí, že jsem na pokraji rozkoše přestane. Jelikož dneska mám schůzku až večer, rozhodla jsem se přistoupit na její hru. Ale s opačným efektem. Místo, abych ji oddalovala orgasmus ji jich dopřeji několik za sebou. U posledního se uděláme obě současně, ale Andrea už nestačí s dechem celá se klepe. Slezu z ní jelikož celou dobu jsem byla nahoře a ona pode mnou. Není schopná se ani pohnout.
„Jsem ráda zlato, že jsme si to ujasnily a udobřily se a už se na mě nezlobíš." Po těch slovech ji ještě políbím, posbírám si své věci a odcházím do svého pokoje. Nechám ji tam trochu zmatenou, uspokojenou a unavenou.
Zbytek dne utekl trochu rychle. Před odchodem na večeři jsem se ještě rozhodla relaxovat ve vaně. Nevím proč, ale má mysl se pořád vracela k neznámému muži. Asi za ty roky jsem si zvykla být středem pozornosti a trochu mi to stouplo do hlavy. Tak nějak si uvědomuji, že jsem nemusela muže dobývat spíš naopak odmítat a odhánět. Nebudu zastírat, kterou ženu by netěšil zájem. Kdykoliv zavřu oči vidím jeho chladnou tvář i oči. Jen mne trochu zaráží jeho arogantní a panovačný hlas, který jsem zaslechla při jednání s jeho služebnictvem.
„No tak holka seber se, je to jen muž takových můžeš mít plno a budou ti klečet u nohou." říkám si sama pro sebe. Ale sama vím, že si to jen namlouvám, svou chladnosti mě začal přitahovat a lákat. Nakonec jsem se rozhodla, že pokud budu mít příležitost se s ním setkat, zkusím ho svést. Ráda bych zjistila jestli je opravdu takový i uvnitř nebo je to jen slupka.
Ani jsem netušila, že taková příležitost se mi naskytne záhy. Jelikož je na poslední chvíli pozvaný k večeři u hraběte. To zjišťuji až po mém příchodu. Pánská společnost je nadšená mou přítomností. Až na Francesca. Neznámy mi nevěnuje ani pohled i když jsem si jistá, že ví o mne.

Jak pokračoval večer někdy zase příště.

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@Pitras161 děkuji jsem ráda, když můžu někomu udělat radost a zpříjemnit den
Tak parádně se čtou tvé povídky. Těším na pokračování moc. Velmi pěkně napsané zas
@franti-see děkuji snad nezklamu
Moc pěkné, krásné čtení :-)
Díky, krásné už se nemohu dočkat pokračování
Opět neskutečně nádherný a vzrušující příběh. Strašně moc se těším na pokračování.