Zpověď 12

Děkuji za podporu všem, kteří detektivnímu pornoseriálu Zpověď zůstali věrni. Protože je tato kapitola poslední, upozorňuji laskavé čtenáře, že obsahuje rozuzlení. Těm, kdo chtějí být překvapeni, doporučuji přečtení předchozích dílů 😉. Odkazy na ně mám ve svém profilu, záložka Povídky.
------------------------------------------------------------------
Klárka byla po prožité orgastické vlně tak zmožená, že jsme se rozhodli zrelaxovat ve vířivce.
„Říkalas, že nejsi o zítřejší návštěvě swingers úplně přesvědčena,“ začal jsem, abych věděl, jak se připravit na druhý den.
„To jsem si tě jenom dobírala. Jsem samozřejmě zvědavá na prostředí swingers klubu, ale mnohem víc na Petra z BIS a jestli ho tam dokážeš vylákat. A také jak bude reagovat, až se vše dozví. Co vlastně dělá ten tvůj kamarád, jak jsi mu tak elegantně a v mé přítomnosti přenechal Evičku?“
„Lucák dodělává zakázku pro stát a nechtěl, abych ho teď, když jsem pod dohledem, kontaktoval. On se určitě ozve. Doufám, že mu to s Evičkou klape.“
„Hlavně musí být skvěle Evičce, aby s ním chtěla být i dál. Nechci, aby si na tebe nějaká jiná žena činila jakékoli nároky.“
„To se nestane,“ sebevědomě jsem se usmál a zamyslel se nad Simonou. Musím nějak odvést pozornost.
„Co to, že jsi najednou zmlkl? Děje se něco?“
To je mi pěkné. Trochu se zamyslím, nestačím ani vykonstruovat, jak odvést pozornost, a hned to slíznu. Krátká prodleva v řeči, podezření, a už se z toho nedá vykecat.
„Jak jsem řekl, že se to nestane, tak jak to mohu ovlivnit? Třeba pronásledování Simonou. Vždyť s tím nemůžu nic dělat!“
„Ale no tak. Kam se poděl tvá schopnost organizovat druhé? Vždycky sršíš svým pověstným ostrovtipem, a teď nic?“
„Ty mi dáváš. Ale vlastně máš pravdu. Mám určitou ideu. Nejsem moc důsledný, co se Simony týče, to přiznávám. Nebýt tvého pošťouchnutí, asi bych už na ní ani nepomyslel.“
„No vidíš! Já to věděla, že se ti do toho moc nechce.“
„Dobře, Simonu ještě pořeším. A co ta swingers? Chceš nějaký odvaz?“
„Ne, to nepotřebuji. Jen chci nasát tu atmosféru. A co ty?“
„Vlastně nepotřebuju ani tu atmosféru. Nějak mi vyhovuje, že jsme sami dva. Myslím v posteli. Zajímavé je, že před týdnem bych takhle ani náhodou nemluvil.“
„Mě to taky vyhovuje. A je mi hezky, když to říkáš.“
Tohle nešlo jen tak přejít. Potopil jsem se a pod vodou několikrát olízl její naběhlou kundičku. Chytila mě za hlavu, vytáhla k sobě a zašeptala: „Blázínku, ještě se mi utopíš. Budeme se už jen líbat, nebo bych nedorazila domů.“
Z wellness jsme odešli v sedm hodin. Domů jsem chtěl jít opět přes dvůr. Když se objevím z ničeho nic doma, snad to sledce zamotá hlavu. Vím, dělají svou práci, ale ať se hoši nenudí. Bylo krátce po půl osmé, když jsem dorazil domů. Žádná nevítaná návštěva u mě tentokrát v mé nepřítomnosti nebyla. Pustil jsem si televizi, z mrazáku vyndal rolky a rychle si je udělal v mikrovlnce na crispu. Chtěl jsem jít brzo spát, protože zítřejší swingers bude určitě vyčerpávající.
Ráno jsem zopakoval včerejší cestu, včetně návštěvy pekárny. Tentokrát jsem nikoho, kdo by mě sledoval, nezahlédl. Karel tu naštěstí nebyl, tak jsem ihned spustil svůj plán. Vyndal jsem ze šuplíku telefon a zavolal mu. Po chvilce to zvednul.
„Ahoj, jak to, že nejsi v práci? Počítáš s tím, že obě děvčata přivedeš v pět do vinotéky a pak razíme do víru dekadence a sexuálních orgií?“
„No ahoj, jasně! Nějak si věříš. Děvčata už instrukce dostala. Jen jsem řekl, že půjdeme do vinotéky. A také jsem je upozornil na to, že asi chceš zopakovat Rodeo z minulé středy a že to je určitě kvůli asistovanému doprovodu domů. O orgiích ani slovo, ať se historicky znemožníš sám.“
„Bezva, hned tam zamluvím místo.“
„Zamlouvej zamlouvej. Za chvíli jsem v práci.“
Teď ještě zavolat Klárce, ať mají dozorové složky kompletní informace o všech účinkujících. Zvedla mi telefon až po chvilce vyzvánění.
„Ahoj Romane, co je, proč voláš?“
„Ahoj Klárko, máš dnes od pěti volno? Rád tě uvidím a můžeme se sejít ve vinotéce na hlavní, jak je kousek od mé práce.“
„Jasně, přijdu, mám dnes celkem čas, určitě až do noci.“
„Výtečně, už se moc těším!“
Další telefonát jsem měl do Fantasy, kde jsem zamluvil stůl pro pět. Nahlásil jsem, že budeme tři ženy a dva muži. A jestli tam je stůl, kam by se v případě potřeby ještě dvě místa dala připojit. Měli volno, takže první fáze bezvadně klapla.
Zhluboka jsem se nadechl, protože mě čekal asi nejhorší dnešní telefonát. Vše jsem si ještě jednou v hlavě sesumíroval a stiskl tlačítko volání.
„Ahoj Romane, proč voláš?“
„Ahoj Simono. Jak dlouho už jsi ve služebním poměru? Tři roky?“
„Chtěla jsem ti to říct. Furt nebyla příležitost a jak jsme se rozešli, tak už to tuplem nešlo.“
„Teď se děly nějaké věci a nechci, abys byla kvůli něčemu popotahovaná. Navrhuji se setkat, i s Petrem, a vše vám spolu s lidmi, kteří jsou očitými svědky, vypovím. Ale ne u vás. Později, pokud by to bylo nezbytné, bych k vám přišel podat vysvětlení, nebo jak tomu vaše složky říkají.“
„Rozumím. Díky, že chápeš. Asi chceš, ať přijedeme do Letňan, že?“
„Ano. Oba. Jiřku spolu brát nemusíte. Budeme tam zhruba v půl sedmé.“
„Přijdeme oba. Promiň. A děkuju.“
„To je v pořádku. Večer se uvidíme, a kdo všechno přijde, víš.“
„Ano. Ahoj,“ řekla tiše a zavěsila.
Uf, tak to byla šupa. Vařil jsem totiž z vody. Před třemi lety jsem pomáhal Simoně s diplomkou. Dodělávala si při práci magistra a očekávala, že by mohla jít pracovat jinam. Kam půjde, tak to mi neřekla, dělala s tím hodně tajnosti a já nenaléhal. Pospojoval jsem si to až při včerejší sledovačce. Ten telefonát rozhodně nebyl náhodný, byla očividně součástí týmu. Odhadoval jsem je na FAU.
Začal jsem být nervózní. Jak to do večera vydržím? Tolik se toho má večer stát. A já musím jen sedět a čekat. Tak jsem si znovu otevřel mail od Jany, a ještě jednou si ho důkladně přečetl.

Samaritáne,
zachránil jsi mi život. Jsem křesťanka, a Lukáše samozřejmě znám. Moc Čechů se v bibli neorientuje, tak jsi mě překvapil, když jsi si dal hned při našem prvním setkání ve vinotéce přezdívku Samaritán. To jsem ovšem netušila – a myslím, že ani ty – jak moc bude tvé nové jméno prorocké. Promiň, že jsem k tobě nemohla být upřímná. Ber tento můj email nejen jako omluvu a vysvětlení toho, cos musel prožít, ale hlavně jako poděkování za vše, co jsi pro mě udělal. Věřím, že když si přečteš, co se okolo mě v tyto dny dělo a čeho jsi se stal nechtěným svědkem, tak mě snad pochopíš. Jsi totiž můj zachránce a hrdina a znát pravdu si zasloužíš. Tedy ještě jednou, s plnou vážností. Děkuji za záchranu života a děkuji, že jsi mi vrátil víru v lidi, v to, že nejsou lhostejní a že stojí za to konat dobré skutky. Ono se to vrátí.
Jsem Srbka a pocházím z Bosny. Své pravé jméno ti však prozradit nemohu, protože ho možná ještě někdy použiji. Jméno Jovana Hadžić mi dala rodina, kde jsem vyrostla, a které jsem velice vděčná za vše, co pro mě udělala. Není náhodně zvolené, jsme hrdí patrioti. Jmenuji se podle srbského vlastence a prvního představitele Matice srbské. To je jako bych se v Česku jmenovala Františka Palacká.
Když jsem se s tebou potkala, říkala jsem, že mám dcerky u maminky. Nevěděla jsem, co ti říct. Měla jsem v tu chvíli hlavu plnou maminky, tatínka a mých malých sestřiček. Tak jsem ti v rychlosti řekla, že moje dcery jsou u maminky, i když žádné děti nemám. To byla má první lež. Druhá, že jsem viděla svého partnera líbat sekretářku. Jsem už dost dlouho singl. Přesto jsem nemohla přestat myslet na muže, který přijel z Paříže, a se kterým jsem se několikrát pracovně setkala. Trochu to teď pletu páté přes deváté, jsem rozrušená, když to píšu. Věřím, že si to poskládáš. Teď už budu psát popořadě. Takže vše začalo už před téměř třiceti lety. Doma v Bosně jsme balili, měli jsme jet za příbuznými do Ženevy, kteří tam odjeli pár dnů před námi. Nechápala jsem tenkrát proč. Bylo mi skoro sedm let, sestřičkám dvojčatům 4 roky. To ráno jsem vylezla na půdu pro panenky. Schovala jsem si je tam před četniky. O četnicích se rodiče s návštěvami u nás doma v té době bavili hodně. Slýchala jsem o nich samé hrůzy. Musela jsem před nimi panenky schovat, abych je ochránila. Na půdě jsem otevřela starou skříňku, opatrně je vyndala a začala jsem je skládat do přinesené krabice od bot. Vyrušilo mě bouchnutí dveří a křik. Lekla jsem se a rychle i s panenkami vylezla nahoru pod střechu, na široký trám, odkud jsem se ráda dívala z větracího okénka ven. Hluk rostl a nějací muži vylezli i na půdu a všechno rozbíjeli. Mě si naštěstí na trámu nevšimli. Dole jsem slyšela, jak někdo křičí, kde je zlato a marky. Že když je hned nedají na stůl, zabijí nejdřív tyhle řvoucí kopile, to je česky asi bastard, pak si pohrají a zabijí i kučku – tím mysleli maminku. Chtěla jsem něco udělat, ale nemohla jsem se strachy ani hnout. Uslyšela jsem křičet tatínka i maminku a pláč sestřiček. Pak se ozvaly dva výstřely a strašlivý křik maminky. Hlasitě naříkala, mně se zdálo, že hodně dlouho. Do toho křičel tatínek a pak vyšel další výstřel a po něm úplné ticho. A zase výstřel. Hned nato jsem uslyšela rány a rozbíjení nábytku. Když hluk utichl, našla jsem odvahu a podívala se z okna. Z našeho domu vycházeli čtyři muži. Šli k terénnímu mercedesu. Ten první, očividně jejich velitel, si držel ucho, byla vidět krev a nadával. Byla jsem úplně paralyzována hrůzou, kterou jsem právě prožívala. Když se otočil, nemohla jsem z jeho obličeje odtrhnout oči. Ten obraz se mi stále ještě zjevuje. Hodili dozadu do svého auta naše kufry a vraceli se pro další a další věci. Když byl jejich teréňák plný, začali věci nosit i do našeho vozu. Až když naplnili lupem obě auta až po střechu, odjeli s nimi pryč. Strašně jsem se bála, že se vrátí a najdou mě. Rychle jsem slezla i s panenkami dolů a utíkala přes zahradu zadem pryč na polní cestu. Po domě jsem se vůbec nerozhlížela, jen jsem chtěla být co nejdřív venku. V lese jsem si vzpomněla, že tímto směrem narazím na další cestu, která mě přes kopce dovede do vedlejšího městečka. Tam žili strýc, teta a bratranci. Byla to strašná dálka, dostala jsem se k nim až hodně pozdě. Byla skoro tma, když jsem konečně našla jejich dům. Naštěstí byli doma. Když slyšeli, co se stalo, teta odběhla někam ven. Za chvíli se vrátila s kufříkem plným holčičího oblečení. Umyli mě, převlékli a strýček mě odvezl ke svému kamarádovi, který právě s rodinou odjížděl sem, do Čech. Tak jsem se dostala do Prahy, chodila tu do školy a na Karlovce vystudovala francouzštinu, angličtinu, srbštinu, chorvatštinu a bosenštinu a stala se překladatelkou.
Minulý týden v pondělí přijel do Prahy z Francie bohatý investor, který chtěl koupit v centru domy, kde by se daly otevřít restaurace. Majitel nemovitostí si mě najal na konsekutivní tlumočení z francouzštiny do češtiny. Byla jsem ve strašlivém šoku, protože jsem v investorovi poznala velitele četniků, kteří vyvraždili mou rodinu. Bylo hrozné zůstat v klidu a neprozradit se. Naše komunita lidí z bývalé Jugoslávie je všude hodně propojená. Víme, na koho se s čím obrátit. Nikdo, kdo během válek loupil a vraždil, si nakradený majetek nesmí beztrestně užívat. Pokud je takový člověk vypátrán, je bez soudu zlikvidován. Je to velmi podobné odplatě za židovské sportovce, kterou vyhlásila Golda Meirová po olympiádě v Mnichově v roce 1972. Tak jsem na správné místo ohlásila, koho a kde jsem potkala.
Ve středu jsem šla pěšky z dalšího tlumočení s četnikem. Dostala jsem se do ulice s vinotékou, kde jsme se potkali. Věděla jsem, že se něco bude dít. Že co nejdřív budou mí blízcí konečně pomstěni. Byla jsem tak nervózní, že jsem si musela dát panáka. A právě vinotéka, kterou jsem míjela, byla pro můj záměr přímo ideální. V ní jsem potkala tebe. Pomohl jsi mi trochu zapomenout na to, co jsem spustila, ale nemohla jsem se už po chvíli na nic dalšího soustředit a musela jsem pryč a být sama. Když jsem vyšla z vinotéky, viděla jsem, jak nějaké malé auto zablokovalo projíždějící Mercedes. Z něj vytáhli ze zadních sedaček staršího člověka. Řidič Mercedesu v tu chvíli vyskočil z auta a utíkal pryč. Rychle mi došlo, že starší muž je četnik, kterého jsem nahlásila přátelům. Byla jsem rozrušená, že jsem na vlastní oči viděla zásah, který mou rodinu pomstí. A také jsem pocítila obrovskou úlevu. Mercedes zůstal stát v kolejích a přijíždějící tramvaj zvonila a zvonila a mně to přišlo, že to jsou oslavné zvony a že od teď už bude na světě jen dobře. Když jsem přišla domů, uvědomila jsem si, že řidič utekl. Byl osobním ochráncem Francouze, a podle věku asi i další četnik. Dostala jsem strach. Zavolala jsem přátelům a oni mi doporučili, ať si zabalím jen to absolutně nejnutnější, převedu si přes internet všechny své peníze z českých bank na účet, který mi dali, a ať se do rána někam ztratím. Hlavně musím okamžitě a navždy pryč z mého bytu. Že už organizují můj odjezd, ale dřív, než brzo ráno, mě vyzvednout nestihnou. A ať se schovám mezi lidmi, nejlépe v nějakém hodně plném baru. Že se mi včas ozvou. Převedla jsem peníze podle instrukcí, do tašky si dala všechny USB disky, paměťové karty a také SSD disk, který jsem vypreparovala z notebooku. Poslední, co jsem si ještě vzala, byly panenky, které mi jako jediné zůstaly na památku po rodičích a mém kdysi šťastném dětství. Při balení jsem si vzpomněla na tebe. Nechtěla jsem být s nikým, kdo mě zná. Byl jsi naprosto úžasný a já po dlouhé době dokázala zapomenout na svůj život. Dokonce jsem zapomněla i na hrůzy, které jsem od setkání s četnikem měla stále před očima. Přátelé se mi ozvali, když jsme byli v Rodeu. Vím, rozloučila jsem se s tebou strašně, ale věděla jsem, že jsi silný muž a že to dokážeš přijmout.
Z Prahy jsme jeli hned do Vídně. Tam jsem se odpoledne dozvěděla, že došlo k nějakému úniku informací a že jsem začala být spojována se zmizením onoho četnika. A že jeho lidé na mě vypsali odměnu a že po mně pátrají. Neměla jsem se s nikým spojovat a pokud možno ani vycházet. Začali mi připravovat novou identitu, protože jsem byla v případu tohoto četnika klíčový očitý svědek. Nevím, jak je to možné, že jsi mě vypátral. Nejdřív jsem se lekla, že patříš mezi ty, kteří po mně jdou. Ale pak jsem si to vše zanalyzovala a vyšlo mi, že s celým případem nemůžeš mít nic společného, a naopak bys mi mohl pomoci zjistit, co se v Praze stalo a koho se mám obávat. Tak jsem souhlasila, že se ve Vídni potkáme. Ten, kdo by mě nebýt tebe zabil, byl onen řidič z Prahy. Byl to také Srb z Bosny, křesťan a četnik. Jeden z těch, kteří se zúčastnili vyvražďování mé rodiny. Sledoval v Praze skupinu, o které bylo známé, že sbírá informace o lidech z bývalé Jugoslávie. Podařilo se mu mě přes ně vysledovat a pochopil, že jedeme do Rakouska. Ve Vídni se napojil na dalšího bývalého četnika, který měl přehled o pronajímaných bytech v rámci naší komunity. Netrvalo dlouho a rakouský četnik mě objevil a nahlásil řidiči. A asi to bylo poslední, co ve svém životě udělal, protože i tento bývalý četnik byl na seznamu vrahů a teprve tato jeho akce ho prozradila. Už je nezvěstný. Pokračuji ve vyprávění dál. Řidič našel byt, kde jsem se schovávala, zrovna ve chvíli, kdy jsem z něj vycházela na naši schůzku. Protože se obával, že mě opět ztratí, nebo že se s někým setkám, kdo by mu mohl být nebezpečný, rozhodl se mě zabít přímo na veřejnosti. Nepočítal však s mým ochráncem, kterého mi seslal strážný anděl, ten, co o mě tak dokonale a už dlouho pečuje.
Z Rakouska jsem hned odjela. Tuto emailovou adresu používám naposledy. Ještě nevím, ve kterém koutě světa nakonec skončím, ale určitě se už neuvidíme. Ani není způsob, jak mě kontaktovat. Přeju ti, abys měl také takového strážného anděla, jako mám já, který ti dokáže v ten správný čas poslat do cesty lidi, co tě ochrání od všeho zlého.
Děkuju, a až budu hodně stará, budu vzpomínat na jeden úžasný večer, co jsem prožila v bunkru na panelákovém sídlišti kdesi uprostřed Evropy.
Jana

Vždy, když jsem Janin email četl, jsem cítil obrovskou úlevu, že jsme něco takového nemuseli prožívat i u nás. A když už ano, bylo to velmi dávno. Zavolal jsem ještě do vinotéky, ať nám na pátou zarezervují stůl. Zkusil jsem se zabavit prací, aby mi čas do pěti co nejrychleji utekl.
Karel odešel před čtvrtou, měl s dívkami sraz jinde, aby dorazili společně. Já odešel chvíli po něm. Chtěl jsem provést svůj tajný protiopilecký rituál. Provádím ho tak, že zajdu do restaurace, kde mají dobré těstoviny, a na stůl dávají i olivový olej. Těstoviny řádně olejem proleji (ekvivalent minimálně dvou polévkových lžic) a piji k nim neperlivou vodu. Ideální pro mě je, když vypiju zhruba 3 třetinkové lahve. Nepiju je samozřejmě najednou, mělo by dojít k postupnému zavodnění celého organismu. Výhoda je, když se jedná o lepší restauraci, kde připravují čerstvé těstoviny. Tam obvykle trvá minimálně 15 minut, než číšník porci přinese. To vždy stačím první třetinku vypít po troškách dřív, než přinesou jídlo. Druhou popíjím během jídla a poslední použiji pro vrchol mého obřadu, k zapití dvou B-komplexů. A jsem připraven zkonzumovat vyšší množství alkoholu, aniž by se na mně nepatřičně projevoval. Musím samozřejmě dbát na jeho skladbu, upřednostňovat světlé typy alkoholů a také si dát občas neperlivou vodu. Tím získávám mírnou taktickou výhodu. Pokud se ovšem pijatika nezvrhne na sekty, prosecca a šáňa. To pak veškerá příprava padá vniveč, protože CO2 podstatně urychluje distribuci alkoholu v těle.

Do vinotéky jsem přišel jako první. Podíval jsem se jaké lahve bílého mají vychlazené, vybral jsem jednoho lepšího vinaře a požádal, aby nám paní barmanka 4 vychlazené lahve tohoto vína rezervovala jen pro náš stůl. Objednal jsem ještě tři nakrájené moravské klobásy, domácí pečivo a vše hned zaplatil. Když jsem si uklízel peněženku, akorát do dveří vstoupila Klárka.
„Konečně zase spolu! Už jsem se nemohl dočkat,“ přivítal jsem se s Klárkou.
„Jak jsi to zvládl?“
„Vše budu vyprávět, počkej, až si sedneme.“
„Prosím přineste nám lahev a pět skleniček k naší rezervaci. Moc vám děkuji!“ požádal jsem barmanku a odešel s Klárkou dozadu. Ještě jsme si ani nestačili sednout, když dveře do vinotéky otevřel Karel a za ním byla Monička s Ivkou. Zamával jsem na ně.
„Přátelé, dovolte, abych vás představil. To je má budmanželka Klára, tady Karel je kolega a kamarád a s ním přišli Monika a Ivka, mé pečovatelky a čestný doprovod, který jsem minulou středu využil při nesmírně potupném opuštění jednoho podniku. Milé dámy, dovolte, abych se za předčasné ukončení hezkého večera omluvil. Jsem už stár a nesnesu tolik alkoholu jako v dobách mé největší síly. Prosím posaďte se a jako výraz mých díků přijměte toto skromné pohoštění,“ a ukázal jsem na přicházející barmanku s vínem a talířem klobás.
„Těší nás,“ ujal se slova Karel, „Klárko, on Roman občas děsně drmolí. Já mu vaše příjmení špatně rozuměl.“
„Já žádné příjmení neříkal. To slovo, které jsi zaregistroval, je budmanželka. Zkrácené budoucí manželka.“
„No to jsou výtečné zprávy! Rád vás poznávám, slečno! To nás čeká ještě několik dost hezkých důvodů na oslavu. Zásnubní párty, rozlučka se svobodou, posvatební párty a pak ještě každoroční výroční párty. To zní tak dokonale, že se budu muset nad podobným přístupem zamyslet. A na to se napijem!“
Zábava se celkem rozproudila a já dával všem okatě najevo, že se při pití vína rozhodně nežinýruju.
„Romane, tedy nevím, ale nevypadá to, že máš nějaký problémy se spalováním,“ podivila se Ivka.
„On to má Romča zvláštní,“ začal odpovídat Karel. „Skoro každý čím víc toho vypije, tím víc mu to i kecá. Všimli jste si úvodního Romanova projevu, který k nám tady měl? A vzpomínáte, co nám řekl, když jsme ho dostali domů a jak byl výmluvný v Rodeu? Ani slovo byste z něj nedostali! Vlastně jediné slovo, které řekl po všem, co večer vypil, bylo ‘sekt‘.“
„Karel má pravdu. Ano, potřebuji se opít, abych moc nemluvil. A mé pozvání sem nebylo jen proto, abych vám poděkoval za doprovod domů. Potřebuji od vás všech, co tu jste, menší pomoc. Ano, i od tebe, Klárko. Už to nebudu déle tajit. Minulý čtvrtek jsem nepřišel do práce ne kvůli tomu, že bych měl kocovinu, ale proto, že jsem na policii podával vysvětlení ohledně děvčete, se kterým jsem byl v Rodeu. Ano, Janu hledá policie.“
„Teda, a to Karel říkal, že možná bude dneska z tvé strany nějaké překvapení,“ zareagovala Monika.
„Je to tak. Jsem dnes pozván na neformální výslech, kde bude kromě policejního rady z Finančního analytického úřadu také zástupce Bezpečnostní informační služby z odboru dohledu na působení ruskojazyčných a balkánských struktur organizovaného zločinu. A byl bych moc rád, abyste mě doprovodili a vypověděli, co jste na vlastní oči viděli a zažili v Rodeu. A ty jim Klárko vylíčíš, čeho jsi byla svědkem ve Vídni a také jaká byla tvá výpověď na tamější policii.“
„Tak trochu jsi mě překvapil,“ začala Klárka. „To jako teď půjdeme někam na policii?“
„Kvůli BIS to nemůže být žádná policejní úřadovna nebo expozitura. Vybral jsem jeden bar, kde je klid a který má BIS pro takové akce prověřený. Samozřejmě i tam jste mými hosty. Průběh bude takový, že jim dám přečíst jeden email, který jsem dostal. Oni se nad ním zamyslí a určitě budou chtít od vás doplnit informace. Vy jim podle pravdy odpovíte a pak může začít volná zábava a budeme pít a jíst co hrdlo ráčí. Veškerý výslech se bude točit jen okolo Jany, té blondýnky, se kterou jsem byl v Rodeu. Teď vám všem dám přečíst, co mi napsala. To samé dostanou i oni,“ a podal jsem Karlovi mobil s otevřeným mailem od Jany. Seděl mezi Monikou a Ivkou, já na něm nastavil velká písmena, a tak mohli číst společně. Chytil jsem Klárku pod stolem za ruku a dal jí pusu. Podívala se na mě a rychle zakroutila hlavou, jako že nechápe, co se vlastně teď bude dít. Já se jen usmál a neznatelně přikývl. Zamával jsem na barmanku a ona přinesla poslední, čtvrtou nachlazenou lahev.
„Co se v té Vídni stalo?“ zeptal se Karel.
„Byl tam v obchodním centru jeden drban, co si myslel, že to umí s nožem. No a já jsem už od dětství obdivovatel Kary ben Nemsího. Ten se proslavil silou svého úderu, a to dlouho před Muhammadem Alim juniorem. Použil jsem svou vytříbenou techniku, dal mu ránu pěstí a on na ní umřel.“
„Cože?“ zeptala se s úlekem v očích Monika. „To, co čtu o té dívce, tak to je čirá hrůza. To další jsi tedy opravdu zažil ty?“
„Ano. Vyšetřovala mě kvůli tomu v Rakousku policie. Skončilo to poděkováním, že jsem občanskou statečností zabránil krveprolití v obchodním centru Millenium. Je toho ještě teď plný rakouský internet. Včetně toho úderu, který nasnímala kamera v obchoďáku.“
„To jsi mu dal jen tak jednu ránu pěstí a zabil ho?“ ptala se Ivka. „Nevypadáš, že jsi úplná korba, ale ránu asi dát umíš, to je vidět hned,“ pokývla hlavou a začala si mě víc prohlížet.
„Ano, byla jsem u toho,“ odpovídala za mě Klárka. „Byla to strašlivá rána vedená zespodu na bradu. Útočník navíc proti Romanovi rychle běžel, tak byl úder o to silnější. Útočník držel v ruce nůž a ohrožoval všechny okolo a Roman na rozhodnutí, co udělat, neměl skoro žádný čas. Jak Jana píše ve svém mailu, byl to sprostý hromadný vrah. Tady je to video,“ a ukázala na svém mobilu záběry mého úderu.
„Nejsi tam moc poznat, ale vypadá to jako ty,“ říkal Karel a pečlivě si mě prohlížel.
„Máme nejvyšší čas, prosím necháte se ode mě pozvat do toho baru?“
Všichni se začali překřikovat, že taková prasárna se nesmí zamést pod stůl a že je hrozné, co Janě a její rodině provedli. Že si toho policajta i toho druhého agenta fakt ostře podají. Objednal jsem dva taxíky, dopili jsme a šli si nasednout.
„Romane“, ptala se Klárka v taxíku. „ono se oproti původnímu plánu něco změnilo?“
„Ne, vše jde tak, jak jsem ti říkal a připravil. Jen došlo k mírnému rozšíření. Seznámíš se se Simonou.“
„Cože?“
„Ano, přijde tam s Petrem.“
„Tak to musím rozdejchat. Vím, tlačila jsem na tebe, ať to nějak vyřešíš. Ale že se toho přímo zúčastním, to jsem netušila.“
„Vím. A neboj se toho. Jde jí o místo. Ví, že když by se profláklo, co dělala, tak poletí. Bude jak mílius.“
„No snad… A kam vlastně jedeme? Swingers padá?“
„Ne, schůzku jsem domluvil právě tam.“
„Romane, ty jsi fakt nebezpečnej manipulátor. Víš to?“
Pokrčil jsem rameny a mlčel. Také jsem neměl sebemenší tušení, co se bude dít dál.
Přijeli jsme do Letňan jako první. Zaplatil jsem a čekali jsme na taxík s Karlem a jeho girls.
„Klárko, až půjdeme dovnitř, tamhle dolů, jak je to písmeno F, drž se za mnou. Ať Karel a spol neslyší, co říkám. Budu tam machrovat s kartičkou, co vypadá jako průkaz. Bude to myslím velice efektní.“
„Manipulátor. Vždyť to říkám. A já nebohá se tady musím potkat s dekompenzovanou a nejspíš i ozbrojenou psychopatkou. Romane, nejsem s tebou ani týden a už podruhé mě vystavuješ nebezpečí života. Co když nás zastřelí? Uvědomuješ si to vůbec?“
„Nebude to tak hrozné, uvidíš. Už se mi omluvila.“
„Omluvila? To nemyslíš vážně! U psychopatů je to úplně jedno! Jak vypadá? Ať vím, na koho si mám dát dopředu pozor.“
Vytáhl jsem mobil a našel pár fotek Simony.
„To je ona? Já si ji představovala jinak.“
„Čarodějnici nebo mužatku s mohutným knírem, že jo?“
„Nebuď takový. Jo, trefil jsi to. Nemohla jsem jí vidět jako normální a celkem sympatickou holku. Když tě tak pronásledovala.“
„Už jsou tady. Jdu zaplatit taxi.“
„Kam tady půjdeme? Do nějakého konspiračního bytu? Začíná to být napínavé,“ zajímal se Karel.
„Jdem do zvláštního utajeného podniku. Vstup je jen na průkaz, který naštěstí vlastním. Mohu si přivést hosty, takž vše je ok. Až tam budeme, tvařte se jakoby nic, že je vám vše jasné. Služba nás uvede ke stolu a pak přijdou vyšetřovatelé. Pojďte za mnou.“
Sestoupili jsme ke vchodu, zazvonili a za chvíli přišla obsluha. Ukázal jsem členský průkaz, oznámil polohlasně naší rezervaci a že si půjdeme rovnou sednout ke stolu. Že prohlídku ani nebudeme absolvovat. Když jsme procházeli úzkou dlouhou sestupnou chodbou, Karel a jeho girls trochu nevěřícně koukali okolo sebe. I Klárka byla zaražená. Pak se před námi objevil krásně osvětlený bar, kde sedělo několik dvojic. Obsluha nás mlčky uvedla ke stolu, nasadila nám identifikační náramky a zeptala se, zda si dáme drink na uvítanou. Přikývl jsem a poděkoval.
„Ty náramky jsou pro naše pohodlí. Zaznamenávají každou objednávku. Takže přijdete na bar, objednáte si cokoli a oni jen sejmou čárový kód. Je to fajn. Jak se vám tu líbí?“
„Tohle provozuje vnitro? Takový tajný bar, to jsem tady na sídlišti opravdu nečekal. Je to tu parádní! A ten vchod! Není to předělaný protiatomový kryt?“
„Ano, je. Také se mi to tady líbí. Pozor, budeme mít návštěvu. Už jdou k nám.“
Klárka mě pevně chytila za ruku.
„Ahoj Simono, dobrý večer Petře. Dovolte, abych vám představil své přátele a mou budoucí manželku Kláru. Mí přátelé Karel, Monika a Ivka byli totiž poslední, kteří viděli Jovanu Hadžić, která si říkala Jana. Přišlo mi, že jejich očité svědectví by mohlo pomoci. Rád bych, aby naše setkání bylo víceméně neformální. Takže ani nemusíte ukazovat své služební průkazy. Pokud bude zapotřebí i po tomto setkání provést nějaké úkony, domluvíme se až nakonec.“
Simona a Petr se na sebe podívali, pozdravili, poděkovali za představení a Petr přinesl k našemu stolu ještě dvě křesla.
„Jak jsem pochopil, došlo minulý týden v Praze k pár událostem, které by právě Jovana Hadžić mohla objasnit. Potkal jsem se s ní poprvé minulý týden ve středu. Podruhé v neděli, ve Vídní v Millennium City, bylo přesně 11:20 a stalo se to nedaleko restaurace Alias.“
Petr i Simona se na sebe podívali. Začala Simona.
„To přece není možné! Byl jsi nemocný a ve své posteli!“
„Nechtěl jsem, aby kdokoli věděl, co dělám. Klárka mě do Vídně odvezla. Jovanu Hadžić jsem pouze zahlédl. Bylo to zrovna ve chvíli, kdy se jí pokoušel zavraždit jeden Francouz původem z Bosny. Dal jsem mu pěstí a zabil ho. Vyšetřovala mě rakouská policie a za můj zásah proti teroristovi jsem dostal pochvalu. Slíbili, že budou mou totožnost kvůli možné odplatě držet v tajnosti. Klárka má záběry z kamery v obchoďáku, podívejte.“
Klárka předala svůj mobil a pustila záznam z útoku. Simona i Petr mlčeli.
„Po tomto útoku mi Jovana Hadžić poslala mail. Když mi dáte své mailové adresy, pošlu vám ho. Zatím si ho tady můžete přečíst.“
Petr se Simonou soustředěně četli mail. Simoně to slušelo. Krátká sukně odhalovala její dlouhé štíhlé nohy a jemné líčení podtrhovalo lehce vystouplé lícní kosti. Klárka ale byla hvězdou. Byli jsme všichni ticho a čekali, až mail dočtou. Jen já jsem zase vyhrál v pití welcome drinku, neboť jsem ho dorazil jako první. Mávl jsem na obsluhu a objednal lahev bílého. Snad nebudu moc mluvit. Petr se zeptal Simony, jestli už dočetla, a podal mi nazpátek telefon.
„Předpokládám,“ ujal jsem se opět iniciativy, „že přišlo z Francie upozornění na podezření praní špinavých peněz. A že původ těch peněz může být v bývalé Jugoslávii. Bylo jasné, že musíte sledovat všechny, a balkánská překladatelka musela být extrémně podezřelá. Simono, tys jí sledovala a narazila jsi při tom na mě. Předpokládám, že Petra znáš z PAČR. Požádala jsi ho o pomoc, protože víš, že to spadá do jeho pole působnosti.“
„Petře, já Romanovi opravdu vůbec nic neřekla. Netuším, odkud má tyto informace. A už vůbec nechápu, jak všechno stihnul. Vždyť jsme ho skoro pořád sledovali!“
„Simčo,“ spustil Petr, „tohle už není případ pro FAU. Roman má velmi podstatné informace, které přesně zapadají do našeho poznání. Předpokládám, protože se znáte s Romanem už dlouho, že nějak přišel na to, kde pracuješ. Prostou dedukcí a z informací z mailu od Jany mu všechno došlo. On nebude jen tak obyčejnej vinárenskej povaleč a holkař, jak jsi mi ho líčila. Přiznávám Romane, žes to na mě parádně sehrál. A já tě špatně odhadl. Vsadím se, že už při druhém našem setkání tady jsi věděl, co jsem zač. A tvé zmizení bylo prostě parádní.“
„Bude zapotřebí ještě něco sepisovat?“ zeptal jsem se a otočil se na Petra.
„Myslím že ne. Policie to odloží a my budeme monitorovat. A děkuju za tuhle schůzku. My bychom na to také nějak postupem času přišli, ale takhle jsi nám ušetřil spoustu mravenčí práce. Díky,“ skoro zakřičel svým mohutným hlasem a podal mi přes stůl ruku.
„Přátelé a kamarádi, prosím omluvte mě, potřebuju ještě se Simonou a Klárkou něco probrat na baru. Nebojte, za chvíli se vrátíme.“
Obě dívky šly zaraženě za mnou. Posadili jsme se, objednal jsem pro každého skleničku sektu a Simona spustila jako první.
„Kláro, promiň. Nevím, co to do mě s Romanem vjelo. Já snad nejsem taková kráva. Vlastně jo, jsem. A ty taky promiň, Romane. Vím, že mi můžeš pořádně zatopit. Ale protože jsi nás sem neformálně pozval a vlastně všechno sám vyřešil, což absolutně nechápu, tak to snad dokážeme ukončit smírem. Kláro, nevím, co ti všechno Roman povídal, ale hrozně se stydím.“
„Simono, máš pravdu, že tohle setkání bylo od Romana gestem smíření. Ani já už nepociťuji mezi námi žádný problém. A trochu ti rozumím. Roman je totiž opravdu pořádnej holkař. Já bych to možná řekla i jinak. Stalo se mi vlastně to samé, co tobě. Minulý týden jsem ho viděla s jinou, jak se líbají. Byla jsem z toho také v pořádném šoku a vyváděla věci, za které se ještě dneska stydím. Jsem poslední, kdo by si teď mohl myslet o tobě něco špatného. Jo, dobře, přiznávám, myslela jsem si, že jsi psychopatická mužatka. Ale tohle dnešní setkání mi připomnělo, co jsem prováděla já. Musela jsem změnit názor.“
„Klárko a Simčo, já byl jenom blbej. Chtěl jsem si hrát a chtěl jsem všechno a každou. Ale tohle všechno, co se poslední týden stalo, ze mě udělalo někoho jinýho. Ano Simono, nebudeme se už vídat a ani scházet. Myslím, že ti to po tomhle všem asi ani nebude scházet.“
„Rozhodně budu ráda, když už tě nikdy neuvidím.“
S Klárkou jsme se zvedli a vrátili se k našemu stolu.
„Petře, myslím, že Simče teď není úplně lehce. Třeba by jí pomohlo, když bys za ní šel. Dík,“ řekl jsem Petrovi a mrknul na něj.
„Romane, tohle byli opravdu praví agenti?“ zeptala se Monika.
„Bohužel, a stále ještě jsou.“
„A tohle je špiónskej podnik?“ ptala se pro změnu Ivka.
„Není. Vidíte tamhle co je za barem?“
„No vypadá to jako další menší barový pult,“ přidal se Karel.
„To také je. Slouží k obsluhování bazénku.“
„Tady je i bazén? V baru? To slyším poprvé, že by v baru bylo takové vybavení.“
„Tohle také není normální bar. Jsme ve swingers klubu.“
Monča s Ivčou se vyloženě rozzářily. To mi nedalo a vyzval jsem Karla, ať to tu s nimi prošmejdí.
„Romane, tys mi teda dal. Já byla jak na houpačce. Je to dobrý, není to dobrý a zabije nás, je to dobrý, není to dobrý a zabije nás. A takhle jsem to měla dokola. Až u toho baru jsem pochopila, že to má Simona vlastně úplně stejný, jako já. Že se bojí možná ještě víc. Přesto našla odvahu a promluvila jako první. To musím ocenit. Nebude to taková kráva, jak jsem si myslela. Vlastně mi byla celkem sympatická.“
„Nechme Simonu Simonou. Dejme si ještě skleničku. A jestli si to tu také budeš chtít jít prohlédnout, můžeme.“
„Tady vůbec není poznat, že to je nějakej hambatej podnik. Ale vlastně už jo! Tamhle u stolu sedí pár zabalený do osušek. A teď na baru vidím další! Tý jo, ono to tu asi docela žije! Když ti to nebude vadit, provedeš mě?“
„Jasně, pojďme!“
Jak jsem předpokládal, Klárku nejvíc zaujal bazén. Došel jsem pro klíčky a po cestě narazil na Karla a jeho girls.
„Chcete jít s námi do bazénu?“
„Jo, jasně,“ hned reagovala Ivka. „Ona je Klárka moc hezká. I Simona se mi líbila. Ty jsi se Simonou spal?“
„Ano, nějakou dobu jme spolu spávali. Tak pojďte, já vám ukážu, co a jak.“
Všichni jsme se svlékli, vzali si osušky a přes sprchy to vzali do bazénku.
„Dáme si všichni bruta?“ zeptal jsem se nenuceně, aby nebylo vidět, jak si naše tři děvčata neustále prohlížím. Monika měla totiž opravdu úctyhodné poprsí a nedivím se, že jsem ji v Rodeu stále koukal do výstřihu. Oproti ní byla Ivka vyloženě chlapecký typ. To navíc podtrhovaly i její velmi krátké vlasy. Avšak postavu s drobnými ňadry měla naprosto výstavní.
Z barového pultu jsem odebíral bezpečnostní umělohmotné sektové skleničky a rozdával je.
„Romane, já tě celý večer pozoruju a naprosto nechápu, kam to pití dáváš,“ obrátila se na mě Monika. „Já myslela, že opravdu málo sneseš, když jsem tě zažila v Rodeu. Ale ty máš v sobě pomalu tři lahve vína a já bych nepoznala, že jsi vůbec něco pil. Ty jsi také agent a máte na to nějaký speciální výcvik?“
„Nic takového. Prostě to jen někdy lépe sedne.“
„Klárko,“ slyšel jsem šeptat Ivku, „věděla jsi, že Roman spal s tou hezkou agentkou? Teda ty jsi o moc hezčí, opravdu se mi hrozně líbíš, ale věděla jsi to?“
„Ano, minulý týden jsem na to přišla. Víceméně náhodou.“
„A jak dlouho už s Romanem jsi? Že plánujete svatbu.“
„Od minulého pátku.“
„Ježiš není to nějaký moc hrrr? Když je takovej hodně na holky? I na mě se každou chvíli dívá, i když ani nemám pořádně prsa a zadek a stehna.“
„Kouká, protože se mu líbíš. A jsi opravdu krásná.“
„Myslíš? Ale radši bych se líbila tobě. Ty jsi totiž skutečně nádherná, ne jako já. Opravdu si ho chceš vzít za muže, když ho znáš od pátku? Ve středu na něj ta blondýna Jana, jak jí zachránil, koukala opravdu hodně zamilovaně. Také jsem nechápala, proč mu utekla. Ale tvořili moc hezký pár.“
„Já s Romanem nejsme hezký pár?“
„Jste, ale ty jsi hezčí než Roman. Ona tak hezká nebyla, tak se k němu podle mě hodila líp.“
„Znám se s Romanem už dlouho, ale byli jsme každou chvíli rozhádaní. Až teď jsme si právě v pátek řekli, že s rozchody končíme, a budeme spolu.“
„Aha, tak to je jiná, když ho znáš dýl. Pokud by ses s ním zase rozešla, nechtěla by ses pak sejít se mnou? Jen tak na pokec. Že to bys měla víc volného času a když bys nevěděla co s ním, mohly bychom ho trávit spolu.“
„Ivko, viděla jsi? Karlovi stál a šel někam s Monikou!“
„To zase budou šukat. Karel je z ní dost hotovej. To ty její prsa. Když já se žádnýmu chlapovi nemůžu líbit. Jen občas ňáký holce. Nešla by ses se mnou na ně podívat, jak mrdaj?“
„Tak jo. Řeknu Romanovi, že se tu s tebou porozhlédnu.“
Samozřejmě jsem Klárce schválil, ať se jde s Ivkou po klubu projít a všude podívat. Jen jsem kroutil hlavou nad rafinovaností Ivky, se kterou se mě snažila u Klárky co nejvíc očernit. Objednal jsem si další skleničku a přemýšlel, jak to vlastně dnes celé dopadlo.
„Neruším?“ ozvalo se vedle mě a já málem leknutím nadskočil. To přišel Petr. Sám.
„Petře, ty hračky u mě v bytě jsou vaše?“
„Ano, jsou. My si je ještě dneska vyzvedneme.“
„Jasně, nemusíš mi nic vysvětlovat. Co Simona?“
„Šla na záchod. Možná to s ní dám dohromady. Už na akademii byly náznaky, že by to šlo. Ale to chodila s tebou a nějak jsem neuspěl.“
„To vám přeju. Jen pozor, bývá někdy hodně žárlivá.“
„Víš, že si budeme úplně všechno prověřovat.“
„Jasně, počítám s tím. Proto jsem ti to takhle předal. Pošli mi pak na mobil tvůj mail. Číslo máš.“
„Jo, jasně. A ještě jednou děkuju. Fakt jsi dobrej. Jak jsi ji ve Vídni našel?“
„To víš, občas nás vinárenský povaleče napadne, že není špatný se ptát. Kdo se ptá, ten se dozví. A tak jsem se dozvěděl.“
„Dobře, nebudu naléhat. Dost jsi nás proškolil. Typické hrubé podcenění z naší strany.“
„To je tak, když se někdo až příliš zabývá technikou, a kašle na starý osvědčený metody.“
„Hmmm. Ty zatracený telefony. Tak jsme si na to zvykli, že to pomalu neumíme jinak. Simča se už vrátila. Jdu za ní. Měj se, bylo fajn se s tebou potkat. A ještě lepší bylo, žes nad všema vyhrál. Ale už to radši neopakuj. Nemají žádné slitování.“

Vstal jsem také a šel hledat Klárku. Kupodivu jsem ji našel u našeho stolu v družném rozhovoru s Ivkou.
„Jak se vám tu líbí?“
„Budmuži, je to docela vzrušující dívat se naživo na jiné, jak si to dělají. Ale mnohem zajímavější mi přišlo povídání tady s nádhernou Ivkou. Líbí se ti také?“
„Přiznávám, že jsem si jí potají hodně prohlížel. Nahá je naprosto okouzlující. Je škoda, že její oblečení skrývá tolik krásy.“
„Já nikdy nebyla ani na nudapláži. Ale jak je tady spousta nahých a milujících se lidí, tak mi to přijde tak přirozené a osvobozující. Prostě se toho tady nemůžu nabažit. A co je zajímavé, nikdo nás tady neotravuje, nejsou tu ani žádní ožralí. To jsem v baru nezažila ani nepamatuju. Vlastně nikdy.“
„Ivka má pravdu. Také mám takový zvláštní osvobozující pocit. Navíc mi je s Ivkou úplně báječně,“ řekla Klárka takovým zvláštním tónem a olízla si rty.
„Já proti tomu nic nemám. Bylo by škoda odsud odejít bez jediného orgasmu. Jen nabízím, že vás budu hlídat, aby vás někdo neotravoval.“
„Už jsme se o tom s Ivkou bavili, a mám jiný nápad. Že bych byla s váma oběma. Je to moc velkej odvaz? Opravdu mě to láká.“
Skončili jsme na vyvýšené posteli, jak jsem byl ve středu s Janou. Holky měly výhled, pokud se chtěly dívat, a naopak když si lehly, nebylo z nich moc vidět.
„Jak to uděláme?“ zeptala se značně nadrženým tónem Klárka.
„Ivko, lehni si na bok zády sem ke zdi. Ty k ní Klárko čelem a můžete se hladit a líbat. Já si lehnu zezadu ke Klárce a uvidíme, jak nám to půjde.“
Holky to rozjely úplně neskutečně. Líbaly se a při tom se vlnily celým tělem. Hned jsem ho měl jako kámen. Ivka dráždila Klárce kundičku rukou a pak si do ní vzala mého ptáka. Začala mi ho tlačit na poštěváčka a sjížděla s ním až k dírce. Pak přidala na intenzitě a zasouvala na kraj Klárčiny kundičky jen špičku mého žaluda. Bylo to neskutečně rajcovní. Pravou ruku jsem zasunul Klárce pod pas a rytmicky jí na sebe přitahoval. Levou rukou jsem chvíli hladil Klárce prsa, chvíli sahal Ivce na rozkošný malý zadeček a zajížděl až k úplně promočené kundičce. První se za hlasitého výkřiku udělala Klárka.
„Já chci ještě, prosím udělejte mě“, sténala rozkoší zmožená Klárka.
„Lehni si na záda. Ukážu ti, proč je to od holky nej,“ zašeptala Ivka a začala Klárku vášnivě líbat. „Ty si lehni vedle, neboj, Klárka ti na něj bude při tom sahat.“
Ivka přešla z líbání úst na krk, pak se pečlivě věnovala oběma bradavkám, které se o poznání víc napřímily. Jak postupovala níž, k bříšku, vzala Klárku za ruku a položila jí na mého ptáka a obě mi ho honily. To už se blížila ústy ke Klárčině mušličce a svou ruku od honění odpoutala. Klárka však jemně v honění pokračovala dál. Viděl jsem, jak Ivka jednou rukou něžně tlačí na podbřišek a druhou se snaží dát celou do Klárky. Do toho lízala jejího poštěváčka jak o závod. Klárka už začínala červenat, přestala honit a jen mě za ptáka velice pevně držela. A pak přišla orgastická smršť. Trvala dobré tři minuty. To jsem odhadl podle hudby, která potichu a decentně zněla po celém klubu. Vyčerpanou Klárku Ivka jemně hladila po celém těle a zahrnovala ji polibky. Když se konečně Klárka vydýchala, posadila se, usmála se a ukázala, ať si sedneme vedle ní.
„Vy dva, neznáte se náhodou? Ale pravdu!“
„Známe se od středy,“ začala Ivka. „Ale to mě Roman moc nevnímal. Ani když jsme ho dovedli domů.“
„Ivka má pravdu. Vzpomínám si na ní jen velmi mlhavě.“
„Ivko, tys mi to totiž udělala úplně nádherně. Kdo tě to naučil? Karel?“
„Ten na to moc není. Podle mě je trochu nešikovnej, a to i v posteli. Jedna spolužačka mi to před rokem takhle udělala.“
„Včera mi totiž úplně stejně dráždil čípek i Roman. Nikdy před tím jsem to neznala. Ty jsi byla něžnější, to je samozřejmé, protože máš menší ruku. Včera i dneska to bylo tak nádherné, že jsem se lekla, že jste se na mě nějak domluvili. Tady to ale bylo ještě mnohem silnější. Možná i proto, že je okolo spousta šukajících lidí. A že se dívají i na nás.“
„Zkus to Ivce oplatit. Nejdřív ji udělej rukou nebo lízáním a pak rychle přejdi na děložní hrdlo.“
„Neraď Romane, já už moc dobře vím, jak na to co nejlépe. A Ivka je tak krásná,“ skončila se mnou Klárka, otočila se k Ivce a začala se s ní opět úplně neskutečně vášnivě líbat. Jenom z toho pohledu se mi znovu postavil tak, že to až bolelo. Nechtěl jsem ale holky nijak vyrušovat a jenom je trochu chránit, když by byl někdo příliš vlezlej. Při lízání od Klárky se Ivka udělala během chvilky. Pánev jí vystřelila vzhůru a prohnula se jako luk. Ani se nestačila pořádně vydýchat, a Klárka začala systematicky roztahovat velmi úzkou Ivčinu pipinku. Během chvilky však do ní pronikla celou dlaní. Laskala ji snad necelou minutu, když to na Ivku přišlo. Vlna následovala vlnu a celé tohle orgastické šílenství trvalo určitě přes dvě písničky. Úplně vyčerpaná Ivka se posadila, objala Klárku kolem krku a začala plakat. Chtěl jsem přispěchat nějak na pomoc, ale Klárka mě gestem vrátila nazpátek. Tak jsem čekal až Ivka dopláče.
„Klárko, to bylo úplně nejkrásnější v mém životě. Já jsem tak šťastná, a tak moc smutná, oboje najednou, že nevím, co se vlastně děje. Nezlob se, že pláču.“
„Plač, klidně plač, bude ti líp,“ konejšila a hladila Ivku Klárka. Ivka se pomalu uklidňovala a už jen trochu popotahovala.
„Víš, proč jsem tak moc smutná?“
„Ano, protože se budu vdávat.“
„Jak to víš?“
„I já cítím něco hezkého, co nemůže být. Jsem oproti tobě ale smutná jen trochu, protože nejsem na to sama.“
Teda holky, vy mi dáváte, řekl jsem si v duchu.
„Ivko a Klárko, nebuďte smutné. Tohle přece má řešení. Vždyť Klárka může mít dva partnery. A můžeme spolu žít dohromady. Je to snadnější pro údržbu domácnosti, pro hlídání dětí prostě pro všechno.“
Klárka se odtáhla od Ivky, podívala se na mě a spustila: „To si z nás děláš srandu? My jsme opravdu smutné a hodně nás to trápí! Já totiž nic takového nikdy nepoznala a rozhodně nejsem připravená na hloupé vtípky!“
„Klárko, Ivko, já to myslím vážně. Jestli vás to přitahuje tak, že nemůžete bez sebe být, protože byste z toho byly moc smutné, tak mám snadné řešení. Budete spolu a se mnou tak dlouho, dokud vás to bude bavit. Ivko, já si na tebe nečiním vůbec žádné nároky. Ale jak jsme si to dělali všichni tři, tak mě to fakt moc bralo. A to jsem se ani neudělal.“
„Ivko, neříkal tady někdo před chvílí, že by bylo škoda odsud odejít bez jediného orgasmu?“
„Klárko, neříkala jsi, že toho na tebe bylo někdy až moc? Nemyslíš si stejně jako já, že by se odsud nemělo odejít dřív než po dvou orgasmech, a to ještě kdo ví jestli?“
„Ivko, máš naprostou pravdu, protože si taky někdy potřebuju vorazit. A jestli si myslíš, že ti to přinese čistou radost, máme před sebou dost šťastné období.“
„Klárko, já se na ty budoucí roky už teď těším. Měla bych ale vyzkoušet, zda to bude fungovat. Ty vyzkoušeno od pátku máš. Tak teď můžeš zkontrolovat, jestli dochází na dalších obou stranách k alespoň dostatečné čisté radosti z prožité rozkoše.“
„Moc ráda se budu dívat a bedlivě to sledovat. Neboj.“
Co to na mě holky ušily? A já že jsem manipulátor? Naprosto jsem netušil, co teď mohu čekat. Ivka vstala, přešla ke Klárce a začala ji opět líbat. Po chvilce přestala, a ač se nemohla od Klárky rychle odtrhnout, zvedla se a sedla si na paty naproti mně. Dívala se mi do očí. Pak mi rukama sáhla na ptáka a ten se mi doslova bleskově postavil. Zatlačila mě, abych si lehl. Lehla si na mě celým svým drobným tělem a začala se se mnou líbat. Nejdřív jen tak zlehka, skoro nesměle, ale postupně její jazyk nabýval na agresivitě. To už zapojila i boky a jezdila mi kundičkou po žaludovi. Vzpřímila se na mně a pomalu si na něj nasedla. Byla těsnější než Klárka. A také nemohla hned dosednout naplno. Postupně se roztahovala, až se jí to povedlo. Pak začala ne mně dělat takové zvláštní krouživé pohyby pánví a při tom se snažila dostat co nejhlouběji. Dívala se mi neustále do očí a já byl celým jejím vzezřením naprosto unesen. Zlehka jsem se začal rukama dotýkat hrotů jejich bradavek. Sama si nakláněním určovala, jak moc intenzivně mám její drobná ňadra hladit. Začala pozvolna zrychlovat a na hrudi nad ňadry a okolo krku se jí začaly objevovat rudé skvrny. Cítil jsem, že už budu stříkat. Snažil jsem se to udržet, ale tempo bylo plně pod kontrolou Ivky a já ho nechtěl nijak narušovat. Soustředil jsem se proto na práci s bradavkami a snažil se je na co největší ploše jemně dráždit. Klárka na nás fascinovaně koukala a začala si to dělat rukou. Já už to nemohl déle vydržet a za táhlého vzdechu začal do Ivky stříkat. Ještě dvakrát na mě nasedla a zhroutila se na mě se silnou křečí. Tak mi obepnula ptáka, že jsem to doposud nezažil. Vlny rozkoše opět přicházely jedna za druhou, a ne a ne ustat. Pokud jsem dobře poslouchal, tak to zase byly dvě písničky a kousek. Když se Ivčin stav trochu zklidnil, objala mě kolem krku a začala se se mnou líbat velmi rafinovaným způsobem.
„Klárko, Roman je rozhodně zatraceně šikovný. Povedlo se mu to, co ještě nikomu. Nejenom že mě úplně totálně udělal přes čípek svým skvělým ptákem, ale zažila jsem chvilku před tím i orgasmus z dráždění mých koziček. A celou dobu, co jsem zažívala ten mohutný dlouhý orgasmus, tak byl ve mně a vydržel velmi tvrdý.“
„Ivko, já na obou stranách viděla výtrysk čiré a nefalšované radosti. Necítila jsem zlobu ani zášť, jen jsem začala moc chtít být ještě jednou. Vyzkouším, kolik má Roman v sobě síly, a ty, když se na nás budeš dívat, zkoumej své pocity. Pokud budou stejně pozitivní jako mé, budu šťastná.“
Po tomto monologu si Klárka přisedla ke mně a zvrátila mě na sebe. Roztáhla nohy, obejmula mě jimi a rukou navedla mého stále ztopořeného ptáka do své hladové kundy. Já do ní velmi hladce vklouzl. Měl jsem intenzivní pocit, že musím nasadit přímo ďábelské tempo. Ano, bylo to to, co Klárka očekávala. Ve zběsilém rytmu se mě snažila nohama, které bránily mému vyklouznutí, do sebe co nejvíc zarazit. Já této její snaze vycházel divoce vstříc. Docházel mi už pomalu dech, když Klárka vykřikla, přimáčkla mě k sobě a pánví se snažila co nejhlouběji přirazit. To ve mně spustilo další orgasmus a já cítil, jak znovu stříkám.
„Klárko, bylo to tak živočišné, že jsem při pohledu na vás úplně zapomněla dýchat. Chci se pokaždé dívat, jak se milujete. Vzbuzuje to tady uvnitř další a další touhy po orgasmech. Vůbec nechápu, co jste to odblokovali. Klárko, já ještě Romana neochutnala. Ale je teď v tobě a já mám na něj pořádnou chuť. Dovol mi ho z tebe vylízat.“
Klárka si lehla zase na záda, roztáhla nohy a hladová Ivka se z ní snažila dostat každou mou kapku. Klárka se najednou začala chvět a vyšel z ní mohutný výstřik přímo Ivce do pusy. Ivka to nečekala a nestačila Klárčin squirt polykat.
„Klárko, chutnáš nádherně. To jsi vždycky uměla tak krásně stříkat?“
„Ne, to až teď, s Romanem. Ty jsi druhá, se kterou jsem se uvolnila a dokázala vystříknout. Ani když jsem si to dělala sama se mi to nepovedlo.“
„Klárko, můžu ti být druhým manželem a tobě Romane druhou manželkou?“
Klárce se začaly lesknout oči a Ivku velmi něžně políbila.

V tuto chvíli má zpověď končí. Následovaly dny běžného soužití tří lidí a zatím jen jednoho dítěte, kteří se všichni dohromady opravdu milují. Snad vás popis hektického týdne, který obrátil celý můj život vzhůru nohama, alespoň trochu rozptýlil. Nemám teď moc času psát. Musím dbát pečlivě o svou životosprávu, abych očekávání, která každou noc do mě Klárka s Ivkou vkládají, nezklamal. Proto jsem také byl poslední dva díly schopen dopsat až po tak dlouhé době, za což se všem věrným čtenářkám a čtenářům hluboce omlouvám.