To už je moc - Praha

Prahu miluju, má dokonalou atmosféru. Většinou to chápou jen ti, kteří v ni žijí (ne bydlí, ale skutečně žijí), protože je prostopášná, je středověká, stejně jako prvorepubliková.

Už na gymnáziu jsem milovala historky o tom, jak žili umělci v Paříži, kdy se opíjeli absinthem a na vlnách šílenství obcovali s ženami, které jim přinášeli rozkoš, ale stejně tak jim mohli předávat nemoc, na kterou do půl roku pojdou jako psi. A v tomhle šílenství tvořili díla, která se dnes snažíme pochopit. Přitom mě je jedno ten obraz, ale ten život je neskutečný.

Myslím si, že kdybych žila v Paříži, tak už tady nejsem, asi by mě to město semlelo, asi bych podlehla svým démonům. Ale Praha je jiná, za mě v tomto krásnější.

Kdo jste místní, tak jistě znáte hospodu na Andělu, kde si na stojáka můžete dát pivo i v době, kdy už všude jinde zhasnuli a zavřeli na tři západy.

Je to fajn místo, ale je i nebezpečné. Čeština se tady střídá s ruštinou možná častěji, než za bílého dne. Noc už dávno není mladá a všichni tak nějak tuší, že tu krásnou blondýnku ze začátku večera už si dávno odvedl domů někdo jiný a nikdo nový už se neukáže.

Čím více se však pije, tím více se odhalují pudy. Je pořád těžší a těžší se přetvařovat. A najednou i ta hubená holka od vedlejšího stolku, co nemá žádný kozy vypadá docela dobře ... jenže on má chuť na zboží, které já nemám. Jenže mě jeho dobývání baví, lichotí mi a flirtuje naplno. A protože jsem zlá, tak svolím, půjdu s ním na toaletu... chvěju se, protože jsem to zažila mnohokrát. Líbáme se a do pěti vteřin už šmejdí rukou tam dole. Podívá se na mě a já se usměju, jakože je vše v pořádku. Jenže pro něj zjevně není.

Je jako opařený. Tak si sundávám kalhotky a ukazuju mu to, co mu zřejmě zničilo sny o hezkém zážitku. Jeho rozpaky mě vzrušují a začínám si před ním hrát, ale on neví jak reagovat a jen kouká. Chci aby si klekl a vzal si mě do úst. Co se mu v tu chvíli stalo v hlavě netuším, protože si vážně klekl a ochutnal. Jenže hned na to řekl, že "to už je moc" a utekl.

Pokud sem chodíš a čteš to: Omlouvám se ti za pokaženou noc, ale chtěl jsi mě a já se ti odevzdala ;)