Party - 1.Kapitola

7.12.2020 NothingToSeeHere

Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já skončím v pátek večer sama na baru - v jedné ruce nepříliš vydařená cuba libre a v druhé telefon v zoufalé snaze, nevypadat tak uboze, jak jsem se ve skutečnosti cítila. Původně mi měla dělat společnost jedna z mých kamarádek, ale na poslední chvíli (a tím myslím hodinu předtím, než jsme se měli sejít v centru) to zrušila s tak trapnou výmluvou, že mi ani nestála za odpověď. A tak mi nezbylo nic jiného než vyrazit do víru velkoměsta a doufat, že se to obejde bez krádeží nebo něčeho horšího.

Dorazila jsem do našeho oblíbeného klubu, sedla si na rezervované místo s dokonalým výhledem na vystavené láhve alkoholu ve všech barvách duhy a objednala si první drink. Přemýšlela jsem o tom, proč jsem setrvávala ve vztahu, který nestál za nic a proč se nakonec já cítím mizerně zatímco on si pravděpodobně užívá s jinými.

My lidé jsme zvláštní tvorové. Rádi plaveme do větších a větších hloubek sebelítosti až se v tom nakonec úplně ztratíme jen abychom mohli nakonec říct, že špatní jsou všichni ostatní. Ale tohle nebyl můj plán na dnešní večer. Dnes jsem se chtěla opít tak akorát, abych si vybavila cestu domů a případně se vyspala s neznámým cizincem, jehož jméno mi nebude stát za zapamatování.

Rozhlédla jsem se po klubu, do kterého co každou minutu proudili další lidé, a došla k názoru, že nezávazný sex budu muset ze svého programu vyškrtnout.

„Můžu Vás na něco pozvat?“ ozvalo se za mými zády.

„Sorry, I don’t understand,“ odpověděla jsem, když jsem si prvního odvážlivce večera pořádně prohlédla. Dlouhé mastné vlasy, tričko s trapným potiskem a děravé ryfle. Ne, díky.

Otočila jsem k barmanovi, který po mě vrhal lítostivé pohledy už od chvíle kdy jsem přišla. Zazubil se na mě a potřásl hlavou. Jsem ráda, že se aspoň někdo baví.

„Bolelo to?“ zeptal se pro změnu pán, jehož příchod jsem vůbec nezaregistrovala.

„Myslíte, když jsem se škrábala z pekla? Trochu, polámala jsem si pár nehtů…“ Obtloustlý krasavec ve věku mojí mámy na mě vrhl pohled „to bylo trapný“ a zase zmizel.

Zhluboka jsem si usrkla ze skleničky a povzdechla si. Jestli to takhle půjde dál, koupím si radši krabičák a sednu si někde venku na lavičku. Rozhodně to tam bude míň k pláči.

Další hodinu mi dělal společnost můj nový kamarád Jack s colou. Během té doby se tu objevila parta ožralých družiček, která předváděla něco, co by snad měl být tanec, ale mělo to k tomu poměrně dost daleko. Nicméně jsem měla na chvíli o zábavu postaráno, a to bylo fajn.

A pak se zjevil on – chlap s velkým C, a dost možná i s velkým P. Všichni se rozestoupili jako rudé moře, když procházel parketem směrem k baru a já měla co dělat, abych se nepolila svým drinkem. Vysoký s rameny tak širokými, že se sotva vejde do dveří; a sice bez vlasů, ale vlastně to k němu sedělo tolik, že to vůbec nevadilo. Ale nebylo to jen o tom, jak vypadal. Vyzařovalo z něj takové charisma, že všem ženám tady jen při pouhém pohledu sjely samovolně kalhotky až ke kolenům. Ale to jen pro představu. Jinak mi vlastně byl úplně fuk a dál jsem si hleděla svého. Nebo jsem se tak aspoň tvářila.

Koutkem oka jsem sledovala, jak ho oslovuje jedna baba za druhou…neúspěšně. Ale musela jsem ocenit jejich odvahu. Já se radši věnovala Jackovi a vsedě se pohupovala v rytmu hudby, která konečně začala stát za to.

„Nazdar, kočičko. Co ty tu tak sama?“ Ach jo. Tenhle měl pro změnu problém udržet oční kontakt; tak byl opilý.

„Na někoho čekám,“ odpověděla jsem a doufala, že tím je to vyřízené.

„Tak v tom případě budu čekat s tebou,“ nenechal se odbýt a začal se na mě tlačit. Smrděl po laciných cigárách a potu.

„Víš, už tě tu chvíli pozoruju. Hlavně ty tvý kozičky…“

„Nemám zájem!“ řekla jsem o něco rázněji. Začala jsem ztrácet trpělivost a tenhle týpek očividně nepozná, kdy je čas vyklidit pole.

„Je tu nějaký problém?“ otázal se Polobůh a položil mu ruku na rameno. Ožrala zavrtěl hlavou a zmizel tak rychle jako se objevil.

„Díky, ale nepotřebovala jsem zachránit…“ a při tom jsem se zbavovala imaginárních drobků na svých šatech.

„Já vím, ale já zachraňoval jeho. Vypadala jsi, že mu každou chvíli jednu ubalíš. Nebo jsi spíš ten typ, co by mu vyškrábal oči?“ usmíval se i očima a já si v duchu kladla na srdce, že nebudu jak ty ostatní a kalhotky zůstanou na místě.

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Těším se na pokračování
krasne napsana barova story.. ale o nicem cteni
Daří se vám vzbuzovat zvědavost. Myslím ale, že kalhotky padly a to samou promáčeností
Krásná povídka.Taky píšu
A jak to bylo dál? pokračuj
Krásný začátek. Určitě to takhle nekončí že?
Tohle téma zpracovalo už mnoho autorů a pořád je zajímavé.Proč?
Hezké. Těšíme se na pokračování.
To je tak... Laciný... až je to dobrý. Jako fakt :)) (upraveno)